Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Na tahu před hodama

22. června 2015 v 22:45 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Až na jednu společnou s celou rodinou, mám oslavy narozenin za sebou. Ta velká bude až v červenci, dřív se nám nepodaří sejít. On se totiž v červnu s kulatinami a půlkulatinami roztrhl pytel. A když do toho přidám ještě moje služby, budu fakt ráda, že to v červenci klapne. Jen si mám ještě rozmyslet, jaký chci dort. Budu muset zapřemýšlet, ale už teď vím, že nebude úplně malý - je nás docela dost, bude ořechový a nebude moc promazávaný. A tvar, možná nějaký květ, možná čtyřlístek a možná třeba sluníčko. Kdybyste měl někdo nějaký nápad, sem s ním.
Na sobotu jsem se hodně těšila. V pondělí mi přišla malinko opožděná sms k narozeninám. Přítel přijel ze zhraničí a chtěl mi popřát i osobně. Moc volna neměl, dnes už zase bude makat jako šroubeček. Měla jsem volno hned ve středu, jenže to bylo výročí naší svatby a já chtěla být s manželem. Další volno padlo na sobotu po mé denní směně. Obvolala jsem další milé osůbky z naší partičky a objednala stůl. Služba mi vůbec neutíkala. Táhla se strašně pomaličku. A já se tolik těšila až skončí. Sejdeme se dospělých lidí se na stanou puberťáci. Prostě tah jak má být. Snažila jsem se tolik neusmívat, ale nějak to nešlo. Měla jsem pocit, že musím rozjasnit zamračenou oblohu. A ono se mi to podařilo. Ke konci služby vysvitlo sluníčko. Byl krásný i když docela studený podvečer. Najednou se v druhé polovině služby čas rozběhl jak bláznivý. Nožičky běhaly jako o závod z pokojů na pracovnu a zpět. Při předávání služby jsem se cítila docela unavená. Úsměv mi mrzl na rtech při představě, že se mi brzy začne chtít spát. Naštěstí měla kolegyňka pravdu. Cestou z nemocnice jsem nabrala druhý dech.
Byla jsem tam první. Už zase. Vyšla jsem ven a čekala na sluníčku. Za chvilku dorazil přítel. Nějak zmužněl za těch pár měsíců. Nebo mu ta ramena zvětšil svetr? Šli jsme dovnitř. Ještě, než jsme si sedli poznamenal, že jsem pohublá ve tváři. Řekla jsem mu, aby počkal, až si vysleču bundu, pak teprve uvidí. On, jako naprosto jediný člověk mi složil pochvalu, jak jsem zhubla. Pak mi popřál. Dostala jsem i pusu. Na tváře. Alespoň to ale byla pusa, ne takové to našpulení rtů a tření tvář o tvář. No a dostalajsem od něj tuhle nádhernou kytku.

Je na čestném místě vedle papírové kytky mých kdysi maličkých ratolestí.

Je to kromě růžičky od holek z práce jediná kytka,
kterou jsem k narozeninám dostala.
Manželovi jsem si natvrdo řekla, že když nebyla k narozeninám,
ať se snaží k výročí svatby...a nic...

Zelené okvětní lístky jsou zvláštní.

Oba jsme měli hlad. Spasil nás smažák s bramborem. A pak jsme kecali a kecali a kecali. Jenže zbytek bandy nikde. Nakonec nepřišel ani po telefonátu a esemeskování nikdo. Jen se tam jako duch zjevil můj muž. Prošel v cyklo dresu na WC. Moc se nerozhlížel a šel pryč. Doma jsem se ho potom zeptala, jestli nás vidě, tvrdil, že ne. Mrzelo mě, že nás ostatní nechali ve štychu. Když je nás víc, je větší zábava. Na druhou stranu budu mít to potěšení několik hodin strávit v přítomnosti člověka, před kterým můžu být naprosto otevřená. Odložím svou ostražitost. Budu to já v té nejpřirozenější podobě. I on se otevřel, když zjistil, že zůstaneme sami dva. Povídali jsem si o všem možném i nemožné a popíjeli přitom pivo a víno. Svěřovali jsme se jeden druhému se svými malými radostmi i bolístkami. Hladina alkoholuv krvi nám pomalu ale jistě stoupala. Pak jsem se rozhodli, že půjdeme do našeho oblíbeného baru. Jenže tam byla nějaká soukromá akce. Zkusili jsme tedy jiný bar. On pokračoval v pivě a já ve víně. Nechtěla jsem se opít. Chtěla jsem si to setkání užít. Kdoví, kdy se zase uvidíme. On má svůj vztah a čas pro zbytek světa se bude smšťovat. Vím, že to tak má být a moc mu přeju, aby to byla ta, se kterou zakotví. Když jsme se konečně zvedli a vyšli ven před bar, byl to šok. Čas, jako by se v tu cvíli vrátil o pár let nazpět. Tuhle situaci už jsme jednou zažili. Bylo ráno. Rázem jsem vystřízlivěla. Celou cestu domů jsem se opravdu bála, co tomu řekne můj manžel. Přítel mě doprovázel jako vždy a snažil se mé obavy rozptýlit. Opět měl pravdu. Manžel se nezlobil. A pokud ho to štvalo, nedal to ani trošinku najevo. Před usnutím jsem byla nejšťastnější žena na celé planetě. Cítila jsem se milovaná svým mužem a to je neuvěřitelně opojný pocit.
Odpoledne jsme jeli na hody. U babičky nám otevřel švagr. Stála jsem ve vratech s úsměvem na rtech v krémových kalhotech a proužkovém sáčku. Musím nekriticky přiznat, že mi to slušelo. Švagřík mě mlčky sjel obdivným pohledem. Ale nic neřekl. Když mě uviděla babička, měla v očích taky obdiv. Ale držela se svým synem basu a mlčela. V duchu jsem si řekla, sakra lidi, proč jsem asi hubla? Přece i pro ty kouzelné věty typu: páni ty jsi zhubla nebo tobě to ale sluší... A ono nic. Nevadí. Naděje umírá poslední.

Hody a kolotoče.
Tetička a strejdové pustili peněženkám žilou.


Vynalézavost kolotočářů je někdy na úkor podstaty kolotočů.
Labutě přece mají létat.


Tohle byl můj favorit.
Ale ne vozících se dětí.
Na rozdíl od autíček nebyl ani jednou obsazený.


A kdo je tohle?
Boji, bojim, moc se bojim....

Dnes jsem to trochu natáhla.
Snad vám to nevadilo.
Bylo to tak moc fajn a já měla intenzivní pocit,
že vás prostě musím tou radostí nakazit.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. června 2015 v 2:32 | Reagovat

Tak se to doopravdy událo? :) Škoda, žes nebyla víc pochválena, zasloužíš si samou chválu, R. :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2015 v 7:27 | Reagovat

No nééé, ukaž se... Poslyš, ty jsi zhubla ne? A já pořád proč ti to tu na blogu poslední dobou tak sluší... :-)

3 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 23. června 2015 v 10:53 | Reagovat

:D Tolik práce a ještě to ani nikdo nepochválí...ale nejdůležitější je, že se sama za sebe cítíš skvěle, což jde poznat. ;) My jsme teď měli taky samou oslavu, jedna nás ještě teď o víkendu čeká, neboť jsme všichni narození v květnu a červnu. Takže to dobře znám. :D Kytička je krásná a máš úctyhodného manžela, neboť vrátit se takto já, tak mě čeká výslech jak na kriminálce. :D Ale na druhou stranu by mně osobně asi taky nebylo nejpříjemnější, kdyby mého přítele nad ránem dovedla kamarádka. :D Ono se ale přístup k tomuto mění asi věkem a tím, jak dlouho jsou lidi spolu. :)

4 intuice intuice | E-mail | Web | 23. června 2015 v 17:37 | Reagovat

Tak sis to užila "jak se patří" a asi to tak mělo být. Já už bych do rána pařit asi nevydržela, ale čeká mne jedna oslava v červenci a se spaním, tak uvidím, jak se to celé vyvrbí. :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. června 2015 v 2:20 | Reagovat

[1]: Málem jsem ani nedýchala aby se to událo :-) Asi jsem zlobila nebo co... ;-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. června 2015 v 2:20 | Reagovat

[2]: Děkuji :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. června 2015 v 2:29 | Reagovat

[3]: Od toho incidentu je můj muž raději, když mě doprovodí až ke vchodu. Přítel je něco jako moje druhé já. Není mezi námi nic intimního. Je to čisté přátelství. Svého manžela miluji :-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. června 2015 v 2:30 | Reagovat

[4]: Já normálně taky ne. Většinou už kolem 23. hodiny padám únavou a uklízím se domů O_O  :D  :D  :D

9 beallara beallara | Web | 24. června 2015 v 7:47 | Reagovat

Proč jsi hubnula....Renato, především pro sebe, pro své zdraví, pro nový pocit a pro své sebevědomí, nikoliv pro manžela / ten by mimochodem občas zaspoužil jednu tyčí 8-)/
Z vlastní zkušenosti vím, že ti co Tě vidí denně změnu zaregistrují později, pokud nezávidí, pak jim to nejde přes fousy, většinou to ocení ti, se kterými se vydáš méně.

10 Ježurka Ježurka | Web | 24. června 2015 v 14:49 | Reagovat

Krásně se to celé četlo, i když to bylo dnes delší, nevadí. Jsem ráda, že jsi sama se sebou spokojená, to je moc dobře a taky že to máte s manželem takto v pohodě. Důvěra je moc důležitá. A i já gratuluji k pevné vůli, kterou jsi završila vlastně vítězstvím. Jsi určitě krásnější. :-)

11 bingo bingo | 25. června 2015 v 18:26 | Reagovat

[9]: ty taky zasluhuješ tyčí do piči

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. června 2015 v 15:39 | Reagovat

[9]: Pravdu nebo kecy? Asi pravdu - kdybych hubla jen pro sebe tak nikdy nezhubnu. Je to všechno dohromady, tedy i ten bezva pocit, když ti někdo vysekne poklonu, že ti to sluší. Jsem marnivá? Možná ano, ale kdo není :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. června 2015 v 15:44 | Reagovat

[10]: Důvěra je moc důležitá. A tolerance také. Bez nich to prostě nejde. Vážím si obojího, protože cesta k tomuhle poznání nebyla zrovna jednoduchá, mou i jeho vinou... :-)

14 beallara beallara | Web | 27. června 2015 v 8:31 | Reagovat

Každá žena na celé světě chce být rozmazlovaná a hýčkaná slovy muže, ovšem mě daleko víc potěší poklona ze strany ženy, protože ženy jsou kritické a nerady chválí, když žena vysekne poklonu, vím, co jí to stálo za úsilí sklonit své ego ;-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. června 2015 v 13:34 | Reagovat

[14]: Tak to jsem asi praštěná, když se mi něco nebo někdo líbí, řeknu mu to bez obalu a s radostí. No a když mi něco nevoní, snažím se otočit list, protože neumím blafovat... ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.