Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červen 2015

Eroplán

11. června 2015 v 18:46 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dostali jsme na vánoce od kluků společný dárek. Chtělo to trochu telefonování a domlouvání si volna v práci u mě i u manžela a pak se jelo. Koncem května jsme se jeli na víkend rozmazlovat do Pivních lázní v Rožnově pod Radhoštěm. Ubytování jsem vybrala po domluvě s mužíčkem (on to platil) v hotelu Eroplán. Ještě teď vzdychám při vzpomínce na tu pohodičku:-)

Navigaci si odkoutil nový tablet a šlo mu to na výbornou.


Uvnitř pokoje hned ve dveřích skříně na nás jukl trezůrek.
S údivem jsem otevřela minibar - ledničku. U ní ležel ceník, takže nic není grátis. Ale vybavená je dobře.
Asi nejvíc se mi líbilo uvítání na posteli.


Koupelna snů.
Fascinovalo mě WC oznamující svou čistotu.
Před zrcadlem ležela zatavená kartička upozorňující na hotelovou řeč ručníků
- ten ležící na zemi si říká o vyprání...


Květinová výzdoba v mezipatrech nádherně voněla.


Naše snídaně v nádherném prostředí restaurace.
Moje je s müsli a jogurtem,
manžel si dal teplou verzi na vidličku
a jako zákusek vyzkoušel vynikající koláč.

A někdy příště vám ukážu další fotky z Rožnova

Na trhu.

10. června 2015 v 20:15 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnes jsem si udělala výlet na zubní. Musím podotknout, že naprosto zbytečný. Úprava spony na dolní protézce od paní doktorky vydržela do 16 hodin, pak se mi opět uvolnila. Ještě že ta horní drží (klepu to) jako přibitá. Autobus mi jel až za hodinu, tak jsem si vyšla. Hádejte kam?

Na trh a ne na lecjaký...

...poznali jste ?

Ano, je to Zelný trh v Brně.
V pozadí je Moravské zemské muzeum a za ním se schovává Petrov.

Vpravo od muzea, ta růžová budova je divadlo Husa na provázku.
Pokaždé, když ho vidím, vzpomenu si na nezapomenutelné zážitky
Miroslava Donutila.
Beztak máte doma jeho One man show nebo Na chci odpovím.

Sloup Nejsvětější trojice.
Jeho slavnější verze stojí v Olomouci na Horním náměstí
a je součástí světového dědictví UNESCO.


Kousíček vedle, vpravo, je známá brněnská restaurace Špalíček.

Bez Parnase by to nebyl Zelňák.
Tähle kašna je jeho dominantou.

A na konec vás pozvu do brněnského Národního divadla Reduta.
Dávají krásnou klasiku - Figarova svatba, Madama Butterfly a také Jak je důležité míti Filipa.

Snad se vám procházka po Zelném trhu líbila stejně jako mě.
Já si koupila nádhernou hlávku květáku.
Mňam.

Děvčátko

8. června 2015 v 21:56 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem

Kamryn, Tegan, Adéla, Nathaniel a Luke jsou ústředními postavami tohoto nádherného románu. Osamělá Kamryn má narozeniny. Otevře přání od své bývalé nejlepší a vlastně jediné kamarádky Adély. Umírá a žádá Kam o návštěvu v nemocnici. Během ní vysloví zvláštní přání ohledně své malé dcerky Tegan. Kamryn se po Adélině smrti má stát její druhou mámou. Zatím je malé děvčátko v nemilosrdné péči svého dědy a jeho družky. Kamryn se nejprve rozhodne za Teg zajet na návštěvu. Když uvidí otřesné podmínky v jakých prarodiče svoji jedinou vnučku drží, okamžitě ji z tohoto chladného prostředí odváží. Ty tam jsou její předsevzetí, že nikdy nebude mít dítě. Automaticky přebírá roli matky. Po nečekaně rychlé i když neodvratně smrti Adély se snaží jak nejlépe umí pečovat o smutnou a vylekanou pětiletou Tegan. Sama je jejím odchodem ze života zdrcená. Má vůči ní výčitky svědomí. Teg a Kam si na sebe postupně zvykají. Kamryn se bez mrknutí oka vzdává vedoucí funkce v zaměstnání. Její šéf Nathaniel se neplánovaně seznámí s Teg. Je z toho přátelství na první pohled. Postupně se přes dívenku sbližuje i s Kam. Když se kamarádství přetaví v lásku, vypadá to, že se ze šťastné trojice stane rodina, ale do života Kam vstoupí Luke.
Kdo je to vlastně Luke?
Jak se k němu bude stavět na svůj věk inteligentní holčička?
Co přimělo Kam rychle ukončit přátelství s Adélou a její maličkou Teg?
To si budete muset přečíst sami. Nezapomeňte na kapesníky, budete je potřebovat. Čím dostala tahle kniha mě? Tím, jak se singl žijící žena bez nejmenšího zaváhání vzdala svých pracovních ambicí promalé osiřelé dítě, které ji v minulosti připravilo o budoucnost.

V těle oběti

7. června 2015 v 1:19 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Máme konečně vymalováno i uklizeno. Ten den jsem byla po noční a následující den mě čekala denní služba. Příjemně unavená po odpoledním chození po obchůdcích a dolaďování dárku pro kolegyni z práce jsem večer usínala u televize. Celá ospalá jsem rychle napochodovla do koupelky. Abych si na ráno ušetřila pár minut času, ještě jsem dala vařit dvě vajíčka na zítra do práce. Navoněná mýdlem a šamonem na vlasy jsem vklouzla do postele vedle hlasitě spícího muže. Reklama na Nově mě spolehlivě uspala. Když v tom jsem uslyšela něčí hlasy. Manžel mezitím vypnul zbytečně běžící televizi. Balkonové dveře byly otevřené dokořán, tak jsem je dala na ventilačku, aby trochu ztlumily venkovní zvuky. Sotva jsem znovu usnula, zaskřípala na chodbě židle. V momentě bylo po spánku. Nahlídla jsem mezi futra (dveže už leta mezi obývákem a chodnou nejsou) a zašeptala ustrašené: "Je tam někdo?" Srdíčko mi tlouklo jak zběsilé. Nikde nikdo nebyl. Sedla jsem na postel a zavolala na muže, že tam někdo je. On se jen tak zvedl na lokti, zabručel něco nesrozumitelného a opět usnul. Přitáhla jsem si ovčí deku až pod bradu a čekala, jestli ještě něco uslyším. Pomaličku mi začla těžknout víčka. Lupnutí vypínače mě v mžiku probralo. Tentokrát jsem manžela nebudila. Tiše jsem ležela, abych toho zloděje nevyplašila. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky. Co když nás zabije? Jestli jo, chci být první. Netoužím vidět jak vraždí muže a pak se ještě třepat o svůj život. Musím být naprosto potichu a pokud možno neviditelná. Srdíčko mi tlouklo tak hlasitě, že to ten lupič musel slyšet. Co jestli opravdu zpanikaří a ublíží nám? Já se tolik chtěla dožít vnuků a teď budu mít utrum. Znovu zakřípala židle a cvakl vypínač. Pak se ozvala zvláštní, jakoby dutá rána. Manžel se také vzbudil. "Někdo tam je, běž se tam podívat," prosila jsem ho. Ale on už vstával a šel na chodbu. I vleže se o mě pokoušely mdloby. Takový jsem měla strach. Rozsvítilo se v kuchyni. Vzápětí se ozvalo nazlobené: "Matko, pojď sem!" Trvalo jen jednu setinu vteřiny, než moje nervové spojení udělalo pověstné "cvak".V momentě jsem věděla, že nebudeme ani já ani muž oběti naštvaného zloděje. Na mřížce hořáku sporáku stál hnědý hrneček. Nebyla v něm dvě uvařená vajíčka... Voda také chyběla... Zato všude kolem byly rozsypané žloutky s kousky skořápek....
Trvalo mi celých 20 uplakaných minut uklidit tu spoušť.
Ještě v posteli jsem se třepala zimou z prožitého strachu.



Před domečkem

3. června 2015 v 15:30 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Tak se mi letos poprvé po dvou letech podařilo mít hezkou předzahrádku na domečku. Co to znamená mít hezkou? Pro mě to, že se vysazené rostlinky nejen chytly, ale i některé i rozkvetly. Dokonce se mi jednoupodařilo posekat trávník dřív než sousedovi. Syn mě učil vyžínat strunovou sekačkou na benzin okraje trávníku. Něměl to vůbec jednoduché, protože mě se nedařilo startování. Provázek jsem sice vytáhla celý, ale strašně pomalu. Takže "kosa" ležela snad ve všech polohách, než mlaďoch přišel na jednu, ve které jsem měla dost síly i rychlosti k rozběhnutí motorku. Muselo být docela legrační mě pozorovat při práci. S tváří rozesmátou od ucha k uchu, šťastná jako malé dítě, jsem dočišťovala předzahrádku. Pak i zahradu. Bavilo mě to. Za mnou a synem bylo vidět kus udělané práce. Radost se podívat.

Tuhle trvalku jsem koupila na Makču Pikču

Jen nevím, co mi to vlastně vykvetlo :-)

Tyhle kytičky jsem vloni rozesadila z jednoho obrovského trsu.

Vzešly všechny.

To není náš krasavec. On prostě přišel a dělal mi příjemnou společnost.

Maličké macešky kvetou a kvetou a kvetou.

Zblízka se mi to rozmázlo, fotila jsem jen mobilem.

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.