Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Srpen 2017

Mezinárodní jízdenka

29. srpna 2017 v 20:38 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní

V neděli odpoledne se mi rozezněl telefon. Volala mi kamarádka. Nejdřív se zeptala, jak se mi daří v nové práci. Během krátké chvilky se dověděla, že to pomaličku jde. Na oplátku jsem vyzvídala, jak se daří jejímu synovi pracujícímu v Anglii. A ona se pustila do vyprávění…
Mladý muž, sbírající zkušenosti v jedné továrně uprostřed Anglie, dostal volno. Rozhodl se zajet opět domů, do vesničky na Hané. Koupil si kombinovanou zpáteční jízdenku vlakem. Vyšlo ho to levněji než letenka. Pojal to jako výlet po krásách evropských měst. Nespěchal, chtěl si tenhle výlet užít.
Zajistil si laciné přespání v Bruselu. Jenže než se k hostelu dostal, měli zavřeno. Chvíli bloumal městem, ale pak ho přemohla únava, stejně jako pár lidí před ním. Po jejich vzoru si lehl na lavičku. Batoh použil jako vycpávku pod sebe. Usnul, než bys řekl švec. Za svítání se vzbudil. Lavičky kolem něj už byly prázdné. Stejně jako jeho rozstříhané kapsy u kalhot. Probral se rychlostí blesku. Vnitřní náprsní kapsa tenké bundičky naštěstí nezela prázdnotou. Peněženka nezmizela. Mladík si oddychl. Otevřel ji. Vzápětí zůstal jako pařený. Nevěřícně hleděl na prázdné přihrádky. Hotovost v eurech, librách i korunách byla fuč. Mezinárodní jízdenka byla fuč. Obě platební karty byly fuč. Prohledal rozřezaný batoh. Mobil bohužel nenašel.
Nezbylo mu, než se vydat na policejní stanici. Tam mu dovolili telefonicky zablokovat platební karty. Víc pro něj nehodlali udělat. Musel se nějak dostat domů, do Česka. Netušil však jak. Stál na rušné třídě, bezradný a stále ještě vyděšený. Přemýšlel, co dál. Vypadal jako hromádka neštěstí. Oslovil ho naprosto cizí muž. Slovo dalo slovo a mladík se mu svěřil se svou situací. Muž ho vyslechl. Sem tam se na něco zeptal. Pak si sáhl do kapsy u kalhot, otevřel peněženku a vytáhl z ní 50 Euro. Podal bankovku překvapenému mladíkovi. Ten sotva stačil poděkovat. Muž totiž během chvilky zmizel v proudu chodců.
Mladík si koupil tu nejlevnější jízdenku vlakem do Německa. Na jedné zastávce přistoupila rodinka s malými dětmi a on uslyšel češtinu. Když procházeli kolem něj, pozdravil je. Dali se do řeči.
Mladík jim stručně řekl svůj příběh. Cestou mu postupně docházelo, co se vlastně stalo a jak velký podíl viny na tom všem vlastně má on sám. Paní mu podala svůj mobil, aby si mohl zavolat domů…
Tohle byl první moment, kdy se moje vyděšená kamarádka dověděla, co se jejímu synovi stalo. Měl vlastně velikánské štěstí. Z bankovních účtů nic nezmizelo. Přišel jen o hotovost asi 3000 korun, jízdenku v hodnotě asi 2000 korun a jeden starší mobil. Kdyby se během krádeže vzbudil, kdo ví, co se mohlo stát…
Ale to není všechno. Mladík měl po týdenním pobytu doma odjíždět zpět do Anglie v neděli brzy ráno. Měl opět zaplacenou mezinárodní jízdenku. Jenže on samozřejmě nesměl chybět na sobotní taneční zábavě. Věděl, že ve čtyři ráno ho máma poveze na vlak do blízkého města, na který navazuje rychlík…
Máma doma čekala, kdy přijde. Po půlnoci to nevydržela a zavolala mu. Jeho hlas zněl tak nějak zvláštně vesele. Prý přijde až před odjezdem. Přivezli ho ráno. Pletly se mu nohy a slova taky. Dostal pořádný kartáč od naštvané mámy. Ta ho nakonec odvezla až na rychlík. Nezdárný syn nasedl do vlaku a odjel směr Anglie.
Když mi kamarádka volala, bylo nedělní odpoledne. Obě jsme nechápaly synovu nezodpovědnost po tom otřesném Bruselském zážitku. Po dvaceti minutách hovor ukončila s tím, že má potomka na drátě…


Chobotničky pro kulíšky předány

28. srpna 2017 v 18:56 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Dnes jsem si s malým zpožděním přečetla na FB stránkách zprávičku. Na novorozeneckou JIP FN v Olomouci byly předány koordinátorkou Kristýnou Alexovou háčkované chobotničky. Budou dělat společnost maličkým miminkům v inkubátorech. Mezi chapadlinkami je mých pár kousků. Měla jsem velikou radost, že prošly a koordinátorka je mohla předat.
O tom, proč má smysl háčkovat malé chobotničky pro kulíšky píší zde.

Kliknutím na obrázek se dostanete na internetovou stránku
s článkem a fotečkami našich chobotniček.
Moje háčkování má smysl
a to je moc fajn pocit :-)

Prospěšná změna

27. srpna 2017 v 10:35 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Potřeba změny se plížila pomaličku. Nebylo to z náhlého popudu. Prostě to ve mě postupně uzrávalo. Kolegyňka z jiného oddělení, která nakonec přechod do jiné nemocnice vzdala, mě povzbudila a nalila do žil chuť hnout se z místa. Napsala jsem životopis, pořídila kopie všech možných dokumentů ohledně mého vzdělání. Hned na první schůzce jsem dostala nabídku, která mi zamotala hlavu. Nedala mi spát. Vzala jsem to. Akutního adrenalinu úrazového oddělení jsem si užila za těch 27 let až po stařečkovo. Je na čase přibrzdit, zvolnit tempo. První den na dialyzačním oddělení byl náročný. Tohle se přece nemůžu naučit. Modré a červené sety, na každý z 6 typů přístrojů jiné. Každý monitor se ovládá jinak. Starší typy mají dokonce tlačítka v angličtině. Sestřička školitelka se mnou má svatou trpělivost. Učí mě nejprve na jednom druhu přístroje a postupně přidává další. Dnes umím na umělé ledvině značky Gambro, na obrázku je to a), komplet oddialyzovat pacienta s dialyzační kanylou. Není to špatný začátek. Mohlo to být i horší, nemusela jsem se chytit vůbec. Ale je to tu čistá a poměrně klidná práce. Pracuje se tu hodně hlavou. Nesmí se zde chybovat. Pro mě je hodně důležité, že mi tu líbí a budu se snažit postupně všechno zvládnout tak, aby se mnou byl nový kolektiv spokojený.


Klikem na obrázek se zobrazí jeho zdroj


Sklípek ve městě

19. srpna 2017 v 8:00 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Mám ráda dobré vínko. Dvakrát jsem byla na jižní moravě ve klípku. Jelo se autobusem. Už dopředu jsem měla obavy z jízdy zpět, protože bus neměl dálniční známku a zatáčky nemá opilý žaludek rád. Za žádných okolností jsem nedovolila své klapce, aby se nedejbože otevřela. I přes omezený vinný režim se mi ve sklípku moc líbilo. Asi tak před rokem mě kamarádka pozvala do vinotéky U Reka. Přímo u nás v Prostějově. Není to jen prodejna sudového vína, ale i příjemné posezení. Obsluha je zde velice příjemná a radost pohledět. V nabídce není jen stáčené sudové víno, ale i káva, čaj, brambůrky, slané tyčinky, na objednání vám k vínečku udělají i obložené mísy se sýry, salámy, klobásami, aby se líp pilo. A ta šik obsluha s vámi bude klidně i přes půlnoc. Prostě takový vinný sklípek uprostřed Hané.

Vinotéka u Reka.


Nad vchodem.


Příjemné, stylové prostředí uvnitř vinotéky.


Nabídka vín je pro nás dostačující


Část po dlahy je prosklená.
Pohled do sklepa na archivní vína
není moc příjemný.
Studna je hooodně hluboká.
Po schodech nahoru se jde dobře,
dolů je to s hladinkou horší.


Nabídka čajů je opravdu pestrá.


Shora na nás kouká
trochu přerostlá spermijka.

Stylově i s kávičkou.
Chodíme sem rády,
třeba jen na dvě dvojdecky vína...
Máme to tu rády.

Dárek od Ježíška

16. srpna 2017 v 21:52 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Ježíšek v závěru roku 2016 naznal, že potřebuji změnu image. Trošku mě tím svým přesvědčením pravda naštval. To jsem tak nemožná, že je nutný zásah profesionálů? Nicméně po pár dnech se mi rozleželo v hlavě, že mi chtěl vlastně udělat radost. Začala jsem se tedy těšit a plánovat, kdy tu změnu image s nakupováním provedu. Ale pořád jaksi nebyl čas. Pak jsem změnila práci a řekla si: teď je ten správný čas. Objednala jsem se a byla celá nedočkavá, jaké to bude.

Dnes ráno mi málem ujel autobus. Vzala jsem to na nádraží autem a nechala ho tam zaparkované. Ještě, že nikde "zelené žabičky" neměřily rychlost. V autobuse jsem znovu a znovu studovala plánek, abych to v Brně našla.





Pokus o selfíčko se moc nepovedl...ale chtěla jsem mít něco pro srovnání na pak...


Nejprve mě příjemný muž usadil ke stolku a během celé Změny image mi buďto on nebo další personál salonu nabízeli vodu, čaj, kávu... Byli velmi milí a přitom nevtíraví. Pak se mě ujal vizážista. Prosvítil mě očním rentgenem od hlavy až k patě. Posadil mě před ohromné zrcadlo, stoupl si za mě a začal povídat o vlasech. Domluvili jsme se na jejich barvě a střihu, který by opticky prodloužil a malinko zeštíhlel moji malou postavu.
Když si mě vzala do parády kadeřnice, už to svištělo. S novým účesem jsem velice spokojená. Je velice vzdušný, ale také lehce upravitelný.
Pak se mnou začal pracovatl opět vizážista. Maloval mi části oblečení a vysvětloval, co se k mé postavě hodí a co ne. A nebyly to jen výstřihy, délky rukávů nebo kalhot. Kreslil i umístění, tvary, barvy a velikosti knoflíků, zipů, kapes. Vysvětlil jak nosit kabelku, abych odpoutala pozornost od jistých neforemných částí mé postavy. Prostě poskytl mi odborné poradenství v nakupování.
Na závěr mě nalíčil. Doteď jsme si vystačila s rtěnkou. Už ani nevím, kdy jsem se líčila se vším všudy. Na šibřinky v březnu?Pak už asi ne. Shodli jsme se, že pro mě bude lepší běžné denní líčení, bez makeupu. Jen zvýraznění očí, tváří a rtů. Je to jednoduché a praktické. Mám od vizážisty pár pomocníčků.

Tuhle krásnou taštičku jsem trošku naplnila já a trošku salon.


Příště si doplním zbytek.... :-D


O tohle selfíčko jsem se pkusila doma asi za 3 hodiny


A ještě jedno selfie


No a takhle jsem vypadala po malém výletě na kole ve 20 hodin.
Nepoužívám lak na vlasy ani tužidlo.
Líčení vydrželo, opravdu nemám makeup, je to jen jemně matující pleťový krém.


Chobotničky pro kulíšky

2. srpna 2017 v 17:57 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Na FB mě zaujala níže zkopírovaná zpráva z novorozenecké JIPky ve FN Olomouc, kterou jsem hned nasdílela.
DOCHÁZÍ NÁM CHOBOTNIČKY!!!
V poslední době si naše maličká miminka velmi oblíbila háčkované chobotničky, které jsme dostali darem od šikovných maminek. Tyto chobotničky mají děti po celou dobu hospitalizace u sebe, jsou díky nim klidnější, cítí se víc v bezpečí a nakonec si je odnesou domů.
Protože bychom rádi věnovali chobotničku každému, hledáme šikovné ruce, které by nám ji podle návodu zvládly vyrobit.
Za každou snahu DĚKUJEME!!!
http://www.nedoklubko.cz/
Podpořena byla touhle zprávou na TV Barrandov. Pusťte si ji přesně v časech od 24:25 do 26:32.
Spustila se lavina solidarity s maličkými nedonošenými miminky. Stala jsem se členkou FB stránky Nedoklubka - chobotničky pro kulíšky. Pořádně jsem si přečetla podrobný návod, jak na chobotničky, vzala peněženku a vyrazila na nákup. V galanterce mě paní prodavačka ujistila, že klubka, které jsem si vybrlala, jsou v požadované kvalitě. Ona totiž byla informovaná a o háčkovaných chobotničkách pro kulíšky toho věděla opravdu hodně. Fandila tomuto projektu. Odcházela jsem z prodejny velice spokojená a s úsměvem na rtech. No a tohle je výsledek mého snažení, první tři chobotničky:
V košíku jsou 100% bavlny Camilla, Kamila a Katka.
Černá nebyla k dispozici,
nějaké "motalinky" je vykoupily.... :-)


Druhá "chapadlinka" má také ještě méně výrazný obličejík.
Ale je v pozitivní žluté barvě.


No a třetí kousek do sbírky.

Už se domlouvám na předání chobotniček na olomouckou JIP. Děje se tak prostřednitvím kordinátorky. Ta je zkontroluje a předá na příslušnou JIPku. Po sterilizaci budou dělat společnost maličkým bojovníčkům. Když je "motám", myslím na ně. Sotva přišli na svět, už se musejí strašně moc snažit, aby tu mohli zůstat. Držím jim pěsti a v nich spoustu štěstí.
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.