Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Květen 2015

Černá a bílá

30. května 2015 v 20:11 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Člověk se snědou pletí to ve světě bělochů nemá snadné. Není pro něj jednoduché splynout s davem, protože z něj vyčnívá. Je snadno odlišitelný a ještě snadněji zapamatovatelný. A koho mám na mysli? Asi budu prudit, ale Romy nebo chcete-li cikány. Všichni nejsou stejní, tudíž je nefér všechny polepit označením špatný člověk. Tak jako bílý lidé i ti snědí mají své klady a zápory. Bohužel, v naší společnosti převládá názor, co Rom, to gauner. Je to smutné. Přitom spousta romských rodin žije spořádaně a nebýt barvy pleti, nikdo by nepoznal jejich rasovou příslušnost. Ale o tom se tiše mlčí. V popředí jsou totiž ti nepracující, využívající sociální dávky a žijící na úkor ostatní populace. Položme si otázku, copak je bílý zbytek národa bez chybičky? Nejsou mezi nimi žádní flákači ani násilníci? Kdy naposledy v médiích probírali, že romský otec zabil svoji ženu a dítě? Nebo že zmrzačil svoji přítelkyni či družku? Ano, jistě, jsou jiní, mají svoje mnohdy velmi zvláštní zvyky a tradice. Ještě počátkem minulého století byli součástí převážně kočovné společnosti. Postupně se museli usadit a přizpůsobit se majoritní skupině obyvatel. Ti, kterým se to podařilo, splynuli s davem a stali se pro zbytek národa téměř neviditelní. Bohužel hodně snědých spoluobčanů přizpůsobilo státní systém svým potřebám na úkor bílé většiny. ..
Pokusme se nevidět náš svět černo-bíle, ale v duhových barvách. V každém státě vedle sebe žijí lidé slušní a lidé bez morálních zábran. Všichni se však vždy budou chovat tak, jak jim to jejich okolí, potažmo celá společnost dovolí.




Malujeme

27. května 2015 v 7:02 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Tak jsme uprostřed malováni našeho bytečku. Ještě že máme jen dva pokoje, chodbu, jedinou koupelku, maličký záchod a úzkou kuchyňku. Maluje se na dvě etapy. Dnes bude dokončený pokojíček. Hned jak to tam vycídím, uděláme z něj skladiště s noclehárnou. Pokusime se tam vecpat nábytek z obýváku. Bude to docela hlavolam. Mám takové nemalé obavy, že dnes už konečně manžel uslyší ono pověstné lepší vyhořet než malovat. On se mě společně s malířem, jeho bráchou, pokoušeli asi tak 100 000 000 x přesvědčit, že obývák necháme na příště. Tentokrát se jim to chlapcům ale nepodaří. Bude se malovat i tam. A já si počkám, až bude hotovo a oni si pak budou pochvalovat, jak úplně celý náš maličký byteček prokoukl ve vůni svěžích barev a čistoty.

.
Chodba a obývák. Dostat se do postele se stává eskamotérským kouskem.
Ale dnes se bude spát v čerstvě vymalovaném pokojíku.
...pokud ovšem bude na čem...
Mrkající

Láska k počítačům

25. května 2015 v 21:00 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Sedím na židli a bojuji s novým tabletem. Prozatím vyhrává ta malá stříbrná věcička. Prý je její ovládání intuitivní. Ale co to znamená mi nikdo nedokáže říct. Jako že se zamyslím a ono to logicky půjde samo? Ne, tohle zatím nefunguje. V práci mi každý říká, že počítač zvládám levou zadní. Ale doma mi to moje nové Lenovo dává pořádně pokouřit. Já to ale nevzdám. Přece musí existovat způsob, jak tady na blogu zmenšit obrázek aniž bych místo toho zmenšovala celou obrazovku. Taky musí nějak jít upravit velikost fotografie uložené v tabletu. Možná nemám stáhnutý ten správný prográmek na práci s fotografiemi. Anebo má pravdu můj muž a je to rukama (ale pssst, to mu nepřiznám ani za nic ). Původně jsem vám chtěla ten můj tablet ukázat na obrázku...dopadlo to tak, že to nedopadlo :-)


No a protože právě přišel mužícek z nohejbalu,
jdu se mu věnovat.
Pa pa milé Lenovo...
Uděláme si krásný večer,
tedy pokud se ke mě přes tu haldu věcí a spoustu nábytku dostane...
Švagr nám totiž dnes začal malovat celý byteček:-D

Generační setkání

23. května 2015 v 22:12 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Sedím v hotelovém pokoji u svého nového tabletu a hlavou se mi honí vzpomínky na rodiče i prarodiče. Dnes jsme s manželem prošli Valašské muzeum v přírodě. Při pohledu na některé, vlastně téměř všechny exponáty mě napadlo, že je vlastně znám. Takový carborundum brousek - za korunu kousek mám i doma (dnes misto jedné stoji korun padesát)😀. Tuhle unikátní výstavu domů, životních stylů a mnohdy již zaniklých řemesel jsem viděla už poněkolikáté. Byl to každoroční cíl výletů s našima, podobně jako Ratibořice s Babiččiným údolím, Svatý Hostýn, Velehrad, ZOO Lešná, zámek Lednice a tak dál. Dávali si záležet na tom, abych se dostatečně seznámila s kulturním dědictvím naší malé, leč krásné republiky. Dnes jsem si znovu uvědomila, jak těžký měly minulé generace chlebíček. A jak snadné to oproti nim máme my dnes. Přesto si pořád stěžujeme, nevážíme si vymožeností moderní doby a plýtvame potravinami. Jen si zkuste umlít mouku, zadělat na chleba a upéct ho v troubě u kamen. Nebo třeba vylisovat olej, to je dost velká zabíračka. Fyzicky náročná je také kovářské řemeslo. Jako dítko jsem si tyhle skutečnosti nikdy neuvědomovala. Zajímalo mě spíš vybavení místností, nebo jestli půjdeme do toho velikého stavení, kde nám bude povídat ta paní v tom krásném kroji. Těch paní tam dnes bylo hodně. Stály v obytné části domu a s radostí předávaly informace o způsobu života minulých generací.
Jsem plná dojmů a zážitků.
A také pokory.




Valašské chalupy

Knižní výzva

21. května 2015 v 1:44 | Chudobka1970
Na blogu Ells jsem našla knižní výzvu. Nedalo mi to a zapojila jsem se také.
Nastavila jsem si ikonku pro 30 knih.
Ikonku s počtem knih předchystala na svých stránkách Ells,
klikněte na ni Usmívající se

Do tohoto seznamu budu průběžně vkládat přečtené knihy. O každé z nich si můžete něco přečíst na mém blogu.
  1. Zazděná zaživa - Petra Nachtmanová
  2. Kdybych měl syna - Jan Polášek
  3. Moře klidu - Katja Millay
  4. Sestry - Danielle Steel
  5. Dvojí svět - Danielle Steel
  6. Sněžná slepota - P.J. Tracy
  7. Jak přežít konec civilizace - Magdalena Vožická
  8. Kletba svitků - Barbara Wood
  9. Já a safari aneb ženu ani slonem neutaháš - Ludmila Vítovcová
  10. Ztracený symbol - Dan Brown
  11. Tajemství Genesis - Tom Knox
  12. Ztracené město - David Grann
  13. Děvčátko - Dorothy Koomson
  14. Afrika od Sahary ke Kapskému městu - Jiří Zeman
  15. 100 nejvýznamnějších žen - Debora G. Felder
  16. Konečné zúčtování - Sam Bourne
  17. Bláznovství - Alan Tichmarsch
  18. Pyramida - hennig Mankell
  19. Hanin sen - Diane Hammondová
  20. Stinger - John Nicol
  21. Ďáblova slza - Jeffery Deaver
  22. Nezapomenutelná cesta - Nichalas Sparks
  23. Věštkyně - Barbara Wood
  24. Hurikán - Dick Francis
  25. Neopouštěj mě - Kazuo Ischiguro
  26. Její královská výsost - Danielle Steel
  27. Díky za každé nové ráno - Halina Pawlowská
  28. Prosinec už je takovej - Donal Ryan
  29. Tři lékaři - Martin Winckler
  30. Divergence - Veronica Rothová
  31. Rezistence - Veronica Rothová

A co vy, nechcete se přidat? :-)

Jezdím a padám

20. května 2015 v 17:04 | Chudobka1970 |  Hubnu?
Pořád se snažím ubrat nějaké to kilo z mé hřejivé tukové vrstvy. Zatím to jde pomalu, ale nezastavuje se to. Baštím 5 x denně a když jdu na noční i 6 x. Už je to i vidět, první si všimla uklízečka :-) V práci jsme dvě hubnoucí Renaty. Staniční o nás řekla: "Dívejte se na ně, ony pořád žerou a přesto hubnou." Smála se přitom a zároveň chtěla vědět, jak to jako děláme. K pravidelnému stravování jsem já, narozdíl od té druhé Renči přidala aktivní pohyb. Jezdím na kole a hlavně na kolečkových bruslích. Mám chrániče na zápěstí a kolena. Občas zafrajeřím a kolena jsou bez ochrany. Protože staré chrániče mají hodně vytahané roztřepené gumy. Nejezdím nijak rychle, a hlavně nepadám...tedy nepadala jsem. Až do osudného odpoledne. Opět jsem si vypůjčila synem odložené černé sportovní tepláky, nasadila pouze chrániče na zápěstí a vyjela. Na prvním sjezdu jsem zavrávorala a...spadla. No a na teplácích byla díra. Rozbité koleno mi bylo fuk, ale ty tepláky, na tajňačku půjčené... On mě roztrhne, lamentovala jsem polohlasně až do cíle. Tam mi došla další potupná myšlenka, vždyť oni to všichni vidí, že jsem nemehlo a trdlo. Na teplácích je sice malá, ale viditelná díra a koleno je viditelně sedřené. Ta ostuda! A co až přijedu domů a uvidí to manžel? To zase budou přinejmenším hloupé narážky. K dovršení všeho jsem potkala známou kolegyni z nemocnice. Šla se psem a při pohledu na mě se usmívala jako jojo. Musela přece vidět přes díru koleno...Celá nešťastná jsem jela další 3 km úsek.

Moje 3 km trasa (jeden směr) na bruslích.

U cíle jsem napsala esemesku:
"...letos po druhe na bruslich,prvni pad, roztrhane synovy petlaky-zabijeme,nejvic me stve,ze az pujdu do postele uvidi Ivos podrene koleno a bude se smat...:-D a ted to roztrzene koleno videla jeste E....uff."
A doma jsem si pak přečetla odpověď:
"Gratuluju!Aspon je videt ze si sportovec:-D!!!A ta jakasi E to rozdejcha urcite taky:-D"
Manžel si ničeho nevšiml. Nebo to alespoň taktně nedal najevo - o tom ale silně pochybuju. Koleno jsem poctivě schovávala pod noční košilkou. Docela bolelo. Hned druhý den po pádu jsem si koupila fungl nov chrániče. Bez nich nedám už ani ránu!

Tohle je originál moje koleno 14 dnů po srážce s betonem.



Ztracené město

18. května 2015 v 18:28 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem

Dočetla jsem příběh o hledání bájného města ztraceného hluboko v Amazonii. Eldorádo znamená v španělštině zlatý, pozlacený. Podle pověsti se v dávné minulosti náčelník každý den nechal posypat zlatým prachem na důkaz svého bohatství. Obléknout se do zlata může každý, ale být denně pozlacen, to je výsada... Každý den se vrstva zlata smývala, takže bylo nezbytné ji neustále doplňovat. Na území, kde náčelník žil, bylo zlata dostatek i pro takovýto rozmar. Není tedy divu, že se Eldorádo vydalo hledat nespočet odvážných cestovatelů. Jedním z nich byl také legendární Percy Harrison Fawcett. V roce 1925 se spolu se svým synem a jeho přítelem vydali na výpravu za bájným městem Z, Eldorádem. A právě tehdy se stal legendou. Už se nikdy nevrátil. Hledala ho spousta dobrodruhů a vážených cestovatelů. Marně. Jedním z nich se stal i autor tého poutavě vyprávěné knihy David Grann. Svůj příběh však nezačíná vstupem do amazonského pralesa, ale pečlivým studiem Fawcettových výprav. Máme tak možnost srovnání, jak vypadala badatelská činnost v minulosti a jaké podmínky jsou dnes. Dokonce se mu podaří setkat se s jeho potomky a nahlédnout do originálů Fawcettových cestovatelských denníků a dopisů manželce Nině. Nebudu vám prozrazovat, jestli byl úspěšný a podařilo se mu najít stopy po Fawcettově výpravě. Nebo jestli našel bájné město Z - Eldorádo. Ale řeknu vám, že jeho vyprávění bylo opravdu zajímavé. Velice realisticky přiblížil všechny útrapy spojené s obtížným prodíráním se pralesem. Fotografie uveřejněné v knize jsou autentické.



Kliknutím na obrázek se dozvítete, jak Google pátral po Eldorádu



Tvořím čili jsem:-)

17. května 2015 v 21:08 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Minulý týden jsem konečně uklidila poslední zvytek velikonoční výzdoby.
Odepla jsem vajíčka v oblečcích od věnečku se srdíčkem.
Tohle byl můj první pokus obháčkovat vajíčka.
Je celý nakřivo, stejně jako ... :-)

A tady je to v detailu.

Tahleta ozdoba nám na dveřích zůstává i nadále.

A protože jsem po vánocích bez ozdob a nejspíš i bez stromečku,
rozhodla jsem se řed časem,
že si bílé ozdůbky nový stromek udělám sama:

Tenhle byl úplně první, který jsem po dokončení nevypárala.
Naškrobený na formě z polystyrénu čekal na kamarády.

Tenhle také přeil můj párací proces.
Není to sice topravé ořechové, ale kdo z nás je dokonalý?

A tenhle ten se mi po napnutí na zvonkovou formu začal párat.
Inu práce kvapná...

Všichni tři pohromadě.
Do vánoc mám ještě co dělat.
Kde hledám inspiraci?




Přísná výchova

14. května 2015 v 20:48 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Naši mě drželi hodně zkrátka. Musela jsem poslouhat jako hodinky. Když jsem se občas vzbouřila, přišel trest. Obvykle tělesný. V pubertě jsem se vzpírala čím dál víc. Jet na večerní promítání do kina? Nepředstavitelné. Vždyť topřece dávají odpoledne a jestli ne, tak to asi není pro mě. Holky jezdily na zábavy ke kamarádkám, přespaly tam a druhý den odpoledne se vrátily domů. Já nesměla. Jet s nima na týden pod stan? Bez dozoru hodně dospělé osoby naprosto nepředstavitelné. Zkoušela jsem argumentovat vším možným. Marně. Máma postupně zvyšujícím se hlasem trvala na svém, že ji to prostě nezajímá, že mě vychovává ona a ne ti druzí. Přišla moje první velká láska. Naši se dokonce seznámili s jeho rodiči. Když u nás byl ples, nabídli mu přespání v obýváku. Můj pokojík sousedil s loužnicí. Když jsem šla do přízemí na WC, čekala máma nahoře ve dveřích... Aby Ho lépe poznali, jel s náma na dovolenou do Vysokých Tater. Náš rozchod nesli těžce. Moje oznámení, že jsem těhotná s klukem, kterého ještě vůbec neviděla máma rozdýchávala hodně dlouho.


Máma se na naši rodinku dívá se zhora a já doufám, že se usmívá a je spokojená.
Dnes už rozumím tomu jejímu přísnému:"Nezájem a basta fidli!"
Ale tehdy jsem bávala hodně uražená a nafučená, že nesmím to co moje kamarádky.
Kdyby to šlo, skočila bych jí kolem krku a dala velkou pusu, jako když jsem byla malá holka.
Mám tě moc ráda, mami:-)

Pivní slavnosti

12. května 2015 v 22:53 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
V sobotu jsem si byla dobít baterky na Prostějovských pivních slavnostech.

I ten druhý se jim docela dobře povedl.
Nalákala jsem i svoji nej kamarádku.
Manžel nám rád dělal doprovod. Pivo, to on prostě může :-)

Hudební program začala domácí kapela Kontakt

Hráli jednu pecku za druhou.

Ač pánové v letech, hráli a hopasli jako za mlada

Stejně jako loni i letos své umění předvedly břišní tanečnice

Svůdně se vlnily v rytmu orientální hudby

Tihle hoši si říkají Arhythmia

Hrají metal a užívají si to každou vteřinu


Přerovská kapela Penzistor typicky v papučích

Penzistor v teplácích

Lidi čekající na domácí Keksi

A to jsou oni, domácí kapela Keks

V Keksech spolu hrají otec a syn Muchomůrky bílé

A na co čekají tihle natěšení lidi?

Na kapelu "zes Plzně". No přece na Turbo


Tak to byly naše pivní slavnosti.
Já vypila celé jedno pivo a o pár hodin později jsem nedokázala odmítnout pozvání na jeden kotel Ferneta.
Bylo to moc prima.

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.