



Jsi statečná. Já ještě neměla nikdy žádnou operaci. ![]()
[1]: Je zvláštní co všechno my holky dokážeme za jediný rok zvládnout, že jo?
![]()
[2]: Já dvě a doufám že dvojka je moje konečné číslo
![]()
To tě lituji, ale zdraví je důležitější než stud. Podle mé ex vím, že zdravotní sestry jsou víc bojácnější než jiné ženy. ![]()
Kolega byl chápavý a citlivý muž a bylo od něj hezké,že ti vždy ochotně pomohl a ještě za tebou chodil do nemocnice.I když ses pak sice stejně nevyhnula operaci,všechno jsi nakonec zvládla:) ![]()
[5]: Možná je to i tím, že víme, co by se mohlo stát...
No jo, já sice některé druhy bolesti zvládám dobře, ale doktorů se bojím, protože snad každý můj známý i příbuzný, který byl na nějaké operaci (mám jich taky pár za sebou), bojoval s nějakou chybou a nezájmem lékařů a řešil pak dost brutální zdravotní problémy, takže se dost bojím... A propos - nejhorší je pooperční odpírání spánku na JIP, kde trpící pacienti potřebují klid, ale nemají tam šanci. Teď to prožil jeden známý, drsný chlap, po operaci aneurizmatu na břišní tepně. Říkal, že na Guantanamu nemůže být hůř. Z nevyspání, které těsně po operaci trvalo 48 hodin, měl halucinace a má z toho psychické problémy. Tělo v nemocnicích dají dohromady, duši poznamenají.
Jak jde o zdraví a operaci, je to velmi složité, obdivuji tě jak si to zvládla, to rozhodování nezávidím, doufám že to nezažiji...
Letos v lednu to bylo 5let od mojí hysterektomie, měla jsem dělohu plnou myomů a ve velikosti 4měsíce těhotenství. Já jsem bolesti moc neměla, ale menstruovala jsem nonstop.Na operaci nevzpomínám dobře, při probuzení mi připadalo, že mi celé břicho hoří a je v plamenech. Na JIPU jsem tři dny nespala, setřičky si vyprávěly celé noci své zážitky z vánoc.Nerada na to vzpomínám.
Jsem ale šťastná, že mám operaci za sebou, velice mi prospěla a nevím, proč jsem se jí tolik bála.Ale já se vždy bojím toho nepoznaného ![]()
Renátko, taky mám tuto operaci za sebou, ale nemusela jsem jít tak brzy, až jsem šla do důchodu, tak se vše sesypalo, až to bylo také do té doby úplně OK. Ale naštěstí jsem to přestála v pořádku a díky své gynekoložce už jsem pak měla klídek s problémy.
[9]: To je smutné když se zapomíná na duši...
[11]: To je právě to, člověk se bojí, protože neví do čeho jde...
[13]: Ty brďo, to je teda dlouhá doba, chudinka maminka...![]()
som rada, že si bez bolesti a rovnako tak bude aj tvoja kolegyňa. U nás v práci tiež väčšina kolegýň tento zákrok podstúpila,ale sama vieš, že strata maternice má aj svoje nevýhody. Všetko sa to ukladá do kĺbov, do kostí. To, že žena máva svoje dni má vždy opodstatnenie a aj keď sú veľakrát nepríjemné a otravujú tak každý mesiac, stále sú len a len prospešné.... i ja mávam kŕčovité návštevy. Tiež som si veľakrát poplakala, dokonca nie raz som si pre ne zašla, aby vôbec prišli (občas zvyknú meškať aj 2-3 mesiace) a lekár ma vystrašil natoľko, že možno ani bábenko mať nebudem... a som rada za každé jedny, ktoré prídu. Tak viem, že som žena a mám šancu mať možno v budúcnosti malé dieťatko. Možno.
[20]: Nejhorší rozhodování bylo právě v tom, že přijdu o možnost ještě otěhotnět a už nebudu ženou v tom pravém slova smyslu. Naštěstí už dva synáčky mám a jsem to co jsem. Jiná už asi nebudu. Věřím, že i ty se dočkáš a budeš maminkou až přijde ten správný čas. Moc ti to přeju![]()
Hodně mi to připomíná operaci minulý rok, já měla břicho jak v pátém měsíci. A to rok předtím taky bylo všechno v pořádku.
Hlavně, že je všechno v pohodě!