Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červen 2017

Pro Ježurku

30. června 2017 v 21:57 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Milá Ježurko,
posílám ti pár vtípků. Říká se přece, že úsměv léčí. Až budeš mít chuť, třeba ti vylepší náladu. Moc ti držím pěstičky, aby se všechno v dobré obrátilo.

Ježek
Sloni sehnali pytlík marihuany.
Celí nedočkaví ho otevřou a jeden zklamaně povídá:
"Frajeři, jsme v háji, páč nemáme prsty. Jak si ubalíme brčko?"
Tak poprosili ježka, ať jim ta brka umotá...
Za půl hodinky se ježek přikutálí, vychechtaný, nohama vzhůru a po mařeně ani vidu.
"Ježku, kde je naše tráva?!"
Ježek jen pootevře oči a říká:
"Táhněte do prčic, šedý mraky, chci se opalovat!"

Ptáček
Srazí se motorář na silnici s ptáčkem.
Chudinka ptáček spadne na zem, ale jeste neni mrtvý.
Motorkářovi se ho zželí, opatrně ho odveze domů. Tam ho položi do klece, rozdrolí mu chleba, do misky naleje vodu a čeká, jestli se uzdravi.
Ptáček se za několik hodin opravdu probere. Rozhlédne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu. V tom mu vsechno dojde, a říká:
"Ty vole, já ho zabil!"

Blecha
Jsou dvě blechy na půlce zadku a ta jedna povídá té druhé:
"Hele, jestli to nepřeskočíme, tak jsme v prdeli!"

Kohout
Proč si kohout spokojeně kokrhá?
Protože má spoustu žen a žádnou tchýni...

Kohout podruhé
Slepice snese sedmikilové vejce . To vzbudí zájem médií. Novináři se ptají kohouta:
"Budete se snažit o další, větší?"
"Ne!", odpoví naštvaně kohout, "rozbiju pštrosovi držku!"

Kohout potřetí
Každé ráno vchází kohout pyšně do kurníku. Něžně políbí devět slepic, ale destáté vytrhne jedno pírko. Tak to jde den za dnem. Po dvou týdnech toho má desátá slepice dost. Postaví se kohoutovi do cesty a zlostně na něj křičí"
" Každé ráno políbíš mých devět kolegyň, ale mě pokaždé vytrhneš jedno pírko! Co to má znamenat?"
Kohout jí zašeptá do ucha:
"Tebe chci vidět nahou, bejby..."



Obavy z toho, co bude

29. června 2017 v 7:48 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Co mě a mému srdci nejbližší čeká a nemine? Tak to netuším. Věřím v dobro, proto doufám, že nás v blízké budoucnosti nečeká nic hrozného. Jenže i přesto mám obavy. Snad nejvíc se bojím o své dospělé děti. Momentálně víc o staršího syna. Bude se stěhovat se svou slečnou do Zlína. Dostala na vytouženou vysokou. Moc jí to přeju. Ona bude hlavně studovat, možná vylepší společný rozpočet nějakou tou kačkou z brigády. Ale syn si musí najít práci. Doufám, že se mu to povede. Má jen maturitu bez odborného zaměření a praxi v "třídění" balíků. Nebude to mít snadné. Přítel mě naučil vidět ve všem něco dobrého. Pro oba dva to bude škola života. Začnou spolu žít na novém místě a musejí se o sebe sami postarat. To, z čeho mám obavy, je pro ně výzva. A bonus pro mě? Budu je mít o hodně blíž.
Mladšího syna čeká taky změna. Začne žít se svou slečnou ve společném bytě v Praze. Ona tam bude pracovat. On bude dojíždět do svého původního pracoviště v Jindřichově Hradci. Každý den hodina jízdy tam a hodina zpět. Budu se o něj víc bát. V dnešní době není auto zrovna nejbezpečnější dopravní prostředek, obzvlášť ne na D1. Bonus pozitivity pro mě? Bude v Praze. Stačí sednout na vlak nebo bus a můžu si udělat výlet.
Každý rok mám obavy z manželovy zdravotní budoucnosti. Kontroly na onkologii prozatím dopadly dobře. Moc si přeju, aby to tak zůstalo napořád. Zaťukávám!
Začínám mít bobky z mé nové práce. Jak rychle se naučím nebloudit v areálu nemocnice? Jak mě přijme kolektiv? Jak zvládnu přístroje? Jak ustojím noční směny? Budu mít během denní čas na svačinu a kafe? Jak rychle se naučím orientovat v interním prostředí, já srdcem chirurg? Co když nezapadnu? Spousta otazníků mi létá hlavou. Uvnitř tak nějak tuším, že jsem se rozhodla správně. Že potřebuji zvolnit, zpomalit. Jenže malý červík strachu uvnitř hlavy vrtá a vrtá.
Snažím se myslet pozitivně. Chvilkama se mi to i daří. Jsem vděčná, že se ze svých obav můžu vypsat. Utřídím si myšlenky. Mám kolem sebe kamarádky, které mě nabíjejí pozitivní energií a tak rozbíjejí moje strachy na malé strašáčky. Moje radost z krabice plné bavlnek neměla mezí.
Raduju se z narozeninového dárečku


Hudba a knihy

24. června 2017 v 16:25 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Poslední dobou nějak moc odpočívám. Nastřádaná únava opadává jen velmi pozvolna. Pořád bych jen spala. Když je čas vstávat do práce, mám půlnoc. Když vstávat nemusím, jsem vzhůru už od šesti hodin. Sotva se vzbudím po noční, nastavím si na TV YouTube a dívám se na film nebo si pouštím hudbu podle svého gusta. Pokud nemám nic jiného v plánu, čtu si. Písničky a čtení knih jsou dvě věci, bez nihž si nedokážu představit jediný den. Nikdy bych se jich dobrovolně nevzdala.
Hudba je se mnou spojená, stala se mou součástí. Vnímám ji hlavně pocitově. Nepřemýšlím o obsahu. Buď se mi líbí nebo mi nesedne. Vesměs ji mám spojenou se zážitky. A taky s lidmi. V mobilu mám u hodně kontaktů nastavenou osobní melodii vyznánění. Tohle je manžel, tohle je starší syn a tohle je mladší syn - voják. Za mlada jsem vymetla skoro každou zábavu v okolí. Písničky z oněch protančených nocí zůstaly v mém srdíčku dodnes. Sice v jiném kabátku, ale to vůbec nevadí. Takové "Perly bílé, jak padlý sníh, mizí v dálkách nekonečných...", "Prázdniny ty letos byly fajn...", "To se nevrátí, to se nám už nevrátí...", "Taková ty nejsi, já ti zavolám, kde jsi?..."....to jsou pro mě něco jako "oskarové" písničky. Skoro každý rok se mi poštěstí jít na prima vzpomínkovou akci. Setkáváme se tam se starými známými. Je to pod širákem a je to super:

Hodně ráda chodím do Hudební abecedy na Robčin blog. Člověk se tam dozví spoustu informací ze světa hudby a musí trošku potrápit mozkové závity, aby mohl přidat písničku do abecedy podle stanoveného pravidla na daný týden.
Jestli jednou mou polovinou je hudba, tak druhou je četba. Knihy a já jsme jeden celek. Někdy dočítám jen ze zvědavosti, jak celý příběh dopadne. Ale daleko častěji se ponořím do děje a stávám se jeho součástí. Kamarád mě tak zblbl do TV seriálu Hra o trůny. Prý je to zamilovaná porno-historie. Neodolala jsem a viděla už tři série. Pak jsem v knihovně narazila na knižní předlohu. Knihovnice o ní básnila a já si ji půjčila. Rozhodně je lepší než seriál, ale při čtení je to lepší průměr. Skoro sama mi vklouzla do rukou knížka Danielle Steelové V utajení. Páni, to byla jízda! Četlo se to opravdu jedním dechem. Šla jsem spát hodně pozdě v noci, nešlo se odpoutat...
Písničky a příběhy, tak to jsem já.
Bez nich bych nebyla celá.


Znovu rozkvetly

14. června 2017 v 20:44 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Mám dvě orchidejky. Obě mi letos opět vykvetly. Mám z nich velkou radost. Hodně se jich dotýkám a taky s nima dost mluvím. Jejich krásné květy mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři...

Tahle vykvetla první


Pohled zblízka


A tahle začala kvést o pár dnů později


Má zajímavou barvu


Smržické vandr

6. června 2017 v 8:21 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Původně jsme měly jet s kamarádkou samy dvě, jenže zkuste říct manžílkovi, že nechcete aby vám dělal garde. To prostě nejde. Počasí nebylo nic moc. Kdyby nefoukal vítr, bylo by mnohem líp.

Tato knížečka skrývá historii Smržického vandru
a taky mapky s popisy tras.


Mapka s trasami pro horská kola.


No a k ní ještě nezbytný itinerář trasy.


Startovalo se ze Smržic.
Já s manželem jsme tam dojeli na kolech,
kamarádka bydlí kousek dál než my,
dojela s kolem v autě.


Manžel se svým modrým krasavcem na nás čekal u Plumlovské přehrady.


Bacha, jedu....


Pořádně jsem se oblékla.
Stejně mi bylo zima,
Zahřály mě jen výšlapy do kopců a svařák.


Provoz na první kontrole.


Kropmě startu a cíle jsme sbírali razítka ještě na 5 kontrolách.


Můj diplom za ujeté kilometry.
I přes nevlídné počasí se akce vydařila.
Už teď se s kamarádkou těšíme na její podzimní verzi
Smžickou šlapku.
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.