close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Srpen 2016

Českou Kanadou - cesta do Jindřichova Hradce

8. srpna 2016 v 10:16 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety

Druhý den jsme se vydali za synem do Jindřichova Hradce. On totiž koncem týdne odjížděl dělat vedoucího na tábor v Domašově nad Bystřicí. Chtěli jsme se mrknout, jak vypadá jeho čerstvě zařízený pronajatý byteček 1+1. Ráno jsem sedla nad mapu a naplánovala trasu. Tam se jelo oklikou a zpět přímou cestou. Na to, že kratší varianta měřila 13 km jsme najeli docela dost. Byl to takový poznávací a seznamovací okruh v jednom.

Česká Kanada je protkaná rybníky.
Vosecký rybník je kousek od vlakové zastávky Střížovice.


Krvavý rybník má jméno podle dna zbarveného do červena. Dříve se jmenoval Zármutek. Patří mezi největší rybníky v regionu. Líbil se mi ostrůvek uprostřed vodní plochy. Podobných i když menších rybníčků jsme cestou minuli moře. U těch větších stály u nich věže s krmením pro ryby.


A to už jsme v Jindřichově Hradci na zámku.
S dovolením paní pokladní jsem vyfotila tyhle parádní hodinky.


Na prohlídku zámku se čekalo skoro hodinu.


Na nádvoří je tahle nádherná studna.


Mohutný strom ze zámecké zahrady


V zámku se fotit nesmělo, až uvnitř růžové rotundy.


Sál v rotundě dřív sloužil k poslechu hudby. Chybí mu orchestřiště. To bývalo pod místností. Otvorem v podlaze pronikal zvuk hodby dovnitř. Aby správně rezonoval, otvor zakryli obrovskou porcelánovou vázou. Dnes se v tomhle nádherném sále konají většinou svatby. Prostředí je to opravdu slavnostní.


Pohled na strop mi doslova otevřel pusu dokořán.
Vše je zdobeno zlatem.


Pokus o detail zdobení


Okenní vitráž


Ještě jeden pokus o detail z nádherné výzdoby.

Po prohlídce zámku jsme se vydali na náměstí a čekali na syna, až dorazí z práce. Dali jsme si vynikající kopečkovou zmrzlinu a párek v rohlíku za 10 kč. Syn přišel před půl patou. Byt má kousíček od náměstí. Je to 1+1. Bydlí tam sám, takže mu to bohatě stačí. Chtěla jsem si to tam vyfotit, ale on si ten lump s úklidem vůbec nelámal hlavu. A to věděl, že přijedeme. Uvařil mi kafe, pokecali jsme a vydali se na cestu "domů".

Tenhle obrázek jsem odlajkoval na FB.

Cesta na statek do Vlčic byla nekonečná. Začala mě bolet hlava. Měla jsem hlad. Slíbená večeře v restauraci se pomalu vzdalovala. Dokonce jsem se musela zastavit a vzít si prášek od bolesti. Muž se nejdřív urazil, když zjistil, že místo pizzy bude dojídat zásoby v ledničce, ale pak se zase odrazil, když zjistil, že je mi pořádně šoufl. Druhý den ráno jsme v místním COOPu nakoupili minizásoby energetických tyčinek na cesty, pro jistotu. Inu, za blbost se platí. Ale i tak to byl pěkný den. Viděla jsem syna, líbila se mi prohlídka zámku a spadla mi brada růžové rotundě. Co chtít víc?



Z vodopádů na termály

6. srpna 2016 v 14:11 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Měla jsem čerstvě posekanou trávu na domečku. Hřál mě pocit z velkého kusu dobře udělané práce. Už jsem byla za vesnicí, když zazvonil mobil. Švagrová mě zvala na kafe, ale já tentokrát musela odmítnout. Těšila jsem se na syna i jeho slečnu, kteří měli za pár hodin přijet. Druhý den jsem švagrové zavola já a chtěla domluvit návštěvu. Jenže ona mi řekla, že pojedou na výlet. Tak jsme se přidali i my a jelo se dvěma auty. Pět dospělých a tři školáci ze základky se tedy vydali podívat na Rešovské vodopády...a pak se uvidí


Rešovské vodopády jsou asi 1,5 km od parkoviště u vesnice Rešov v Nízkém Jeseníku


Byly vyhlášeny Národní přírodní rezervací


Vznikly na říčce Huntava, pramenící ve Stříbrných Horách


Kaskády a vodopády jsou největší v Nízkém Jeseníku


Rešovské vodopády nejsou moc velké, ale zato moc hezké


Kolem vodopádů lze projít po třech značených turistických trasách


Lávky jsou bohužel místy špatně udržované, opírat se o zábradlí nedoporučuju


Tam, kde byly lávky se šlo ještě dobře...


...ovšem tam kde lávky chyběly, se z nás stávali kamzíci.

Cesta soutězkou se nám všem, i školákům, moc líbila. Na fotkách nejsme my, ale turisté, kterým nevadilo mé focení. Krásná okolní přiroda, veselé štěbetání ptáků, radostný pokřik hopsajících dětí i dospělých, to byla parádní kulisa dopolední procházky. Jenže cesta k parkovišti byla horší. Šlo se pořád do kopce a chvilkama to bylo jako vysokohorská tůra. Kluci celou dobu ukecávali nás dospěláky, kam půjdeme po o. Švagrová moch chtěla mládež zkulturnit prohlídkou vycpané zvěře na zámku Úsov. Ale vyhrály to termály. Po vynikajícím zvěřinovém obědě jsme tedy nasedli do aut a jeli směr Velké Losiny. Z původního termálního venkovního koupaliště vznikl nádherný Termál park. Venku byla docela zima, ale uvnitř, hmmm, to byla pohádka. Děcka se v momentě rozutekly, ještě, že areál není velký a je oplocený. Voda v bazénech je boží. Od 31 do 38 stupňů. U každého bazénu je tabulka s označením teploty a eventuelním doporučením doby koupání. Nejdřív jsem si říkala, co tam budu ty tři hodiny dělat...utekly jako nic. Všem se nám tam moc líbilo.
Horší to bylo druhý den v práci. Pravda, mám naježděno nějakých 500 km na kole, ale šplhání po kamenech kolem vodopádu oživilo úplně jiné svalové skupiny a já blbec je ještě v termálech parádně prohřála. Chodila jsem jako Chaplin. Nejhorší bylo čapnut a vypustit sběrný sáček od močového katetru, nebo vylít chlapům "bažanta". Obojí bylo totiž zavěšeno proklatě nízko.

Chaplinova chůze



Českou Kanadou - statek Vlčice

2. srpna 2016 v 18:12 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety

Naše doNaše dovolená začala šťastně, muž mi našel ztracené hodinky. Ležely v autě pod sedadlem. Radovala jsem se tak, že měl strach, abych se z toho radostí nezbláznila.
Ráno na mě blikla sms od paní ze statku. Ptala se, v kolik hodin asi dorazíme na statek. Odepsala jsem jí, že kolem třetí odpoledne. Měla jsem příjemný pocit, že se na nás už těší.
Před námi byla cesta dlouhá 180 km. Tentokrát nezáleželo na tom, jestli máme (nemáme) dálniční známku. Hned po pár kilometrech se objevila první uzavírka, která tam ale před pár dny vůbec nebyla... Jel se tedy okruh po okolních vesnicích. Ještě že to tam známe oba dva. Navigace prozatím nebyla třeba. Vzala jsem mapu do ruky a směrovala řídícího manžela ručně. V Brně jsme měli najet na neplacenou dálnici směr Praha a vyjet z ní u Rosic. Díky mému přirozenému orientačnímu smyslu jsme se však ocitli na letišti Brno - Tuřany. Vždycky bylo mým snem letět a pozorovat jak se letadlo vzdaluje od zeme. Možná se mi to někdy v budoucnu splní... Muž vycouval z prostoru před závorou letištního parkoviště a já ho tentokrát správně nasměrovala na Prahu, alias Vlčice.

Odlety a přílety?
Směr Praha to možná je...


Brno - Tuřany, foceno z auta.
Možná jednou zažiju ten pocit letět v letadle....


Před statkem ve Vlčicích na nás paní opravdu čekala. Usmívala se, už jednou jsme totiž kolem ní projeli, ono to zvenku totiž vůbec nevypadalo jako statek. Ve stodole parkoval náš Citronek i naše kola.


Před vchodem do naší bytovací jednotky byla lavička, na ní se ale moc sedět nedalo, kývala se jako opilá. Zato obě křesílka i stolek byla používaná pořád. Jednou jsem měla ten hloupý nápad sundat z nich dečku , mírně navlhlou odpoledním deštíkem, no a kalhoty dostaly nový větrací otvor...


Obrovský prostorný dvůr. Vše ke grilování nám bylo k dispozici, včetně dřeva. Jenže my negrilovali. Většinou jsme přijeli unavení z kola a muž obvykle usnul na lehátku...


Zeď stodoly krásně obrostla břečťanem. Bylo moc příjemné relaxovat na takovém dvoře. Navíc prvních 7 dnů jsme byli na tomto statku úplně sami, co víc si přát...


Obýváček s kuchyňkou dohromady. Zrcadlo bylo sice parádně velké, ale stálo na špatném místě, vidět se v něm moc nedalo, protože se sluníčko do něj přes den hodně opíralo.


Naše ubytování mělo jedinou obrovskou chybu, bylo v něm zima jak na Sibiři. Kamínka včetně otopu stála přede dveřmi do ložnice, ale topit v červnu?


Ložnice měla i přistýlku, jenže jí chyběly skříně. Ta police pod lampičkou opravdu jako úložný prostor na oblečení nestačila.


Společenská místnost pro všechny s televizí. Muž se párkrát díval, já ne. Dokud to šlo, byla jsem na dvoře s Marťanem nebo tabletem v ruce. Bylo v ní tepleji než v ložnici.


Ve společenské místnosti byla další kuchyňka. Ledničku nám předchozí rekreanti nechali slušně vybavenou. Chtělo to odvahu napít se a tu my tedy neměli. Fotka je mázlá, třepala se mi ruka, jak jsem se smála při pohledu na tu výbavu...


Asi aby ubytování na statku působilo autenticky použili zajímavé osvětlení. Podle stropních oblouků je vidět, že jsme těch 10 dnů žili ve stájích. Podařilo se jim to to velmi dobře upravit, působilo to na mě hodně příjemně, skoro domácky, tedy ne, že bych jako byla doma ve stáji pro dobytek....:-D


Měla jsem své tipy na výlety v okolí, přesto před ubytováním se padla otázka, co by nám paní doporučila vidět. Oba nás zaujal vláček, který přepravuje kola. S ním by šlo podniknout i delší výlet. Večer jsme tedy sedli na kola a jeli se podívat na železniční zastávku do Střížovic. Parní nebo dieslová úzkokolejka jezdí denně z Obrataně přes Jindřichův Hradec do Nové Bystřice. Budovy železničních stanic na trase slouží jako ubytování pro turisty.
Poznáte, co vidíte na fotce?

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.