close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Cloumou se mnou.

8. srpna 2015 v 7:23 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Úplně poprvé jsem emoce nedokázala ovládnout na mámině pohřbu. Smutek si se mnou dělal co chtěl. Plakala jsem ještě cestou ze hřbitova. Zastavilo se to až mi dali do ruk kočárek s ročním synem. Usmíval se, brlal si, máchal ručkama a tím mě dostal. Vrátila jsem mu úsměv a slzy byly ty tam. Ale přiznávám se bez mučení, jsou situace, kdy mi při vzpomínce na rodiče zvlhnou oči...
Když mladší syn začal na svou neutuchající žádost fidlat na housličky, přišla další emocionální éra. Tentokrát hudební. Před vánocema a na konci roku byly pořádány besídky pro rodiče. Děti se předváděly v tom, co se naučily. Nad synovým výkonem jsem se usmívala jako jojo a tleskala jako o život. Ale když starší děti zahrály Ave Maria, byla jsem totálně v háji. Nejdřív mi zamrazilo v zádech, pak se mi spustily slzy. Nešlo tomu zabránit. Ve vyšších ročnících tenhle stav hravě zvládl navodit i syn. Třeba když hrál se souborem Muzika v kostelech při Adventu. Nebo při jeho produkci Čechomoru či Pirátů z Karibiku. Ale není to jen synova zásluha, má v tom prsty i hudba samotná. Dokáže mě rozesmát i rozplakat.
Podobně si s mými emoceni pohrává i dobrá kniha nebo film. Zaberu se do děje tak, že ho prostě prožívám s postavami. Směju se i brečím s nimi. A je mi přitom strašně dobře.
Jsem prostě cíťa. Vím to a vůbec mi to nevadí. Probulela jsem maturitní vyřazení obou synů i svoji státnici. Smála jsem se jako sluníčko na své promoci. O vyřazení a promoci syna - vojáka jsem psala minule. Ráda se směju a ráda si i z radosti popláču. Treba jako u tohohle nepříliš dobře natočeného videa. Vystoupení bylo součástí jeho maturitního plesu. Vůbec jsem netušila, co bude následovat, jen jsme byla poprosená, abych to natočila foťákem, se kterým jsem tehdy neuměla ani fotit:

U toho prostě jako správná máma musím být
šťastná jako blecha a pyšná jako páv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. srpna 2015 v 9:52 | Reagovat

Nebulím - naučila jsem se nebulet. Video pěkné, bylo na co koukat. :-)

2 beallara beallara | Web | 8. srpna 2015 v 11:45 | Reagovat

To co popisuješ, je normální a emotivní reakce na nějaký prožitek, mám to tak také a jsem za to vděčná, celé roky jsem to potlačovala a to je špatně, uvnitř se to hromadí a pak vylétne nekontrolovaný gejzír...mám ráda lidi, kteří se za své emoce nestydí a velice si jich považuji u mužů :-)

3 Hanka Hanka | 8. srpna 2015 v 12:13 | Reagovat

Rozumím ti, co jsi chtěla vyjádřit. Každý je jiný a stěžejní okamžiky prožívá jinak, je to asi podle povahy, zkušeností, věku a aktuální psychické situace. Také jsem už něco prožila a vím, že v tu určitou chvíli se držím, mozkem to ukočíruju, odezní to třeba za týden a to je teprve ta reakce. Dříve jsem potlačovala prožitek, dokonce svůj hněv, postupem času jsem poznala, že je lepší se otevřít, co na tom, že někdo vidí, že se zlobím? Nestydím se za to a také více o pocitech mluvím. Zjistila jsem, že to pomáhá uvolnit se a navodit zase příznivý stav duše. ... Video je jedničkové, tohle dokáže málokdo. O_O  :D

4 Ježurka Ježurka | Web | 8. srpna 2015 v 20:41 | Reagovat

Renátko, já to mám také podobně nastavené a stačí mi málo a také bulím a je mi to fuk. Video stálo zato! :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 8:01 | Reagovat

[1]: Asi jsi velmi silná žena :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 8:02 | Reagovat

[2]: Také si toho považuji u chlapů. Přijde mi to jakomprojev jejich mužnosti :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 8:07 | Reagovat

[3]: Někdy je pro mě velmi těžké vyjádřit pocity, ale rozhodně je nedržím v sobě. Když se mi to nepodaří doma, mám svoji nej kamarádku, přítele a pokud ani tam nedokážu otevřít stavidla, jste tu vy. Jsem strašně vděčná, za to, moji blogoví přátelé, že tu jste, čtete a reagujete. Děkuji :-)  :-)  :-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 8:11 | Reagovat

[4]: Mě se líbí, že když manžel ví, že nastane nějaká citová situace, má starost, jestli mám u sebe dostatek kapesníčků... :-D  :-D  :-D

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 8:13 | Reagovat

Děkuji všem za hezká slova ohledně videa. Kluci spolu bydleli na internátě a nudili se. S tímhle programem vystupovali přes rok, pak toho bohužel nechali :-)  :-)  :-)

10 pavel pavel | Web | 9. srpna 2015 v 12:33 | Reagovat

Při některých filmech se taky dokáži dojmout a docela mne to štve. :-D

11 abuněla abuněla | 9. srpna 2015 v 12:51 | Reagovat

A jak v práci? Dovedeš potlačit emoce?

12 Amelie Amelie | Web | 9. srpna 2015 v 17:28 | Reagovat

Jsem na tom podobně, někdy mě dojme film, jindy kniha. Dnes jsem plakala při čtení - čtu knihu Naděje umírá poslední...úplně jsem se vžila do hlavní hrdinky...a i v těch příšerných vedrech se u toho klepu zimu, normálně mám husí kůži a  musela jsem se přikrýt dekou...

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 19:09 | Reagovat

[10]: Nemá tě co štvát, je to přirozené a lidské :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 19:11 | Reagovat

[11]: Musím je potlačovat. Nebylo by zrovna profesionální poddávat se emocím. Pacienti potřebují podporu. A právě proto v soukromí dávám citům zelenou :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. srpna 2015 v 19:13 | Reagovat

[12]: Jo, máme to stejné :-D  :-D  :-D

16 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 9. srpna 2015 v 22:10 | Reagovat

Video bolo úžasné! Vážne bolo na čo pozerať... :) chlapci boli veľmi šikovní, vážne. Ja som tiež plná emócií... rovnako ma vie dojať krásna hudba, či film alebo aj kniha. Aj keď je pravda, že momentálne na knihy nemám náladu a tak ani nič nečítam. V práci ma vedia dojať a priviesť k zúrivosti rovnako nevďační ľudia, ako práve tí vďační. Nie je deň, ktorý by sa zaobišiel bez malej emócie...

17 Ajka Ajka | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 5:02 | Reagovat

Každý je jiný. Za emoce buď ráda, ať jsou jaké jsou, bez nich je v duši jen prázdnota.

18 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. srpna 2015 v 18:03 | Reagovat

Tohle znám moc dobře, např. při filmu Babička bulím třeba i po desátém opakování. A hodně mně dostávají děti. Stačilo, když v televizi zpíval mně naprosto neznámý sbor a už to jelo. :-D

19 Iris Iris | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 7:00 | Reagovat

To je jak, kdyby jsi to psala o mně. Mám to stejné.
Film by mě možná ani nedostal, ale ta hudba vždycky.

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. srpna 2015 v 7:05 | Reagovat

[16]: Povedlo se jim to, klukům šikovným :-) Kdybys videla ta malá videa na mobilu, co mi mladý ukazoval. Pokoušeli se nacvičit figury rovnováhy a bylo z toho spíš klaunovské číslo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to dotáhnou k takové dokonalosti. Když jsem na synovu žádost velmi neuměle natáčela, čekala jsem velkou srandu... :-D  :-D  :-D

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. srpna 2015 v 7:09 | Reagovat

[17]: Někdy jsem za ně ráda, někdy se trochu stydím... :-)

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. srpna 2015 v 7:14 | Reagovat

[18]: Včera mě dojal můj muž. Nejdřív mile, když se mnou jel pomáhat na domeček. Potom nemile, svým výčtem toho, co je tam špatně. Snažila jsem se ty navztekané emoce držet pod pokličkou... :-x  :-P  :-)

23 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. srpna 2015 v 7:18 | Reagovat

[19]: Hudba je plná emocí. Byli jsme na Litovelském otvíráku a když hráli starou vypalovačku, byla jsem ráda, že mám na očích tmavé brýle... ;-)  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.