11. května 2015 v 11:13 | Chudobka1970
|
Moc ráda čtu a ztrácím se přitom v příbězích. Posledně jsem si v knihovně půjčila opět pár knih, jenže nebylo tolik času je číst. Musela jsem si nechat prodloužit výpůjční dobu. Minulý týden, těsně před upomínkou k vrácení, jsem knížky dala do tašky a spěchala do knihovny. Doma zůstaly jen dvě. Jedna (Ztracené město...) čeká až ji dopíšu do rubriky Přečteno jedním dechem, druhou (Děvčátko) dočítám. Při vracení zbylých titulů mi knihovnice vytiskla lístek. Na něm stojí, že doma mám tři knihy. Ta třetí se jmenuje Tajemství Genesis. Má to jen jedinou vadu na kráse, onu knihu jsem doma nenašla. Konec milulého týdne se tedy nesl v duchu sloganu Kde je? Začala jsem prohledávat náš dvoupokojový byt a ten vlezlý němec Alzheimer přitom vystrkoval hlavu ze skříně. Knihu jsem samozřejmě nenašla a němec měl hody.
Prohledala jsem auto i celou garáž. Nic.
Když jsem jela sekat trávu na domeček, prošmějdila jsem ho úplně celý. Nic.
Doma v našem bytě se hledání dostalo do další, tentokrát systematické fáze.
V kuchyni visel lístek s tučným nápisem: HLEDÁ SE KNIHA TAJEMSTVÍ GENESIS :-)
Na chodbě jsem prolezla nejen tašku do práce, skříňku na věci, rohovou lavici i botník. Nic.
V kuchyni jsem mimo jiné nahlídla i do ledničky a na mražák. Ani mezi kuchařkama nebyla. Němec se ze skříně nejspíš přímo chechtal.
V obýváku neušly podrobné prohlídce ani úložné prostory obou postelí. Skříně na prádlo jsou teď naprosto vzorně poskládané. CD, SP, LP máme seřazené nejen podle velikostí a ladí i barevně. Nic.
Jako ohař jsem slídila i v pokojíku. Minule jsem vyhrožovala, že pokud nebude uklizeno v knihovně...už je tam pořádek. Kde sakra je?
Včera večer mi tahle otázka musela svítit na čele, protože manžel se mnou ještě před usnutím probíral možnosti, kde by mohla být.
Dnes ráno jsem sedla k PC, našla číslo do knihovny a potupně se omluvila, že danou knihu prostě nemám. Paní mi dala přesný návod, jakou knihu si veznou coby náhradu za ztracený titul. Žánrově i cenově. Omlouvala jsem se, že netuším, kde může být a stručně jí vylíčila moji snahu najít ji. Ona odpověděla, že i kdyby ji při vracení nějakým nedopatřením zapomněli odečíst (knihy mají čárové kódy), v momentě kdy si ji někdo půjčí, automaticky by se odečetla z mého účtu. Můj zoufalý pokus o hledání byl zřejmě slyšet i přes telefon. Prý se jde kolegyně podívat, jestli přece jenom není vrácená v regále. A víte co? BYLA! Sotva mi tuhle informaci knihovnice řekla, staršně se mi ulevilo. Následovala omluva ze strany knihovny, kterou jsem s radostí přijala. Chybovat je lidské, hlavně že knížka je na světě.
Nejsem bordelář!
Ještě nejsem dementní! Do dalšího hledání...?
Jsem se náramně pobavila!
Ani netušíš, jak ti rozumím, stává se mi to dost často, i když ne s knihami z knihovny
.