Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Jak plyne čas

3. června 2016 v 13:47 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych si přehrála epizody Nemocnice Motol. Je to takové strovnání ve stylu oni tam a my tady. Vidět svoji práci z nadhledu je velmi zvláštní a mnohdy i poučné. Občas spokojeně pokývu hlavou, jo, tohle máme taky tak dobře zmáklé. Jak může být člověk nespokojený se svým životem, když skoro denně v práci vidí, co by se mohlo stát? Obyčejné starosti se tak nějak přesunují do pozadí. Nemáme žádné supervážné případy, ty jsou primárně ošetřovány ve velkých traumacentech v Olomouci nebo v Brně. Přesto u nás leží třeba muž zasypananý sutí se zlomenou pánví. Naprosto musel přehodnotit celý dosavadní život, protože ho čeká několik dlouhých týdnů v posteli, bez možnosti posadit se. Jeho spokojený život dostal trhlinu, ale nezlomilo ho to. Směje se s námi, má neustále dobrou náladu. Pozvbuzuje psychicky zlomeného spolupacienta po operaci bérce. Nejspíš dnes večer vtipně okomentuje můj nový účes. Byla jsem se nechat ostříhat a kadeřnice to malinko přehnala. Ve vedlejším křesle seděla starší paní, řekla bych tak přes 70. Své stříhání s foukáním brala jako malou společenskou událost. Užívala se to naprosto neskutečně. Rozdávala úsměvy na všechny strany. Udělala radost nejen sobě, ale i všem kolem. Nakazila nás perfektní náladou. Taky si umím udělat radost. Zůstaly mi od vánoc ještě dva dárkové poukazy. Tak jsem je proměnila v dobře padnoucí letní šaty na ramínka, sandály a nějakou tu bižuterii. Možná, že to byla i taková malá náplast na smutek po odjezdu staršího syna a jeho slečny. Přijeli v sobotu večer, viděli jsme se asi tak 10 minut, pak mi nezbylo než spěchat na noční službu. V něděli jeli na výlet do Zoo a vrátili se až hodně pozdě večer. V pondělí brzy ráno jeli na přijímačky do Zlína a přijeli zase chvilku před mým odchodem na noční. Do Jihlavy odjížděli v úterý odpoledne. Čas strávený společně utekl jako voda. Přesto jsem spokojená, že tu byli aspoň na skok. Nebudu tlačit na pilu, jak jsem si předsevzala k novému roku. Naše setkávání prozatím nechám jen na synech. Jen komunikaci po telefonu a intenetu jsem docela slušně zintenzivnila. Oni jsou spokojení, mají své slečny, mají práci, mají svůj život takový, jaký si sami přejí. Je fajn, že jsem (spolu s mužem) součástí jejich světa.
Jsem spokojená s tím, co mám.
Když je mi těžko, řeknu si, mohlo by být hůř, tak neremcej.
Mám prima kamarády a přátele, kteří mi ochotně nastaví rameno.
Co víc můžu chtít?



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | Web | 3. června 2016 v 15:56 | Reagovat

No jo, jak jednou děti vyletí z hnízda, už si jich moc neužijeme. Zvlášť, když jsou to kluci. Děvčata se přece jen ukáží doma častěji.Nebo se mně to jen zdá? Mám to stejně, ale když jsou kluci v úzkých,nebo něco potřebují, ví,kde jsou rodiče. Asi to tak má být a nám to musí stačit. ;-)

2 beallara beallara | Web | 3. června 2016 v 16:01 | Reagovat

Co nejvíc...no přeci zdraví a pokud je...pak všechno krásné běží samo :-)  :-)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. června 2016 v 17:36 | Reagovat

Není nad to, když má člověk přátele, kteří mu vždy pomůžou, když je nejhůř. :)

4 Hanka Hanka | 3. června 2016 v 18:02 | Reagovat

Je to tak jak píšeš, někdy člověk, který je na tom fakt zle, drží svou náladou a dobrou psychikou ostatní. Já tomu říkám pud sebezáchovy, když nemůže tělo, drží ho mozek. Měla jsem možnost pozorovat to u dcery mé kolegyně, která byla od miminka nepohyblivá a celý život strávila na vozíku odkázaná na pomoc ostatních. Ještě že ji trochu sloužily ruce, jak ta se ráda nalíčila a nechala se zavést mezi lidi. Měla vzrůst dítěte, ale díky své výřečnosti se neztratila. Ráda se bavila, vůbec nebyla v ústraní a když bylo třeba, dokázala i postavit druhého "do latě". Jinak by nepřežila. Po návštěvě u ní si každý uvědomil, jak jsou naše starosti malicherné... Teď v červnu budou dva roky, co odešla. ;-)

5 signoraa signoraa | Web | 3. června 2016 v 21:40 | Reagovat

Renátko, moje děti také už vylétly z hnízda. Dcera odešla z domova v osmnácti, což špatně nesl můj muž a syn vydržel do svých dvacetisedmi - razil heslo: "Dokud máma funí, zůstaň chlapče u ní." Na chvilku jsme "osiřeli". Pak se do domu vrátila dcera, které ztroskotal dlouholetý vztah.
A dnes? Syn se vrátil i s rodinou do domu a dcera je tu každou chvíli. A když ne dcera, jsou tu vnučky.
Taky si nestěžuju, i když jsem někdy utahaná jako pes. :-D

6 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 4. června 2016 v 21:27 | Reagovat

Já jsem moc ráda, že mám rodiče o ulici vedle...jsem tam každý den :-D

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. června 2016 v 22:02 | Reagovat

Taky ráda koukám na Nemocnici Motol, schází mi skouknout poslední díl. Je vidět, že doktoři jsou kouzelníci a dělají často (pro nás) zázraky. Já mám své blízké docela blízko a jsem za to ráda, není problém se sejít. Mladšího syna mám stále doma a nehoním ho pryč, uvidíme časem. :-)

8 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 5. června 2016 v 11:16 | Reagovat

Koukám, že seriály ze zdravotnictví mají s realitou přece jen něco společného... :-)

9 Iris Iris | E-mail | Web | 5. června 2016 v 12:09 | Reagovat

Na seriály se nedívám, tudíž ani na Mototl.
Já k rodičům jezdím, nevydržela bych tam dlouho nejet.

10 Ježurka Ježurka | Web | 5. června 2016 v 13:52 | Reagovat

Krásně jsi se vyznala. To se mi líbí a je dobře, že nic nehrotíš. :-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:29 | Reagovat

[1]: Mají svoje životy a my to prostě musíme skousnout :-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:32 | Reagovat

[2]: Bez něj to opravdu nejde :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:33 | Reagovat

[3]: Jsem strašně ráda, že je mám :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:35 | Reagovat

[4]: Přesně tak, není špatné vidět, jak malicherné mohou být naše starosti. Trocha pokory nikdy není na škodu :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:41 | Reagovat

[5]: Je zvláštní, jak člověk touží po tom, co nemá. Jsem strašně zvědavá, kdy se ti mí kluci rozhodnou k dalšímu životnímu kroku. Hlavně ať jsou spokojení a šťastní :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:44 | Reagovat

[6]: Helenko, bude to znít hloupě, ale jak já ti závidím... ;-)

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:46 | Reagovat

[7]: Viděla jsem teprve pár dílů a hodně mě to baví a taky motivuje.

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:48 | Reagovat

[8]: Tenhle je hodně realistický. Konečně něco, za co se nemusím stydět. Taková Ordinace v růžové zahradě, to je děs na druhou... :-)

19 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. června 2016 v 16:50 | Reagovat

[17]:Taky mne to velmi baví. Muž se mne ptá, jak se na to mohu koukat a co na tom vidím, podobné nemá rád. :-)

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:54 | Reagovat

Sem napište komentář

[9]: Sledovat tenhle seriál není díky mým službám možné, proto ho sleduji na netu. Nejdřív to byla jen profesionální zvědavost, ale hned po prvním díle jsem mu propadla :-)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2016 v 16:56 | Reagovat

[19]: Ani můj muž se na něj nedívá... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.