Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Prosinec 2017

Dárečky z háčku

28. prosince 2017 v 20:27 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Myslím, že je na čase se trošinku pochlubit nejen svými háčkovanými věcičkami. Háčkování mě chytlo možná ještě víc, než frivolitky. Asi to bude tím, že drobnosti z háčku odpadlé mají větší využití. Stávají se z nich malé dárečky a to mě neskutečně baví. Není to moc nákladný koníček. Zatím si ho můžu dovolit.
Tyto malé přívěsky na klíče jsem háčkovala pro maminky nedonošených miminek.
Předávala je za nás koordinátorka Nedoklubka.



Slečna mého syna si u mě objednala tohoto slonečka.
Měla ho jako dárek pro kamarádku, které se narodí první mimčo.
Ten chobot jsem nakonec vypárala a přišila znovu,
tentokrát neviditelně,
jen jsem jaksi neudělala foto...



Tak a teď se jdu chlubit skoro cizím peřím.
Synova slečna si sice netroufla na hračku,
zato se velice úspěšně pokusila o bačkůrky...


....a čepičku.
a to držela háček prvně od svých dětských let v ruce.
No není dooost dobrá?
Je!


A ještě jednou chlubení skoro cizím peřím.
Vlastně bych měla říct skoro vlastním peřím.
byla bych mor dáda, kdyby jim to vydrželo.
Tyhle rukavice dělala taky ona, pro svou kamarádku.
Na originál fotce je vidět, že se jí dáreček moc líbí,
ale já nevím, jestli by souhlasila se zveřejněním svého fota.


Vánoční přání

23. prosince 2017 v 11:47 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní

Moji milí blogoví přátelé,
občasní i stálí návštěvníci mých stránek,
moc ráda a ze srdce ráda
Vám všem přeji
šťastné a veselé,
krásné
a
hlavně pohodové Vánoce.
Vaše Chudobka1970

Vyplněné co kdyby....

16. prosince 2017 v 21:31 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Tak to nevyšlo. Vyplnilo se to, co se stát nemělo....
Byla jsem na pravidelné gynekologické prohlídce. Paní doktorka mi napsala žádanku na mamograf. Po něm, jako obvykle, následoval ultrazvuk, protože mám nepřehlednou tkáň. Když doktorka asi potřetí přejížděla stejnou část prsu, zneklidněla jsem. Našla tam maličký útvar, nešel vyhmátnout, 12x10mm. Nedalo jí moc práce přesvědčit mě k okamžité biopsii. Týden a den jsem čekala na výsledek rozboru odebraného vzorku. Týden a den jsem samu sebe snažila přesvědčit, že to bude nezhoubné. Ale červíček pochybností se sem tam ozval. A co kdyby to bylo zhoubné? Svěřila jsem se třem lidem, kamarádkám Zdeně a Janě a synovcově ženě Zdeně. To bude dobrý, uvidíš, chlácholily mě.
Slavili jsme synovy 25.narozeniny. Nic jsem mu neřekla, ani tomu druhému. Proč je plašit třeba úplně zbytečně...
Cestou z domu do ordinace mi hlavou proletěla vzpomínka na to, s jakým divným pocitem jsem jela k tátovi, když mi volali, že neodemyká... Paní doktorka si mě pozvala dovnitř a spustila...vy už to asi tušíte, nemám pro vás dobrou zprávu...
Byl to šok. Rána jako z děla. Volala jsem manželovi do práce. Cestou domů jsem ještě stihla zavolat smutný výsledek gynekoložce. Nebyla tam moje doktorka a sestřička si mě objednala. Pak následoval hovor do práce, abych si udělala na tu návštěvu volno. Udělali mi ho, ale musela jsem to nějak oznámit staniční, která byla na semináři. Všechny ty telefonáty byly katastrofa. Pokaždé jsem se rozbrečela. Doma jsem pak kamarádkám Janě a Zdeně poslala stejnou sms...a je to v prdeli... a bláhově si myslela, že tím to mám pro dnešek odbyto. Obě postupně zavolaly. Jejich hovory začaly dost podobně... ty vole...
O víkendu jsme to jeli říct švagrové. Synovcova žena, švagrové snacha, Zdena, se jenom zeptala... ne? A moje smutná odpověď... jo! úplně stačila...
Jedna reakce kolegyně v práci stála za to. Řekla jsem jimto, protože se musely změnit služby v prosinci. Prý... taky jste sestři nemusela onemocnět...Dost rázně jsem jí odsekla.... já si to nevybrala...
Léčím se komplet ve FN Olomouc. Čekání na dovyšetření byla nekonečná. Jednou se dokonce jaksi zapomnělo dohlásit výsledek magnetické rezonance na mamární komisi a já čekala týden navíc zbytečně. Pak mi zavolali, že ve středu si mám jít na chirurgii pro termín operace. Protože už jsem toho měla plné kecky, rozhodla jsem se pro neschopenku. Ve středu mi chirurg řekl, že dostanu protekční termín 15.1.2018. To je víc než 2 měsíce od zjištění, že mám rakovinu prsu. Zanesla jsem neschopenku do práce. Taky se podivili nad dlouhým termínem. Odpoledne jsem měla další telefonát. Pokud mi to nebude dělat problém, tak zítra, ve čtvrtek příjem a v pátek operace. Předoperační vyšetření si prý udělají sami.
Dnes je sobota večer. Jsem po operaci. Jak trefně řekla jedna z dobrých duší držící mě nad vodou, polovina léčby je za mnou. Zítra mě asi propustí domů. Při kontrole se dovím výsledky histologie a podle nich bude buďto jen radioterapie, v tom lepším případě, anebo další operace a chemoterapie. Ale ať jedno nebo druhé, nevzdám se bez boje. Bylo to bolestivé při přípravě k operaci, bude to bolestivé i během další léčby. Špatně snáším bolest. Ale pokud se to bez ní neobejde, jsem připravená ji nějak zvládnout. Nejsem na ten boj s rakovinou sama. Mám vedle sebe človíčka, který mi nesmírně pomáhá, kamarádku Zdenču. Je to holka do nepohody. Dokonce i můj muž ji bere a to už je co říct, protože ona je jen o pár let starší, než náš syn. Když mi bylo hodně ouvej, svěřila jsem se i některým z vás, Libušce, Simči a Dorce. Moc mi to pomohlo. A stále pomáhá. Hlavně když mě popadne sebelítost. Pro mě je moc fajn mít někoho s kým si můžu poplakat, někoho s kým můžu probrat konkrétní věci ohledně léčení a někoho s kým budu mít alespoň na chvíli hlavu plnou optimismu.

Zvonek na sestřičku má i hodiny.


Praktické upozornění na hladovku


Zelenou mám moc ráda.


Pohled z okna mého pokoje.
Noční Olomouc moc úchvatná...


Moje kanylka...
Už od 13.hodin ji nemám... juchů


Dáreček od syna a jeho slečny.
Je to jejich výroba.
Zítra asi budu propuštěna domů,
nejspíš dnes usnu u mého oblíbeného
Harryho Pottera...
Tak dobrou noc

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.