Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červenec 2017

Rozdáno

25. července 2017 v 21:15 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Poslední měsíc jsem se ve volném čase docela hodně věnovala frivolitkám. Mým cílem bylo vyrobit co nejhezčí přívěsky a náramky, abych měla dárečky pro kolegyňky a kamarádky z práce. Některé jsem tady a tady už ukázala dřív. Nové kousky jsem vytvořila podle nich. No a zde jsou nové vzory...

Kombinace šedé a černé podle předlohy.
Ten úchyt má barvu mosazi, špatně se na fotce vybarvil.
Ono se to celkově špatně fotilo.
Ve skutečnosti ty tmavé barvy nevypadají tak ponuře...



Detail se mi moc nepodařil vyfotit.



Šedo - bílá kombinace.
Vzor je v podstatě stejný, jako ten předchozí,
ale obloučky mají jiný počet smyšek a jsou jinak zdobené.



V detailu jsem použila blesk.



Barva je šedomodrá s perletí.



S touto přízí se mi špatně pracovalo.
Tím, jak byla s leskem, se dost kouzala a uzlíky se neutahovaly.
Ale výsledek stál za to.



Červený náramek s průhlednými korálky.



Jeho vázání mi přidalo pár šedin k těm stávajícím.
I přesto, že jsem si našla podrobný postup,
nedařilo se mi a korálky mám přichycené alá Chudobka...



Modro - bílá kombinace náramku.



Narozdíl od předchozího červeného, se mi tento vázal dobře.
Možná i proto, že jsem věděla, komu ho dám.



Bílo - mobrý přívěsek.




Tento typ jsem už vázala několikrát.
Stačilo změnit barvy a vznikl tento malý zázrak.

Všechny vyrobené šperky se staly malým dárečkem na rozloučenou.
Snad udělaly holkám radost...



Všechno je tak, jak má být.

22. července 2017 v 20:49 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Být hodná na mámu a neodmlouvat jí i když s ní právě nesouhlasím.
Být vlídnější k tátovi i když zrovna nemá svou veselou náladu.
Víc se věnovat manželovi mezi směnami v práci, žít víc s ním, ne vedle něj.
Dát víc času synům, lépe jim naslouchat.
Dělat víc věcí dohromady, ve čtyřech, jako rodina.
To je jen pár základních věcí, které bych změnila, kdybych měla možnost udělat to. Jenže to nejde. Žádné kdyby se vrátil čas neexistuje. Dělám chyby. A kdo ne? Někdy se z nich poučím, někdy jsem hodně dlouho nepoučitelná. Párkrát se mi moje paličatost vymstila. Tvrdý pád hodně dlouho bolel... Ale byla to zkušenost, která mě posunula z místa. Už delší čas se vědomě pokouším nedělat kopance. Jenže když ono to nejde. Nějaký chytrý pán kdysi dávno řekl, že chybovat je lidské...
Každý z nás má jen jednu jedinou šanci prožít svůj život.
Snažme se ji proto nepromarnit.
Není to snadné.
Ale je to krásné.


Pohled z Moskvy

20. července 2017 v 13:39 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Na titulce se objevil zajímavý cestovatelský blog. Už na první pohled se mi zalíbil. Mrkla jsem na něj a zapojila se do avizované soutěže. Co kdyby se štěstí unavilo? Jasně, že vyhrál někdo jiný. No co už, neštěstí ve hře, štěstí v lásce...Navíc mi autorka mejlem oznámila, že děkuje za účast v soutěži. To se mi líbilo. Sem tam jsem se na blog mrkla a začetla se. Na pak přišla další soutěž. O pohledy z Ruska. Protože jsem soutěživý typ, opět jsem to prubla. A stal se takový maličký zázrak. Jsem jedním šťastných výherců. Opět jsem se tuhle radostnou zprávičku dověděla z mejlu. Vklouzla jsem tedy na onen cestovatelský blog a kochala se krátkým videem . Po nějakém čase mi přišel mejl s podrobným vysvětlením ohledně zaslaného pohledu. No a dnes jsem ho našla ve schránce.

Nádherná architektura


S dovolení jsem uravila svou adresu.
Moc se mi líbí azbukou napsaný nadpis: Privjet! - pozdrav

Mám radost z tohoto pohledu.
Děkuji ti za něj milá hruštičko.


Narozky a rozloučení

19. července 2017 v 20:05 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Slavily se narozky. A to hned čtvery. U Zdenči na zahradě. Bylo nás tam celkem šest. Každá přispěla nějakou tou dobrotou. Zdenča udělala na ohni dobroučké masíčko s grilovanou zeleninou a několika druhy domácích dipů. Po dobrém jídle přišla k chuti vynikající brazilská kávička s kouskem mrkvového dortu. Popíjely jsme sudové vínko a k němu domácí sýrové tyčinky. Odpoledne plné dobré nálady se protáhlo do pozdních večerních hodin. Domů jsem se dostala až někdy k půlnoci. Trochu ovíněná, hodně šťastná a taky dojatá. Se všemi dárky jsme si poctivě lámaly hlavy. Bylo fajn vidět, když jsme se trefily. A u mě to byl zásah přímo do černého:

Přáníčko mě přímo rozchechtalo.
On ten dortík je totiž na pérku nebo vlastně na...



Moje radost z bavlnek...



Krabička první pomoci...



Tuhle veselou recesi jsme dostaly včechny čtyři.
Ochutnávka pramenů z lázní Skalka.
Jůlinka voní po zkažených vajíčkách...



Málem jsem se dojetím rozbrečela.
Nechaly udělat fotky na památku.
Ta velká je z loňských vánoc,
ty malé jsou momentky z mobilu...



Jednou jedinkrát jsem se zmínila o skupině Abraxas, jejich albu Box a písničce Nekonečný boogie. Tohle je něco tak moc krásného a to nemám na mysli LP Box ...

Po oslavě narozenin jsem ještě odsloužila pár služeb ve staré práci. Týden před mým odchodem staniční sestra nastupovala čtrnáctidenní dovolenou. Známe se skoro dvacet let. Neřekla ani slovo na rozloučenou. Od podání mé výpovědi se ke mě chovala tak trošku jinak, řečeno velice obezřetně. Ona se celkově za poslední pár let hodně změnila. Svým postojem docela dost přispěla k mému rozhodnutí odejít. Mrzelo mě, že mi nic neřekla a odešla stlát na pokoje. Chtěla jsem se jít rozloučit aspoň já, ale holky mě od toho odradily.
Pár dnů nato jsme sloužily s naším doktorem, traumatologem. V průběhu směny se za mnou přišel rozloučit a popřál mi hodně štěstí. Musel si vysledovat, kdy jsem v práci. Po této službě odjížděl na dovolenou do Chorvatska.
Den před svou poslední službou jsem na oddělení navezla občerstvení na rozloučenou. Nějaké drobné cukroví a kanapky - takové mini obloženky na kolečku z bagetky. To už bylo naše a otropedické oddělení spojené do jednoho (v prázdninovém provoze). Staniční z ortopky a vrchní se přišly rozloučit. Bála jsem se, že budu brečet, ale řeč vrchní sestry mě málem rozesmála. Popřála mi hodně úspěchů na dialýze a kdyby se mi tam nelíbilo, můžu se kdykoliv vrátit. Taky dodala, že moji staniční prý hrozně mrzelo, že se se mnou nestihla rozloučit ... Prosila mě (vrchní), jestli bych za ní (za staniční) nepřišla, až se vrátí z dovolené, aby se mohla rozloučit... Zvláštní přání. V domě mobilní komunikace stačilo zmáčknout zelené sluchátko u mého jména nebo poslat sms. Koneckonců nejela do zahraničí, ale jen na chatu.

Od holek z oddělení jsem dostala peníze v obálce a tuhle krásku.
Je nádherně vybarvená.

No a potom přišla moje poslední noční. Od holky, co ji se mnou sloužila jsem dostala voňavou vázičku. Nikdy jsme si nebyly nějak moc blízké. Ona přiznala, že jí budu chybět. Nečekala jsem to.
Celé to seskládala sama. O to víc si toho cením.
Zkusila jsemto vyfotit na tmavém i na světlém podkladě.

To už jsem byla hooodně naměkko. Co přišlo pak, mě dostalo na kolena. Holky a kluk, kteří mě brali se vším všudy, se na mě složili ještě jednou a nechali udělat nádherný dárek na památku. Ta osůbka, která na tento nápad přišla, mě asi musí mít opravdu ráda. Když jsem dátek vytahovala z krabice, vyschlo mi v puse. Nebyla jsem schopna říct nic kloudného. Jen jsem opakovala pořád dokola: to je krásny, to je nádherny, to só sovy...

Vyfotit to nebylo jednoduché.
Tahle fotka se mi podruhé už nepovedla...



Na první číši sova sedí.



Na druhé číši sova letí.



Kolem dokola jsou jména,
která jsou pro mě symbolem přátelství...



Sovy jsou prý mým příběhem.
Nejdřív se usadila, aby po čase roztáhla křídla a vzlétla...



Nádherná práce.



Dárek

11. července 2017 v 11:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Můj muž už je víc než měsíc v novém zaměstnání. V tom původním byl mimo jiné problém s vybíráním dovolené. Dostat 14 dnů v kuse byl jen obtížně splnitelný sen. Pokud se uskutečnit, stálo to moře dohadování. Ale jak už to tak bývá, na oplátku se dostal do bezva kolektivu. Odcházet odtud nebylo snadné. Jenže se mu naskytla příležitost a on ji prostě chytil za pačesy. Spolupracovníci se s ním rozloučili po chlapsku, byť většina z nich byly ženy. Dostal hezký dáreček.

Dárek je to tekutý....



Součástí dárkového balení je i sklenička...



Už víte?



Trochu jiný úhel pohledu a je vidět správný tvar skleničky.



Tady je část názvu onoho prý lahodného bourbonu...



Stačí pohled shora a už víte, co je to mok...



Tak tohle mu rozhodně upíjet nebudu ...



Líbí se mi ta krabice.



Tihle pánové za to můžou, celý Beamovic klan...


Mírné, nasládlé aroma s podílem dubu , vanilky, karamelu a hnědého cukru.
Lehká chuť ořechu hodící se i do míchaných nápojů.
Tak na zdravíčko :-)


Co jsou zač?

7. července 2017 v 8:21 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Nějaké vysoké květiny mi vyrostly v předzahrádce na domečku. Co jsou zač? Listy na pevném stonku mají svěže zelenou barvičku. Tu já můžu. Vlastně na ní ulítávám. Spousta nalitých poupat ne a ne rozkvést. Dráží mou zvědavost až na samý okraj. Vůbec mě nenapadlo vyfotit je a protáhnout internetem. Pořád jsem kolem těch zvláštních rostin chodila, těšila se jak asi vykvetou a dumala, co to bude za druh. V hlavě mi vrtalo, jak se tam vlastně dostaly? Až jsem se konečně dočkala...

Nádherné oranžové květy lilie mi udělaly obrovskou radost.


Čekala jsem je na zahradě...


...a ony zatím vykvetly před domem...


Nemohla jsem se té nádhery nabažit.


Nenosím s sebou foťák, takže musel stačit mobil.
Nešlo odjet domů, aniž bych si je vyfotila na památku.
Odkdypak jsem tak roztržitá?











Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.