Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Listopad 2016

Deset žen

30. listopadu 2016 v 19:42 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Do knižní výzvy z databáze knih jsem potřebovala nějakou povídkovou knihu. Stáhla jsem si ji do tabletu a četla v mezičase ve chvilkách volna. Zajímavé příběhy 10 žen něco spojuje. Strach ze samoty, z minulosti, z budoucnosti, neschopnost přizpůsobit se...tím vším si ženy z tohoto povídkového románu prošly. Každá se s tím poprala po svém. Osudy všech se protly s osudem jedné z nich. Víc vám neprozradím. Každopádně koho baví krátké příběhy ze života, ten si zde přijde na své.





Adventní kalendář

29. listopadu 2016 v 15:10 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Tak jsem zase něco vyrobila.
Pro svého muže.
v rámci Adventní výzvy
Snad se mu to bude líbit.

Ty deklíky mám dva.
Jak vypije první 4 piva,
vyměním je.


Křížek se sovou

26. listopadu 2016 v 15:00 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Tak jsem se dokonale zblbla do frivolitek. Tedy ona mě do toho nevědomky navezla Graža. Na setkání V Rajhradě nám všem totiž vytřela zrak svými nádhernými báňkami. Oblékla je do frivolitkové krajky a my při pohledu na ně jen vzdychaly. Doma jsem pak za pár dnů na YouTube zapátrala a našla návody jak na to. Nejprve jsem si koupila jehlu. Na frivolitky musí být dlouhá, tenká a ouško by mělo být stejný průměr jako zbytek jehly. Je fajn, když není ostrá. Pravá jehla na frivolitky nejde v kamenných obchode sehnat. Na netu nabízejí sice jehlu na frivolitky, jenže s délkou 7 nebo 8 cm se pravda frivolitka dělá docela špatně. Takže mám sadu dlouhých tenkých jehel na hračky, nejdelší má 13 cm a je docela pevná, neohýbá se. Zmínila jsem se paní v obchodě a ona mi nabídla frivolitkový člunek. Jeden jsem si koupila. Jenže mi to s ním vůbec nešlo. Zkoušela jsem to zároveň s videem, jenže místo aby mi uzlíky klouzaly po vodící niti, udělaly pokaždé suk. S jehlou mi to vcelku jde. No a tady je výsledek.

Je to záložka do knihy vytvořená podle obrázku.


Dostane ji moje spolupracovnice.
Snad se bude líbit.


Nešlo jen zkoušet frivolitky. Musela jsem rozdělat ještě něco, co mi jde. Začala jsem teplý svetr. Jenže pak mě poprosila kamarádka, jestli bych neuháčkovala sovičku pro její tchýňku. Takže svetr šel bokem a po chvilkách vznikala sovička.

Snad se bude líbit.
Je to totiž součást dárku k narozeninám.


Krom sovičky jsem dostala ještě jednu zakázku.
Na zelenou žabku.
Budu ji dávat jako dáreček na vánoce.

Tohle tvořeníčko mám jako terapii.
Krásně mě zklidní
a dostane do pohody.


USA na dlani

24. listopadu 2016 v 22:11 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Tentokrát jsem hledala nějakou populárně naučnou, pokud možno, čtivou knihu. Myslím, že jsem se trefila přímo parádně. Knížku napsal "lesník" a napsal ji čtivou formou. Začal historií vzniku USA a skončil pohledem do budoucnosti států. I když dějepis nikdy nebyl mým oblíbeným přednětem, letopočty mi fakt nešly, tady mě to vcelku bavilo. Bylo mi líto indiánů, kteří dnes úřežívají v několika málo rezervacích. Zajímavý byl také výčet amerických prezidentů. Bavily mě kapitoly o tamní přírodě a národních parcích. Fascinovalo mě povídání o sekvojích. Při čtení o tom, co prožívaly tisíce lidí během hurikánu Katrina mi hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Autor nezapomněl ani na doporučení, kam se určitě podívat při návštěvě spojených států a kolik času je vhodné si na to udělat.
Líbilo by se mi na vlastní oči spatřit obří sekvoje, zažít na vlastní kůži tep New Yorku, projít se po okraji Grand Canyonu nebo pozorovat, jak se na pobřeží pacifiku tříští mořské vlny. Nejspíš se mi tenhle sen nikdy nesplní, což vlastně vůbec nevadí. Je přece krásné o něčem takovém snít...



Rakovina

20. listopadu 2016 v 10:53 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Když onemocněla máma, bylo pojmenování její nemoci tabu. Táta slovo rakovina nechtěl ani slyšet. Tak se prostě nepoužívalo. Bojovala s ní necelý rok. Táta zůstal sám a hodně špatně to nesl. Odneslo to jeho zdraví, zhoršil se mu zrak i sluch a dostal cukrovku. Jezdili jsme za ním na domeček každou sobotu...
Manžel se diagnózu dověděl dost drsným způbem. Doktor mu natvrdo řekl, máte rakovinu varlete a musíte jít na operaci. Zlomilo ho to. Řešili jsme spolu otázku, jak to komu říct. Klukům (16 a 13 let) jsem to oznámila já a podala to opatrně, velmi optimisticky. Slovo rakovina jsem použila. Stejně tak se to podalo manželovým sourozencům a mému tátovi. Ale když to chtěl říct svým rodičům, najednou se slovo rakovina stalo tabu...
A tak to zůstalo i když jeho táta onemocněl myelomem krve, což je vlastně taky rakovina. Tehdy to nikdo tak nebral. Všichni se tvářili, jako že o nic nejde. Snažila jsem se jim říct, že se strašně pletou, ale neposlouchali. Švagr mu sháněl přes internet "zaručená léčiva" a nechtěl slyšet nic o podstatě nemoci. Pokoušela jsem se jemu i celé rodině říct, že lepší to u dědy bohužel nebude, aby se snažili užít si s ním a zpříjemnit mu poslední roky jeho života. Neposlouchali. Podle nich jsem všechno jen zveličovala. Bohužel se spletli oni, ne já...
Manžel se rakovina několik měsíců od ukončení léčby vrátila. Nebylo snadné, říct klukům a mému tátovi, že začíná nový boj s rakovinou. Ale tentokrát jsme ignorovali, že pro jeho mámu, teď už vdovu, by to mělo být tabu. Jeli jsme za ní a všechno jí s citem řekli. Slzy tekly proudem...
Rakovina nás něčemu naučila. Nebojíme se o ní mluvit. Naopak. Oba kluci vědí, na co si mají dávat pozor a také vědí, že včasná léčba je mnohem účinější.
Nemám ráda tabu,
ať už se týká čehokoliv.
Přijde mi, že když je něco tabu,
chodí se kolem toho
jako kolem horké kaše.
Přitom se mnohdy nadělá
víc škody než užitku...


Českou Kanadou - Na Bejčkův mlýn a Dačice

15. listopadu 2016 v 21:49 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety



Konečně zase na kolech. Naplánovala jsem trasu podle knížky na Bejčkův mlýn.
Dál byly v plánu Slavonice a Landštejn.



Stylové posezení u ní přímo lákalo,
ale sluníčko bylo zubaté...



A to je ona,
samoobslužná pípa.



Veselý návod k použtí pípy



Čtečka na občanku nebo řidičák fungovala.
Bez ní nám pivo prostě neteklo.
Tedy mě ne...



Já si dala vychlazenou malinovku...
Bylo mi po ní pěkně zima...



Muž si po kontrole řidičáku dal pivo.
Hodně pěnilo.



Na trase byl i Český Rudolec.
Zámek stojí přímo u cesty, stačilo jen udělat vlevo hleď.



Jsem moc zvědavá, zda se podaří "malou Hlubokou" asanovat celou.
Je strašná škoda, že vypadá tak jak vypadá---



Smrtka zblízka.



Bejčkův mlýn nás zklamal. Restaurace měla i přes nic moc počasí otevřeno jen venku, navíc docela pomalá obsluha zaměnila jídlo. Vzhledem k čekací době a velkému hladu sme to ignorovali.Jídlo se jim povedlo, Chutnalo výborně. Prošli jsme si mini ZOO, sedli na kola jeli dál. Ve Slavonicích měli sraz snad všichni cyklisti a motorkáři světa. Konalo se tam totiž jedna z akcí Slavonického kulturního léta. Pokračovali jsme dál, směr Landštejn.



Vyšlápnout kopec, na němž hrad stojí, byla fuška.
Pořádná!



Ten strom mě prostě fascinoval.



Kdo že byl majitel hradu?
Ten kdo měl ve znaku pětilistou růži?
No přece Rožmberkové...

Prohlídku hradu jsme si nechali ujít, přemohla nás únava. Před námi bylo ještě hezkých pár kilometrů. Po příjezdu na statek jsem se vyhřívala na sluníčku. moje vyzáž připomínala cibuli. Triko, tričko, svetr, bunda... Muž se mi smál, ale mě byla fakt zima. Ale na luníčku, v bezvětří, to vůbec nebylo špatné...








Pohled

8. listopadu 2016 v 15:53 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Není to tak dlouho, co mi přišel jeden hodně veselý pohled.
Když mi ho manžel dával, bral ho ze schránky,
smál se jako blázen.
A co že ho tak rozesmálo?
Mrkněte se sami
a hned víte kdo....





Možná tu službu české pošty taky znáte,
možná jste ji už někdy využili.
Z vaší fotky vám na netu vytvoří pohlednici
a spolu vámi vymyšleným textem ji zašlou adresátovi.
No a ten z ní pak má stejnou radost
jako já.....


Legionářský vlak

5. listopadu 2016 v 20:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Díky Hance jsem nepropásla prohlídku zvláštního vlaku, stojícího na Místním prostějovském nádraží. A stálo to za to. Jde o repliku vlaku, který vozil legonáře po celé Evropě v letech 1918 - 1920. Zájem o jeho prohlídku byl docela velký. Jen bylo trochu škoda, že vlak neměl lokomotivu. Každý vagon měl své zaměření. V jednom z prvních se promítal fim. Kdo chtěl, mohl využít komentovanou prohlídku. Legionářská obec tu poskytovala ve velitelské prodejně velmi zajímavou službu. Stačilo přinést jméno, příjmení a datum narození svého předka, sloužícího v legiích a šikovný mladý voják obsluhující notebok vám za chvilku vytiskl vojenskou anabázi vašeho legionáře. Doporučil i internetové stránky, kde je podrobná mapa, kudy legie postupovaly.
Procházela jsem vagony a fotila si všechno, co se mě zaujalo. Taky jsem hodně četla. Věděli jste, že:
  • ve Francii 23. srpna 1914 byla založena 1. rota praporu C2 pochodového pluku Cizinecké legie s označením Compagnie Nazdar - rota Nazdar (díky sokolskému pozdravu)
  • do roku 1918 prošlo francouzskou Cizineckou legií asi 600 československých dobrovolníků, 200 jich padlo, 300 bylo zraněno
  • první jednotky československé zahraniční armády v Kyjevě vznikly 28. září 1914 - Česká družina, dobrovolníci přísahali na prapor s vyšitou svatováclavskou korunou
  • po 6 hodinové vítězné bitvě u Zborova 2. července 1917 československé legie v Rusku zajaly 3300 mužů včetně 66 důstojníků
  • 31. srpna 1918 se po třech měsících bojů celá Transsibiřská magistrála (od Volhy až po Tichý oceán) ocitla v československých rukou
  • v Itálii byl 17. ledna 1917 založen Československý dobrovolnický sbor v táboře Santa Maria Caua Vetere u Neapole a v říju měl už 4000 mužů
  • 6. československá střelecká divize založená u Folingu oblékala uniformy alpských střelců s kloboukem se sokolím perem

Ale myslím, že už bylo dost povídání. Máte-li chuť, zvu vás na prohlídku legionářského vlaku :


Pokud se chcete podívat na vlastní oči,
zde je mimo jiné
i harmonogram prohlídek.
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.