
Můj svět
27. října 2016 v 20:48 | Chudobka1970 | Téma týdne
Komentáře
[1]: Ano, víc slušnosti by vůbec neškodilo.... ![]()
Jen malá technická a možná pro někoho zajímavost. Video se týká syndromu přihlížející, zvaného také bystander effect, kde podstatou je spíš, než společenská konformita, domněnka, že se spoléháme na to, že pomůže někdo jiný. Nejznámějším případem je případ Američanky Kitty Genovese, která byla ubodána před domem, přičemž v průběhu činu přihlíželo skoro 40 svědků...
Ale jinak s podstatou tvého sdělení samozřejmě souhlasím, bohužel čím dál častěji mě napadají myšlenky, že tento svět spěje do pěkný žumpy ![]()
V dnešním světě je hodně problematické pomáhat...zrovna včera jsem četla, jak majitele vozu zmlátili a okradli, když se snažil pomoct, já bych z vozu asi nevylezla ![]()
Za prvé musím napsat, že tohle je moc dobrý článek. Za druhé - asi nejsem sama, kdo během svého života sleduje, jak se mezilidské vztahy mění spíše k horšímu, v tom, co popisuješ. To, co mě mělo být, nebo dříve bylo samozřejmostí, dnes vnímáme jako výjimečnost. ![]()
[3]: Nám tohle video pouštěli v psychologii. Poukazovali na společenské postavení oběti a časovou osu poskytnutí pomoci. Hledala jsem případ Kitty a našla například tohle http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/17893/efekt-prihlizejiciho.html/
Občas mám stejně žumpový pocit jako ty... ![]()
[4]: Občas si kladu otázku, jak bych se zachovala. Kdyby se jednalo o pomoc zraněnému, ležícímu apod. jsem jasná - mám to v sobě, jsem zdravotník. Moc dobře vím, že vzhled nic neznamená. Ale jinak si vůbec nejsem jistá...
[5]: Je to tak Hani, trochu víc slušnosti by vůbec nebylo na škodu. ![]()
Renátko, to je myšlenka, ke které se upínám hodně často a taky vím, že je to něco jako sci-fi. Je to škoda, jak by nám všem bylo na světě krásně, že? ![]()
Mohl bych napsat dlouhý článek na základě různorodých zkušeností, kdy se mi pomáhání moc nevyplatilo. Ale stejně mi to nedá... ![]()
Moc hezký článek, důležitý do dnešní doby. Bohužel si všímám, že vztahy mezi lidmi hodně ovlažily a nejde je probudit téměř ničím. Jak bych se zachovala? Upřímně - měla bych nejdříve strach, zda v tom nejsou alkohol nebo drogy či zda to není léčka, zda bych se tedy v tu chvíli případně ubránila. Asi bych koukala kolem sebe, koho bych ke společné pomoci využila - ráda bych pomohla.
[10]: Mám to podobně. I s tou nejfajn zkušeností... ![]()
[11]: Strach je, o tom žádná, ale stejně... ![]()
Člověk by ráda pomohl, jen neví, jakou čekat odezvu.





Já tomu docela rozumím, že nepomohli. Asi bych si taky říkala, že je ožralý, zfetovaný, nebo by mě napadl... Také jsem viděla jedno video, kde zkoušeli, jak brzy pomůžou malé holce, která hrála ztracenou. Skoro žádného muže nenapadlo se u ní zastavit... Nebo jsem si všimla, že už v autobuse neplatí, že staršího necháte sednout... U nás na vesnici se už ani nezdravíme, jako to bylo za mého dětství... Asi by to zas chtělo trochu slušnosti.