Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Srpen 2015

Takový ten pocit...

30. srpna 2015 v 14:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Byl čtvrtek ráno. Vzala jsem si kolo a jela na město. Na náměstí se stavělo pódium pro poslední koncert Prostějovského kulturního léta. Netušila jsem kdo má vystoupit. Kamarádka na mou sms odpověděla velmi rychle. Tento večer bude patřit skupině Slza a potom Michalu Hrůzovi. Myslela jsem, že půjdeme spolu, ale ona měla jiný plán. Druhé zklamání přišlo v knihovně. Nemohli mi půjčit žádnou knihu, protože se musel zaplatit roční poplatek, já u sebe neměla hotovost (téměř všude platím kartou) a navíc se mi podařilo u knihy (zůstala nedočtená doma) přešvihnout maximální dobu půjčení, čímž se mi zablokoval účet. Až zaplatím a vrátím knihu, můžu si zase vesele půjčování obnovit. Naštvaná na samu sebe jsem přijela domů, aby se mi podařilo k obědu připálit rýži. Na další sms s dotazem jestli dotyční půjdou ve 20 hodin na město poslechnout si Hrůzu přišly samé omluvné odpovědi. Pustila jsem si natočený film no a po něm mi to konečně docvaklo. Prostě na to náměstí půjdu sama. V tom davu se docela jistě ztratím. Kdyby neměl mužíček odpolední, měla bych to vyřešené, ale takhle mi nezbylo než přesvědčit sebe, že na tom nic není jít sama. Raděj se odreagovat při hezké hudbě, než sedět doma u bedny. Začala jsem se těšit. Bohužel s blížícím se večerem rozhodnutí jít sláblo až vyhaslo úplně. Zůstal jen takový zvláštní pocit jako kdybych ten koncert slyšela, jako bych tam byla. Copak to jde být tam když jsem tady? Jenže pak zazvonil mobil. Kamarádka byla na městě a zjišťovala, jestli tam náhodou nejsem taky. Už podruhé v tomto dni jsem sedla na kolo abychom za 10 minut pomáhaly se zpěvem Hrůzových písniček. Zaplněné náměstí vytvořilo super atmosféru. Moc se mi ten večer líbil.
Včera jsme slavili narozeniny malého Adámka. Pozdě večer jsme si při vínečku, pivečku a slivovičce vášnivě diskutovali o nesmrtelnosti chrousta. Já, coby řidič, vypila snad celý sud citronády. Až si ze mě oba švagříci začali utahovat. Pak přišel zase ten zvláštní pocit, že to bude jako když byli kluci malí a my tam přespávali. Už víc než 15 let jezdíme spát domů. Asi mi z té vody zprůhledněla lebka, protože mi zbytek osazenstva četl myšlenky. Vzápětí přišla první nabídka k přespání. Nakonec můj muž svolil. Během vteřiny jsem držela v ruce skleničku s bílým vínem. Zvládla jsem celkem 3 dvojdecky. Na mě úctyhodný výkon. A pointa? Zjistila jsem, že ve čtvrtek kromě tří lidí sedících u stolu byli na koncertě všichni. Poslala jsem prostě sms na nesprávná čísla.

Dort pro oslavence chutnal výtečně.

Bez lásky se žít nedá...

27. srpna 2015 v 7:35 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Než začnete číst, mám pro vás hudbu plnou lásky, můžete si ji pustit jen tak na pozadí, pokud chcete. Nebudu psát o lásce. O citu, který dokáže spálit na popel. Ale o něčem mezi mužem a ženou, co v lásku nepřerostlo. O něčem, co zůstalo čistým přátelstvím. Jiskra nepřeskočila i když se na kratičký okamžik zažehla. Naštěstí zasáhl zdravý rozum. Vzájemný respekt napomohl vzniku přátelství. On obdivoval její zručnost, empatii, dobrou náladu, ona jeho chování k milované ženě. Dokázal ji přimět postavit se na vlastní noh. Zvedl její uzeměné sebevědomí. Když se cítila osamnělá, byl tu pro ni. Ona poznala, kdy je toho na něj hodně. Dokázala ho rozesmát a na malou chvíli zapomenout na tvrdou realitu života. Jsou věci, které se nedají řešit se svou drahou polovičkou. Je třeba pohled z jiného úhlu. Kritika, kterou milovaný člověk nerad pouští ze svých úst třeba už jen proto, aby měl doma klid. Od toho jsou na světě přátelé, aby s námi šli v dobách dobrých i zlých. Zvedli nás, když zakopneme. Nadali nám, když děláme hlouposti. Těšili se z naší radosti. Takoví jsou i tihle dva přátelé. Povídalo a vlastně stále se ještě se o nich povídá spousta smyšlených lovestory. A oni? Mají z toho akorát legraci. Ona je už zase spokojená v manželství. On je prozatím přelétavý motýl, hledá tu pravou květinku s níž by se usadil a založil vlastní rodinu. Stále jsou v kontaktu. Několikrát do roka se vidí a těší se ze společnosti toho druhého.
A koho vlastně miluji já a koho mám "jen" ráda?
Měla jsem a stále mám ráda své rodiče.
Mám ráda přítele, kamarádku a kamarády,
Mám ráda všechny vás zde na blogu,
pomáháte mi už jen tím, že jste, děkuji
Mám ráda hudbu, bez ní to nejsem já.
Mám ráda čtivou knihu i když je to třeba jen zamilovaný románek.
Jsou pouze tři lidé na celém širém světě, které miluji. Mého manžela a oba dva syny.
Láska má mnoho podob, pokaždé je jinak silná, vždy dává i bere.
Bez lásky se žít nedá...

100 nejvýznamnějších žen

26. srpna 2015 v 16:31 | Chudobka1970 |  Přečtené knihy

Tak na tuhle knížku jsem se těšila. Dokonce hodně. Jenže přišlo zklamání. Částečně si za to můžu sama. Při své nepozornosti v knihovně jsem na přebalu viděla Matku Terezu, paní Thatcherovou a jistou dámu s kloboučkem. Něco mi říkalo, tuhle knihu dej do košíku a já ten vnitřní hlas poslechla. Nelituji času stráveného nad tímhle titulem. Jen mě autorka trochu zklamala ve výběru. Četla jsem ji v kuchyni a můj muž do ní jen tak ze zvědavosti nahlédl. Prý kde je Princezna Diana a Marie Terezie? Tyhle dvě dámy mi tam také chyběly. Proč autorka zařadila do výběru například Pannu Marii, Kleopatru nebo Hillary R. Clintonovou netuším. Rozhodně však souhlasím s uvedením následujících žen:






Nejsou seřazeny podle žádného měřítka.
Prostě jsem vybrala pro mě známé ženy.
V knize jsou další jména, která určitě znáte:
Eleanor Rooseveltová, Simone de Beauvoirová, George Eliotová,
Emily Dickinsonová, Virginia Wolfová, Královna Viktorie,
Rosa Luxemburgová, Charlote a Emily Brontëová,
Emmeline Parkhurstová, Anna Franková,
Billie Holidayová, Mary Pickfordová,
Katherine Hepburnová...

Tak co, zaujala vás alespoň trošku tahle kniha?




Nemyslící rodiče.

22. srpna 2015 v 19:06 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Moje neteř je maminkou dvou sladkých holčiček. Na sociální síti FB sdílela následující video. Je o tom, jak matka nemyslela. Není to tak dlouho, co se podobně zachoval muž na Slovensku. Díky jeho nezodpovědnosti dvouletá dívenka zemřela. Podívejte se prosím na záznam z USA:


Nemusí být zrovna příliš vedro, aby došlo k přehřátí organismu.
Již po 15 minutách se rozvíjí dehydratace, která může mít fatální následky.
V roce 2013 takto zemřelo v USA 15 dětí...

Moc smutný konec může mít takovýto zkrat mysli. Žádný nákup nestojí za život malého dítěte. Po přečtení na FB jsem odklikla políčko sdílet. Tenhle smutný příspěvek dávám i sem, na blog, kdyby varoval jen jednu jedinou osobu, aby nenechala dítě čekat ani minutku v autě, splnil svůj účel.
Mě osobně by něco podobného ani ve snu nenapadlo. Před obchodem jsem oba kluky vždy vzbudila, vysoukala z auta a pak celý nákup poslouchala rozbroje, že už se chtějí vyměnit v sedátku nákupního košíku...
Jak to vidíte vy?

E.L.O.

21. srpna 2015 v 8:16 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
Právě jsem dosnídala. Za chvilku jedu na domeček. Mrkla jsem na FB a tam se na mě usmálo E.L.O. Mám tuhle skupinu ráda, takže během chvilky byla vybrána a "odlajkovana" z nabídnuté TOP 10 právě tahleta písnička:

Znáte ji?

Nedalo mi to a musela jsem si pustit ještě pá jejich hitovek. Zvedly mi koutky nahoru a roztáhly úsměv od ucha k uchu. A jako bonus jsem roztančila židli, neż začala moje domácí kuchyňská produkce rockenrollu ala Réňa:

Tahle je asi jejich nejznámější.

Rockenrol je král...jasně že je, jak jinak :-)
Ještě sedíte? :-)

Trošku snění...

A nakonec moje srdeční záležitost.

Snad jsem vám to páteční ráno trošku roztančila.
Mějte se krásně.




Valašská dědina

19. srpna 2015 v 22:38 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Už od pondělního večera tady prší. Chvílemi leje jako z konve a chvílemi jen tak poprchává. Vzpomněla jsem si na náš výlet do pivních lázní. To bylo taky deštivo. Krápat začalo už při výšlapu na Jurkovičovu rozhlednu. V Mlýnské dolině jsme déšť moc nevnímali, protože vzdálenosti mezi chalupami byly kratičké a skoro všechna řemesla nám ukazovali uvnitř. Teprve ve Valašské dědině nás májový deštík trochu víc pokropil. Ale stálo to za to. Výlet do minulosti se ně i manželovi docela líbil, co na tom, že už jsme tu oba dva byli. Dnes se na některé věci díváme trochu jinak. Tak trochu jsme oba pobrali víc rozumu, dokážeme si víc vážit toho co je. Je v nás víc pokory.

Skoro všechny chalupy pamatovala z minulých návštěv skanzenu,
ale márnici ani vesnický hřbitov ne...dojalo mě, jak je prostý, jen jednoduché dřevěné kříže...


Lidé často pracovali přímo v obytné části chalupy.
Do malé místnosti se musel vejít i tkalcovský stav.
Pracovalo se dlouho do večera, svítilo se loučemi, později petrolejovými lampami.


Možná někteří z vás poznávají vybavení svých maminek, babiček nebo prababiček.
Mlýnek na maso, paličku a kameninový hrnec mám doma i já.
Stůl s vestavným "škopkem" na nádobí měla moje teta i babička.
Doma v kuchyni také visela taková "plachetka" s nápisem,
ale když se koupil nový sporák, máma ji sundala.
Mě se líbila, tak jsem kdysi vyšila do svého bytu:
"Hospodyňka pořádná o dvanácté oběd má."
Dopadla úplně stejně jako ta mámina...

Kamenný sklep musel nahradit ledničku. Byla to výsada bohatších.
Vesnická škola je vlastně jednotřídka.
Starším žákům se zadala práce,
s mladšími se zatím pracovalo,
no a potom mladší poslouchali co se učí ti starší...
Fungovalo to docela dobře, zažila jsem to od 1. do 4. třídy.

Tak tento větrný mlýn mě uchvátil. Je obrovský.
Škoda, že nejde pořádně vyfotit, je tam totiž parádní sráz.
Uvnitř viselo tohle krásné mlynářské desatero.

Nakonec něco vesnické fauny.
Nejlepší byl ten osel.
Úžasně komunikoval s mým mužem.
Natočila jsem to. Bohužel video je chráněno autorskými právy jednoho z aktérů...
Musela jsem slíbit, že i nadále zůstane soukromé, jinak bych skončila v té malé dřevěné kadibudce...

A to je z Valšské dědiny všechno.
Venku stále ještě prší a prší a prší...
Snad se vám výlet do života v minulém století trošku líbil.



Čtenářská výzva 2015

18. srpna 2015 v 1:01 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
V květnu jsem se zapojila do knižní výzvy z blogu Ells. Slíbila jsem si přečíst do konce roku 30 knih. Už jich mám 14. Zaujal mě komentář Van Vendy, v němž zmiňuje svoji 50 bodovou výzvu. Mrkla jsem k ní na blog a nakazila se tak trochu obtížnou čtenářskou výzvou z Databáze knih. Je zde uveřejněno 50 specifikací pro přečtené knihy. Jelikož ráda překonávám sama sebe, zapojím se. Jsem zvědavá, kdy se mi podaří ke každé pomlčce doplnit knihu. Použiju všechny tituly, přečtené od začátku tohoto roku. Tak s chutí do toho :-)

- kniha tlustší než 500 stran
- klasická romance : Dvojí svět, Sestry
- kniha podle které byl natočen film: Díky za každé nové ráno
- kniha, která vyšla tento rok. 2015 - Prosinec už je takovej
- kniha, která má v názvu číslo: 100 nejvýznamnějších žen
- kniha, kterou napsal autor do svých 30 let
- kniha, ve které nejsou postavy lidé
- vtipná kniha
- kniha napsaná ženskou autorkou: Jak přežít konec civilizace
- mysteriózní kniha nebo thriller
- kniha s jednoslovným názvem
- kniha krátkých povídek
- kniha, která se odehrává v cizí zemi
- kniha věcné literatury
- první kniha populárního autora
- kniha od vašeho oblíbeného autora, kterou jste ještě nečetli: Její královská výsost
- kniha, kterou vám doporučil kamarád
- kniha, která vyhrála Pulitzerovu cenu
- kniha napsaná podle skutečných událostí
- kniha, která je poslední na vašem "chystám se číst" seznamu
- kniha, kterou miluje vaše mamka
- kniha, která vás děsí
- kniha, která byla napsána před více než 100 lety
- kniha, kterou jste si vybrali pouze podle obálky
- kniha, kterou jste měli přečíst ve škole, ale neučinili jste tak
- memoár
- kniha, kterou zvládnete přečíst za den
- kniha s antonymy v názvu
- kniha, která se odehrává na místě, kam jste se vždy chtěli podívat
- kniha, která vyšla v roce vašeho narození
- kniha, která má špatné hodnocení
- trilogie
- kniha z vašeho dětství
- kniha s milostným trojúhelníkem
- kniha, která se odehrává v budoucnosti
- kniha, která se odehrává na střední škole
- kniha, která má v názvu barvu
- kniha, která vás rozbrečela: Děvčátko
- kniha s kouzly
- grafický román
- kniha od autora, kterého jste ještě nečetli
- kniha, kterou vlastníte, ale nikdy jste ji ještě nečetli
- kniha, která se odehrává ve vašem rodném městě
- kniha, která byla původně napsána v cizím jazyce:
Kletba svitků, Ztracený symbol, Tajemství Genesis
- kniha, která se odehrává během Vánoc
- kniha, jejíž autor má stejné iniciály jako vy
- hra
- zakázaná kniha
- kniha napsaná podle TV pořadu nebo z které TV pořad vznikl
- kniha, kterou jste začali, ale nikdy nedočetli. Tři lékaři

Kolik jich nakonec bude a kdy se podaří výzvu splnit?

Peklo v hlavě.

14. srpna 2015 v 20:28 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Je pátek podvečer. Jsem po hodně náročné noční službě. Sedím na posteli. Tablet mi leží na kolenou, vedle stojí sklenička dobrého vína. Venku je stále 32 stupňů. Projíždím internet a hledám informace o situaci v Litvínovské chemičce a myslím při tom na Ježurku. Víno ze skleničky pomalu mizí, pije se opravdu moc dobře. Je to nějaký druh stáčeného Rulanského, nevím už jaký. Ne, alkohol není mým problémem. Nepiju ho často. Opít mě je velmi těžké. Můj muž by o tom mohl vyyprávět na pokračování.
Mým prokletím se na hodně dlouhou dobu stalo něco úplně jiného. V hlavě svítil veliký neonový nápis: Kdo vlastně jsem. Rozblikal se vždy, když přišly problémy s manželem nebo s tátou. V prvním případě jsem se cítila jako nepotřebný a zcela zbytečný kus hadru. V práci silná a sebevědomá ve funkci zástupkyně staniční sestry, doma submisivní podpantoflačka. Bylo velmi těžké vzbouřit se a začít prosazovat sebe samu ve své domácnosti. Čím víc stoupalo moje sebevědomí, tím víc se zlepšovalo chování mého muže ke mě. Z démona v hlavě se stával ďábel. Nápis Kdo vlastně jsem jen sem tam zablikal. Rozsvítil se jen málokdy. Vlastně jen když jsem přemýšlela o svém původu. Celá moje rodina byla proti tomu, abych o sobě zjistila pravdu. Čím víc jsem se je snažila poslechnout, tím častěji mi ďáblík uvnitř hlavy napovídal. Našeptával: najdi svoje kořeny, je to tvoje rodina, možná máš sourozence, to sis přece vždycky přála. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky. Co valstně chci zjistit, co jsem ochotná riskovat. Nebýt velké podpory mých dvou přátel, nevím, jestli by pekelník nevyhrál. Bála jsem se, moc, ale touha vědět byla silnější. Chtěla jsem mít vedle sebe manžela. On si myslel, že když nepojede, nechám toho a vzdám to. Spletl se. Doprovodil mě přítel. Z ďáblíka v hlavě se stal jen malý čertík. Neonový nápis už nesvítí, došly mu baterky...
Čertisko občas vystrčí růžky. Hold svůj původ nezapřu. Ani ho nechci zapřít. V každém společenství, v každé rase jsou lidé dobří i zlí. Poctiví i nepoctiví. Každý jsme nějaký. Každý máme svoje chyby, nikdo nejsme neomylní. Snažím se být na té správné straně. Nedat tomu malému rohaci uvnitř hlavy šanci vystrčit svoje růžky...

Čertík

Litovelský otvírák 2015

13. srpna 2015 v 14:18 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
Akce O, jako Otvírák, byla naplánovaná s tříměsíčním předstihem. Napsané volno na sobotu 8. 8. se kvapem blížilo. Ještě v týdnu jsem ale nehle pivní festival bojkotovala. Nechtělo se mi tam pařit se v 30 stupňovém vedru, raděj bych na koupák. Manželovi se ale chtělo strašně moc i přesto, že z naplánovaných 4 "účastníků zájezdu" jsme zbyli jen my dva. Takže kompromis se stal jediným možným řešením. Pojedeme na Kahovce a Turbo, pak podle počasí odjedeme k vodě na Náklo a vrátíme se na Indigo. Z vody úplně sešlo.

Malá ochutnávka z loňského otvíráku

Jelikož Karel Kahovec měl naplánované vystoupení hned ve 13 hodin, vyjelo se z domu v pravé poledne. Tentokrát se nám podařilo zaparkovat hodně blízko pivovaru. Když moderátor připomínal program, stála nás před zvukovým pultem jen hrstka. Když začal svou produkce Karel Kahovec a skupina George & Beethovens, rozešli jsme se směr pódium. zaujala jsem strategickou pozici uprostřed ve druhé řadě. Během chvilky se zaplnil celý prostor až ke zvukaři. Kahovec zpíval nádherně. A nebyl sám. Vlastně jsme zpívali skoro všichni. Slova jako by mi sama naskočila. Jistě, naposlouchala jsem si ho dopředu na YouTube, ale neučila jsem se písničky nazpamnět. I manžel si zapěl Svou lásku jsem rozda, Poprava blon holky a Paní v černém. Kahovec písničky prokládal vtipným komentováním. Zavzpomínal i na Petra Nováka. Pecky jako Povídej, Já budu chopdit po špičkách, Hvězdičko blýskavá nebo Náhrobní kámen zpívali naprosto všichni. Spolu s hostem, Viktorem Sodomou nám naservírovali pořádnou dávku rockenrolu.

Některé písničky mě dostaly, ještě že jsem měla sluneční brýle..


Na Turbo jsem si stoupla úplně do první řady. Musím říct, že byli mnohem lepší než na prostějovských pivních slavnostech. Hráli svoje osvědčené vypalovačky: Přestáváš snít, Díky já jdu dál, Komu se nelení, Křídla racků, Hráč, Chtěl jsem mít...
Stát tak blizoučko svým pubertálním snům
(bubeník a kytarista)
tak to nemělo chybičku...


Po Turbo jízdě jsem se i já musela zchladit.


Pořadatelé pro nás přichystali takovéto sprchy.
Bezva osvěžení v jemném vodním deštíčku.


Nebýt úmorného vedra, návštěva pivovaru by nás nechala chladnými.
Manžel měl prima náladu, prý, vyfoť mě a pak si zakryl obličej kloboukem...
Rozesmál nás všechny...chudák průvodce...

Ve "spilce" bylo opravdu chladno. Celé 3 stupně nad nulou.
Tanky s pivem prostě musí mít chládeček a ne teploučko.
Vůbec se nám nechtělo zpět na nádvoří.


Stejně jako vloni jsme měli možnost vyzkoušet si alkoholické brýle.
Letos navíc ještě prověřit logické myšlení.
Červené autíčko zaparkovat z druhé stany fialového.
Za odměnu dávali nealko pivo Černý citron.
Mělo jen malou chybu na kráse, nebylo vychlazené. Škoda...


O různé žánry nebyla nouze. Tohle jsou Slepí křováci.


Bylo nás tam jako much.
Vedro nevedro, pařák nepařák,
prima kapely a dobré pivo je prostě přitahují davy....


Zatím co se manžel někde chladil pivem, šla jsem si poslechnout Petra Nagyho a Indigo.
Trochu přitvrdil a svoje písničky oblékl do rockovéo kabátku.

Tohle je záznam jeho koncertu z YouTube.

Po jeho koncertě už měl manžel ucaprtané nožičky.
Já bych klidně ještě zůstala na Kabát revival, ale on byl opravdu unavný
a nejenom společensky...
Spokojená a nabitá energií z koncertů jsem sedla za volant
a zamířila s usínajícím mužíčkem k domovu.
Ještě jsem se stihla podívat
na část Harryho Potera...:-)



Vrtulník na koupališti

11. srpna 2015 v 12:46 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dovolenou budu mít až v září, ale protože pracujeme jen na jednom ze dvou odděleních, naše služby jsou jako noty na buben. Konkrétně minulý týden středa noc, tenhle týden podnělí den, čtvrtek noc. Takže mám takovou malou dovolenou. Když mi přišla sms od švagrové, jestli nechci k vodě, souhlasila jsem. Co na tom, že budu po noční (to jsem jí ale neřekla), dospím to v případě velké krize přímo na dece. Jelo se do Vyškova. Měli mě nabrat hned v 9, takže jsem po noční spěchala domů, všechno si nachystat abych nezdržovala. Za půl hodinky nebylo co dělat a já spkojeně usnula. Nakonec se odjíždělo až po 10. hodině, takže jsem se stihla vcelku slušně prospat. Malé modré autíčko se cestou do Vyškova otřásalo smíchy nad slovy neslušné písničky dvou malých kluků. Koupaliště nebylo moc plné. Švagrová vybrala místo pod vysokými stromy, jejihž blahodárný stín se během dne postupně rozšiřoval.

Obrázek je z oficiálních stránek Aqaparku Vyškov. Modrá šipka ukazuje na naše strategické místečko.
Stín ze sromů nám poskytl příjemné útočiště.
Žlutá šipka ukazuje místo, kde dnes stojí malá široká žlutá skluzavka.

Je zvláštní, že do vody jsem lezli na protilehlém rohu bazénu. Tam byla hloubka a dalo se skákat. Oni se kluci totiž nutně museli potápět. Věděli, že babička (švagrová) na tunhle vodní zábavu moc není, tak vyzkoušeli tetičku (mě). Při prvním ponoru se asi smál celý bazén, protože jsem se pod vodou nadechla. Sranda musí být i kdyby na chleba nebylo. Když jsme šli do vody po druhé, vzala jsem si, frajerka, sluneční brýle. Kluci závodili, kdo vydrží déle u dna v hloubce a já měla být rozhodčí. Ponořila jsem se s brýlemi na očích. Držely pevně. Jen se přes ně dostaly vlasy a já viděla tmu. než mi to pod vodou secvaklo, zmateně jsem se rozhlížela co se děje. Nad hladinou mi to došlo a bylo opět veselo. Srandy kopec.
S přibývajícími hodinami se koupák zaplňoval. Přesto se tam pořád dalo parádně zaplavat. Takový maličký ráj na zemi. Havaj na Moravě. Klukům se z vody moc nechtělo. Ale občas jsme je musely vytáhnout, namazat a vysvětlovat, že sluníčko opaluje i ve vodě. Po odpolední palačinkové a langošové svačince nás bobci upozornili, že se u žluté skluzavky něco děje. Nějaký pán tam skočil po hlavě do malé hloubky. Vzaly jsme kluky tedy rovnou do velké hloubky a snažily se odpoutat jejich pozornost. Jenže ono to dost dobře nešlo. Ten starší byl zvědavý, chtěl vědět, co se tam plavčíci provádějí. Pokusila jsem se mu popsat, co a proč udělali a co ještě nejspíš udělají. Byl překvapený, když se to pak podle mé předpovědi stalo. Pak už jsme byli překvapení všichni. Přijeli rychlíci (RZP) a telefonovali. Pak se objevila městská policie, aby vyklidila prostor kolem malého kulatého brouzdaliště. Za pár minut tam přistál záchranářský vrtulník.


Během několika minut posádka vrtulníku naložila nerozumného zraněného muže a odletěla. Pro malé děti to byl zážitek, na který jistě dlouho nezapomenou. Jen doufám, že jim maminky vysvětlily, tak jako já a švagrová, proč vlastně musel přiletět. Jak je nebezpečné dělat takové hlouposti, jako skákat po hlavě do malé hloubky. Taky mě docela zarazilo, jak hned někteří žhavili svoje mobily, aby si vše vyfotili nebo natočili. Tohle je mi docela proti srsti.
Nebýt tohoto smutného konce, byl náš koupací výlet do Vyškova úplně super. Klidně bych ho ještě zopakovala. Jsem zvědavá, kam vlastně letos pojedeme na dovolenou. Budu ji mít až v září, kvůli manželovi. On ji dřív nedostal. Něco říkal o Balatonu. No, uvidíme. Výběr místa nechávám plně na něm. Zatím ještě nikdy nezklamal. Takže to hned zaťukávám a těším se.

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.