











Do rožnovského skanzenu jsme s dětmi jezdívali často - moc se nám tam líbí. Teď už jsem pár let vynechala, tak děkuji za připomenutí.![]()
V tomto skanzenu jsem byla, ale už si nepamatuji, zda jsem byla uvnitř. Díky za moc hezké fotky a povídání nad nimi a zamýšlení. No jo, dříve se hodně pracovalo doma, lidé byli rozumní. Dnes lidé jezdí za prací mnoho kilometrů. A ty police? Dříve nebyly zavřené skříně, nebo jen málo. Dnes bych já to nechtěla, mám ráda vše uklizeno uvnitř. Na dvanáctou oběd - to mne ani nenapadlo, že je v tom pořádnost. Dříve jsme to měli všelijak, ale poslední roky se toho držím, ani nevím, proč. Ta společná třída měla své výhody, děti se učily trpělivě čekat. To dnes neumí. Dneska se jim stále něco vymýšlí a jsou neustále uprostřed vesmíru, to asi také není dobré. ![]()
Jako z pohádky! :) Určitě skvělý nápad na hezký výlet :)
Tak tenhle životní styl mě přímo děsí,život,který se žil dřív si ani nechci moc připomínat,vyvolává to ve mně hrůzu a nic pozitivního na tom nevidím.Sorry... ![]()
A to já bych do té doby klidně vrátila...žít bez počítačů, mobilů, televize atd...lidé tenkrát byli, dle mého názoru, šťastnější...děti vychvanější a skromnější...
[1]: Děkuji
Je to ta část nahoře. Byla jsem tam dvakrát, jednou s našima a jednou s mužem a dětma. Já byla z domu naučená obědvat v pravé poledne a už mi to zůstalo
![]()
[3]: S dětma máš pravdu. Většinou jsou středobodem dění a když ne, je zle. Ne nadarmo se říká trpělivost růže přináší... ![]()
[6]: To pozitivní je právě v pokroku. Člověk si uvědomí, jak lehce se mu dnes oproti minulosti žije. Malinko mu spadne hřebínek. Trocha pokory není nikdy na škodu ![]()
[7]: Lidi měli k sobě i k přírodě blíž. Děti si daleko víc vážily svých rodičů. Dnes je výjimka, když starý člověk dožije doma a z toho je mi opravdu hodně smutno...
Já prostě tyhle vesničky miluji, děkuji za ni
krásný fotky
Tam by se mi určitě také líbilo. Já si sice z toho hodně starého pamatuji jen jak maminka umývala nádobí v zapuštěném škopku v uzavíracím stole, ale jinak je to opravdu dnes rarita, když to je někde takto opečované. ![]()
[15]: Taky mám ráda to kouzlo minulých časů, které z dřevěných chalup dýchá. ![]()
[16]: Je zvláštní vidět věci, které znám jako muzejní kousky
![]()
[14]:Máš plnou pravdu a tohle pochopí člověk, který už něco zažil, tady ani dosažení dospělosti nestačí. Znám případ paní, která měla 6 dětí, ale ve stáří si ji nejdříve předávaly jako horký brambor, než si někde zvykla, už jela dál. Tak chtěla domů, jenže pak už nebyla schopná žít sama ve svém bytě. Tak ji dali do DD a když zemřela, nikdo ze 6 dětí ji neudělal ani pohřeb. Tak si kladu otázku, proč to tak bylo. Jestli i ta paní neudělala někde chybu. ![]()
Sem napište komentář
[19]: Dospělé děti mají náš základ výchovy a na něm staví. Nabírají nové zkušenosti, třídí si své názory. Obklopí se lidmi, kteří nás buď berou nebo neberou. Mnohdy pak jednají pod tlakem svého nejbližšího okolí. Výchova utváří asi 80% osobnosti, zbytek neovlivníme....
Reni, máš to parádně zpracované, nejen fotky, i to povídání k tomu. Velká pochvala. Celý skanzen znám, i když v této části jsem byla jen jednou. To je ta část muzea v kopečku? ... Jinak "Hospodyňka pořádná o dvanácté oběd má"... tak tady z pohledu starých Valachů propadám. Jinak tu školu jako dvoutřídku jsem taky jeden rok zažila, já tehdy jako třeťák. Moc se ti to povedlo.
