
Tohle je naše základka a my.





Tohle je naše základka a my.




[1]: Svět je jedna velká dědina
Přeji ti taky prosluněný den.-)![]()
![]()
Poslední větu v článku by se mělo vytesat do kamene!
Všechno to nějak rychle utíká ale fotečky se ti moc povedli tak užívej těch krásných dnů Měj se
![]()
Teda, to je mi moc líto :(
Jen nevím jeslti bych o tom takhle psala na blog.. je to přecejenom hodně osobní pro jejich rodiny a tak :/
Máš smutné vzpomínky. Ale ani já bych o tom nepsala na blog. I když je to asi součást Tvého života.
[3]: Měli bychom život prožít a ne proživořit ![]()
[4]: Jak zpívá Kája Gott - čas letí jako bláznivý...
[7]: Někdy až příliš ...a z toho je úžasný
Ano, věřím, že je to smutné. Já mám na jednu stranu výhodu, že nevím o tom, kdo ze základky je a kdo není. Jsem daleko a možná je to pro mne lepší. Nemusím tolik plakat. Já vím, že i to k životu patří, ale stejně i tady každého souseda obrečím. ![]()
Jediná chyba byla fotografie - což uznávám a omluvila jsem se, víc Vám k tomu říci nemůžu, protože celý článek a veškeré informace jsou pravdivé a na jedné chybné fotografii opravdu vystavěn nebyl, pokud jsem někomu "zblbla" hlavu jednou fotografií, pak nevím kde přesně je ten problém, těžko jen na mé straně.. Každopádně moc děkuji za reakci.
[12]: Já si nedokážu představit, že bych žila daleko od svých spolužáků. Rádi se scházíme. A tyhle smutné události prožíváme společně ![]()
Budeme mít brzzy sraz po 30-ti letech od maturity. Pokud vím, snad všichni žijeme, ze základky taky. Je to zvláštní, ta představa, že někdo ze spolužáků už není mezi námi. A to se zdaleka nemáme všichni rádi.
[15]: Nás je od maturity o jednu míň. Dověděly jsme se to až delší dobu po jejím pohřbu....
Ano i toto patří do života. Zrovna minulý týden jsme měli smutnou událost v rodině. Teď v květnu máme sraz základky a jsme všichni. Jen ze střední už ne. Ale jak sama píšeš, chybí jen notoričtí nechodiči. Farní schodiště by mohlo vyprávět, viď. Ten chrám je nádherný.
[17]: Mohlo by vyprávět, ale muselo by se to cenzurovat
![]()
bohužiaľ aj toto je naša súčasť života, aj keď nie práve tá najkrajšia... chápem, čo pre teba znamenali a pre mňa by to bolo rovnako silné, ak by som stratila niekoho, kto mi bol blízky. Ja takýto vzťah so spolužiakmi nemám, lebo nebola som s nimi od samého začiatku a potom, občas majú deti príliš veľké predsudky aj tam, kde by ich mať nemuseli. A s tými zo strednej školy si už rovnako nerozumiem, keďže nepatrím do klubu - vydatá a matka. :( Čo už....
Reni, já se picnu, jak je ten svět malý, tak v Otaslavicích máme chaloupku, a aby to nebylo málo, ten hrob na levo od Jendova je náš
. Jak vidíš pronásleduje nás společné pobývání v Prostějově a i v Ot. Měj krásný, dnes sluníčkový den Maryša
