close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2015

Život není sen

9. července 2015 v 12:23 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Snění patří k životu. Mít svůj sen a mířit za ním krůček po krůčku je úžasné. Občas se stane, že cesta přinese větší uspokojení než samotný cíl. Snít je krásné. Ale žít ve snu? Možná krátkou dobu, než se probudíme do tvrdé reality. Přesto snad každý člověk o něčem sní, něčeho chce dosáhnout, zanechat po sobě nějaký otisk.
Mým otiskem jsou moji synové. Když jsem nosila staršího v bříšku, malovala jsem si, jaké to bude romantické, až se miminko narodí. Budu ho kojit, přebalovat a mazlit se s ním. A ono bude takové to miminko z časopisu Betynka, usmívající se, broukající si, prostě pomilováníhodné děťátko. Sen o hodném děcku se rozplynul hned týden po porodu. Zánět v prsou bolel jak hrom, já začala být nervózní, mléka valem ubývalo a dítko věčně plakalo. Po šestinedělí jsme museli přejít na Sunar, jenže ten byl hodně špatně snášený. Takže se jezdilo po okolí, sháněla se hladká sojová mouka a vařilo se domácí mléko. Jediné, které mimčo dobře snášelo a po kterém se nehoršil jeho příšerný atopický exém. O tom, že synáček měl celý první rok převrácený režim dne a noci už ani nemluvím. Všechny tyto zkušenosti jsem ale zůročila za tři roky u druhého syna. To už jsem byla nad věcí. I když se narodil nedonošený, kojila jsem ho až do roku. Nějaké široké balení plínek pro nedovyvinutá jadérka v kyčlích nebo sádrová dlažka pro hrozící "psí" nožku mě rozhodně nerozházely. Když tohle mladší dítko začalo hrát na housle, začala jsem snít další sen. Bude z něj minimálně houslový virtuoz. Vžyť hrát chtěl on, vydupal si to. Sen o virtuosovi se začal rozplývat pozvolna, ale velmi záhy. Byla jsem šťastná, že hraje a nefláká se po sídlišti. Když se dostal do malého souboru v lidušce a začal jezdit po soutěžích, hodně ho to bavilo. Sen o virtuosovi se však definitivně rozplynul při jeho nástupu na vojenské lyceum do Moravské Třebové. Housle šly stranou. Vojančení mu zůstalo. Ale hudbu má rád a to je myslím strašně fajn.
Dalším snem bylo zažít tu parádu při imatrikulaci na vlastní kůži. Kamarádka mě vzala na tento slavnostní akt, abychom podpořily spolupracovnici. Když pak starší syn po neúspšném semestru na VŠ prohlásil, tak si to zkus sama, když jsi tak chytrá, zdravě jsem se naštvala a šla na příjímačky. Už rok mám u svého jména titul bc. Cesta k němu byla opravdu hrozná, ale výsledek byl nádherný. Oznámení, že jsem dala státnice jsme probrečela štěstím. A promoce jsem si vyloženě užívala.
A jaký sem mám teď? Tedy kromě toho nočního, opakujícího se, v němž čekám jestli mě náckové zastřelí nebo pošlou do koncentráku? Mám dva sny. Jeden se opět týká synů. Je to vlastně přání, aby se jim v životě dařilo a abych se dožila vnuků. Ten druhý sen je o mě a manželovi. Náše manželství není ideální, ale je z něj cítit láska. Moc ráda bych tenhle stav udržela, což ošem nezáleží jen na mě. Sním, ale nežiju ve snu, protože tak se žít nedá...



Prýgl

7. července 2015 v 13:16 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Před pár dny jsem s kolegyní přednášela na Frejkových dnech v Brně.
Seděly jsme celé dopoledne a ještě kus odpoledně
na ne příliš vhodných židličkách a nutně jsme se potřebovaly protáhnout.
Hotel Maximus Resorts, kde se celá akce konala
je nad Brněnskou přehradou, neboli Prýglem.
Sejít dolů k vodě byla jediná správná volba.


Netrvalo nám to dlouho, za slabou čtvrhodinku nás už vítal čáp alkoholik.


Kotva - symbol naděje.
Původně stála během návštěvy Svatého Otce Benedikta XVI. na letišti.
K 1. výročí jehoho návštěvy byla přemístěna na přehradu.


Výletní loď Na Veveří.


Lodě brázdily Prýgl už v roce 1950.


Dnes to nejsou jen výletní turistická plavidla....


...ale že by bylo na koupání, to tedy rozhodně nebylo...


Myslí se tu i na rodiny s malými dětmi.
Škoda, že jsem trochu vyrostla,
no řeknětě, nezhoupli byste se taky?

Kačky pro štěstí?
Bylo jich tam pomálu.


Bohužel i tohle je Brněnská přehrada...
...smutné pokoukáníčko....


I přes tento nevábný pohled nám bylo na Prýglu hezky.
Zdržely jsme se u vody pár hodin.
V malé restauraci jsme si daly večeři a pak se pomaličku vracely na hotel.


Romantika u přehrady


Bylo tu hezky, ale už na nás dolehla únava.
Na společenský večer jsme nešly,
protože dát za něj 800kč nám přišlo dost.
Na pokoji jsme chvilku kecaly o nesmrtelnosti chrousta,
chvilku se dívyly na telku a pak jsme si nechaly zdát sladké sny....


Příprava na Otvírák

6. července 2015 v 18:13 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
V srpnu s největší pravděpodobností půjdeme opět na Litovelský otvírák.
Kromě známých kapel a zpěváků tam bude i Karel Kahovec.
Toho obdivovala generace přede mnou.
Znám od něj jenom jednu jedinou písničku:
Je to známý Modřínů háj
Tak jsem si řekla, že si na něj malinko posvítím
a nestačila jsem se divit 🌞
Opět jsem objevila Ameriku,
no jasně, že tohoto zpěváka znám.
Jen jsem musela oprášit pozapomenuté melodie:
Samozřejmě, že Paní v černém "od slyšení" znám.
🌞
Tak tuhle písničku mám ráda.
Já ač mám hudbu moc ráda, si budu muset začít říkat hudební barbar.
Vůbec jsem netušila, že lásku v ní rozdává Karel Kahovec..
🌞
No a pak je tu ještě jedna písnička, kterou od něj jaksi znám.
Poprava blond holky.
Líbí se mi způsob zpěvu Karla Kahovce.
Takové to hopsání hlasu - hudební znalci jistě prominou
mou velice laickou a naprosto nehudební mluvu🌞
Tak na Otvírák jsem trochu připravená,
Kahovce mám slušně naposlouchaného.
Snad jsem vám těmi jeho 4 hitovkami
alespoň trošku zpříjemnila parný pondělní podvečer.
Na konec něco úsměvného🌞

Odešel skromný člověk

4. července 2015 v 1:50 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
1. července 2015 zemřel v Londýně ve věku úctyhodných 106 let sir Nicholas George Winton. Tento skromný člověk léta tajil své zásluhy na záchraně stovek dětí před hrůznou smrtí v koncentračních táborech. Neustále tvrdil, že udělal pouze to, co bylo potřeba. Prezident Václav Havel jeho statečný a nesobecký čin ocenil Řádem Tomáše Garrigua Masaryka a Miloš Zeman nejvyšším českým státním vyznamenáním Řádem bílého lva. Sir Winton byl navržen na Nobelovu Cenu míru, ta mu však udělena nebyla.

Nebudu zde popisovat jeho životopis, bylo by to nošení dříví do lesa.
Byl to podle mého názoru úžasný člověk a tím i v mém srdci zůstane.


Kliknutím na obrázek by se mělo rozjet dojemné video BBC.
Slzela jsem při jeho prvním shlédnutí a úplně stejně slzím i dnes.
Moc si tohoto člověka vážím.

Párkrát nikdy

2. července 2015 v 21:44 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Snad každý zná rčení nikdy neříkej nikdy. Je spousta věcí o kterých jsem kdysi říkala, že bych je nikdy nedělala. Ale člověk míní a život mění. Přesto existuje něco, co už nikdy nebudu mít šanci udělat.

Neřeknu mámě, jak moc jsem jí měla ráda.
U nás doma se nikdy moc nehrálo na projevy lásky. Jediné, co máma dodržovala byla pusa na rozloučenou. A tu jsem v pubertě odmítala. Styděla jsem se. Chtěla bych ji obejmout. Dát pusu a říct mami...

Nebudu s tátou nakupovat.
Chybí mi ty společné chvíle. Nezaťukám na okno v obýváku, abych ho popohnala do auta. Nebudeme spolu obědvat v hospůdce sousední vesnice. Nebudu mu moct nadat, že pouští Áju až do obýváku. Nejvíc mě ale štve, že jsem s ním jeho poslední den nebyla mnohem mnohem déle. Spěchala jsem domů. Ale proč?

Neotěhotním.
Protože jsem měla hodně velké zdravotní problémy, nemám po gynekologické operaci dělohu. Nemůžu tak přijít do jiného stavu. Má to i své výhody. Můžu být nevěrná a nebude to mít žádné následky. Ušetřím spoustu peněz, protože už nezakusím ten báječný pocit bezpečí a jistoty s vložkami always. Taky už nikdy neucítím pohyby miminka uvnitř těhotného bříška. Nezažiju tu nepopsatelnou směs lásky, štěstí a euforie při porodu. A nikdy se mi nepřisaje děťátko k nalitému prsu.

Existuje i něco, co bych velice nerada zažívala znovu. Nechci padat. Bylo to pokaždé strašně nepříjemné, když mi oznámili, že jsem zase spadla. Upadla jsem z plného vědomí bez varování do krátkého bezvědomí. Nic si nepamatují, prostě jim musím věřit. Vyšetřování příčiny nevedlo k přesvědčivém výsledku. Léčba však zabrala a už několik let je klid - ťukám to.

Vzpomněla jsem si na jednu písničku.

Ta slova se mi moc líbí...


Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.