close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nestěžuji si.

10. září 2015 v 12:07 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Narodila jsem se jako dítě, které je svým biorodičům na obtíž. Po půl roce mě objevil jeden manželský pár toužící po maličké okaté holčičce. Za krátko jsem dostala nejen nové příjmení a domov, ale hlavně láskyplou rodičovskou náruč. Jak bych si tedy mohla stěžovat ne nefér život? Co ty děti, které dodnes znají jen tety z dětských domovů, vesniček nebo Klokánků? To ony by mohly žehrat na nefér život.
Ve škole se mi dařilo vcelku slušně, přihlásila jsem se na zdravku a dostala se tam. O práci zdravotní sestry jsem předem neměla ani páru. Krok do neznáma se vyplatil. Já a moje nové povolání jsme si sedli jako poklička na hrnec. Opět není důvod stěžovat si na život. Vždyť komu se poštěstí živit se tím, co ho baví? Je spousta lidí, kteří si svoji pracovní dobu vyloženě odtrpí a ke konci počítají minuty...Pokud práci vůbec mají...
Vdávala jsem se poměrně mladá a těhotná. Tehdy to bylo docela normální. Syn se narodil zdravý jako rybička. Nějaký atopický exém mě nemohl rozhodit. Druhorozený syn se narodil o měsíc dřív, ale jinak také zdravý. Oba měli vlastně velké štěstí. Mým tehdejším spolupracovnicím se narodila nemocná miminka. Přežila jen pár let. To ony mohly plakat nad nefér životem. Ne já. Oba mí synové sice z části mohou za mé stříbrem prokvetlé vlasy, ale jsou tu i když pár desítek kilomerů daleko. Byla jsem nedílnou součástí jejich dětství i dospívání. Mohu dál sledovat jejich krůčky v dospělosti a jsem za to neskutečně vděčná. Je to takový malý zázrak. Bohužel je stále hodně dopravních nehod, nešťastných náhod i sebevražd...
Ani nad svým zdravím nemám právo narozdíl od manžela brblat. Už dvakrát bojoval s rakovinou. To on by mohl prohlásit, že život k němu není fér. Přesto ani on to neudělal. Zatnul zuby a dal se do boje.
Rakovina mi před léty vzala mámu. Tehdy jsem se cítila strašně ublížená. Odešla a nechala mě tu s ročním klukem. Ale během pár měsíců sebelítost přešla. Vzpomněla jsem si totiž na ty krásné společně prožité chvíle. Když před pár lety navždy odešl i táta, opět mě přepadla sebelítost. Tentokrát jen na pár týdnů. Moje rodina a všichni přátelé, včetně vás blogových, mi pomohlo propast osamnění překlenout. Moji rodiče tu se mnou už nejsou. A přece nejsem sama. Stačí se podívat na fotky s nimi a jsou zpět.
Měla jsem velké štěstí, že mě tehdy našli a proto si mohu dnes s klidným svědomím říct, že ke mě život byl a je fér.
Někdy je vlídnější, někdy je tvrdší, ale takový už je život...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. září 2015 v 13:26 | Reagovat

Chudobko, ale ono to je o postoji :-)
Měla bys spoustu důvodů ke stížnostem, ale jsi silná :-)
A to by mohla být zásluha Tvých rodičů :-)
Dostala jsi od života pár kopanců a ze všech sis vzala to nejlepší.
A tak to má být.
Držím palce, ať se Ti takhle daří i nadále :-)
Ty si to zasloužíš :-)

2 pavel pavel | Web | 10. září 2015 v 16:24 | Reagovat

Taky si nemohu stěžovat a jsem za to, hlavně za zdraví, vděčný. :-)

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. září 2015 v 20:08 | Reagovat

Tak krásně napsané, až utírám slzičku. Život fakt není, to, co chceme, ale to, co máme. Ty ses dokázala nejednou poprat, jsi statečná :-)

4 Lucky Lucky | E-mail | Web | 10. září 2015 v 20:52 | Reagovat

Opravdu moc krásný a dojemný příběh.

Můj otec nás s maminkou a bratrem zanechal na světe zcela dobrovolně, když mi bylo 7 let. Už si na něj skoro ani nepamatuji.

Tiše závidím Tvé vzpomínky na rodiče.

Zůstaňme silní.

5 Janka Janka | E-mail | Web | 10. září 2015 v 21:40 | Reagovat

Někdy je hůř a někdy lépe. Je to tak u každého, i když to mnozí nechtějí přiznat. Je to také o snaze nedělat problémy z věcí, které za to nestojí. :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. září 2015 v 9:34 | Reagovat

[1]: Opravdu netuším a ani nechci tušit co by se stalo, kdybych našim tehdy nepadla do oka... :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. září 2015 v 9:34 | Reagovat

[1]: Opravdu netuším a ani nechci tušit co by se stalo, kdybych našim tehdy nepadla do oka... :-)

8 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 11. září 2015 v 9:35 | Reagovat

To je krásné! Život není fér, ale je skvělé, že se dokážeš radovat z toho, co ti přinesl. :)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. září 2015 v 9:36 | Reagovat

[2]: Udržuješ se ve výtečné kondici a to je bezva :-)

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. září 2015 v 9:38 | Reagovat

[3]: Život je opravdu to co máme. To co z něj uděláme záleží jen na nás. Máme na to jediný pokus. Tak se snažme :-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. září 2015 v 9:45 | Reagovat

[4]: Když jsem neměla sílu jít dál a měla velkou touhu to ukončit jednou pro vždy jsem si vzpomněla na své dva kluky, jak by jim bez mámy bylo, dokázali by mi někdy odpustit? Je obtížné zůstat silným, za tím gestem je hodně proplakaných a bezesných nocí, ale stojí to za to :-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. září 2015 v 9:47 | Reagovat

[5]: Jednou jsme nahoře a jednou zase dole. Máš pravdu, problémy jsou od toho aby se řešily a ne proto aby se rozpitvávaly a rozmazávaly... ;-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. září 2015 v 9:53 | Reagovat

[8]: Nenech se zmýlit, neuměla jsem to odjakživa. Naučila jsem se to až jako "dospělý" člověk. Nadělala jsem spoustu kopanců. Ty už nesmažu. Ale snažím se neudělat stejnou chybu dvakrát. A kromě vaření se mi to vesměs daří ;-)  :-)  :-)  :-)

14 Elis Elis | Web | 11. září 2015 v 10:04 | Reagovat

Život dává zabrat, nikdy není nic ideální, ale je důležité to ustát a myslím, že si to zvládla... :-)

15 Hanka Hanka | 11. září 2015 v 11:55 | Reagovat

Moc hezky a upřímně jsi to napsala, to musím ocenit, já bych to takto nedokázala. Ale postupem doby se také otvírám a zjišťuji, že je to lepší. Měla jsi štěstí a ty "pravé" rodiče jsi našla, nebo oni tebe? To je asi jedno, ale dobře tě postavili do života. Bez nich bys asi nedokázala to, čím nebo kým jsi teď. Já to o našich také tvrdím. Člověk by asi chtěl, aby rodiče tady byli mnohem déle, někdo má to štěstí. Ani já ne. ... Buď šťastná. :-)

16 Ježurka Ježurka | Web | 11. září 2015 v 16:07 | Reagovat

I já jsem ráda za to všechno, co mi život dal. I když mi také něco vzal, ale takových je nás většina. Ty jsi měla štěstí, ale moc ti to přeji a je vidět, že jsi i ty vychovala řádné a slušné děti. Držím celé vaší rodině i nadále palečky. :-)

17 Jitka Jitka | Web | 11. září 2015 v 23:07 | Reagovat

Bojuješ statečně se vším, co tě potkalo a na nepřízeň osudu přitom nežehráž.To svědčí o síle ducha.A jak se v jedné písničce zpívá, jednou jsi dole, jednou nahoře a tak to máme všichni. :-)

18 Iris Iris | E-mail | Web | 12. září 2015 v 13:31 | Reagovat

Až jsi mi vehnala slzy do očí.
Krásně napsané se šťastným koncem.

19 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 13. září 2015 v 11:42 | Reagovat

krásne napísané moja milá. Som rada, že si sa dostala do tej fázy, že si už užívaš, usmievaš sa a máš sa fajn. Rada také čítam a ver, že sa usmievam rovnako. Len i naďalej si užívaj krásne dni a uvidíš, možno a čoskoro bude z teba aj babička prvého krásneho vnúčatka. :)

20 Kika Kika | E-mail | Web | 13. září 2015 v 18:40 | Reagovat

je to krásný článek, úplně z toho cítím, že i když to bylo všechno těžké a někdy úplně nanic, vždy se našel důvod věřit.

(mimochodem úhel pohledu dost dělá, může být ohromné štěstí, že dítě skončí v děcáku, protože mohlo skončit po potratě v odpadkovém koši, stejně tak může být ohromné štěstí, když někdo vyhraje nad rakovinou dokonce dvakrát, protože jinak by mohl být ten život nefér :-( )

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. září 2015 v 19:33 | Reagovat

[14]: Ano, je fajn to ustát. Někdy se daří víc, někdy míň, ale když máš kolem sebe prima lidičky, je všechno hned snadnější :-)

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. září 2015 v 19:35 | Reagovat

[15]: Moc bych si přála, aby se máma byla dožila i svého druhého vnuka...Dožil se ho alespoň táta a užíval si to s obouma dvouma i za ni... :-)

23 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. září 2015 v 19:37 | Reagovat

[16]: Děkuji Ježurko :-) Jak dobře jsme kluky vychovali ještě ukáže čas, ale i já doufám, že snad dobře :-)

24 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. září 2015 v 21:39 | Reagovat

Moc hezky napsané. Líbí se mi Tvůj vyrovnaný postoj, který vznikl postupně zkušenostmi. :-)

25 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. září 2015 v 7:10 | Reagovat

[24]: Už se prostě tolik nerozčiluju, ono to stejně moc nepomohlo, jen jsem vypustila páru. Dnes víc používám hlavu... :-)

26 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. září 2015 v 8:07 | Reagovat

[25]: Přesně tak, ono to jinak ani nejde. Jinak by se člověk z toho všeho zvencnul. :-D

27 beallara beallara | Web | 14. září 2015 v 10:56 | Reagovat

Četla jsem Tvůj článek několikrát, je silný, je o životě, je o Tobě...je to upřímná zpověď člověka s velkým srdcem :-)  :-)  :-)

28 Anidea Anidea | E-mail | Web | 14. září 2015 v 21:18 | Reagovat

Moc moudrý článek. Někdo má všechno na světě a žehrá. Ty jsi překonávala leccos - však čtu Tvůj blog - a jsi vděčná za svůj život. Moc Tě obdivuju :-)

29 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. září 2015 v 7:42 | Reagovat

[27]: Prostě jsem to já... :-)

30 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. září 2015 v 7:44 | Reagovat

[28]: I já jsem jen úplně obyčejná ženská se svýma chybama. Stačilo by se zeptat mé drahé polovičky...nebo raději nee... :-x  :-P  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.