close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Poslední návštěva

28. listopadu 2015 v 7:57 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Moc mě to mrzí, ale nic už s tím nenadělám. Udělala jsem chybu a máma se urazila. Stalo se to na synovy křtiny.
Po obřadě v kostele jsem naše a manželovy rodiče pozvala na pozdní oběd. Prcka jsem nakrmila, přebalila a uložila do postýlky, aby se vyspal. Máma se s ním ještě chtěla poduchlit a vyfotit. Unavený a ospalý prcek by se probral a neusnul by. Bez odpoledního spánku by se z malého roztomilého mimina za pár hodin stal protiva první kategorie. Stačilo aby si na hodinku zdříml. Položila jsem ho do postýlky, přivřela dveře od pokojíku, tak jako vždycky a šla za návštěvou do obýváku. Prcek si broukal. Stačilo jen počkat malou chvilku, usnul by. Jenže to by moji pubertou postižení švagři k němu nesměli nakukovat a dělat na něj opičky. Rázem bylo po spaní. Kluci si ho vytáli z postýlky a dělali s ním blbinky. Když to máma uviděla, nestačila se divit. Ona se s vnoučkem pomazlit nemohla a ti dva puberťáci si s ním hrát můžou? Chtěla jsem, aby se vyfotila teď, když už je stejně spaní v háji, ale ona odmítla. Urazila se. Do hodiny s tátou odjeli domů. Byla to jejich poslední společná návštěva v našem novém bytě.
Kdyby v té době nebyla máma už hodně nemocná, vůbec bych to neřešila. Jenže ono to s ní šlo z kopce. Ubývala na váze. Cítila se hodně slabá. Já hloupá to pořád ncchtěla vidět. Pořád jsem si říkala, že se to obrátí, že se stane zázrak. Když už ani nechtěla jet ke kadeřnici a poprosila mě, abych jí zastřihla vlasy, bylo hodně zle. Jezdila jsem za ní s prckem v kačárku autobusem docela často. Tenkrát s náma jel i můj muž. Přišel s malým v náručí do ložnice a neunesl pohled na moji mámu. Chtěl jí dát vnoučka do postele, ale ona tentokrát odmítla. Viděla, jak se na ni díval. Chtěla, aby s ním šel děda na procházku. Manžel s malým odešel, viděla jsem, že má slzy v očích. Sedla jsem si k mámě na postel a hladila ji po velmi hubených rukách. Každá kost, každá žilka na ní byla vidět. Vlasy jí hodně prořídly. Zapadlé oči byly bez zájmu, plné smutku a odevzdanosti. Jen břicho měla veliké, plné vody. Trubičku odvádějící moč přímo z ledviny neměla jko obvykle uzavřenou, ale napojenou na sběrný sáček. Při pohledu na moji mámu se mi sevřelo srdce. Seděla jsem tiše vedle ní, držela ji za ruku a snažila se nebrečet. Máma za chvíli začala usínat. Vzbudila jsem ji, abych se s ní mohla rozloučit. Ještě malou chvilku jsme si povídaly a já pak odešla dolů, do obýváku...
Když jsem se domlouvala, kdy zase přijedu, táta mi řekl, že ona si to nepřeje. Chce klid, nechce, abych ji takhle viděla. To byla moje poslední návštěva u mámy.
Za pár dnů, sotva jsem večer uspala prcka, někdo zvonil. Muž šel otevřít. Byl bílý jako stěna. Ve dveřích stál pan D. a můj táta. Sevřel mě do náruče a řekl, že už nemám maminku... Plakali jsme oba. Pan D. mi pak řekl, abych jela s nimi a mámu si připravila, než ji odveze pohřební služba. Při umývání, oblékání jejích oblíbených fialových šatů i česání mi pomáhala mi manželka pana D. Byla poslední služba, kterou jsem mámě udělala...
Když mě pan D. zase vezl domů, k manželovi a prckovi, mojí hlavou vířily vzpomínky na mámu. Vzpomínky na to, jak jsem nenechala pomazlit, ani vyfotit se s vnoučkem...

Jedna z nejhezčích fotek s mámou...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 28. listopadu 2015 v 9:04 | Reagovat

Smutné povídání, ale nevyčítej si to. Člověk by se neměl trápit věcmi, které nelze změnit.

2 Jitka Jitka | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 9:11 | Reagovat

Je to smutné vyprávění, ale život už je takový. Moje poslední návštěva u mé maminky, když umírala se odehrálo v nemocnici. Po zlomeném krčku dostala zápal plic a když jsem k ní přišla spala a měla kyslíkový přístroj, napojená na hadičky.Já jsme bezradně stála u postele a vůbec mně nedocházelo, že je konec. Nikdo z personálu se mnou o tom nepromluvil. Nechtěla jsem maminku budit, protože ona celý život říkala, že jednou usne  a nemáme ji budit a nechat ji odejít. Vracela jsem se z návštěvy zpět do práce. To bylo asi pět hodin odpoledne. V 6 hodin mě volal manžel abych neodcházela sama, že se pro mě staví v práci. Domů jsem to měla asi 15 minut volnou chůzí. To už manžel věděl, že maminka zemřela a chtěl mně to sdělit osobně a ne do telefonu.Dodnes mám v v sobě špatný pocit, že jsem se s maminkou nerozloučila...

3 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 10:20 | Reagovat

Když jsme zdraví, tak si mnoho věcí neuvědomíme. Je to smutné, ale život jde dál. Byly jste si na sebe podobné :)

4 Hanka Hanka | 28. listopadu 2015 v 10:58 | Reagovat

Je to smutné, ale ten, kdo to prožil, to pochopí. Moje máma byla dobrých deset let velmi nemocná, žila jsem denodenně ve stressu. Poslední čtyři roky byly náročné, ale ona byla velký bojovník. Zemřela v nemocnici, pamatuji si ji den před smrtí. Říká se, že před smrtí se trochu uleví a to se zdálo i mně. Při mé poslední návštěvě spíš ona dodávala sílu mně a ne já jí. Takže o nějakém rozloučení nemohlo být ani pomyšlení, možná ani ona tehdy netušila, že se vidíme naposledy. ... Reni, ta fotka je moc hezká a také mi připadá, že jste si trochu podobné. :-)

5 Meduňka Meduňka | Web | 28. listopadu 2015 v 11:14 | Reagovat

Myslím, že si to nemusíš vyčítat, neudělala jsi chybu, jen to, co jsi v dané chvíli považovala za nejlepší...

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 16:09 | Reagovat

Nic jsi nevyčítej, dělala jsi, jak jsi uměla nejlépe. Je dobře, že maminku máš ve svém srdci, že si vzpomínáš, co vše pro Tebe udělala.

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 16:50 | Reagovat

Reni, já bych to neviděla tak černě, to je život. Snažím se podobným nedorozuměním předcházet, ve všech směrech, ono nikdy nevíš, co bude zítra...

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. listopadu 2015 v 21:15 | Reagovat

[1]: Máš pravdu, ale sem tam si na to vzpomenu...

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. listopadu 2015 v 21:18 | Reagovat

[2]: Máš pozorného muže. Ale musím přiznat, že ten můj se v podobných krizovkách taky chová moc hezky...

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. listopadu 2015 v 21:18 | Reagovat

[3]: Je to zvláštní, že?

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. listopadu 2015 v 21:21 | Reagovat

[4]: V práci podobné situace zažívám docela často, alejakmile se to začne týkat tebe osobně, bereš to úplně jinak. S tou podobou je to zvláštní, kdybych neviděla zápis v matrice, nevěřila bych ničemu.

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. listopadu 2015 v 21:23 | Reagovat

[5]: Tehdy jsem to tak brala, dnes to vidím jinak. S věkem člověk trochu zmoudří... :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. listopadu 2015 v 21:25 | Reagovat

[6]: Tak to máš naprostou pravdu. Ona je tou, která mě vychovala, tou, kterou nosím ve svém srdci. Jen ona je moje zlatá, starostlivá máma 💜 💜 💜

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. listopadu 2015 v 21:27 | Reagovat

[7]: Snažím se nejdřív myslet a pak jednat. Jenže ani dnes se mi to pokaždé nepovede. Jsem občas zbrkloň... 8-O  :-)

15 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 20:09 | Reagovat

Moc smutné. Některé naše drobné činy nás trápí hodně dlouho. Jak říkala moje babička, když jsem byla ošklivý puberťák - jednou si vzpomeneš. Desetkrát denně, babičko!

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. listopadu 2015 v 23:32 | Reagovat

[15]: Moudrá jsou slova tvé babičky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.