Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Listopad 2015

Neopouštěj mě

30. listopadu 2015 v 6:44 | Chudobka1970 |  Přečtené knihy
Nalákala mě část anotace na přebalu: "Románem s jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?"
Styl psaní mě zrovna moc nenadchl. není totiž příliš čtivý. Prozradí kousek a zbytek nechá na fantazii čtenáře. Kathy, Ruth a Tommy žijí v internátní škole v Haislamu. Je to zvláštní škola, připravuje své žáky na pečování a dárcovství. Je zde spousta nařízení, zákazů a příkazů. Studenti je dodržují a vesměs nepátrají proč to tak je. Berou to jako hotovou věc. Přátelství vznikající mezi Ruth a Tommym přerůstá v něco silnějšího. Jenže Ruth, vlastně žádná dívka z internátu nemůže mít děti. Navíc oba se stávají dárci. Kathy o ně postupně pečuje a přitom vzpomíná na Haislam...


Je to zvláštní kniha.
Určitě po ní nesáhnu znovu,
ale je fakt,
že mě opravdu donutila
zamyslet se
nad smyslem života...


Velká adventní výzva 8-10

29. listopadu 2015 v 15:26 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
8.den 27.11. Perníčky a jiné vykrajované cukroví
Protože můj recept na perníčky vyžaduje uhňácat těsto a dát ho přes noc odpočinout, dala jsem se do pečení lineckého pečiva. Myslím, že se to vcelku podařilo. Linecké je uložené v krabičce na balkoně.

Kliknutím na fotku se dostanete na úkol


9.den 28.11. Zapalování a zásobování
Hodně těžký úkol. A to nemyslím na váhu nákupu. V sobotu jsem měla totiž denní. Po dvanáctce jít ještě nakupovat je docela nášup. Úkol jsem si přečetla při snídani před pátou ráno. Do tašky jsem přihodila svou vánoční kuchařku. Podle návodu v zadání úkolu jsem si po kouscích sepsala, co budu potřebovat. Volného času bylo hodně málo. Seznamy se zaplnily až po předání služby. Cestou domů jsem to vzala přes Billu. Ještě že mě osvítilo a jela jsem do práce na kole. Doma jsem nákup vybalila, uklidila, ohřála si víno a udělala si vynikající svařáček a sedla si k zapálenému svícínku. Bylo mi blaze.

Kliknutím na fotku se ukáže úkol dne


10.den 29.11. Kalendář.
Adventní kalendář jsem dětem dělala, když byly malé. Ušila jsem vánoční stromeček s kapsičkami a naplnila ho kokinkama. Když byli kluci v pubertě, kupovala jsem hotové kalendáře. Už pár let nemáme nic. Kluci jsou dospělí... Tak jsem se dnes pustila do nabídnuté alternativy a upekla další cukroví. Taky jsem udělala těsto na perníčky. Je v ledničce a já se docela těším, až budu vykrajovat sněhuláky, zvonečky, komety a jiné vánoční motivy. Dnes tedy konečně kafíčko a pracky. Z talířku šly rovnou na balkon :-D

Klikni na fotku a dostaneš se na úkol dne

Tak a zase jsme o kousek blíž k vánocům.
Jak tak plním jeden úkol za druhým,
mám takový příjemný pocit...
A za to všechno může jedna milá paní,
majitelka stránek


Poslední návštěva

28. listopadu 2015 v 7:57 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Moc mě to mrzí, ale nic už s tím nenadělám. Udělala jsem chybu a máma se urazila. Stalo se to na synovy křtiny.
Po obřadě v kostele jsem naše a manželovy rodiče pozvala na pozdní oběd. Prcka jsem nakrmila, přebalila a uložila do postýlky, aby se vyspal. Máma se s ním ještě chtěla poduchlit a vyfotit. Unavený a ospalý prcek by se probral a neusnul by. Bez odpoledního spánku by se z malého roztomilého mimina za pár hodin stal protiva první kategorie. Stačilo aby si na hodinku zdříml. Položila jsem ho do postýlky, přivřela dveře od pokojíku, tak jako vždycky a šla za návštěvou do obýváku. Prcek si broukal. Stačilo jen počkat malou chvilku, usnul by. Jenže to by moji pubertou postižení švagři k němu nesměli nakukovat a dělat na něj opičky. Rázem bylo po spaní. Kluci si ho vytáli z postýlky a dělali s ním blbinky. Když to máma uviděla, nestačila se divit. Ona se s vnoučkem pomazlit nemohla a ti dva puberťáci si s ním hrát můžou? Chtěla jsem, aby se vyfotila teď, když už je stejně spaní v háji, ale ona odmítla. Urazila se. Do hodiny s tátou odjeli domů. Byla to jejich poslední společná návštěva v našem novém bytě.
Kdyby v té době nebyla máma už hodně nemocná, vůbec bych to neřešila. Jenže ono to s ní šlo z kopce. Ubývala na váze. Cítila se hodně slabá. Já hloupá to pořád ncchtěla vidět. Pořád jsem si říkala, že se to obrátí, že se stane zázrak. Když už ani nechtěla jet ke kadeřnici a poprosila mě, abych jí zastřihla vlasy, bylo hodně zle. Jezdila jsem za ní s prckem v kačárku autobusem docela často. Tenkrát s náma jel i můj muž. Přišel s malým v náručí do ložnice a neunesl pohled na moji mámu. Chtěl jí dát vnoučka do postele, ale ona tentokrát odmítla. Viděla, jak se na ni díval. Chtěla, aby s ním šel děda na procházku. Manžel s malým odešel, viděla jsem, že má slzy v očích. Sedla jsem si k mámě na postel a hladila ji po velmi hubených rukách. Každá kost, každá žilka na ní byla vidět. Vlasy jí hodně prořídly. Zapadlé oči byly bez zájmu, plné smutku a odevzdanosti. Jen břicho měla veliké, plné vody. Trubičku odvádějící moč přímo z ledviny neměla jko obvykle uzavřenou, ale napojenou na sběrný sáček. Při pohledu na moji mámu se mi sevřelo srdce. Seděla jsem tiše vedle ní, držela ji za ruku a snažila se nebrečet. Máma za chvíli začala usínat. Vzbudila jsem ji, abych se s ní mohla rozloučit. Ještě malou chvilku jsme si povídaly a já pak odešla dolů, do obýváku...
Když jsem se domlouvala, kdy zase přijedu, táta mi řekl, že ona si to nepřeje. Chce klid, nechce, abych ji takhle viděla. To byla moje poslední návštěva u mámy.
Za pár dnů, sotva jsem večer uspala prcka, někdo zvonil. Muž šel otevřít. Byl bílý jako stěna. Ve dveřích stál pan D. a můj táta. Sevřel mě do náruče a řekl, že už nemám maminku... Plakali jsme oba. Pan D. mi pak řekl, abych jela s nimi a mámu si připravila, než ji odveze pohřební služba. Při umývání, oblékání jejích oblíbených fialových šatů i česání mi pomáhala mi manželka pana D. Byla poslední služba, kterou jsem mámě udělala...
Když mě pan D. zase vezl domů, k manželovi a prckovi, mojí hlavou vířily vzpomínky na mámu. Vzpomínky na to, jak jsem nenechala pomazlit, ani vyfotit se s vnoučkem...

Jedna z nejhezčích fotek s mámou...



Velká adventní výzva 6 a 7

27. listopadu 2015 v 6:54 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
6.den - 25. 11. Dopis pro Ježíška
Tak tohle byla moje premiéra. Nikdy jsem dopis Ježíškovi nepsala. A pokud vím, ani moje děti ne. No schválně, kdo z vás kdy napsal takový dopis? Je docela těžké začít psát. Co si mám přát? Knihu o Africe? Tu si můžu půjčit v knihovně. Nebo novou konvici na vodu? Taky bych chtěla skusit pánev wok. Líbil by se mi i lístek na nějaký hezký muzikál. Nakonec z toho bylo úplně jiné přání. Abychom se všichni čtyři na Štědrý den sešli....


7.den - 26.11. Hvězdičky
Tak tenhle úkol jsem totálně zvrzla. Udělat nějaké cukroví nebo jídlo ve tveru hvězdičky se mi nezdařil. Dělala jsem kokosové hvězdičky podle doporučeného receptu. Tvarohové těsto se m zdálo dobré. Ale to kokosové bylo příliš tekuté. Asi jsem dala víc medu. Aby se mi hmota vůbec spojila, bylo nutné přidat kokosu. Jenže pakmse to blbě vykrajovalo. Udělat v hvězdičce otvor se nedalo. V kolečku to jakž takž šlo. Největší šok přišel po vytažení upečeného tvarohového těsta. Tak nějak se smrsklo. Nakonec jsem to splácala s marmeládou dohromady. Třeba se to po zaležení bude dát jíst...
Po kliknutí na fotku najdete recept,
který jsem tak krásně předvánočně zkonila



Velká adventní výzva 4 a 5

24. listopadu 2015 v 16:39 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
4. den - 23.11. Slavnostní prostírání
Otevřela jsem skříňku s povlečeními a ubrusy. Jeden vánoční tam byl. Takže na seznam jsem dopsala ještě jeden ubrus na jídelní stůl. Na konferenční stolek mám malé ubrousky, ty se dají na jednobarevný podklad. Talířky mám sváteční, se zeleno-zlatým vzorem. Dostali jsme je jako svatební dar.



5.den - 24.11. Vyrobte si vánoční drink
Miluju vaječný koňak. Jenže jsem pak na něj sama. Takže letos změna, bude svařákový sirup. Je to základ pro přípravu svařáku a dá se použít i pro punč. Zvládla jsem to vcelku snadno. Jen jsem u toho tak trochu hodně slintala. Ono to totiž celou dobu nááádherně vonělo.
Když kliknete na obrázek,
dostanete se na stránky Kuchařky pro dceru.
Je tam k dispozici bezva recept.


Hurikán

23. listopadu 2015 v 7:32 | Chudobka1970 |  Přečtené knihy
Tahle detektivka se tedy podle mého názoru zrovna moc nepovedla. Připomínala mi spíš pohádku říznutou sci-fi příběhem. Slíbila jsem si, že každou přečtenou knihu si zapíšu. A sliby se mají plnit. Má to však jeden malý háček. O čem jsem to vlastně četla?
Hlavním hrdinou je meteorolog Z BBC Perry Stuart. S přítelem, amatérským pilotem Krisem se rozhodnou proletět okem hurikánu. Perry však ztroskotá na maličkém ostrůvku v Karibiku a neví, jestli se kamarádovi podařilo zachránit. Na ostrůvku kromě stádečka krav nikdo nežije. V jednom domě najde Perry trezor s listinami. Kolem nich se vlastně točí zbytek příběhu. Perry přežije díky čerstvě nadojenému kravskému mléku. Během několika dnů je zacháněn a odvezen několika lidmi v černých kuklách. Přestože v nich podle hlasu pozná Krisovy přátele, nedá nic najevo. Po návratu domů se dál stará o svoji milovanou babičku upoutanou na vozík. Vychovala ho po tragické smrti rodičů. Perry se sblíží s jednou z jejích ošetřovatelek. Když mladík v BBS zjistí, že průlet hurikánem byl jen krycí manévr pro vyzvednutí oněch listin z trezoru, snaží se na vlastní pěst dál pátrat, proč jsou tolik důležité. Onemocní však zvláštním typem TBC z nepasterizovaného kravského mléka. Ostrůvek na němž nechtěně pobýval je totiž radioaktivně zamořen. Do celého příběhu je zapleten majitel dostihové stáje, který díky oněm listinám měl přijít k velkému balíku peněz...


Jak už jsem řekla, smysl příběhu mi nějak unikl.
Některé scény v něm byly dost přitažené za vlasy.
Hlavní hrdina byl až příkladně kladný,
nebál se hlavně nabitého revolveru mířící mu na obličej,
pobyt na mličkém ostrůvku v Karibiku byl pro něj pouhým výletem...
Hodně si rozmyslím, jestli si ještě DIcka Francise půjčím.



Velká adventní výzva 1-3

22. listopadu 2015 v 19:37 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Tak už zase jedu v jednom projektu. Ale tohle je úplně jiné. Mám problémy s vařením a snažím se je minimalizovat. Vím, že nemůžu umět všechno, ale ráda bych, aby se mnou uvařené jídlo dalo jíst. Hodně mi v tom pomáhá jedna mladá paní. Jmenuje se Jana Florentýna Zatloukalová a je autorkou tak trochu jiných kuchařských knih. Nedávno vyšlo páté vydání její Kuchařky pro dceru a já si k ní dokoupila ještě Hovory s Řezníkem. Jídlo uvařené s jejich pomocí se mi docela povedlo. Když ani manžel neremcal a jedl s chutí, tak můžu říct, že to fungujena první dobrou. No a tahle paní na svém blogu kucharkaprodceru.cz vyhlásila velkou adventní výzvu. Každý den nějaký ten úkol, který nám pomůže připravit se na vánoce v klidu a bez stresu. Už po prvních třech dnech jsem spokojená. Budu popostrkovaná krůček za krůčkem a tím pádem si budu moct užít advent beze shonu. A to je moc fajn.

Za úkol jsme měli sepsat itinerář předvánočních příprav. Do předtištěného formuláře vepsat s malou nápovědou všechno to, co nás ještě máme udělat. Hezky jsem si tak roztřídila činnosti kolem úklidu, shánění dárků, vaření, pečení a shromáždění vánoční dekorace. Druhá část úkolu byla uvařit si nějaký dobrý nápoj a pak tohle všechno vyfotit.
Čaj jsem dopila dřív, než slikla spoušť.
Jak jsem tak plánovala, voňavý čajíček sám mizel...


Úkol pro tento den byl připravit kuchyň na vánoční výzdobu. Udělat si prostor na parapetech a kuchyňských linkách. A taky vyrobit si adventní věnec nebo alespoň dát dohromady věci potřebné k jeho výrobě.
Můj pokus o adventní věnec


Úkolem dne je dát si do kupy všechny ozdoby, které budeme používat k vytvoření adventní a vánoční atmosféry. Potřebné maličkosti dokoupit. Tím pádem jsem mohla začít odškrtávat položky z prvního dne výzvy. A docvaklo mi, že je to vlastně suprová akce
Mám světýlka, jsou úplně vzadu, za účtenkou.
Taky mám balicí papír,
ještě dárky a je to...:-)

Skleněný podnos se mi moc líbí.
Uvidíme, jestli se mi ho podaří nerozbít,
občas mám totiž "gramlavé" ruce.

A to je prozatím všechno.
Mějte se krásně
a těšte se na vánoce tak,
jak to umí děti.



Věštkyně

21. listopadu 2015 v 23:55 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Další parádní příběh z pera mé oblíbené autorky Barbary Woods nás zavádí do hluboké minulosti. Archeoložka Kateřina pátrá v Sinajské poušti po studni Mojžíšovy sestry Mirjam. Najde přitom zapečetěný košík a útržky papyru z druhého století. Jejich obsah ji donutí bez povolení místních úřadů otevřít košík. Je v něm šest svitků v poměrně dobrém stavu. Kateřina požádá svého starého kamaráda Daniela o pomoc při určení jejich stáří. Její přítel Julius je příliš konzervativní a nehodlá podporovat nezákonnou činnost. Kateřina zjistí, že ji někdo pronásleduje. Neutší však, že muž, který ji nechal sledovat, magnát Miles, půjde přes mrtvoly, aby získal oněch šest vzácných svitků. Jeho první obětí se stal Daniel. Kateřina se setkává s mužem, jehož znala z vykopávek, Otcem Michaelem Garibaldim. Stal se pro Kateřininým stínem. Původně sice pracoval pro Vatikán, ale během postupného překladu svitků svůj postoj přehodnotil. Kateřina se pomocí obsahu svitků pokoušela očistit jméno své matky. Ta vydala knihu, v níž tvrdila, že v počátcích křesťanství byly kněžími nejen muži, ale i ženy. Za to byla tato silně věřící žena exkomunikována z církve. Magnát Miles se domnívá, že svitky obsahují tajemství věčného života. V touze po nich zmanipuluje sdělovací prostředky a Kateřina i Michael se tak ocitnou v ohrožení života...


Jak Kateřině pomůže tajná chatová skupina na internetu?
Co se stane v Las Vegaském hotelu Atlantis?
Pomůže Julius Kateřině nebo si opět bude krýt záda?
Jak do toho všeho zapadá žena jménem Sabina,
která na cestě ke Spravedlivému
několikrát přijde o muže i děti?



Měl to být dárek

20. listopadu 2015 v 2:38 | Chudobka1970 |  Fantazie bez hranic
V práci se bude slavit. Naše sanitárka bude mít 60 let. Začala jsem tedy s výrobou dárečku - kávové soupravičky v 3 D origami provedení. Barvu jsem neměnila i když byla modrá. Ale kolegyně mi řekla, že to na ni působí studeně. To už jsem ale měla hotové dva hrnečky...Co s nimi? Než bych řekla švec, řešení se mi nabídlo skoro samo. Zaměstnavatel pořádá Vánoční bazar nadace Agel. Darované věci - oblečení, hračky, knížky, cukroví... se na něm zpeněží a finanční obnos poputuje žadatelům o finanční příspěvek, tedy potřebným lidem. Rozhodla jsem se k hrnečkům dodělat podšálky, zabalit je do celofánu, odzobit mašlí a nabídnout na tuto charitativní akci k prodeji. Nakonec jsem ještě přidala malého plyšového Kukiho. Musím přiznat, že jsem měla při jejich odevzdávání nahnáno. Co když hrnečky nebudou dost dobré? Ale moje obavy byly hned po předání rozptýlené. Milá paní mě ujistila, že se jistě prodají a udělají radost. Uvidíme. Bazar se bude konat 2.12. Určitě se ozvu, jestli jsem přispěla pár korunkami k dobré věci...

Ta šedá je ve skutečnosti modrá...

Světlá variace

Tmavá, čučavější variace

A tady jsou spolu

Ještě jednou zblízka

Tak a teď, když jsou odevzdaní,
tak na nich vidím každou chybu...
Snad někomu udělají radost
a pustí nějaký ten charitativní penízek... :-)


Magie mladá 26 let.

17. listopadu 2015 v 11:51 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Ten den jsem se vzbudila kolem půl třetí ráno. Začalo mě bolet břicho. Potichu, abych manžela ani v přízemí spící rodiče nevzbudila, jsem vstala a při bolestivé chůzi do vedlejšího pokoje, si po stranách jemně masírovala obrovské břicho. Za hodinu se nedalo nic dělat. Stahy zintenzivněly. Do porodnice bylo daleko, musela jsem manžela vzbudit. Při jeho vyplašeném vstávání mi cukaly koutky. Bylo legrační a přitom milé, jak se bojí, abychom to stihli.
Máma byla hodně nervózní. Já funěla jako lokomotiva, snaha rozdýchat stahy se sem tam minula účinkem a to jí na klidu moc nepřidalo. Nakonec to vyřešil panák rumu.
V autě (trabant) cestou do porodnice jsme se tomu s mužem smáli. Dostal naporučeno, aby pak spěchal domů a moji zlatou mámu uklidnil. Jízda poměrně dost zkrátila porodní dobu. Protože nás to ráno přijelo víc a míst na porodním sále bylo málo, dostala jsem provokačku a do půl hodinky byl plod naší lásky na světě. Můj muž ho viděl dřív než já. Na měření a vážení se musela miminka přenášet přes chodbu. Přítomnost otce u porodu nebyla myslitelná a rooming-in v téhle porodnici ještě nefungoval.
Když mi syna poprvé přinesli a položili na malou chviličku vedle mě, měla jsem pocit, že se rozplynu štěstím. Tenhle kouzelný okamžik se nedá slovy popsat. Je to něco mezi nebem a zemí. Něco úchvatného. Něco, co jednou provždy udělá z docela všedního dne, den plný kouzel a magie. Něco naprosto přesně si pamatuju, jak jsem se při každé vzpomínce na to malé růžové stvoření usmála. Když se mi o pár hodin hladově přisál k prsu, plakala jsem štěstím.
Dnes má tohle miminko 26 let. Z legrace někdy říkám, že je to ještě Husákovo děcko. Dokázal nám svojí existencí proměnit každičký den v kouzelný. Někdy to sice byla černá magie, ale to už tak děti umí. Spolu ss mladším bráškou černokněžnické dny dovedli k naprosté dokonalosti. Aneb jak říká pravdivé přísloví: malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Ale život bez kouzlení tech dvou lumpíků? Ani omylem!!!
Dnes jsou oba dospělí a bydlí docela daleko od nás. Mám radost z každé sms, zprávy z hangoutu nebo z FB. No a když přijedou domů, stane se z docela obyčejného dne svátek. Takový kouzelný den. Užíváme si to na obě strany.

Šťastní prarodiče...

Dokázal nám vyčarovat úsměv na rtech
a umí to i dnes 💜

Jsme šťastná, že existují 💜


Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.