Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červenec 2015

Horns - Rohy

29. července 2015 v 14:55 | Chudobka1970 |  Filmy, které mě oslovily
Před pár dny dávali v telce jeden z dílů Harryho Pottera. Je to něco, na čem doslova ujíždím i když víc se mi líbí její knižní podoba. Ale film stojí taky za to. Líbí se mi, jak hraje představitel hlavní role - Daniel Radcliffe.


Byla jsem zvědavá, jak hraje i v jiných filmech. Nebylo nic snazšího než rozhodit po FB sítě s dotazem na nějaký hezký film s tímhle 26 letým angličanem. Dostala jsem několik tipů a mezi nimi se vždy objevil název Horns. Už několik minut jsem plná zážitků. Co o filmu říct a neprozradit nic podstatného? Je to vlastně taková pohádka pro dospělé. Všechno začíná velkou láskou:


Je to taková bláznivá směska žánrů.
Má hladné i záporné hrdiny i když na první pohled nejsou k rozeznání.
Nechybí zde ani ponaučení, jako třeba o tom, že pýcha předchází pád.
Zlo je po zásluze potrestáno.
Mě se tenhle film prostě líbil.

Přísloví

28. července 2015 v 22:33 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Mejly mi chodí vlastně docela často. Denně se jich mé ezamové schránce sejde kolem 20. Většinou jsou to upozornění z FB nebo z vašich stránek. Občas dostanu nějaký legrační mejl s vtípky. Někdy přijdou nádherné fotky zemí a destinací, kam se normálně pracující člověk horko těžko dostane. V některých jsou ukrytí krásní chlapi s oblečením i bez. Pak je tu kategorie s moudrými rradami a citáty o lásce, prátelství a životě vůbec. Zbytek jsou reklamy, spamy a jiné nevyžádané zprávy končící zpravidla v koši. No přišlo mi i tohle:

Je to 17 v rébusu ukrytých přísloví.
nejdří jsem jen nevěřícně hleděla,
pak jsem si pustila hudbu:


Uhodla jsem je skoro všechny.
A co vy?
Potrapte si malinko své chytré hlavičky.
Těm, kdo uhodnou všech 17 přísloví pošlu diplom,
proto budou komentáře moderované :-)

A tady je rozluštění:


Co to znamená?

26. července 2015 v 22:37 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Je neděle večer. Jsem sama doma, protože manžel je v práci. Televize mi dělá společnost, dvojka červeného vína mi ji zpříjemňuje. Tablet mám zavěšený o kolena a pokouším se s vaší pomocí udělat si jasno. V čem? Několik týdnů se mi před usnutím v hlavě honí zvláštní představy. Jsou tak trochu morbidní. Snažím se je vypudit, ale mé podvědomí je fikanější. Pokusím-li se vytlačit jednu představu, vnutí mi jinou. Jedna lepší než druhá:

Jedu autobusem z Brna. Za Vyškovem najednou zpomalí. Míjíme bouračku dvou osobních aut. Jsme u ní první. Řidič zastaví a jde se podívat, co se děje. Volá záchranku. Vystoupím a jdu k nabouraným autům. Z jednoho vystupuje řidička, vypadá nezraněná, je očividně v šoku, ale nechá se bez problémů posadit na schůdky autobusu. Z druhého auta se pokouší vystoupit řidič. Z nosu mu vytéká krev. Klopýtá k nám. Já ho znám. Je to můj velice dobrý kamarád. Snažím se ho posadit na zem, jenže on se brání. Prý mu nic není. Chodí sem a tam a je velmi nervózní. Takového ho neznám. Začíná být agresívní. Chytne mě za ramena a velice bolestivě je stiskne. Bez varování se mnou smýkne na zem. Zvedám se otřesená jeho chováním. Přesto na něj mluvím dál a zkouším se ho přimět, aby si sedl. Dívá se na mě nevidoucím pohledem. Bojím se ho, protože neustále velmi rozhořčeně posílá všechny kolem pryč. Cítím, že musím jít blíž. Najednou se mu podlomí kolena. Padá přímo na mě. Zbrzdím jeho pád. Volám na něj jménem, neodpovídá, jen se dívá. Velmi ztěžka dýchá. Ve vteřině však ztrácí vědomí. Rozhlídnu se kolem sebe, ale nikdo z cestujících mi nejde na pomoc. Začínám s masáží srdce. Je to hodně namáhavé. Bolavá ramena mi rozhodně nepomáhají. Spojené ruce masírují hrudník v pravidelném rychlém tempu. Potím se velkou námahou....Potím se vedrem, je mi hrozné vedro, dveře od balkonu a okno v kuchyni jsou dokořán, venku tma jako v pytli a já jsem mokrá jako myš....

Jsem v práci. Na dvoulůžkovém pokoji leží muž s otřesem mozku po požití alkoholu. Už denní služba předávala, že nejspíš bude delirovat. My ho měli zatím v klidu. Teď zvoní. Jsem v myčce, téměř u jeho pokoje, jdu tam. Už pohled na něj zbystřil mé smysly. Jsem ve střehu. Musím nějak přivolat kolegu (mého nej kamaráda). Ještě, že za sebou nikdy nezavírám dveře. Hodně nahlas se ho ptám, co potřebuje. Chce prášek na spaní, ale odmítá mi dovolit odejít z pokoje. Volám kolegu pomocí signalizace (zvonek na sestru). On se po chvíli přijde zeptat, na co je dotyčný zvyklý, jestli na silný nebo slabší prášek. Vidí, že začíná delirovat, snaží se ho přemluvit, aby mě pustil. Jenže to pacient nemá v plánu. Když však na pokoj přichází lékař, vztekle se mnou smýkne o zeď. Nejsem na jeho agresivní výpad připravená. Neustojím to. Při dopadu na zem narážím hlavou o kovovou konstrukci postele. Kolega ke mě hned přiskočí a pomáhá mi vstát. Lékař mezitím zpacifikuje pacienta. Kolega mě odvádí na pracovnu. Hlava mi třeští parádně. O pár minut později se mi dělá špatně. Ani po zvracení se mi neuleví se mi, spíš naopak. Je mi mizerně. Sedím v křesle na pracovně a najednou ležím na zemi. Kolega na mě mluví, prosí, Reňoušku nesmíš spát, neusínej. Jeho hlas je zoufalý. Drží mou tvář v dlaních. Moje hlava je těsně před výbuchem. Tak strašně to bolí. Snažím se udržet oči otevřené. Chce se mi zvracet. Otáčí mi hlavu na stranu. Nemůžu dýchat. Zaplavuje mě panika. Pokouším se nadechnout, ale nejde to....

Netuším, co se děje, ale něco se děje. Když to vezmu od podlahy, tak s manželem je to už delší dobu v pohodě - klepu to. Oba dva synové mají přinejmenším na půl roku zajištěnou budoucnost a myslím si, že jsou spokojení, protože tak i vypadají. V práci se mi daří. Troufám si říct, že mám další spřízněné duše překročily tenkou hranici prátelství. Jednak přímo z rodiny a jednak z práce. Dařï se mi hubnout. Je fajn cítit se přitažlivá. Tak sakra proč se mi tohle zase děje???



Marmeláda

24. července 2015 v 21:27 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnes jsem dostala od sanitárky z práce meruňky. Donesla nám už po několikáté ochutnat . Jen jsem se zmínila, jak je má dobré a ona mi je odpoledne dovezla skoro až k domu. Udělala mi tím velkou radost. Jmenuje se Andělka - to jméno jí prostě sedne jako ulité. Sedla jsem na kolo a jela si koupit cukr a gelfix. Myčka mi pomohla umýt skleničky. No a manžel mi dal spoustu rad, jak marmeládu nepřesladit. Já trdlo ho poslechla. Ubrala jsem cukru, jenže ona ta oranžová dobrota nějak nehoustla. Samozřejmě, že doma nebylo ani zrnko kyseliny citronové, tak jsem přidala pár kapek citronové šťávy. Tak hustá jak jsem zvyklá tedy není, ale chutná výtečně. Meruněk jsem dostala zhruba 4 kila. Dvě jsem rozvařila, něco málo přes kilo je v ledničce k jídlu a ten zbytek jsem chutnala, chutnala a chutnala...Nejdřív mě trochu pobolívalo břicho, ale o pár desítek minut jsem si brala čtivo na onu místnůstku...byla formovaná a sametová :-) :-) :-)

Taky obracíte skleničky s horkou marmeládou?
Obvykle obracím i fotky, ale tentokrát si se mnou tablet hraje.
Takže jsem to po stém prvním pokusu vzdala....
🌞



Jdu svou cestou

22. července 2015 v 17:56 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Stačí se na mě podívat, na mou barvu pleti a hned je každému jasné, že do davu zrovna nezapadám. Je pár věcí, které dělám naprosto stejně jako většina. Každé ráno snídám, chodím do práce, starám se o svou rodinu... Ale občas vystrčím růžky.
Tak třeba mé přátelství se svobodným mladším mužem. Čas od času si spolu sednem, pokecáme nebo se umrtvujem alkoholem. Už když jsme spolu pracovali, kolovaly o nás klepy jako: má doma chlapa a tahá se mladším, spí s ním každou noční, je na zajíčky... Jsme dobří přátelé ve vší počestnosti už 5 let. A poslední dobou si dobře rozumím s dalším klukem. Mohl by být můj syn. Je veselý a umí rozdávat radost. Myslíte, že řeči pomaličku utichly?
Docela dlouho jsem byla jediná, kdo se po práci věnoval sportování. Začalo to jízdou na kolečkových bruslích. Bylo mi jasně dáno najevo, že jsem na takovouto aktivitu stará. Prý je to pro mladé. Nejhorší to bylo, když jsme přijímali úrazy z "inlajnu". Padařilo se mi zblbnout mladší kolegyňku a řeči pomaličku utichly...
Jednou se mi hluboko po půlnoci kolegyně dívala přes rameno. Psala jsem článek na blog. Nechápala to. Kde beru doma čas na psaní, když ona má co dělat aby stihla svůj seriál večer v TV? Byla jsem jediná, kdo si píše blog. Dnes nám zaměstnavatel zajistil program SMN v pohybu, jehož součástí je i blog. A řeči pomaličku utichly...
Peněz jsme nikdy neměli moc, děcka chodili oblečení jako ze skatulky, na kom se tedy šetřilo? Nakupovat jsem nechodila jako ostatní sestřičky s movitými manžílky do butiků. Mým rájem se staly second handy. Stačilo pár korun, trochu fantazie a měla jsem módní kousek raz dva. Ani co se týká obuvi nejdu s davem. Žabky na noze nesnesu. Špičatá bota se mi nelíbí. Balerínky se mi sice líbí, ale nesluší mé noze. Na vysokých podpadcích to neumím. Takže klasický tvar do dvou cm nad zemí to jistí. Na ples chodím zásadně v kalhotách. Jsou pohodlné a mé neforemné postavě velmi sluší. Jednou jsme na sále byly jen dvě kalhotovém holky. To vám bylo řečí...
Doplnila jsem si vzdělání na vysoké a mám titul bc. Vedení v práci mě při studiu podporovalo. Občas se ozvaly hlasy, proč to dělám, když nedostanu ani halíř navíc. Úplně stejné to bylo před lety, když jsem si dělala PSS (pomaturitní specializační studium). A stejné to bude, až v září začneme chodit na angličtinu. To zase bude řečí...


Asi by bylo mnohem snazší jít s davem, ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.

Oslava narozenin

20. července 2015 v 18:12 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
A je to za mnou. V sobotu jsem konečně se svou rodinou oslavila své půlkulatiny z června. V tom děsném vedru to bylo v našem 2 + 1 vcelku náročné. jenže posunout to nebylo kam. V pátek jsem si jela pro dort. Musím paní co ho pekla moc pochválit. Chtěla jsem ovocný lehký dortík pro asi tak pro 12 lidí a povedlo se. Ovocno tvarohová dobrota chutnala na jedničku s hvězdičkou. Někteří si dali i malý nášup. Vyšlo to tak akorát.


Těsně před obědem jsme s manželem přestěhovali obývák. Je bezva, že naše postele jsou tak říkajíc víceúčelové. Tolik místa na sezení bez dalších židliček to je prostě paráda. Ještě by to chtělo vyměnit křesla. Ale zatím nemáme žádná nová vyhlídnutá. Budeme muset projít pár obchodů.


V sobotu odpoledne přijel i starší syn. Konečně. Po cestování v tom hicu byl splavený, ale já si tentokrát velikou objímačku nenechala ujít. Nevím, kdy zase přijede, tak jsem si přivítání nenechala ujít. Hned mi popřála, předal dárek - kávu a že by si taky hned se mnou dal šálek. Rozbalila jsem ji, jenže ona byla zrnková a já nemám mlýnek. Syn mě nechal chvilku přemýšlet, v čem ji pomelu. Pak s lyšáckým úsměvem vytáhl malý mlýnek. Hned jsme ho tedy vyzkoušeli. Chtěla jsem postavit i vohu, jenže on mě oět zastavil. Postavil přede mě další malou krabičku. Byl v ní překapávač na kávu pro dva malé šálky nebo jeden hrneček. Kávu miluju a tenhle dáreček od mých kluků mi udělal velkou radost.

Ve skle je zrnková káva od synů.
Mletou kávu Belgické pralinkya Havajský ořech jsem dostala od švagrové.

Těsně po čtvrté přijeli první hosté. Kromě obálek jsem dostala i dárečky. Hrneček na čaj, červené víno, šampáňo, malá mydélka a taky zeleným čajem krásně vonící kulatou dekorační svíčku. Už dělá společnost její kávové sestřičce na skříni.



Přijela také neteřinka s holčičkama. Ta starší je taková malá všetečka. Já úplně zapomněla, co malé děti dokáží. Nechala jsem na skříňce háčkované zvonky a jí se hrozně líbily. V maličké ručce se během pár vteřin změnily v neidentifikovatelnou hmotu. Už tak pěkně nestály a malá se málem rozplakala. Nechápala, proč se najednou všichni tak smějeme.

Nad zvonkama jsou darovaná mydélka.
V tom hicu stačilo pár hodin a zvonky jsou zase jako nové.

V sobotu na oslavě chyběl mladší syn. Jel se představit rodině své přítelkyně na oslavě jejích úspěšně složených státnic. S termínem už nešlo vzhledem k odjezdu maminky na dovolenou nic udělat, takže oba mladí přijeli až v neděli. Dovezli mi voňavou růžičku a oba svorně chtěli uvařit překapávanou kávu. Jak mohli vědět, že mám kávovar to tedy opravdu nevím....:-)


Oslava se po všech stránkách povedla.
A my už teď pmaličku plánujeme,
jak pohostíme rodinu v březnu
na manželových padesátinách
Smějící se

Rock of Memory 2015

19. července 2015 v 18:50 | Chudobka 1970 |  Hudba nejen pro mě
Rok se sešel s rokem a další vzpomínkový koncert Rock of Memory s pořadovým číslem VIII je minulostí. Kromě jednoho jsem se zůčastnila všech ročníků. A nemám v úmyslu chybět ani příští rok. Je to vlastně taková jedna velká taneční zábava, na které nehraje jen jedna, ale hned pět hudebních skupin. Hrají nám písničky z let dávno minulých, z dob našeho mládí i rockové pecky z dnešní doby. A my? Jsme ti samí jako před 25 -30 lety, jen nám přibyly vrásky a nekterým i kila navíc. Čas je prostě neúprosný. Už jen samotná cesta na přehradu je zážitek sám o sobě. Nápadně se podobá dřívějším svozům ze zábav. Autobus nacpaný až k prasknutí. My letos stáli na schůdcích u řidiče a na další zastávce jsme hlásili čekajícím, že další spoj jede za pár minut. A ty hlášky uvnitř busu...škoda že nejsou publikovatelné. Jako první hráli revival písničky Pražský výběr. To si medil muzíček. Zná většinu písniček, já jen 3: Pražákům těm je tu hej, Zubatá a Hrály dudy.
Zubatá ve stylovém provedení

ATD alias Pražský výběr

Pak hráli Keksi. Stála jsem hned pod pódiem a užívala si tuto kapelu plnými doušky. Odzpívala jsem naprosto všechny písničky s nimi. Vyblbla jsem se dosytosti. Můj muž si sem tam odskočil, ale spolehlivě mě našel podle modrého rukávu do rytmu skandující ruky.
Po Keksech spustili svou produkci Plusi. To vám byly pecky. Hráli hity Zuzanky Čtverečkové, Smokie, Chrise Normana a dalších světových hudebních osobností 70.-80. let. Od tohoto luxusního výběru nešlo odejít ani náhodou.
Sotva dohrála poslední písnička, metla jsem rychle do kadibudky abych stihla další produkci hezky od začátku. Kontakti letos maličko zklamali, pokud se to vůbec dá říct. Prostě odezva publika byla slabší než u předchozích skupin.
Letošní ročník uzavírala skupina Quercus. Stála, vlastně hopsala jsem zboku u pódia. Hráli jako obvykle docela tvrdě a to se mi líbilo. I kdyż jsem v sobě neměla ani kapku alkoholu, pořádně jsem to rozbalila. Kolegyně z práce se nestačila divit. Dokonce jsem si trsla i na spolužáky. Jestli si myslíte, že s manželem, jste na omylu. S naprosto neznámým a docela šikovným chlápkem.

Užívali jsme si to na obou stranách pódia


Video je průřezem kapelami.

Všechny fotky jsou ze stránek prostějovské agentury Hittrade, protože jak nás upozornil zpěvák Keksů "Pytlík" všechna práva na focení a natáčení odkoupil TV kanál Šlágr. Jakmile se Rock of Memory 2015 stal minulostí, spěchali jsme na autobový svoz. Dva lidi před náma zavřel řidič dveře a odjel. Byla 1 hodina. Kdyż ani ve 2 další bus nepřijel, šli jsme pěškobusem do Mostkovic a pak taxíkem do Prostějova. Jela jsem v něm podruhé v životě.
Jak už jsem řekla, těším se na další ročník. Hned jak v lednu staniční vyvěsí A4 na volna 2016, napíšu si tam mimo jiných i 16.7. volno na večer🌞



Je to tam :-)

15. července 2015 v 19:22 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnešní ráno bylo zvláštní. Manžel odešel do práce asi 15 minut přede mnou. Já si v 5:20 nasadila sluchátka a v doprovodu Muse a jeho Map of Problematique vyšla ven. U nemocnice jsem v rytmu Olympicu minula stojící auto. Něco mi říkalo otoč se a já poslechla. Nebylo to naše auto. Uvnitř seděl můj muž. Otevřela jsem dveře a on se jen usmíval. Na mou otázku, co tam dělá odpověděl že sedí a čeká na mě...
V práci jsem opět makala jako šroubeček. Čas utíkal jako splašený. Zastavila jsem se na oběd a pak před koncem směny. Pořád jsem ale nahlížela na displej mobilu, jestli tam není zprávička od syna. On dnes státnicoval. Nechtěla jsem ho znervózňovat, tak nezbylo než trpělivě čekat. Ale ve 14 hodin mi to nedalo. Odpověděl obratem, že ještě nic neví. A pak, za půl hodiny přišla kratičká sms: "Je to tam". Možná bylo moje šťastné JOOOO! slyšet až u protinožců. Celou cestu domů jsem se usmívala jak měsíček na hnoji. Hned ve dveřích jsem na manžela vychrlila tu radostnou zprávu a pak se mu pověsila kolem krku. O hodinu později jsem z něj konečně vydolovala kloudnou odpověď, na to, co dělal ráno v cizím autě. Bylo služební a on se jím chtěl jen pochlubit.
Na večeři jsem udělala bramboráky a vcelku se mi povedly. Sice nekřupaly jako ty ze stánků, ale ušly.


Tak jsem trochu zvědavá, jestli na promocích budou v uniformách nebo v talárech.
A jestli budou vyhazovat čepice...

Tři během pěti dnů

13. července 2015 v 21:08 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Začalo to v sobotu a skončilo ve středu.
První akce týdne byla oslava třicátin mé kolegyně z práce. Pozvala mě i s manželem na bečku. On se nejdřív cukal, co že tam jako mezi babama bude dělat. Ale nakonec jel. Stavili jsme se ještě pro kamarádku a jelo se. Sotva jsme stačili předat dárečky, už před náma stálo jedno orosené. Vlastně před kámoškou a manželem. Já si vzala na starost jejich bezpečnou dopravu našim autíčkem domů. Postupně jsme se seznámili s rodinou oslavenkyně. Netrvalo dloho a na tácku před náma se navršil kopec voňavé grolované vepřové kýty. To vám byla dobrota! Na pracovním večírku týden předtím taky byla, ale k téhleté si nemohla ani čichnout. Dali jsme si na talířky za mohutného povzbuzování pána domu. Nešetřili jsme chválou na jeho vinikající kuchařské umění. Byl tam s náma i Briteček. Pes velikosti malého telátka, přesto poslušný a mírný jak beránek. Strávili jsme odpoledne a večer v příjemné společnosti bezva lidí.
Tak tohle je Briteček:-)

Další akcička se konala hned další den. Mladší dítko mi udělalo velkou radost a myslím si, že podíl na tom měla i jeho slečna, přestože statečně zapírala. Původně totiž na tuhle rodinou párty nechtl jít s tím, že pojede na návštěvu do tábora, kde měl původně dělat vedoucího. Když mi přišla sms, že v pátek přijede domů a v neděli pojedou s námi, byla jsem šťastná jako blecha. V neděli odpoledne se tedy jelo zapíjet maličkou Elinku. Narodila se neteřince v březnu. Čekalo se na krásné počasí a na moje volno ve službách. Čekalo se dlouho. V březnu s dubnu velkou část rodiny zachvátila ošklivá chřipka. V květnu jsem zase já neměla volno na vybraný termín a v červen byl plný jiných akcí. Takže červenec to jistil. A povedlo se. Počasí na druhý státní svátek bylo jako malované. Sešli jsme se skoro celá široká rodina. Užívala jsem si to plnými doušky a vzpomněla si přitom na podobná rodinná setkání naší milé Ježurky. Opět jako minulý den jsem se ujala řízení a zůstala jako téměř jedinná (neteřinka stále kojí - taky nezapíjela) střízlivá. Jakmile se setmělo, začala naše oblíbená dikotéka pro starší a pokročilé. DJ zpočátku děla každý, kdo se k noťásku namanul. Později se této role ujal opravdický profík - přítel dcery rodinné přítelkyně. Dobaba odjezdu zůstávala otevřená do doby, než můj muž usínal při tanci. Pak se naskládali do auta a jelo se. Někteří spali už během jízdy. Doma jsem rozdala kýble k postelím a usmívala se při představě, že mě na oběd bude narozdíl od nich hej.
Sestřičky na první pohled.
Tu menší jsme zapíjeli.

Housátka se líbila všem dětem na oslavě skoro stejně jako napuštěný bazén.

Srandy kopec nastal, když se musel dobytek na noc ustájit.
Nahánění koz mezi stoly rozesmálo úplně všechny.
Některé ovce zjevně hlasitě protestovaly.

A do třetice všeho dobrého. Ve středu promovala moje spolužačka ze zdravky. Před třemi léty si řekla, když to dá Chudobka, dám to taky. A dala. Státnicovala na té samé fakultě na den přesně rok po mě. Vytáhla si stejné číslo pro otázky jako já - 9. Byla svědkem mé radosti z promoce a já jí to letos chtěla oplatit. Ona je daleko víc ctižádostivější než já, podala si přihlášku na magisterské studium a byla přiajatá. Slavnostní akt promoce si užívala a já s ní.
Diplomy a odznaky

Vyhazování čepic si stejně jako my nenechali ujít.
Nejedno oko sedícím gratulantům při něm zvlhlo.

Po promoci jsem autem zajela do Šantovky. Naplánovala jsem si, že prolezu obchůdky a zkusím koupit obal na tablet. Vjela jsem na parkoviště uvnitř budovy, zapamatovala si kde stojím a vyrazila na nákupy. Asi po dvou hodinkách jsem se spokojená, ale bez obalu vracela na parkoviště. Jenže auto tam nestálo. Tak znovu do 1. patra, naproti parkomatu, za sloup a...auto opět nikde. Co teď? Vrátila jsem se zpět do prodejních prostor v 1. patře a tam mi jedna hodná prodavačka poradila, abych šla až k závoře, tam je v budce něco jako ostraha. Moje pevné přesvědčení, že mi auto někdo ukradl se cestou k oné budce změnilo. Byla jsem na pochybách, zda si pamatuji místo parkování. Sympatický pán z budky mě ujistil, že nejsem zdaleka jediná ani poslední, kdo to popletl. Parkomaty jsou totiž na každém patře dva, ne-li tři. Nevím, jestli jsem se víc styděla za svoji blbost, nebo jestli jsem nebyla víc šťastná, že mi auto nikdo neukradl....


Písničky z filmů

12. července 2015 v 14:41 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
Sedím si tak u televize, dívám se na film a háčkuju bílý zvoneček na vánoční stromeček. Indiana Jones zrovna přemýšlí, proč mu do cestu k Arše museli překříží zrovna hadi a mě napadlo, že za okamžik zazní melodie na kterou se těším a která je Myslím notoricky známá:

Vzpomínáte na reklamu nejmenované TV společnosti
v níž Indy prchá před valící se koulí?
Hudbu mu k útěku složil John Williams.

Tentokrát jsem po noční totálně vyčerpaná. Sledování filmu je tak jediné, co zvládnu. Dávají Poklad na stříbrném jezeře. Je mi smutno při vzpomínce na Pierra Brice. Milovala jsem Vinnetoua. Jeho maličkou smutný pohled. Melodie z filmů o tomto statečném indiánském náčelníkovi mi pokaždé připomene hrdého Apače a jeho bílého bratra:
Rudý a bílý bratr
Hudba: Martin Brottcher


Bylo, nebylo, dávno tomu. V minulém století jedna zamilovaná slečna dostala od zamilovaného mladíka dárek. LP dvojalbum Grease. Dívka anglicky neuměla, protože soudruzi učitelé upřednostňovali ruštinu. Navíc o nějakém filmovém muzikálu Pomáda neměla ani páru. Ale protože chlapce milovala, písničky si pouštěla a ony se jí v krátké době dostaly pod kůži:
Slušelo jim to spolu, že jo 🌞
Hudbu složili Jim Jacobs, Warren Casey, Michael Gibson

Taky máte rádi katastrofické filmy? Je v tom určitá zvrácenost. Sledovat jak se naděje lidstva den ode dne zmenšují. Nevím co mě na tom tak přitahuje, ale funguje to jako hodně silný magnet. Tenhle film se mi moc líbil. A písničku z něj mám v oblíbených i na mp3 v mobilu:
Bruce Willise v Armabgeddonu...💜
Hudbu složili Trevor Rabín a Harry Gregson-Williams

Piráty jsem nikdy neviděla celé. Ani jeden z filmů. Přesto miluju melodii z nich. Proč? Protože ji mladší syn pořád fidlal na housle i proto, že starší syn mi ukázal video s Davidem Garretem. Že jsem si tohoto sympatického houslistu oblíbila je při pohledu na jeho vizáž jasné. Navíc hraje přesně to co se mi líbí. Včetně ústřední melodie filmů Pirátů z Karibiku:
Garretovy koncerty jsou vyprodány do posledního místečka.
Hudbu k filmům složil Klaus Bedelt

Zabrousím do doby temné totality. Moje máma milovala film Kmotr. No my s tátou ho museli milovat samozřejmě taky. Nebylo to tak těžké, vždyť v něm hráli kluci jako obrázek. Takový Al Pacino nebo Marlon Brando....hmmm bylo na co se dívat...Už tehdy mi v hlavě zůstala melodie:
Slavný příběh o mafii podle předlohy Maria Puzza
natočil slavný režisér Francis Ford Copola,
hudbu složil Nino Rota.

V hlavních rolích Tom Hanks a Denzel Washington ve filmu o AIDS, právním systému, ale hlavně o předsudcích, strachu a lidskosti v čase umírání - Philadelphia. Píseň nazpíval Bruce Springsteen 💝:
Je to přímo herecký koncert.
Hudbu k němu složil Howard Shore.
A také bych mohla pokračovat dál a dál.
Příště vám připomenu pohádky.
Máte je rádi jako já?


Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.