close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Co to znamená?

26. července 2015 v 22:37 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Je neděle večer. Jsem sama doma, protože manžel je v práci. Televize mi dělá společnost, dvojka červeného vína mi ji zpříjemňuje. Tablet mám zavěšený o kolena a pokouším se s vaší pomocí udělat si jasno. V čem? Několik týdnů se mi před usnutím v hlavě honí zvláštní představy. Jsou tak trochu morbidní. Snažím se je vypudit, ale mé podvědomí je fikanější. Pokusím-li se vytlačit jednu představu, vnutí mi jinou. Jedna lepší než druhá:

Jedu autobusem z Brna. Za Vyškovem najednou zpomalí. Míjíme bouračku dvou osobních aut. Jsme u ní první. Řidič zastaví a jde se podívat, co se děje. Volá záchranku. Vystoupím a jdu k nabouraným autům. Z jednoho vystupuje řidička, vypadá nezraněná, je očividně v šoku, ale nechá se bez problémů posadit na schůdky autobusu. Z druhého auta se pokouší vystoupit řidič. Z nosu mu vytéká krev. Klopýtá k nám. Já ho znám. Je to můj velice dobrý kamarád. Snažím se ho posadit na zem, jenže on se brání. Prý mu nic není. Chodí sem a tam a je velmi nervózní. Takového ho neznám. Začíná být agresívní. Chytne mě za ramena a velice bolestivě je stiskne. Bez varování se mnou smýkne na zem. Zvedám se otřesená jeho chováním. Přesto na něj mluvím dál a zkouším se ho přimět, aby si sedl. Dívá se na mě nevidoucím pohledem. Bojím se ho, protože neustále velmi rozhořčeně posílá všechny kolem pryč. Cítím, že musím jít blíž. Najednou se mu podlomí kolena. Padá přímo na mě. Zbrzdím jeho pád. Volám na něj jménem, neodpovídá, jen se dívá. Velmi ztěžka dýchá. Ve vteřině však ztrácí vědomí. Rozhlídnu se kolem sebe, ale nikdo z cestujících mi nejde na pomoc. Začínám s masáží srdce. Je to hodně namáhavé. Bolavá ramena mi rozhodně nepomáhají. Spojené ruce masírují hrudník v pravidelném rychlém tempu. Potím se velkou námahou....Potím se vedrem, je mi hrozné vedro, dveře od balkonu a okno v kuchyni jsou dokořán, venku tma jako v pytli a já jsem mokrá jako myš....

Jsem v práci. Na dvoulůžkovém pokoji leží muž s otřesem mozku po požití alkoholu. Už denní služba předávala, že nejspíš bude delirovat. My ho měli zatím v klidu. Teď zvoní. Jsem v myčce, téměř u jeho pokoje, jdu tam. Už pohled na něj zbystřil mé smysly. Jsem ve střehu. Musím nějak přivolat kolegu (mého nej kamaráda). Ještě, že za sebou nikdy nezavírám dveře. Hodně nahlas se ho ptám, co potřebuje. Chce prášek na spaní, ale odmítá mi dovolit odejít z pokoje. Volám kolegu pomocí signalizace (zvonek na sestru). On se po chvíli přijde zeptat, na co je dotyčný zvyklý, jestli na silný nebo slabší prášek. Vidí, že začíná delirovat, snaží se ho přemluvit, aby mě pustil. Jenže to pacient nemá v plánu. Když však na pokoj přichází lékař, vztekle se mnou smýkne o zeď. Nejsem na jeho agresivní výpad připravená. Neustojím to. Při dopadu na zem narážím hlavou o kovovou konstrukci postele. Kolega ke mě hned přiskočí a pomáhá mi vstát. Lékař mezitím zpacifikuje pacienta. Kolega mě odvádí na pracovnu. Hlava mi třeští parádně. O pár minut později se mi dělá špatně. Ani po zvracení se mi neuleví se mi, spíš naopak. Je mi mizerně. Sedím v křesle na pracovně a najednou ležím na zemi. Kolega na mě mluví, prosí, Reňoušku nesmíš spát, neusínej. Jeho hlas je zoufalý. Drží mou tvář v dlaních. Moje hlava je těsně před výbuchem. Tak strašně to bolí. Snažím se udržet oči otevřené. Chce se mi zvracet. Otáčí mi hlavu na stranu. Nemůžu dýchat. Zaplavuje mě panika. Pokouším se nadechnout, ale nejde to....

Netuším, co se děje, ale něco se děje. Když to vezmu od podlahy, tak s manželem je to už delší dobu v pohodě - klepu to. Oba dva synové mají přinejmenším na půl roku zajištěnou budoucnost a myslím si, že jsou spokojení, protože tak i vypadají. V práci se mi daří. Troufám si říct, že mám další spřízněné duše překročily tenkou hranici prátelství. Jednak přímo z rodiny a jednak z práce. Dařï se mi hubnout. Je fajn cítit se přitažlivá. Tak sakra proč se mi tohle zase děje???


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 27. července 2015 v 7:37 | Reagovat

Asi to množství štěstí a spokojenosti bývá konstantní :). Když v něčem přebývá, v jiném chybí.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. července 2015 v 12:18 | Reagovat

Taky bych řekla jak Miloš - vše musí být v rovnováze - a pokud se jedním směrem vychýlí, mělo by se zase vyrovnat na straně druhé.

3 Ježurka Ježurka | Web | 27. července 2015 v 15:17 | Reagovat

Víš, Renátko, že mne napadlo to stejné, jak píši Miloš a Intuice? Ne, že bych ti přála něco zlého, to vůbec ne, ale možná, že si to připouštíš sama všechno moc k tělu, ne? Snad už budeš mít klid, moc bych ti to přála. :-)

4 Hanka Hanka | 27. července 2015 v 17:13 | Reagovat

To jsou sny, nebo takové denní snění? Mně se sny téměř nezdají, ale tok myšlenek přichází, když jsem doma sama a něco dělám. Už nějakou dobu čtu tvůj blog a myslím, že tobě se hodně zobrazuje tvoje práce, která je náročná a možná si to ani neuvědomuješ, doslova tě pohltila. Ve tvých představách je často nějaká událost spojená se záchranou lidského života, dramatické situace, ve kterých je zachraňování, doslova boj o život. K tomu navíc i to zvláštní chování pacientů. Já tomu říkám obrana organismu. V práci se musíš k těmto věcem stavět profesionálně, zvládat náročné situace, ale jsi člověk. Nároky stoupají a také se v této oblasti pohybuješ už delší dobu. Člověk se rozdává postupně lidem a ty tvé představy vidím jako obranu těla před těmito stressovými situacemi. Asi záleží na tom, jak často tyto představy přicházejí, nakolik ti vadí nebo jestli máš pocit, že tě to pronásleduje. Možná jednou z možností se uvolnit, je tento blog. Teď se možná zasměješ nad mou úvahou, ale řekla bych, tohle provází lidstvo od samého počátku. Navštívila jsem expozici Anthropos v Brně a tam je to vidět. I tehdy lidé šli za svým cílem - přežít a získat potravu. Při své primitivnosti tvořili krásné rytiny na kostech, sošky žen i zvířat, malovali na stěny jeskyň. Asi jim to pomohlo, vždyť to nebyl ojedinělý případ. Doba pokročila a je jasné, že lepší je to v sobě nedusit, buď si s někým o tom povykládat nebo se vypsat - třeba na blog. ;-)  :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. července 2015 v 2:21 | Reagovat

[1]: [2]: Asi jako dost bylo radosti, teď je na čase trošku se potrápit, aby sis mohla toho dalšího štěstíčka víc vážit? :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. července 2015 v 2:25 | Reagovat

[3]: Snažím se být nad věcí, ale je fakt, že mě to občas pořádně sebere. Chtělo by to větší odstup. Možná velkou změnu... :-)

7 stuprum stuprum | 28. července 2015 v 2:29 | Reagovat

Jak cítit? Ty jsi příklad přitažlivosti. :)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. července 2015 v 2:40 | Reagovat

[4]: Někdy se mi to jen tak honí hlavou, ale mívám o tom i sny. Víš Hani, jsou věci které těžce snáším a manžel místo aby naslouchal raděj obrátí list. Píšu je sem, na blog, ale stačí to? Nechci aby mě práce pohltila. Mám ji ráda, ale rodinu a sebe stavím před ni. Nejsem kariéristka i když někteří by chtěli, abych jí byla. Ale je pravda, že stres v práci je chvílemi až neúnosný. Bodla by měsíční dovolená někde u vody nebo na horách. A možná že bych snesla první týden naprosto o samotě :-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. července 2015 v 2:47 | Reagovat

[7]: Ne, to nejsem. Je to jen pocit, že ta paní, co se usmívá ze zrcadla vypadá k světu. Nikdo mi neřekl, že mi to sluší :-) :-)  :-)

10 beallara beallara | Web | 28. července 2015 v 6:50 | Reagovat

Po přečtení mě napadla jediná odpověď...dovolená...nemyslím, že by bylo vždy potřeba něco vyvažovat, pouze si lidsky odpočinout, lidská psychika je při vyčerpání hodně křehká :-)  :-)  :-)

11 Hanka Hanka | 28. července 2015 v 7:02 | Reagovat

[8]:Vím, jak to myslíš. Dovolená by opravdu přišla vhod, ale pomůže na krátkou dobu. Je doba, kdy nároky na člověka stoupají. Ty jsi typ, který by si rád povídal, ale je málo lidí, co umí naslouchat, vidím to i ve svém okolí. Mám pár kolegyň, které se rády vypovídají, ale tím to končí. Nenaslouchají, jim to ani nenapadne. Muži jsou jiní, některým to ani nedojde, že potřebuješ vyslechnout. ... A s tou prací? Nechceš, aby tě pohltila, ale ona tě opravdu pohltí, pokud se to už nestalo. Práce s lidmi je hodně náročná a kdo to nezažil, nepochopí to. A nikdy není konec, myslím uděláno. [:tired:]  :-)

12 Janka Janka | Web | 28. července 2015 v 8:53 | Reagovat

Nevím, jak dlouho vykonáváš svou náročnou práci, ale přijde nutně období, kdy najednou, jakoby bylo všeho dost. A chtělo to změnu. Jenže do důchodu daleko, žeee??? Myslím, že dovolená to moc nezmění. :-) To spíše nějaká radostná událost v rodině, práce na domečku, častější setkávání s přáteli, aby tvá mysl byla plna jiných událostí, které musíš řešit. Těch radostnějších. :-)

13 Jitka S. Jitka S. | Web | 28. července 2015 v 9:35 | Reagovat

Renatko, sny nám velmi často ukazují, čím se zabývá naše podvědomí. Nejsem žádný odborník, jen mám se zlými sny poměrně bohaté zkušenosti a dnes už vím i proč se mi zdají. Ty tvoje mi připadají, že se bojíš napadení pacientem. Možná se ti už něco takového stalo, nebo někomu známému... Nebo z práce odešel někdo, na koho ses mohla spolehnout a komu jsi věřila a teď si můžeš připadat sama... Těžko říct, může za tím být i jen obyčejná krize středního věku, kdy si připadáš nepotřebná, nebo kdy si víc uvědomuješ, že už máš před sebou tu kratší část života...
Co s tím ti neporadím, sama momentálně (nejen) se sny bojuju antidepresivy a zatím nepříliš úspěšně.
Dovolená může pomoct, ale taky nemusí. Záleží jak moc tě tvé obavy trápí.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. července 2015 v 19:41 | Reagovat

[10]: Už se na ni moc těším, jenže bude až v září, dřív to prostě nejde.... ;-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. července 2015 v 19:49 | Reagovat

[11]: Nakládají nám na bedra čím dál víc odpovědnosti a práci musíme zvládat s minimálním personálním obsazení. Nikde není zastání, každý se odvolává na ty nahoře. Budu muset zatočit s vlastní leností a víc unavit tělo. Přinutit se na kolo, na brusle, ven do přírody i když se mi zrovna nechce. Nějak se odreagovat od starostí a stresu... ;-)

16 Melissa Melissa | Web | 31. července 2015 v 0:20 | Reagovat

Měla by sis vzít v práci alespoň 2 měsíce neplaceného volna a odjet někam,kam si přeješ jenom ty-do hor,k moři,do lázní...,prostě udělat něco,po čem toužíš a relaxovat,poznávat nové lidi nebo být jen tak sama se sebou,bavit se a odreagovat se od všech starostí a stresu.Tvé sny jsou varováním před něčím a to,že se tím zabýváš ve svých myšlenkách i mimo spánek tě může zničit.Jestli chceš,zkusím ty tvé hrozné sny rozebrat,co to vlastně znamená a před čím tě varují. :-?

17 Amelie Amelie | Web | 3. srpna 2015 v 11:45 | Reagovat

Chtělo by to dovolenou a relax, ale copak to dlouhodoběji jde, že... Jinak je fajn, že se ti (skoro) po všech stránkách daří. Kéž je tomu tak i nadále. Krásný zbytek léta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.