
Poslední přání
11. února 2017 v 7:38 | Chudobka1970 | Téma týdne
Komentáře
O pohřbu nepřemýšlím, zatím je mi to jedno, ale doufat, že se muž konečně praští přes kapsu, až budu v rakvi...tak to je hodně smutný...!
[1]: Přiznávám, že nad tímhle nepřemýšlím a vlastně je mi to víceméně jedno. Nemám o pohřbu žádné představy a spoléhám na to, že se stanu nesmrtelným a žádný pohřeb nebude
.
[1]: Milá SimiBel, moje slova! ![]()
[6]: No, ale ty bys klidně mohl být na hřbitově! Protože Tvoje červí rakvička by byla maličká. A ani bys nemusel mít strach, že Tě sežerou červi! ![]()
Zatím o tom nepřemýšlím. Myslím, že to nechám na bližních, jak si mne budou chtít nechat v paměti.
Seznam písniček jsem mému milému dala. Doufám, že je někde uchovává. Ale já mám písničky na všechny příležitosti, ne jen pohřeb. Nad tím ostatním jsem ještě nepřemýšlela.
Respektování toho posledního přání mi připadá důležité. Co si pamatuji, babi nám "vyhrožovala", že když ji pohřbíme do hrobu dědovy rodiny, tak nás bude strašit. Je to už kolik let, ale jak babi slíbila, tak plní. ![]()
Kdysi jsem svou představu sdělila mladšímu synovi a dceři. Chtěla jsem spálit bez obřadu. Na to mi syn odvětil, že se udělá pořádné rozloučení, co prý by tomu lidi řekli. Asi chce zbytečně vyhazovat peníze. Ještě bych přistoupila na rozloučení jen s rodinou, ale to mi asi neprojde. Bohužel to už nebudu moct ovlivnit.
Dcera mi slíbila, že část popela rozsype v mých milovaných Jizerkách. Zbytek se uloží do našeho hrobu.
O tom, co mi zahrají, jsem nepřemýšlela. Stejně to neuslyším. Nebo jo? ![]()
U nás doma to morbidní téma není. O pohřbech a umírání se bavíme běžně a mnohdy vtipkujem.
Jen moje rodina si myslí, že vtipkuju, když chci na poslední cestě pohodlí a přeji si být "oblečena" do povlaku od peřiny...
To nám totiž před pár lety umřela nějaká teta a chudák moje ségra objížděla celý okres, aby jí sehnala černou podprsenku pod sváteční šaty...
Marně jsme vysvětlovali, že je to zbytečné...
Mám takový pocit, že rubáš měl něco do sebe
Ale já volím ten povlak. Kdybych mohla, strávila bych celý život v posteli... No, tak aspoň po životě, ne?
Je mi jedno jaká hudba, nepotřebuji květiny, ale ten povlak, moc bych prosila ![]()
Tohle jsou hodně vážné úvahy. Když mě čekala operace nádoru v hlavě, přemýšlela jsem o svém pohřbu a věděla, že bych chtěla zahrát melodii z filmu Tenkrát na západě, kterou tak nádherně nazpívala Věra Špinarová. Já bych jí chtěla bez zpěvu, jen v orchestrální verzi. Můj muž to ví už víc než osmnáct a půl roku. Nádor byl nezhoubný a myšlenky na pohřeb od té doby nemám. Všeobecně však pohřby nemám ráda a pokud je to jen trochu možné, vyhýbám se jim. Já totiž když vejdu, začínám brečet. I když se nejedná o nikoho z blízkých lidí, brečím jako profesionální plačka. Prostředí krematoria, či obřadní síně na mně působí tak, že si okamžitě vzpomenu na všechny, kteří už mi umřeli. A brečím a brečím.
Ale i když nemám ráda pohřby, mám ráda hřbitovy pro jejich klid. Asi jsem nějaká divná. ![]()
[1]: Jak říká kamarádka, jsem konzerva. Přála bych si pohřeb, rodina a známí se sejdou a budou mít možnost rozloučit se...
Uff, to bylo ale smutné téma, bylo mi líto nejen tvého tatínka, ale i tebe. A co já a pohřeb? Nemyslím na to a víceméně je mi to fuk, protože o tom už vědět nebudu. Tatínek byl zpopelněn a rozptýlen, maminka si to taky tak přeje a já jsem o tom fakt ještě nepřemýšlela
[11]: Kdo ví, jestli to naše dušička neuslyší... ![]()
[13]: Tu melodii mám ráda. Je v ní krása i smutek. Já na hřbitov chdím z povinnosti. A taky proto, že mám pocit blízkosti rodičů. Jinak se tam spíš bojím...
[20]: I smutné věci je potreba někdy řešit, byť s předstihem ![]()
Jak stárnu, tak o smrti přemýšlím častěji než dřív. Taky když se hlásí neodbytně nějaký můj neduh. Ale pohřeb je až to druhé, nejdřív je potřeba udělat pořádek, aby se pak děti nehádaly a já se nemusela přesýpat v urně. Tu už mám jasnou. Do země nechci, nemám ráda zimu a vodu a tam by určitě byla. Takže zpopelnit, pěkně v teplíčku a pak v kolumbáriu, pěkně v suchu. Mám pár vybraných melodií, ale občas to měním, když se mi zalíbí nějaká jiná a jestli se hodí při pohřbu, je mně jedno. Prostě je chci zahrát a ať si myslí kdo chce co chce. Vnučka má pokyn,otevřít můj počítač, kde najde co chci napsat na parte, co chci zahrát a taky poslední rozloučení se všemi, kdo čtou můj blog, aby věděli, že jsem někde jinde, kde není internet.Taky už ví, že kdyby mě hlava přestala sloužit a já nebyla schopná o sobě adekvátně rozhodovat, aby zajistila místo v nějakém útulku, kde na mě budou hodní a dají mi najíst. Ale žádnou dietu.
Myslím, že to mám dost vymakaný, ale i když nikam nespěchám, je potřeba mít v některých věcech jasno. ![]()
My ani na pohřeb, tedy na ten slušný mít nebudem. Takže bez kytek, bez písničky, rovnou zpopelnit a někam vysypat. ![]()
[13]: Alenko, také nesnáším pohřby. Brečím totiž víc než pozůstalí.
Když mi umřela teta, musela jsem se při obřadu kousat do rtů, abych neřvala jak, s odpuštěním, kráva.
Nemohla jsem se dívat na rakev, koukala jsem jinam.
Doufám, že už mě, kromě mého vlastního, žádný pohřeb nečeká. ![]()
Také jsem o tom přemýšlela a mám jasno. Zpopelnit a rozsypat na louku k babičce a k dědovi (rodiče ještě žijí, ale chtějí to stejně), hlavně žádný obřad. Mně už to bude fuk a pro rodinu to jsou vždycky jen další nervy
![]()
[25]: Dostala jsi mě, jsem naměkko. Doufám, že tvůj vymakanej plán bude ještě hoooodně dlouho ležet u ledu ![]()
[26]: To je smutné, bohužel taková je dnes realita...
[28]: Pohřeb je pro naši rodinu takový tradiční rituál rozloučení se. Nebývá okázalý, spíš skromný. Nedokážu si představit, že by nebyl... ![]()
No vidíš, já jsem o hudbě nikdy nepřemýšlela, za to mám velice jasnou představu o mém posmrtném bytí - chci zpopelnit, vsypat do urny a vystavit nad televizi vedle manželových herních a filmových figurek
.
Zatím žiju a co bude potom, o tom nepřemýšlím.... ![]()
Janinka to svojim komentárom úplne trafila...
... keďže ja som v stave, že ma toto celé ešte tak nejako desí, zatiaľ o tom absolútne neuvažujem. Mám zatiaľ svoj jasný postup. Túto vec budem riešiť, keď budem mať deti veľké a vnúčatka na svete, či na ceste... potom si vyberiem hudbu, miesto a spôsob. Beriem do úvahy, že o tých cca 40-50 rokov už bude všetko iné a možno aj modernejšie než teraz, tak čo ja viem? Možno sa nechám zlákať aj na nejakú novinku!
... ale zatiaľ o tomto neuvažujem a skôr sa snažím si poriešiť to, aby som nebola úplne sama. ![]()
[27]: Jarmilko tak to jsme na tom úplně stejně. A čím jsem starší, tím je to horší.
Snažím se žít přítomností. A hudba je mojí neodmyslitelnou součástí.
Možná je to morbidní, ale taky občas o tom uvažuji....a proč vlastně ne
Vždyť nikdo nevíme dne a hodiny....
[19]: Pravidelně když má narozeniny, svátek nebo jakékoli výročí, tak nám doma létají pokličky, skleničky a podobně. Možná se to dá vysvětlit nějak rozumně, ale moje vysvětlení se mi líbí víc ![]()
[32]: Poslední dobou poslouchám vážnou hudbu čím dál víc ![]()
[33]: Manžel má herní a filmové figurky? Jaké? ![]()
[35]: Taky doufám, že ještě spoustu času... ![]()
[38]: No, kdyby to nebylo téma týdne, asi bych se tímhle zrovna nezabývala. Ale přiznávám, že sem tam zapřemýšlím... ![]()
[39]: Tak to je hodně zvláštní...Nebojíš se? ![]()
[41]: Všechno možné, Chudobko, vypsat je by trvalo dlooouho
.
Reni, pokud tohle bylo fakt Téma týdne (já to vidím jen u tebe), pak si myslím, že i na také téma se má psát. Schválně jsem počkala, až tady bude více názorů. O hudbě na pohřby jsem nijak neuvažovala, v případě mých rodičů to šlo nějak samo a výběr byl vhodný. Přiznám se, že během toho obřadu jsem tu hudbu ani moc nevnímala. Ale dovolím si poznámku, spíš dvě. Vím, že jsou lidé, kteří si přejí rozprášit svůj popel na určité vybrané místo. Moje kolegyně to udělala s manželem, pak s dcerou (hodně postižená)a přeje si to i ona. Ovšem s tím já NESOUHLASÍM! Domnívám se, od toho jsou hřbitovy nebo rozptylové loučky, ať se na mne kdo zlobí nebo ne, popel zemřelých nepatří na veřejná místa.
... Druhá poznámka: Nějak nemohu vstřebat, že když je rozvětvená rodina, děti, plno vnuků, že nechají urnu svého předka (dědeček, babička) rozprášit ... a mají pokoj. Tohle uznám v případě, že není už další rodina, není, kdo by se o hrob staral. Já osobně jsem chtěla mít hrob, kam bych mohla chodit dát květiny, svíčky ... a jistě, ono je třeba hrobové místo oplácet a hrob udržovat. Ale to se každému nechce, že. ![]()
[47]: Hani, psala jsem to na téma týdne, ale nějak se to nespojilo. Rozptyl lidského popela kamkoliv mi nevadí. Není to nic proti přírodě. Ale já dávám přednost hřbitovu nebo místu, kam můžu přijít, zapálit svíčku a poplakat si. Přiznávám, frekvence návštěv hrobu mých rodičů polevila. Zapaluju si svíčku doma. Dost mě štve, že není hrob tchána, ale to je na dlouhý a smutný příběh... ![]()
[48]: Reni, to téma týdne jsi dobře vystihla, mnozí by o tom vůbec nepsali a tak široce už vůbec ne. Mně osobně rozptyl lidského popela na libovolné místo vadí a to dost. Možná to není proti přírodě, ale jeví se mi to jako neetické a také bezohledné vůči jiným lidem. Ano, já mohu mít přání, aby můj popel někam rozsypali, ale nepovažuji to za rozumné. Při zdravém rozumu musím usoudit, že už naši předkové budovali hřbitovy, o čemž svědčí archeologické nálezy, byla i žárová pohřebiště, kdy byly nacházeny hliněné nádoby s popelem - tzv. lid popelnicových polí. A tito lidé to mohli tehdy, před více než tisícem let rozsypat a přece do dávali v "urnách" do země. Já říkám - když rozsypat, pak na rozptylovou loučku. Jinak souhlasím s tebou, mít hrob, kam mohu přijít a provést úkony, které uznám za vhodné. Jenže doba je taková, že dost mladých na hřbitov nechodí, někdy ani na dušičky ne. Navíc se to musí udržovat a platit, to si mnozí, hlavně mladí, neumějí představit. Tohle je smutné téma - když je rodina a rodiče jsou rozptýleni. Řekne se, zapálím svíčku doma. Pokud mohu chodit a zdraví slouží, jednou měsíčně na hřbitov zajet mohu. Ovšem i kolumbárium je řešením. ![]()





Já jsem už o tom psala, chci letět, chci aby mě rodina rozsypala na určeném místě v přírodě na místě, které miluji, odmítám ležet na hřbitově. Moje rodina mé přání respektuje a nemá s tím problém./ skutečně jsme o tom závazně hovořili /

Co se týče pohřbu, nic si neplánuji, je to tak nákladná záležitost, že i když nejsme chudáci , nevím, zda rodina bude mít chuť vynakládat tolik prostředků.
Já si na žádný pohřeb spořit nebudu, ty prachy rozfofruju živá