
Dušičky
2. listopadu 2015 v 16:07 | Chudobka1970 | Kaleidoskop dní
Komentáře
Já nechci vzpomínat, já chci, aby žili.....
Páni, takových hrobů jsi navštívila! Já včera i v neděli vždy zapálila svíčku doma - za všechny příbuzné a známé s tím, že jsem ty hlavní pojmenovala. Vzpomínám často, nejen na Dušičky. Zapomenout na dobré lidi se ani nedá.
Z okna domu mojí babičky, který stál nahoře ve stráni, byl vidět v dálce hřbitov. Měla jsem moc ráda, jak tam po setmění blikala světýlka. Zvláště na dušičky nebo o Vánocích. Tenkrát jsem v tom ještě necítila tolik smutku.
Přiznávám, že světýlka zapálím rád kdykoli, jen ne na Dušičky. Nevím, je v tom nějaký vzdor proti tomu, že to tak dělá tolik lidí. Divím se, že vůbec Štědrý den slavím 24. prosince a ne někdy sólo v červnu
.
U nás to chodí podobně. Byla to u nás tradice a já v ní pokračuji a učím to i moje vnuky. Takže ti už znají hrobečky naší rodiny a s radostí tam jdou vždycky zapálit svíčku i mimo Dušičky. ![]()
[1]: Přijde mi to jako přirozené uctění památky těch, kteří už tu s námi nejsou. Prostě některé tradice mám ráda...
[2]: To já bych taky raděj. Jenže tu nejsou a s tím se nedá nic dělat. Jen tiše rozsvítit ty hezké vzpomínky, které zústaly...
[3]: To dělával i táta. Za hodně vzdálené dušičky si zapálil svíčky doma v kuchyni... ![]()
[4]: Muselo to být krásné. Bohužel smutek k životu patří stejně jako radost...
[5]: Prostě to tak cítíš
Mě se tato tradice líbí. I to, že se jí stále drží velká spousta lidí...
[6]: Vedla jsem k tomu oba syny. Na vnuky si budu muset ještě pár let počkat... ![]()
Na Dušičky jsme také byli na hřbitově, už popáté rozsvítit svíčku bratrovi. Ale jezdíme na hrob často, asi tak dvakrát za měsíc, takže to pro nás byla jen víc sváteční návštěva. Všude plno lidí, světel, květin a věnců... Doma svítím za babičky, dědy a za tetu.
P.S. Na stařeckou demenci jsi ještě moc mladá. To je spíš z rozrušení, žes hrob nemohla najít.






Reni, moc hezky jsi to napsala a vidím, že jsi toho absolvovala dost. Chápu a vnímám to, protože i já jsem "svíčková" a také vzpomínám na dost lidí. Chodím nebo vlastně jezdím na dva hřbitovy vzdálené od bydliště 18 a 22 km. Upravuji rodinné hroby a jdu dát svíčky i na pár dalších hrobů svých známých. Také chodím na hrob svého p. profesora z gymnázia. A dneska jsem se tímto způsobem dozvěděla, že v létě zemřela moje kamarádka z dětství. Památka zesnulých a Dušičky jsou pěkný svátek.