Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Nezastavit a jet dál...

22. července 2016 v 14:00 | Chudobka1970 |  Téma týdne

Člověk na sobě pořád pracuje. Ať už chce nebo nechce. V tom prvním případě je jeho snažení obvykle pozitivní, v tom druhém často negativní. Dokud ten obyčejný člověčí život nezastaví smrt. Přáli byste si žít navždy? Nebo aspoň tak dlouho, abyste viděli spokojený a šťastný život dětí vašich dětí? Myslím, že tohle je velmi časté přání.
Mé mámě se bohužel nesplnilo, ale táta viděl dospívat své vnuky. Ale byl příliš dlouho sám, bez partnerky a časem se z něj stal morous. Jednou jsem mu jela přát k narozeninám. Bohužel to nebylo přímo v den narozenin, to jsem byla v práci. Nepochopil to, prý jsem si měla udělat čas. Snaha vysvětlit mu, že v době dovolených to prostě nejde, se naprosto minula účinkem. Rozpálilo ho to do běla. Najednou mi začal vyčítat milion věcí. Mezi nimi i moji biologickou matku. Prý jsem stejná děvka jako byla ona. Peleším se v práci i mimo ni. Rozplakala jsem se a odjela. Nechtělo se mi žít ani vteřinu. Přála jsem si jet a už nikdy nezastavit, až v nebi. Noha na plynu ztežkla, auto nabralo rychlost. Pro slzy jsem neviděla na cestu. Najednou se auto zastavilo kousek od kmene stromu. Moje podvědomí mi nedovolilo udělat tu blbost. Sundala jsem nohu z brzdy a vzápětí se rozzvlykala. Ono mi totiž došlo, co se stalo. Ještě štěstí, že mám tak silný pud sebezáchovy. Zavolala jsem švagrové a jela rovnou k ní...
Táta se nikdy nedozvěděl co jeho smyšlená slova způsobila. Jak moc mě zranil. Při další návštěvě dělal jakoby nic předtím neřekl. Choval se mile a já nechtěla otvírat bolavou ránu. Z morouse byl opět příjemný a veselý důchodce. Odpustila jsem mu a svedla to na demenci. Táta už žije jen v mém srdci a ve vzpomínkách. Říká se, že časem ty ošklivé vzpomínky milosrdně zmizí. Není to tak úplně pravda. Taky se říká, co tě nezabije, to tě posílí. A to je fakt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 22. července 2016 v 14:14 | Reagovat

taky mě chování mého otce bolelo, ale posílilo. Jen jsem nezapomněla...ale odpustila. Vnoučat se nedožil, zemřel, když jsem čekala Elišku...

2 Paralela Paralela | E-mail | Web | 22. července 2016 v 14:56 | Reagovat

Achjo. je ddobré vše odpouštět včas. Ale zapomenout...to se jen tak říká, aby měl člověk naději, že?

3 Hanka Hanka | 22. července 2016 v 15:32 | Reagovat

Napsala jsi to hezky, dost otevřeně. Já už také chodím jen na hrob svých rodičů. Ale je to jak píšeš, některá slova nebo činy nejvíc bolí od těch nejbližších. Někdo se rozjede a není k zastavení, v tu chvíli si to ani neuvědomuje. ;-)

4 Elis Elis | Web | 22. července 2016 v 20:21 | Reagovat

Tak to si měla velké štěstí, že tvůj pud sebezáchovy zafungoval, mít ho je důležité, ale ještě důležitější je podle mne nenechat se v manévrovat do role viníka a stát se tak něčí obětí i když se jedná o blízkého člověka... musíme se tomu postavit a když nechceme jít do sporu a některé lidi stejně nepřesvědčíme, tak musíme mít v sobě uvědomění kde je pravda a nenechat se od druhých stresovat a ničit...

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2016 v 12:09 | Reagovat

[1]: Proč pro nás nemají naši nejbližší větší pochopení?

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2016 v 12:17 | Reagovat

[2]: Nevím proč se to říká. Možná pro to, abychom mohli jít dál a nezbláznit se z toho všeho... :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2016 v 12:18 | Reagovat

[3]: ...jako nezastavitelný parní válec... :-(

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2016 v 12:21 | Reagovat

[4]: Měla jsem u sebe andělíčky strážníčky. Když člověka raní slova,je snadné ho vmanipulovat do role viníka.  ..

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. července 2016 v 12:31 | Reagovat

Teda povím ti, ty máš na ty morousácký náladový chlapy ale pech...

10 Dominika Dominika | Web | 23. července 2016 v 15:19 | Reagovat

Někdy je strašně těžké odpustit..a pak už to třeba nejde!

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. července 2016 v 15:38 | Reagovat

Někdy člověk ve zkratu udělá věci, kterých nadosmrti lituje. U Tebe stál anděl strážný. Jo, tvrdá slova bolí od nejbližších, znám. :-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2016 v 22:31 | Reagovat

[9]: Vlastně máš pravdu... ;-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2016 v 22:32 | Reagovat

[10]: A když už je pozdě, bolí to dvojnásobně... ;-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2016 v 22:34 | Reagovat

[11]: V afektu se občas dějí věci...

15 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 24. července 2016 v 11:31 | Reagovat

Renatko, tohle je pro mě moc smutný článek..něco takového neznám a je mně to líto za tebe.... ještě že jsi tenkrát neudělala žádnou hloupost. Uff

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. července 2016 v 13:19 | Reagovat

Věčně bych rozhodně žít nechtěl. A své vnuky neuvidím zcela jistě (natož dospívat). Nechávám tyhle věci na institucích k tomu určených a snažím se jim do toho moc nezasahovat. Uvidíme, třeba ze mne bude taky jednou morous morousovitý :-).

17 Jana Jana | E-mail | Web | 24. července 2016 v 21:28 | Reagovat

Rodiče si nevybereme a když už je máme, musíme je "brát" se vším všudy a respektovat v každém věku. To, co popisuješ, celkem důvěrně znám, bohužel. Jsem ráda, že to skončilo, jak to skončilo, protože jinak bych neměla tu čest číst tento příjemný, milý, přátelský a pozitivní blog :)

18 beallara beallara | Web | 25. července 2016 v 8:52 | Reagovat

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy...bohužel a také se zoufale chovají, vždy je to odraz psychiky.
Měla jsem tu čest i ve svém životě, moje máma se chovala podobně posledních 10let života, protože byla zoufalá a nešťastná.
Velice špatně se  s tím žije a bohužel nelze zapomenout, i když se pak myšlenky ředí tím hezčím. :-)  :-)

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. července 2016 v 15:23 | Reagovat

[15]: Nebylo to nic příjemného a naštěstí to dopadlo dobře :-)

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. července 2016 v 15:25 | Reagovat

[16]: Tak tomu nevěřím ani za mák. Jsi velmi příjemný chlap, pokud tedy nejsi opak Čerfa :-)  :-)  :-)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. července 2016 v 15:29 | Reagovat

[17]: To je mi líto, že i ty... :-( Já jsem taky ráda, že to takhle dopadlo, že se můžu těšit na eventuelní vnoučátka :-D

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. července 2016 v 15:30 | Reagovat

[18]: Ano, napsala jsi moc pravdivě:"bohužel nelze zapomenout, i když se pak myšlenky ředí tím hezčím" ;-)

23 dáša dáša | Web | 26. července 2016 v 18:23 | Reagovat

Renatko, mě vychovával od narození můj milovaný děda. Když mně bylo 13 zemřel.
A pak nastalo peklo. Nikdo mi neodpustil, že jsem se narodila. Vše je pryč - nevyřešené. Celý život si nesu s sebou, že jsem se neměla narodit.Sebevědomí žádné. Odpustit nemohu. I teď, jak Ti píšu, mně buší srdce a je mně špatně, nemohu dýchat.

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. července 2016 v 21:04 | Reagovat

[23]: To je hodně zlé. Nechtěla jsem v nikom vyvolat nepříjemné pocity. Život se s tebou nemazlil a možná právě proto jsi dnes tak prima ženská. Moc ráda si k tobě chodím spravit náladu,dobít baterky nebo jen tak na "inspirativní čumendu" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.