13. července 2015 v 21:08 | Chudobka1970
|
Začalo to v sobotu a skončilo ve středu.
První akce týdne byla oslava třicátin mé kolegyně z práce. Pozvala mě i s manželem na bečku. On se nejdřív cukal, co že tam jako mezi babama bude dělat. Ale nakonec jel. Stavili jsme se ještě pro kamarádku a jelo se. Sotva jsme stačili předat dárečky, už před náma stálo jedno orosené. Vlastně před kámoškou a manželem. Já si vzala na starost jejich bezpečnou dopravu našim autíčkem domů. Postupně jsme se seznámili s rodinou oslavenkyně. Netrvalo dloho a na tácku před náma se navršil kopec voňavé grolované vepřové kýty. To vám byla dobrota! Na pracovním večírku týden předtím taky byla, ale k téhleté si nemohla ani čichnout. Dali jsme si na talířky za mohutného povzbuzování pána domu. Nešetřili jsme chválou na jeho vinikající kuchařské umění. Byl tam s náma i Briteček. Pes velikosti malého telátka, přesto poslušný a mírný jak beránek. Strávili jsme odpoledne a večer v příjemné společnosti bezva lidí.
Tak tohle je Briteček:-)
Další akcička se konala hned další den. Mladší dítko mi udělalo velkou radost a myslím si, že podíl na tom měla i jeho slečna, přestože statečně zapírala. Původně totiž na tuhle rodinou párty nechtl jít s tím, že pojede na návštěvu do tábora, kde měl původně dělat vedoucího. Když mi přišla sms, že v pátek přijede domů a v neděli pojedou s námi, byla jsem šťastná jako blecha. V neděli odpoledne se tedy jelo zapíjet maličkou Elinku. Narodila se neteřince v březnu. Čekalo se na krásné počasí a na moje volno ve službách. Čekalo se dlouho. V březnu s dubnu velkou část rodiny zachvátila ošklivá chřipka. V květnu jsem zase já neměla volno na vybraný termín a v červen byl plný jiných akcí. Takže červenec to jistil. A povedlo se. Počasí na druhý státní svátek bylo jako malované. Sešli jsme se skoro celá široká rodina. Užívala jsem si to plnými doušky a vzpomněla si přitom na podobná rodinná setkání naší milé Ježurky. Opět jako minulý den jsem se ujala řízení a zůstala jako téměř jedinná (neteřinka stále kojí - taky nezapíjela) střízlivá. Jakmile se setmělo, začala naše oblíbená dikotéka pro starší a pokročilé. DJ zpočátku děla každý, kdo se k noťásku namanul. Později se této role ujal opravdický profík - přítel dcery rodinné přítelkyně. Dobaba odjezdu zůstávala otevřená do doby, než můj muž usínal při tanci. Pak se naskládali do auta a jelo se. Někteří spali už během jízdy. Doma jsem rozdala kýble k postelím a usmívala se při představě, že mě na oběd bude narozdíl od nich hej.

Sestřičky na první pohled.
Tu menší jsme zapíjeli.
Housátka se líbila všem dětem na oslavě skoro stejně jako napuštěný bazén.
Srandy kopec nastal, když se musel dobytek na noc ustájit.
Nahánění koz mezi stoly rozesmálo úplně všechny.
Některé ovce zjevně hlasitě protestovaly.
A do třetice všeho dobrého. Ve středu promovala moje spolužačka ze zdravky. Před třemi léty si řekla, když to dá Chudobka, dám to taky. A dala. Státnicovala na té samé fakultě na den přesně rok po mě. Vytáhla si stejné číslo pro otázky jako já - 9. Byla svědkem mé radosti z promoce a já jí to letos chtěla oplatit. Ona je daleko víc ctižádostivější než já, podala si přihlášku na magisterské studium a byla přiajatá. Slavnostní akt promoce si užívala a já s ní.
Diplomy a odznaky
Vyhazování čepic si stejně jako my nenechali ujít.
Nejedno oko sedícím gratulantům při něm zvlhlo.
Po promoci jsem autem zajela do Šantovky. Naplánovala jsem si, že prolezu obchůdky a zkusím koupit obal na tablet. Vjela jsem na parkoviště uvnitř budovy, zapamatovala si kde stojím a vyrazila na nákupy. Asi po dvou hodinkách jsem se spokojená, ale bez obalu vracela na parkoviště. Jenže auto tam nestálo. Tak znovu do 1. patra, naproti parkomatu, za sloup a...auto opět nikde. Co teď? Vrátila jsem se zpět do prodejních prostor v 1. patře a tam mi jedna hodná prodavačka poradila, abych šla až k závoře, tam je v budce něco jako ostraha. Moje pevné přesvědčení, že mi auto někdo ukradl se cestou k oné budce změnilo. Byla jsem na pochybách, zda si pamatuji místo parkování. Sympatický pán z budky mě ujistil, že nejsem zdaleka jediná ani poslední, kdo to popletl. Parkomaty jsou totiž na každém patře dva, ne-li tři. Nevím, jestli jsem se víc styděla za svoji blbost, nebo jestli jsem nebyla víc šťastná, že mi auto nikdo neukradl....
Taky mám na podobných místech problém auto najít:)