Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Poslední přání

11. února 2017 v 7:38 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Přemýšleli jste někdy o svém vlastním pohřbu? Co byste chtěli zahrát? Jaké kytky byste si přáli na hrob. Chtěli byste do zeme nebo zpopelnit? Že je to morbidní? Máte pravdu, je. O tom posledním jsem ještě nikdy nepřemýšlela. Zato vím, co bych si přála zahrát. Bachovo AIR. Cokoliv z těchto písniček od MUSE. No a ještě něco od Vaška Neckáře, třeba tuhle, tuhle nebo tuhle tu. Že se to na pohřeb nehodí? Dnes by to možná bylo zvláštní, jenže za takových dvacet, třicet let? A moje oblíbené květiny? Frézie. Mám ráda řezané květiny. Přítel se mi snaží k narozeninám sehnat frézie, pokaždé se mu to ale nepovede. Zato manžel má v tomto oboru mezery ve vzdělání. Hází bobky, co se květin týká. Můžu jen doufat, že na posledním rozloučení nebude škudlit a nechá udělat pořádnou kytku z živých frézií.
Když umřela máma, táta rozhodl, že půjde do zeme. Jenže ona hodně mluvila o tom, že až jednou odejde, chce být zpopelněná. Měla hrozný strach, že by ji tam dole žrali červi. Táta její přání nerespektoval, udělal všechno podle svých představ.
On rád cestoval. Jeho poslední cesta vedla do pobaltských republik. Na hodně zajímavý zájezd se přihlásil s kamarádem, otcem mého spolužáka ze základky. Už spolu dřív cestovali. Za pár dnů po odjezdu mi volala paní z cestovky, že se můj táta v Litvě ztratil. Dokonale mě to paralyzovalo. Když mi za pár hodin oznámila, že musí pokračovat bez něj, protože by zbytku zájezdu propadla víza do dalšího státu, zhroutil se mi celý svět. Ráno jsem odešla na denní směnu. Spoustu úkonů jsem dělala automaticky. Raději jsem se svěřila staniční, co se stalo a část odpovědnosti tak svalila na ni. Hovor z neznámého čísla mě na okamžik vyděsil. Ale jen na malou chvíli, protože paní z konzulátu v Litvě mi uznámila, že se táta našel. Museli jsme po telefonu vyřešit, jak ho dostat domů. Nakonec mi zaplatili letenku (kterou jsem posléze uhradila). Problém nastal, jak tátu dostat do letadla. On se bránil, bál se. Navíc jeho zdravotní stav byl špatný. Atašé z konzulátu se uvolil, že zkrátí svůj pobyt a poletí s ním. Další problém byl jak ho dostat z letiště v Praze domů. Já měla směnu až do 18 hodin. Musela jsem vypadat jako hromádka neštěstí, protože staniční vzala zbytek směny za mě. Řídit auto jsem ale rozhodně nebyla schopná. Manžel ukecal vedoucího v práci a jelo se. Když mi atašé na letišti podával ruku, byla jsem tou nejšťastnější bytostí pod sluncem. Táta na první pohled prodělal mrtvičku, byl podchlazený a dehydrovaný. Naložili jsme ho do auta a vyjeli. Cestou se však tak zhoršil, že jsem volal 155. Ve Vojenské nemocnici ho nakapali, srazili teplotu a my mohli kolem půlnoci odjet domů. Táta však odmítl spát u nás, takže syn navrhl, že přespí u něj a ráno ho odveze k doktorovi a já tam za nima přijedu. Od té doby to s tátou šlo z kopce. No a když za pár let zemřel, nevěděla jsem si rady s jeho pohřbem. Měl rád Jožku Černého. Svoje oblíbené kostelní písničky hrával na varhany, ale které to byly? Zachránila mě tátova sestřenice. Ona věděla, co rád zpíval a hrál...
Od té doby se snažím, byť ve srandě, sem tam synům naznačit, co bych si přála.
Věřím, že moje cesta životem ještě rozhodně není u konce. Snažím se každý den naplnit až po okraj. Život je krásný a já si ho užívám plnými doušky.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 11. února 2017 v 8:03 | Reagovat

Já jsem už o tom psala, chci letět, chci aby mě rodina rozsypala na určeném místě v přírodě na místě, které miluji, odmítám ležet na hřbitově. Moje rodina mé přání respektuje a nemá s tím problém./ skutečně jsme o tom závazně hovořili /
Co se týče pohřbu, nic si neplánuji, je to tak nákladná záležitost, že i když nejsme chudáci , nevím, zda rodina bude mít chuť vynakládat tolik prostředků.
Já si na žádný pohřeb spořit nebudu, ty prachy rozfofruju živá :D  :D

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 9:18 | Reagovat

[1]: Svou tím nelze než souhlasit... :-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 9:21 | Reagovat

O pohřbu nepřemýšlím, zatím je mi to jedno, ale doufat, že se muž konečně praští přes kapsu, až budu v rakvi...tak to je hodně smutný...!

4 Eliss Eliss | Web | 11. února 2017 v 9:43 | Reagovat

Já o tomhle zatím raději nepřemýšlím...

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 9:50 | Reagovat

[4]: Jasně, jsme mladý holky... :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2017 v 10:04 | Reagovat

[1]: Přiznávám, že nad tímhle nepřemýšlím a vlastně je mi to víceméně jedno. Nemám o pohřbu žádné představy a spoléhám na to, že se stanu nesmrtelným a žádný pohřeb nebude :-).

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. února 2017 v 10:07 | Reagovat

[1]: Milá SimiBel, moje slova! :-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. února 2017 v 10:09 | Reagovat

[6]: No, ale ty bys klidně mohl být na hřbitově! Protože Tvoje červí rakvička by byla maličká. A ani bys nemusel mít strach, že Tě sežerou červi! :-D

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. února 2017 v 10:53 | Reagovat

Zatím o tom nepřemýšlím. Myslím, že to nechám na bližních, jak si mne budou chtít nechat v paměti.

10 Víla Víla | Web | 11. února 2017 v 11:37 | Reagovat

Seznam písniček jsem mému milému dala. Doufám, že je někde uchovává. Ale já mám písničky na všechny příležitosti, ne jen pohřeb. Nad tím ostatním jsem ještě nepřemýšlela.

Respektování toho posledního přání mi připadá důležité. Co si pamatuji, babi nám "vyhrožovala", že když ji pohřbíme do hrobu dědovy rodiny, tak nás bude strašit. Je to už kolik let, ale jak babi slíbila, tak plní. :-)

11 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 11. února 2017 v 12:00 | Reagovat

Kdysi jsem svou představu sdělila mladšímu synovi a dceři. Chtěla jsem spálit bez obřadu. Na to mi syn odvětil, že se udělá pořádné rozloučení, co prý by tomu lidi řekli. Asi chce zbytečně vyhazovat peníze. Ještě bych přistoupila na rozloučení jen s rodinou, ale to mi asi neprojde. Bohužel to už nebudu moct ovlivnit. ;-)
Dcera mi slíbila, že část popela rozsype v mých milovaných Jizerkách. Zbytek se uloží do našeho hrobu.
O tom, co mi zahrají, jsem nepřemýšlela.  Stejně to neuslyším. Nebo jo? :-D

12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 13:57 | Reagovat

U nás doma to morbidní téma není. O pohřbech a umírání se bavíme běžně a mnohdy vtipkujem.
Jen moje rodina si myslí, že vtipkuju, když chci na poslední cestě pohodlí a přeji si být "oblečena" do povlaku od peřiny...
To nám totiž před pár lety umřela nějaká teta a chudák moje ségra objížděla celý okres, aby jí sehnala černou podprsenku pod sváteční šaty...
Marně jsme vysvětlovali, že je to zbytečné...
Mám takový pocit, že rubáš měl něco do sebe :-)
Ale já volím ten povlak. Kdybych mohla, strávila bych celý život v posteli... No, tak aspoň po životě, ne?
Je mi jedno jaká hudba, nepotřebuji květiny, ale ten povlak, moc bych prosila :-)

13 signoraa signoraa | Web | 11. února 2017 v 14:00 | Reagovat

Tohle jsou hodně vážné úvahy. Když mě čekala operace nádoru v hlavě, přemýšlela jsem o svém pohřbu a věděla, že bych chtěla zahrát melodii z filmu Tenkrát na západě, kterou tak nádherně nazpívala Věra Špinarová. Já bych jí chtěla bez zpěvu, jen v orchestrální verzi. Můj muž to ví už víc než osmnáct a půl roku. Nádor byl nezhoubný a myšlenky na pohřeb od té doby nemám. Všeobecně však pohřby nemám ráda a pokud je to jen trochu možné, vyhýbám se jim. Já totiž když vejdu, začínám brečet. I když se nejedná o nikoho z blízkých lidí, brečím jako profesionální plačka. Prostředí krematoria, či obřadní síně na mně působí tak, že si okamžitě vzpomenu na všechny, kteří už mi umřeli. A brečím a brečím.
Ale i když nemám ráda pohřby, mám ráda hřbitovy pro jejich klid. Asi jsem nějaká divná. :-D

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:01 | Reagovat

[1]: Jak říká kamarádka, jsem konzerva. Přála bych si pohřeb, rodina a známí se sejdou a budou mít možnost rozloučit se...

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:02 | Reagovat

[3]: Je to smutný...

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:04 | Reagovat

[6]: Nesmrtelný, to je dobrý :-D

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:05 | Reagovat

[8]: To by byla čerfička :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:06 | Reagovat

[9]: Ono to na nich stejně zůstane... :-)

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:08 | Reagovat

[10]: Ona vás straší? :-)

20 Ježurka Ježurka | Web | 11. února 2017 v 14:12 | Reagovat

Uff, to bylo ale smutné téma, bylo mi líto nejen tvého tatínka, ale i tebe. A co já a pohřeb? Nemyslím na to a víceméně je mi to fuk, protože o tom už vědět nebudu. Tatínek byl zpopelněn a rozptýlen, maminka si to taky tak přeje a já jsem o tom fakt ještě nepřemýšlela

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:13 | Reagovat

[11]: Kdo ví, jestli to naše dušička neuslyší... :-)

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:16 | Reagovat

[12]: To je hodně zajímavé přání :-)

23 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:24 | Reagovat

[13]: Tu melodii mám ráda. Je v ní krása i smutek. Já na hřbitov chdím z povinnosti. A taky proto, že mám pocit blízkosti rodičů. Jinak se tam spíš bojím...

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 14:27 | Reagovat

[20]: I smutné věci je potreba někdy řešit, byť s předstihem ;-)

25 Jitka Jitka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 14:55 | Reagovat

Jak stárnu, tak o smrti přemýšlím častěji než dřív. Taky když se hlásí neodbytně nějaký můj neduh. Ale pohřeb je až to druhé, nejdřív je potřeba udělat pořádek, aby se pak děti nehádaly a já se nemusela přesýpat v urně. Tu už mám jasnou. Do země nechci, nemám ráda zimu a vodu a tam by určitě byla. Takže zpopelnit, pěkně v teplíčku a pak v kolumbáriu, pěkně v suchu. Mám pár vybraných melodií, ale občas to měním, když se mi zalíbí nějaká jiná a jestli se hodí při pohřbu, je mně jedno. Prostě je chci zahrát a ať si myslí kdo chce co chce. Vnučka má pokyn,otevřít můj počítač, kde najde co chci napsat na parte, co chci zahrát a taky poslední rozloučení se všemi, kdo čtou můj blog, aby věděli, že jsem někde jinde, kde není internet.Taky už ví, že kdyby mě hlava přestala sloužit a já nebyla schopná o sobě adekvátně rozhodovat, aby zajistila místo v nějakém útulku, kde na mě budou hodní a dají mi najíst. Ale žádnou dietu. :-D Myslím, že to  mám dost vymakaný, ale i když nikam nespěchám, je potřeba mít v některých věcech jasno. :-D

26 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 11. února 2017 v 15:18 | Reagovat

My ani na pohřeb, tedy na ten slušný mít nebudem. Takže bez kytek, bez písničky, rovnou zpopelnit a někam vysypat. :-|

27 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 11. února 2017 v 15:32 | Reagovat

[13]: Alenko, také nesnáším pohřby. Brečím totiž víc než pozůstalí.
Když mi umřela teta, musela jsem se při obřadu kousat do rtů, abych neřvala jak, s odpuštěním, kráva.
Nemohla jsem se dívat na rakev, koukala jsem jinam.
Doufám, že už mě, kromě mého vlastního, žádný pohřeb nečeká. :-(

28 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 11. února 2017 v 16:48 | Reagovat

Také jsem o tom přemýšlela a mám jasno. Zpopelnit a rozsypat na louku k babičce a k dědovi (rodiče ještě žijí, ale chtějí to stejně), hlavně žádný obřad. Mně už to bude fuk a pro rodinu to jsou vždycky jen další nervy :-)  :-P

29 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 18:06 | Reagovat

[25]: Dostala jsi mě, jsem naměkko. Doufám, že tvůj vymakanej plán bude ještě hoooodně dlouho ležet u ledu :-)

30 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 18:08 | Reagovat

[26]: To je smutné, bohužel taková je dnes realita...

31 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. února 2017 v 18:17 | Reagovat

[28]: Pohřeb je pro naši rodinu takový tradiční rituál rozloučení se. Nebývá okázalý, spíš skromný. Nedokážu si představit, že by nebyl... ;-)

32 pavel pavel | Web | 11. února 2017 v 18:38 | Reagovat

Něco od Bacha není špatné. :-)

33 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. února 2017 v 19:41 | Reagovat

No vidíš, já jsem o hudbě nikdy nepřemýšlela, za to mám velice jasnou představu o mém posmrtném bytí - chci zpopelnit, vsypat do urny a vystavit nad televizi vedle manželových herních a filmových figurek :-D.

34 Janka Janka | Web | 11. února 2017 v 22:23 | Reagovat

Zatím žiju a co bude potom, o tom nepřemýšlím.... :-)

35 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 12. února 2017 v 10:45 | Reagovat

Janinka to svojim komentárom úplne trafila... :-D  :-D  :-D ... keďže ja som v stave, že ma toto celé ešte tak nejako desí, zatiaľ o tom absolútne neuvažujem. Mám zatiaľ svoj jasný postup. Túto vec budem riešiť, keď budem mať deti veľké a vnúčatka na svete, či na ceste... potom si vyberiem hudbu, miesto a spôsob. Beriem do úvahy, že o tých cca 40-50 rokov už bude všetko iné a možno aj modernejšie než teraz, tak čo ja viem? Možno sa nechám zlákať aj na nejakú novinku! :-) ... ale zatiaľ o tomto neuvažujem a skôr sa snažím si poriešiť to, aby som nebola úplne sama. ;-)

36 signoraa signoraa | Web | 12. února 2017 v 11:00 | Reagovat

[27]: Jarmilko tak to jsme na tom úplně stejně. A čím jsem starší, tím je to horší.

37 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 12. února 2017 v 15:19 | Reagovat

Snažím se žít přítomností. A hudba je mojí neodmyslitelnou součástí.

38 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 13. února 2017 v 6:19 | Reagovat

Možná je to morbidní, ale taky občas o tom uvažuji....a proč vlastně ne??? Vždyť nikdo nevíme dne a hodiny....

39 Víla Víla | Web | 13. února 2017 v 11:33 | Reagovat

[19]: Pravidelně když má narozeniny, svátek nebo jakékoli výročí, tak nám doma létají pokličky, skleničky a podobně. Možná se to dá vysvětlit nějak rozumně, ale moje vysvětlení se mi líbí víc :-)

40 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. února 2017 v 0:45 | Reagovat

[32]: Poslední dobou poslouchám vážnou hudbu čím dál víc :-)

41 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. února 2017 v 0:46 | Reagovat

[33]: Manžel má herní a filmové figurky? Jaké? :-)

42 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. února 2017 v 0:48 | Reagovat

[35]: Taky doufám, že ještě spoustu času... :-D

43 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. února 2017 v 0:48 | Reagovat

[37]: To máme stejné :-)

44 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. února 2017 v 0:49 | Reagovat

[38]: No, kdyby to nebylo téma týdne, asi bych se tímhle zrovna nezabývala. Ale přiznávám, že sem tam zapřemýšlím... :-)

45 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. února 2017 v 0:50 | Reagovat

[39]: Tak to je hodně zvláštní...Nebojíš se? :-)

46 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. února 2017 v 16:56 | Reagovat

[41]: Všechno možné, Chudobko, vypsat je by trvalo dlooouho :-).

47 Hanka Hanka | 19. února 2017 v 15:55 | Reagovat

Reni, pokud tohle bylo fakt Téma týdne (já to vidím jen u tebe), pak si myslím, že i na také téma se má psát. Schválně jsem počkala, až tady bude více názorů. O hudbě na pohřby jsem nijak neuvažovala, v případě mých rodičů to šlo nějak samo a výběr byl vhodný. Přiznám se, že během toho obřadu jsem tu hudbu ani moc nevnímala. Ale dovolím si poznámku, spíš dvě. Vím, že jsou lidé, kteří si přejí rozprášit svůj popel na určité vybrané místo. Moje kolegyně to udělala s manželem, pak s dcerou (hodně postižená)a přeje si to i ona. Ovšem s tím já NESOUHLASÍM! Domnívám se, od toho jsou hřbitovy nebo rozptylové loučky, ať se na mne kdo zlobí nebo ne, popel zemřelých nepatří na veřejná místa. :-? ... Druhá poznámka: Nějak nemohu vstřebat, že když je rozvětvená rodina, děti, plno vnuků, že nechají urnu svého předka (dědeček, babička) rozprášit ... a mají pokoj. Tohle uznám v případě, že není už další rodina, není, kdo by se o hrob staral. Já osobně jsem chtěla mít hrob, kam bych mohla chodit dát květiny, svíčky ... a jistě, ono je třeba hrobové místo oplácet a hrob udržovat. Ale to se každému nechce, že. :-|

48 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. února 2017 v 15:08 | Reagovat

[47]: Hani, psala jsem to na téma týdne, ale nějak se to nespojilo. Rozptyl lidského popela kamkoliv mi nevadí. Není to nic proti přírodě. Ale já dávám přednost hřbitovu nebo místu, kam můžu přijít, zapálit svíčku a poplakat si. Přiznávám, frekvence návštěv hrobu mých rodičů polevila. Zapaluju si svíčku doma. Dost mě štve, že není hrob tchána, ale to je na dlouhý a smutný příběh... :-(

49 Hanka Hanka | 20. února 2017 v 19:25 | Reagovat

[48]: Reni, to téma týdne jsi dobře vystihla, mnozí by o tom vůbec nepsali a tak široce už vůbec ne. Mně osobně rozptyl lidského popela na libovolné místo vadí a to dost. Možná to není proti přírodě, ale jeví se mi to jako neetické a také bezohledné vůči jiným lidem. Ano, já mohu mít přání, aby můj popel někam rozsypali, ale nepovažuji to za rozumné. Při zdravém rozumu musím usoudit, že už naši předkové budovali hřbitovy, o čemž svědčí archeologické nálezy, byla i žárová pohřebiště, kdy byly nacházeny hliněné nádoby s popelem - tzv. lid popelnicových polí. A tito lidé to mohli tehdy, před více než tisícem let rozsypat a přece do dávali v "urnách" do země. Já říkám - když rozsypat, pak na rozptylovou loučku. Jinak souhlasím s tebou, mít hrob, kam mohu přijít a provést úkony, které uznám za vhodné. Jenže doba je taková, že dost mladých na hřbitov nechodí, někdy ani na dušičky ne. Navíc se to musí udržovat a platit, to si mnozí, hlavně mladí, neumějí představit. Tohle je smutné téma - když je rodina a rodiče jsou rozptýleni. Řekne se, zapálím svíčku doma. Pokud mohu chodit a zdraví slouží, jednou měsíčně na hřbitov zajet mohu. Ovšem i kolumbárium je řešením. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.