Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Prázdná slova

13. listopadu 2015 v 20:17 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Jsem zklamaná. Hodně zklamaná.
Když ten muž onemocněl, jeho syn měl plnou pusu hodně silných slov. Jak společně všechno zvládnou, jak se budou o tátu, potažmo o mámu starat. Jejich rodinné vztahy jsou moc hezké. Když mi je sem tam líčil, bylo z toho cítit pospolitost a vzájemnou lásku. Na společných službách jsem se mu pokoušela nalít životadárnou naději do žil. Bohužel jako zdravotník dopředu věděl, že už tehdy bylo pro jeho tátu příliš pozdě. Byl z toho úplně vedle. Chodil posmutnělý a nad vodou ho držela jen jeho zamilovaná slečna. Léčba jeho táty se rozběhla. Reagoval na ni podobně jako můj muž. Stal se z něj morous. Pokusila jsem se mladému muži objasnit, co se v utrápené duši jeho otce nejspíš odehrává. Jaké to pro něj musí být těžké, když nevidí žádný pokrok v léčbě. Že se zlobí na celý svět, proč zrovna on? Že to celé vnímá jako velkou nespravedlnost. Že přes úsilí a snahu celé rodiny si ten největší boj, smíření se s nemocí, musí vybojovat uvnitř sebe sám. Teprve potom, až ji přijme, může se postavit na zadní a vyhlásit jí válku. Musí se stát silný uvnitř, aby mohl bojovat. Oni, jako rodina, jsou jeho oporou. Pokud ji za sebeou bude cítit, postaví se nemoci. Pokud ne, vzdá to.
Měla jsem pocit, že mladík tohle všechno chápe. Chvilkama bylo "vidět" jak v hlavě vyhodnocuje informace a skládá je do puzzlí. Vozil tátu na vyšetření, odběry, ozařování, aby nemusel jezdit sanitkou. Využil každou možnost být s ním. Jenže nemoc pokračovala šíleným tempem. Když došlo na lámání chleba, slova se rozplynula a skutek utek.
Táta byl propuštěn z onkologie s tím, že víc se nedá dělat. Nastavili mu léky od bolesti a propustili domů. To muže zlomilo. Netušil, že nejede domů, ale k další hospitalizaci a ta bude směřovat k další...
Byl slabý, chůzi nezvládal, nešťastný z rodinného rozhodnutí. Vzdal to. Syn to vzdal taky. Co je umírajícímu otci platné, že má suprovou péči rodiny pár hodin denně, když jinak je sám v teskném nemocničním prostředí. Personál se může přetrhnout, ale rodinu nahradit neumí. Kam zmizela ta silná, empatická slova o pospolitosti a soudržnosti? Rozplynula se s prvním opravdu velkým problémem?
Neodsuzuji syna zdravotníka. Jen jsem jeho chováním zklamaná. To on si bude jednou vyčítat, že nechal otce zemřít osamoceného mezi cizími lidmi. Až pochopí, že za něj udělal špatné rozhodnutí, bude už pozdě. Je mi nesmírně líto muže, který je na konci života sám. Nebylo mu dopřáno poslední dny dožít mezi svými. Nejspíš se těšil, až znovu ucítí vůni domova, zatím je jeho pokoj plný nemocničních pachů.
Je to stigma dnešní moderní doby. Přesto, že roste počet hopiců - zařízení umožňujících důstojné dožití těžce nemocných ve splečnosti svých rodin, umírají v nemocnicích. To je velice smutné...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 16:19 | Reagovat

Snažila bych se to nevzdat. Ale jeden nikdy neví, jak se v tu chvíli zachová, co bude cítit a co ho k takovému rozhodnutí vede. Neodsuzujme.

2 Melissa Melissa | Web | 14. listopadu 2015 v 19:07 | Reagovat

Možná to je smutné,ale toho mladého muže svým způsobem chápu.Prostě to nezvládl.Nezvládl dívat se každý den doma na tátu,který mu odcházel.Nechtěl mít denně před očima svého tátu,který byl slabý a už to nebyl ten jeho táta,kterého znal.Nezvládl mluvit se svým tátou a dávat mu naději,když věděl,že už žádná není a nemůže mu žádným způsobem pomoct.Prostě to neunesl a nezvládl to.Tak to prostě je. :-|

3 Melissa Melissa | Web | 14. listopadu 2015 v 19:09 | Reagovat

Spam...?Proč to píšu...? ???

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 7:28 | Reagovat

[1]: Prožila jsem podobnou situaci dvakrát, až moc dobře vím, jak člověku může být. Kdyby nebyl zdravotník, ani neceknu....

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 7:29 | Reagovat

[3]: To netuším...

6 Hanka Hanka | 15. listopadu 2015 v 10:25 | Reagovat

Svým rodičům jsem se věnovala a že byli nemocní a jak! Ono je to hrozně náročné, nejen fyzicky, hlavně psychicky. Ale pro rodiče to uděláte, tedy aspoň já ano. Vezme to hodně sil, ale nelituji toho, znovu bych to udělala. Otec mi zemřel v náruči, máma v nemocnici, ale to nešlo udělat jinak. Byla tam už jako doma. Ale já dnes vím, že sama takovou starostlivost mít nebudu, s tím nepočítám. ;-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 12:23 | Reagovat

[6]: Je krásné, co jsi pro své rodiče z lásky k nim udělala. Každý to nedokáže. Ale zdravotník by měl...

8 pavel pavel | Web | 15. listopadu 2015 v 13:42 | Reagovat

To se stává, že vlivem sebezáchovy každý myslí na sebe. ;-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 13:54 | Reagovat

[8]: Bohužel musím s tebou souhlasit...

10 Melissa Melissa | Web | 15. listopadu 2015 v 13:55 | Reagovat

[5]:No,škoda,že jsi tady ten můj spam nezveřejnila,byl to taky názor.Asi se ti nelíbil. :-?

11 Ježurka Ježurka | Web | 15. listopadu 2015 v 14:39 | Reagovat

Jsou to někdy hodně smutné lidské osudy, ale nikdy nevíš všechno, něco se muselo stát nebo tak. Vím, že to musí být hodně těžké pro obě strany a toho bych se opravdu dožila nerada.

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 15:19 | Reagovat

[10]: Omlouvám se, nepochopila jsem co myslíš tím spamem.

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 15:22 | Reagovat

[2]: Možná máš pravdu. Proto na sociální síti zveřejňuje happy fotky se svou slečnou z letní dovolené... Ale je spousta jiných možností než podepsat za svého otce žádost na LDN...Promiň, ale to mi přijde kruté.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. listopadu 2015 v 15:24 | Reagovat

[11]: Neznáme všechny pro, ani proti, ale všechny nás jeho chování šokovalo....

15 Anidea Anidea | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 10:03 | Reagovat

Moje prababička umřela doma, počátkem sedmdesátých let. Měla rakovinu močových cest a ledvin. Jednou v moci se jí zespoda všechno provalilo a vyteklo do postele, všechny vnitřnosti. Zemřela ve strašných bolestech a její hrůzu sledovala celá rodina. Postel můj tatínek musel spálit... Myslím, že v nemocnici by tak strašně nezemřela.

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. listopadu 2015 v 15:40 | Reagovat

[15]: Tohle je druhý extrém. Ale měli ji aspoň doma, kdyby ji před koncem umístili do nemocnice, je všechno v pořádku, tam bolesti dokáží tlumit lépe než doma. Jenže oni to ani nezkusili. Psychicky zlomený muž už zemřel. Nikdo postoj rodiny, kde dva lidé jsou profesionální zdravotníci nechápeme.... :-(  :-(  :-(  :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.