close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2016

Orfeus v podsvětí

15. března 2016 v 20:59 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Příběh začíná v Athénách roku 389 před naším letopočtem a pokračuje v Berlíně a Sibari roku 2012. Tyto dvě časové roviny spojuje v historicky podloženém románu maličká zlatá destička se zahadným textem.
Platónovi slouží jako vodítko při putování za přítelem Agathónem. Zavádí ho na Orfeovu cestu do podzemní Hádovy říše.
Archeoložka Lily nestačí rozluštit alegorický text destičky, protože je krátce po jejím nálezu unesena. Jonahovi, jejímu manželovi, se pokoušejí lidé z nadace, která ji zaměstnala, namluvit, že Lily vzácnou destičku prostě ukradla. On jim však nevěří a vydá se manželku hledat. Jde stejnou cestou, jako před staletími Platón....
Kniha se mi velmi líbila. Vůbec nevadilo přeskakování z minulosti do současnosti a naopak. Všechno bylo velmi přehledně označeno. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi bude líbit procházka s filozofem. Vlastně se dvěma. Platón během svého putování s láskou vzpomíná na svého popraveného učitele a přítele Sókrata. Vede s ním tiché hovory. Občas jsem musela knihu zavřít, protože mě přinutila přemýšlet: "Přemýšlel jsem o tom, co mi jednou řekl Sókratés. Pravil, že úkolem filozofa je dostat se až k samé hranici smyslového světa a tu pak probourat a nahlédnout do světa za ní." (str. 371) Přemýšlení o smyslu života vyvěralo z úcty a lásky Platóna k Sókratovi a Agathónovi. Doplňovala ho silná a čistá láska Jonaha k Lily. A všechno se to četlo neskutečně dobře.



Šibřinky

13. března 2016 v 20:01 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Včera dopoledne jsme se s mužem parádně pohádali. Byla to blbina, ale on jako dovětek řekl něco, co neměl. Dotklo se mě to a slzy tekly proudem. Po obědě jsem si sedla k tabletu a pročítala blogy. Během malé chvilky jste mě dokázali přenést ze smutku k úsměvu. Děkuji vám. Začala jsem se těšit na večer. V pokojíčku na nás totiž čekaly dvě masky. V nedaleké rodné vísce mého muže byly šibřinky. Protože před pár dny oslavil kulatiny, dobrovolně jsem se vzdala pití a stala se šoférem. Což mi ale nebránilo, pořádně to večer rozparádit a užít si karneval. Vyblbla jsem se dokonale. I bez alkoholu jsem to rozjela na plné pecky....

Poznáte, za co jsme byli?


Některé masky nás přímo fascinovaly svým dokonalým líčením.


Viking jako vyšitý


Jejich výsosti


Celá pohádka O Sněhurce.
Nechybí jim zlá královna, ani sličný princ.
Sedm trpaslíčků s nářadím a lucerničkami.
Když přišli na sál, nesli Sněhurku na nosítkách.
Soutěž masek zalouženě vyhráli.


Prodejná ženština


Kostky domina si sice na focení klekly,
ale stoupnout bylo horší...


Tihle dva nás rozesmáli.
Šli dohromady za jednu podprsenku a dvě vnady.


Jeden z mušketýrů.
Jak umí šermovat netuším, ale tančil, vlastně pařil, skvěle


Pionýři, pionýři, malované děti...


Tak tahle smrtka mě rozchechtala jako první.
Když jsem ji poznala,
můj radostný jekot směle konkuroval i VIktorce na splavu.


Taková hezká baba a takového hnusáka má na krku


Ještě že nebyl žádný chemický ani jiný poplach,
tahle zásahovka se totiž totálně zkárovala...


Zajímavá taneční figura...


Nasťěnka odhodila svůj cop, příliš hřál.
A na stole se pokoušel napít stoprvní dalmatýnel...


Veselý Papež. Oddal párek mrtvolek.


Amen

Navzdory všemu nám život večer ukázal,
jak málo stačí ke štěstí.
Dospělí si hráli na pohádkové a filmové ostavičky
a bezvadně si to užívali.
Život je krátký
a kdo si hraje, nezlobí




Život si rád hraje

12. března 2016 v 18:23 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Život si s námi pohrává. Udělá nás spokojenými a šťastnými, aby nás vzápětí o tuhle radost připravil. Zatímco si užíváme, už na nás čekají starosti a trable. Proč to tak je? Asi proto, abychom si těch krásných chvil dokázali víc vážit. Prchavé okamžiky štěstí nám mají prosvětlit všední šedivé dny (?)
Radost a smích jsou vzácní hosté. Chovejme se k nim podle toho. Važme si jich. Podstrojujme jim. Uplácejme je. Je krásné, když jsou lidé usměvaví a dobře naladění. Asi nikoho nebaví bt ve společnosti bručouna a nevlídného člověka. Obklopme se vlídnymi lidmi. Že to nejde? Tak to se pletete. Dobrá nálada dokáže být prudce nakažlivá. Úsměv se v podobě viru šíří, aby infikoval co nejvíc obětí. Rozesmátí lidé v sobě mají silný magnet.
Život si s námi pohrává.
Štěstím prozářených dnů se zrovna nepředá.
Nestačí jen přežívat.
Skusme se tedy usmát a žít naplno.


Fresky v kostele

10. března 2016 v 8:26 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Během pouhých dvou dnů jsme v Jindřichově Hradci viděli spoustu zajímavých věcí. Minule jsem vám ukázala krásnou výstavu betlémů a dřevěných soch umístěnou v kostele sv. Jana Křtitele. Pojďmě si prohlédnout interiér kostela.

Kostel sv. Jana Křtitele ze 3. čtvrtiny 13. století


Nádherná gotická klenba


Před obrovským oltářem stojí na bílých podstavcích trojdílný betlém



Na opačném konci jsou umístěn menší varhany.
Bohatě zlatem zdobená dřevěná kazatelna.


Kostel je známý hlavně díky freskám.


Fresky lemující okenní výklenky.


Škoda, že nebyl přístup z kůru.


Jeden z výklenků jsem se pokusila přiblíži


Je zvláštní představit si,
že stěny nebyly jen čistě bílé.


Bohatě zdobená gotická klenba


Fresky na klenbě zblízka


Fresky


Pohled přes sklo do uzavřené kapličky.


Fresky byly odkryty i na chodbě před kapličkou


Zády k fresce v chodbě ke kapli.

Snad se vám prohlídka kostela trochu líbila.
Musel to být ve své době moc hezký.


Narozeniny

9. března 2016 v 16:54 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Včera měl můj muž kulaté narozeniny. S pětkou na začátku. A hned ráno se pro něj pár věcí zkomplikovalo.Volal mi do práce, končila jsem noční, jestli bych pro něj nepřijela, protože původní plány se mění. Měli dělat na provozovně poblíž a kolega by ho cestou zpět vhodil domů. Tak jsem si musela natočit budíka na 11 hodin. Ve 12 už jsem na něho čekala u brány. Na 13 hodin byl objednaný k onkologovi na kontrolu. Bohužel to vyšlo na den jeho narozenin. Vyšetření trvalo docela dlouho. Stihla jsem vypít a automatu kafe a ještě si odskočit na WC.

Obvykle si po použití WC myju ruce i mýdlem, ale všechny tři nádobky jsou prázdné---


Po ručníku ani památky.
Ještě že jsem měla v kapse papírový kapesník.


Prohlídka u onkologa dopadla na výbornou. Napětí povolilo a nálada se zvedala rychlostí Mach 3. Vůbec nám nevadilo, že jsme cestou k autu parádně zmokli. Světýlko na palubní desce mi oznámilo, že je nejvyšší čas natankovat benzín. Zajela jsem tedy k benzínce. Celé rozradostnělé se mi podařil husarský kousek - najet do protisměru. Naštěstí všichni tankující spořádaně stáli u stojanů a svorně na mě blikali. Na čele jim svítil neonový nápis : no jo, ženská za volantem.

Nastal čas oslavit komorně ve dvou manželovu padesátku. Pozvala jsem ho do restaurace Na kovárně. Vedoucí je náš známý a má dobrého kuchaře. Jen ceny mu trochu povyrostly. Takže tam už skoro nechodíme. Ale pro tuhle příležitost sto bylo to pravé ořechové. Jídlo měli opravdu vynikající. Oba jsme si dali klokanní maso. On na pivě s fazolkama, já na brusinkách s amerikama. Chutnalo nám oběma a to tak, že velmi. Chtěla jsem ty krásné porce vyfotit, ale nevyšlo to.

Po dobrém jídle přišla vhod kávička.
Moje Laté Machiato


Oslavencova Irská káva


Příjemný podvečer utekl jako voda. Doma na manžela čekala ještě dvě malá překvapení.

Moje malá sladká pozornost

Ve schránce měl dopis od zaměstnavatele.
Gratulace k životnímu jubileu.

V dubnu se sejdeme celá velká rodina
a pak mu dám svůj dárek.
Už teď jsem zvědavá,
jak na něj zareaguje.


Po Tomášovi

8. března 2016 v 1:59 | Chudobka1970 |  Filmy, které mě oslovily
O tomhle filmu jsem se dověděla na blogu Intuice. A protože mě její popis příběhu zaujal, začala jsem se po něm na internetu shánět. Jen škoda, že mě Intuice neupozornila na nadměrnou spotřebu papírových kapesníků při jeho sledování. Musím říct, že to byl kapesníkový masakr. Film bych na stupnici s maximem spokojenosti na 5 ohodnotila číslem 7. Je to příběh lásky matky k synovi. Vypráví o její obrovské trpělivosti a pevné vůle. Malý Kyle je autistické dítě. Když s ním jde matka do obchodu, nikdy se nechová jako každý druhý kluk. Nápadně se podobá rozmazlenému a neposlušnému dítěti, malému tyranovi. Jenže on je jen uvězněn ve svém vlastním světě, kam doteky a projevy lásky od cizích lidí nepatří. Brání se jim, bojí se jich. Kyle neudrží dlouho pozornost, je velmi těžké ho na celý den zabavit. Scéna, kdy se za matkou zabouchnou dveře do sklepa a Kyle je celé půldne sám, jen dokazuje, jak silnou osobností žena je. Neustále se snaží chlapce přivolat, prosí, aby dveře otevřel. Má o něj strach. On je totiž v tu chvíli úplně sám a všechno kolem něj ho může děsit. Jsou to pro ni muka, když synovi nemůže být nablízku. Dveře otevře až Rob, Kylův otec, po příchodu z práce. Oba rodiče se snaží, aby chlapec v budoucnu mohl vést více či méně normální život. Aby se nějakým způsobem dokázal zašlenit do společnosti, která ho obklopuje. Je to velice náročná, velice tvrdá práce. Každý rodič si přeje, aby mu dítě dalo nějakým způsobem znát, že ho má rádo. Jejich syn tohle ale neumí, nedokáže dát najevo své city. Náhoda této rodině postaví do cesty malého psa, zlatého retrívra Tomáše. Kyle roztomilé štěně vpouští do svého vnitřního světa. Je na rodičích, jak s takovým nečekaným, leč příjemným překvapením naloží.


Kliknutím na obrázek se zobrazí jeho zdroj

Film byl natočen na motivy skutečné události.


Zavřela jsem je dobrovolně...

4. března 2016 v 18:54 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Jsem jedináček. Moje kamarádka přes barák má hned tři sourozence. Nejstarší je sestra, pak dva bráši a nejmladší je právě ona. Mě se tenhle model vždycky líbil. Starší brácha jako štít bezpečí a ochrany. U nich to tak opravdu fungovalo. Ti čtyři sourozenci vždycky drželi při sobě. Přála jsem si, aby to tak jednou bylo i v mé vlastní rodině. Když mi na druhém ultrazvuku mého prvního těhotenství paní doktorka řekla, že to asi bude kluk, měla jsem velikou radost. O manželovi ani nemluvím. Za tři roky, při druhém těhotenství, mi oznámili, že to bude zase kluk. Protože vedle mě stál prcek, nutila jsem se do úsměvu. Malý byl spokojený, v mámině bříšku je schovaný kamarád pro hraní si. Mě se zhroutil sen. Dokud byli oba kluci malí, začala jsem v sobě živit přání, časem se pokusit ještě o holčičku. Jenže jak rostli a lumpačili, i tenhle sen se začal rozplývat. Manžel si totiž myslel, že má doma poslušné loutky. Jenže se strašně spletl. Začal kluky trestat nejrůznějšími zákazy. Ale oni z toho byli tumpachoví, ztráceli se v nich. Začali jsme se dost hádat. Manžel to dost přeháněl a nežinýroval se ani před zbytkem rodiny. Nejednou mi jeho máma nabídla, abych sbalila kluky a přijela k nim. No a nakonec jsem na svůj sen o třetím dítěti rezignovala. Zabouchla jsem za ním dveře. Než bych budoucí dítko vystavila jeho výchovným metodám, to raděj zbytek svě touhy vložím do lásky k těm dvěma rošťákům. Nebyli to žádní svatoušci...Ale stejně byl manželův přístup příliš přísný. On prostě postupem času dokonce začal žárlit na mou lásku ke klukům. Možná vás napadlo, proč jsem nesbalila děti a neodešla od něj. Moje sebevědomí téměř zmizelo. Stala jsem se na něm naprosto závislá. Dokud mi nezkřížil cestu jeden moc fajn mladík. Ukázal mi, že vůbec nejsem jen služka pro všechno. Dokázal ocenit mé přednosti a upozadit mé nedostatky. Náš vztah s manželem, díky němu, pomaličku vstával z popela, jako bájný Fénix. Dnes už nemohu mít dítě. Někdy mě přepadne lítost. Nezbývá než se těšit na vnoučátka. Tedy, pokud se jich dožijeme. Kluci mají jiné představy o budoucnosti, než plodit potomstvo. Chtějí si užít života, víc se poznávat se svými sličnými protějšky, zajistit si aspoň trochu stálou práci.
Zatím oba dva stojí při sobě. Moc si přeju, aby se to pokud možno nezměnilo.

Páteční siesta.

Myčka

3. března 2016 v 13:33 | Chudobka1970
Před třemi týdny se nám pokazila myčka. Říkala jsem si, to bude dobrý, jsme jen dva, nádobí moc nezašpiníme. Ale když opravář ani po týdnu nevolal, začlo přituhovat. Kupovali jsme myčku do nové kuchyně, vestavnou. Takže dřez na nádobí má jen malou odkapávací plochu.
Musela jsem tedy vymyslet, jak ji zvětšit.

Úplně nejjednodušší bylo použít na odkapání ten největší tác.

Tak málo nádobí jsme každý den zašpinili ve dvou.
Ale když přijel na víkend syn se svou slićnou slečnou
tác nestačil.
A to jsem v sobotu uvařila a ještě naložila maso i na neděli.
Oni to pak udělali s hranolkama do trouby,
protože já byla v neděli po noční.

Takhle vypadala slánka po sobotním obědě.
Náš dospělý syn se rozhodl,
že faráři (z Penny farmy) musí mít dostatek pohybu...

Po třech týdnech se konečně ozval opravář.
Vytáhl myčku z linky,
pročistil přívod i odvod vody
a myčka zase jede.

Tohle je první várka z opravené myčku.
Já su tak ščasná :-)





Betlémy v kostele

1. března 2016 v 12:17 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
O víkendu jsem měla doma syna vojáka i s jeho sličnou slečnou. Byl to moc prima. Čas utíkal, jako splašený a najednou tu byla neděle. Příšerně mě rozbolelo v krku, jako by se angína chtělamermomocí vrátit zpět. Dělám všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Slečna nám v sobotu po obědě udělala vynikající kafíčko s pralinkovou příchutí. No a mezi praktickým výcvikem v ovládání našeho nového TV jsme kecali o všem možném. Taky o dvou obchůdcích s čokoládovými dobrůtkami, které má syn v Jindřichově Hradci. Přišla řeč i na Krýzovy jesličky, i když mladí se moc netvářili. No a já vám dnes nabídnu pohled na několik dřevěných betlémů a uměleckých děl dvou českých řezbářů, kteří svá krásná díla vystavovali v kostele sv. Jana Křtitele na sklonku loňského roku. Klobouk dolů před trpělivostí Oldřicha Ryčla a Veroniky Kotlinské. Jejich díla jsou úžasná. Vybrala jsem ta, která se mi nejvíc líbiloa. Podívejte se sami:





Jeden z trojdílných betlémů

Adam a Eva

Dívka s kočkou

Rudolf II.

Sv. Jiří

12 nejlepších

Noe


Zvěrokruh



Další trojdílný betlém



Nepodařilo se mi u všech zachytit název.
Snad to nevadí...




Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.