



Je to smutné vyprávění, ale život už je takový. Moje poslední návštěva u mé maminky, když umírala se odehrálo v nemocnici. Po zlomeném krčku dostala zápal plic a když jsem k ní přišla spala a měla kyslíkový přístroj, napojená na hadičky.Já jsme bezradně stála u postele a vůbec mně nedocházelo, že je konec. Nikdo z personálu se mnou o tom nepromluvil. Nechtěla jsem maminku budit, protože ona celý život říkala, že jednou usne a nemáme ji budit a nechat ji odejít. Vracela jsem se z návštěvy zpět do práce. To bylo asi pět hodin odpoledne. V 6 hodin mě volal manžel abych neodcházela sama, že se pro mě staví v práci. Domů jsem to měla asi 15 minut volnou chůzí. To už manžel věděl, že maminka zemřela a chtěl mně to sdělit osobně a ne do telefonu.Dodnes mám v v sobě špatný pocit, že jsem se s maminkou nerozloučila...
Když jsme zdraví, tak si mnoho věcí neuvědomíme. Je to smutné, ale život jde dál. Byly jste si na sebe podobné :)
Je to smutné, ale ten, kdo to prožil, to pochopí. Moje máma byla dobrých deset let velmi nemocná, žila jsem denodenně ve stressu. Poslední čtyři roky byly náročné, ale ona byla velký bojovník. Zemřela v nemocnici, pamatuji si ji den před smrtí. Říká se, že před smrtí se trochu uleví a to se zdálo i mně. Při mé poslední návštěvě spíš ona dodávala sílu mně a ne já jí. Takže o nějakém rozloučení nemohlo být ani pomyšlení, možná ani ona tehdy netušila, že se vidíme naposledy. ... Reni, ta fotka je moc hezká a také mi připadá, že jste si trochu podobné. ![]()
Myslím, že si to nemusíš vyčítat, neudělala jsi chybu, jen to, co jsi v dané chvíli považovala za nejlepší...
Nic jsi nevyčítej, dělala jsi, jak jsi uměla nejlépe. Je dobře, že maminku máš ve svém srdci, že si vzpomínáš, co vše pro Tebe udělala.
Reni, já bych to neviděla tak černě, to je život. Snažím se podobným nedorozuměním předcházet, ve všech směrech, ono nikdy nevíš, co bude zítra...
[1]: Máš pravdu, ale sem tam si na to vzpomenu...
[2]: Máš pozorného muže. Ale musím přiznat, že ten můj se v podobných krizovkách taky chová moc hezky...
[4]: V práci podobné situace zažívám docela často, alejakmile se to začne týkat tebe osobně, bereš to úplně jinak. S tou podobou je to zvláštní, kdybych neviděla zápis v matrice, nevěřila bych ničemu.
[5]: Tehdy jsem to tak brala, dnes to vidím jinak. S věkem člověk trochu zmoudří... ![]()
[6]: Tak to máš naprostou pravdu. Ona je tou, která mě vychovala, tou, kterou nosím ve svém srdci. Jen ona je moje zlatá, starostlivá máma 💜 💜 💜
[7]: Snažím se nejdřív myslet a pak jednat. Jenže ani dnes se mi to pokaždé nepovede. Jsem občas zbrkloň...
![]()
Moc smutné. Některé naše drobné činy nás trápí hodně dlouho. Jak říkala moje babička, když jsem byla ošklivý puberťák - jednou si vzpomeneš. Desetkrát denně, babičko!
Smutné povídání, ale nevyčítej si to. Člověk by se neměl trápit věcmi, které nelze změnit.