



Taky bych řekla jak Miloš - vše musí být v rovnováze - a pokud se jedním směrem vychýlí, mělo by se zase vyrovnat na straně druhé.
Víš, Renátko, že mne napadlo to stejné, jak píši Miloš a Intuice? Ne, že bych ti přála něco zlého, to vůbec ne, ale možná, že si to připouštíš sama všechno moc k tělu, ne? Snad už budeš mít klid, moc bych ti to přála. ![]()
To jsou sny, nebo takové denní snění? Mně se sny téměř nezdají, ale tok myšlenek přichází, když jsem doma sama a něco dělám. Už nějakou dobu čtu tvůj blog a myslím, že tobě se hodně zobrazuje tvoje práce, která je náročná a možná si to ani neuvědomuješ, doslova tě pohltila. Ve tvých představách je často nějaká událost spojená se záchranou lidského života, dramatické situace, ve kterých je zachraňování, doslova boj o život. K tomu navíc i to zvláštní chování pacientů. Já tomu říkám obrana organismu. V práci se musíš k těmto věcem stavět profesionálně, zvládat náročné situace, ale jsi člověk. Nároky stoupají a také se v této oblasti pohybuješ už delší dobu. Člověk se rozdává postupně lidem a ty tvé představy vidím jako obranu těla před těmito stressovými situacemi. Asi záleží na tom, jak často tyto představy přicházejí, nakolik ti vadí nebo jestli máš pocit, že tě to pronásleduje. Možná jednou z možností se uvolnit, je tento blog. Teď se možná zasměješ nad mou úvahou, ale řekla bych, tohle provází lidstvo od samého počátku. Navštívila jsem expozici Anthropos v Brně a tam je to vidět. I tehdy lidé šli za svým cílem - přežít a získat potravu. Při své primitivnosti tvořili krásné rytiny na kostech, sošky žen i zvířat, malovali na stěny jeskyň. Asi jim to pomohlo, vždyť to nebyl ojedinělý případ. Doba pokročila a je jasné, že lepší je to v sobě nedusit, buď si s někým o tom povykládat nebo se vypsat - třeba na blog.
![]()
[3]: Snažím se být nad věcí, ale je fakt, že mě to občas pořádně sebere. Chtělo by to větší odstup. Možná velkou změnu... ![]()
[4]: Někdy se mi to jen tak honí hlavou, ale mívám o tom i sny. Víš Hani, jsou věci které těžce snáším a manžel místo aby naslouchal raděj obrátí list. Píšu je sem, na blog, ale stačí to? Nechci aby mě práce pohltila. Mám ji ráda, ale rodinu a sebe stavím před ni. Nejsem kariéristka i když někteří by chtěli, abych jí byla. Ale je pravda, že stres v práci je chvílemi až neúnosný. Bodla by měsíční dovolená někde u vody nebo na horách. A možná že bych snesla první týden naprosto o samotě ![]()
[7]: Ne, to nejsem. Je to jen pocit, že ta paní, co se usmívá ze zrcadla vypadá k světu. Nikdo mi neřekl, že mi to sluší
![]()
Po přečtení mě napadla jediná odpověď...dovolená...nemyslím, že by bylo vždy potřeba něco vyvažovat, pouze si lidsky odpočinout, lidská psychika je při vyčerpání hodně křehká
![]()
[8]:Vím, jak to myslíš. Dovolená by opravdu přišla vhod, ale pomůže na krátkou dobu. Je doba, kdy nároky na člověka stoupají. Ty jsi typ, který by si rád povídal, ale je málo lidí, co umí naslouchat, vidím to i ve svém okolí. Mám pár kolegyň, které se rády vypovídají, ale tím to končí. Nenaslouchají, jim to ani nenapadne. Muži jsou jiní, některým to ani nedojde, že potřebuješ vyslechnout. ... A s tou prací? Nechceš, aby tě pohltila, ale ona tě opravdu pohltí, pokud se to už nestalo. Práce s lidmi je hodně náročná a kdo to nezažil, nepochopí to. A nikdy není konec, myslím uděláno.
![]()
Nevím, jak dlouho vykonáváš svou náročnou práci, ale přijde nutně období, kdy najednou, jakoby bylo všeho dost. A chtělo to změnu. Jenže do důchodu daleko, žeee
Myslím, že dovolená to moc nezmění.
To spíše nějaká radostná událost v rodině, práce na domečku, častější setkávání s přáteli, aby tvá mysl byla plna jiných událostí, které musíš řešit. Těch radostnějších. ![]()
Renatko, sny nám velmi často ukazují, čím se zabývá naše podvědomí. Nejsem žádný odborník, jen mám se zlými sny poměrně bohaté zkušenosti a dnes už vím i proč se mi zdají. Ty tvoje mi připadají, že se bojíš napadení pacientem. Možná se ti už něco takového stalo, nebo někomu známému... Nebo z práce odešel někdo, na koho ses mohla spolehnout a komu jsi věřila a teď si můžeš připadat sama... Těžko říct, může za tím být i jen obyčejná krize středního věku, kdy si připadáš nepotřebná, nebo kdy si víc uvědomuješ, že už máš před sebou tu kratší část života...
Co s tím ti neporadím, sama momentálně (nejen) se sny bojuju antidepresivy a zatím nepříliš úspěšně.
Dovolená může pomoct, ale taky nemusí. Záleží jak moc tě tvé obavy trápí.
[10]: Už se na ni moc těším, jenže bude až v září, dřív to prostě nejde.... ![]()
[11]: Nakládají nám na bedra čím dál víc odpovědnosti a práci musíme zvládat s minimálním personálním obsazení. Nikde není zastání, každý se odvolává na ty nahoře. Budu muset zatočit s vlastní leností a víc unavit tělo. Přinutit se na kolo, na brusle, ven do přírody i když se mi zrovna nechce. Nějak se odreagovat od starostí a stresu... ![]()
Měla by sis vzít v práci alespoň 2 měsíce neplaceného volna a odjet někam,kam si přeješ jenom ty-do hor,k moři,do lázní...,prostě udělat něco,po čem toužíš a relaxovat,poznávat nové lidi nebo být jen tak sama se sebou,bavit se a odreagovat se od všech starostí a stresu.Tvé sny jsou varováním před něčím a to,že se tím zabýváš ve svých myšlenkách i mimo spánek tě může zničit.Jestli chceš,zkusím ty tvé hrozné sny rozebrat,co to vlastně znamená a před čím tě varují. ![]()
Asi to množství štěstí a spokojenosti bývá konstantní :). Když v něčem přebývá, v jiném chybí.