









Napsala jsi to hezky, četla jsem to 2x. Tu změnu bydliště zažil asi každý, také to znám, ale opravdu pokud je v novém bydlišti dobře, jako že u mě je, tak nemá cenu to moc prožívat. Ale je jasné, že vzpomínky jsou a možná je to dobře. Můj přítel často říká - to už bylo... A syn? Možná je to povahou, kolik matek říká, že mají více dětí a každý je jiný. Je to sporné, když se kluci dlouho drží doma, koluje názor, že to je mamánek, že máma hotel je nejlepší. ... A jak vidím ten domek tetiny, proč chátrá, tam nikdo už nebydlí? ![]()
...najkrajší citát, ktorý ma napadne pri slove "domov" je ten, o ktorom neviem kto ho napísal a i tak je pre mňa niečim výnimočným: "Domov sú ruky, na ktorých smieš plakať."
Tiež som sa už veľakrát sťahovala a viem, že v živote ma ešte niekoľkokrát sťahovanie čaká. Nebránim sa mu, ale mám voči takému kroku rešpekt.
Napísala si to krásne... synom nemožno vyčítať, že domov nezájdu tak často ako by ich maminka chcela. Stali sa dospelými, užívajú si svet, užívajú si slobodu, dospelosť. Majú prácu, priateľky, kamarátov... rodina by mala byť na prvom mieste a verím, že aj stále je, ale chlapci sú v tejto povahe trošku iní ako dievčatá. Oni prídu a keď budú mať deti, tak ešte častejšie :).
Tvoj rodičovský domček je naozaj veľký :). Dalo by sa s ním krásne popracovať a prečo sa tam vlastne nepresťahuješ z bytu? Ráno by ťa budili vtáčiky, dala by som tam stromy, kvety predzáhradke, kríky... okolo plotu brečtan :).
Moc hezky jsi nám to popsala i s fotkama Měj se hezky ![]()
Já vlastně mám třetí domov, když to takhle počítám... do jednoho pořád ještě chodím, bydlí tam babička. A opravdu se tam ještě cítím jako doma, nepřipadám si tam jako na návštěvě, i když tam 13 let nebydlím... :)
Taky jsem to četla 2x... Takhle v pár řádcích celý život. A ani tohle po nás nakonec nezůstane. Můj syn se taky domů moc nehrne a přitom ho mám kousek.
Renátko, já si nemyslím, že jsi něco udělala špatně. Kluci to mají jinak, než holky. Škoda, že jsi neměla jedenu dceru, že? Ale určitě vás mají rádi a až budou vnoučátka, třeba se to zlepší, uvidíš. ![]()
Moc hezky napsáno, s odstupem. Je prima, žes přidala i fotky. Ale jak říká Hanka nebo spíš její přítel - co bylo, bylo a dnes je dnes. A tím se taky řídím. ![]()
[1]: Zkouším to, jenže on pokaždé argumentuje tak, že se jen těžko hledají proti. Možná kdybych tvrdě trvala na svém...ale já chci, aby jezdil domů rád, aby se na nás těšil. Ne aby se těšil, až bude odjíždět...
[2]: Domek Tetiny je prodaný už před léty. Majitel se asi přecenil. A s těmi dětmi máš pravdu, jsou každý jiný. A oba dva touží po samostatnosti... ![]()
[3]: S dětmi máš asi pravdu, já to v koutku duše vím...Ten domeček po tátovi je kapitola sama o sobě. Manžel tam moc nechce jezdit a pomáhat mi ho dát do pucu. Je tam hodně práce. A já sama nevím, jestli tam chci žít natrvalo. V předzahrádce jsou květiny, na zahradě zase ovocné stromy a vinná réva. Ještě jsem si tam loni zryla kousek na keříky, traviny a květiny z řady skalničkových trvalek. V PV bydlíme na okraji města. Ráno je tu tolik zpěvu ptáčků, že bych je občas postřílela
![]()
[6]: Snad na to ti naši kluci časem přijdou... ![]()
[8]: Milá Ježurko, jestli se těch vnoučátek dožiju
![]()
Všechno záleží na okolnostech a osobně si myslím, že teď je naprosto zbytečné ptát se proč. Minulost je pryč a tu nezměníš, mnohem důležitější je, jak se postavíš k současnosti. Co si třeba o tom se synem promluvit?