Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Bojácné odpočítávání

22. ledna 2018 v 21:47 | Chudobka1970 |  Téma týdne
10.)
Pavouk
Tenhle strach jsem díky příteli zčásti zvládla. Dokážu vzít do ruky časopis o němž vím, že uvnitř je fotka pavouka. Dokonce na ten obrázek mi chytnu. V ZOO se statečně kouknu do terária. Při tv dokumentu o tarantulích už neodcházím z místnosti, ale s úžasem obdivuji jejich nádherná zbarvení. Ale na obrazovku přitom nedokážu chytnout, co kdybych se ho doopravdy dotkla....

9.)
Tma
Nesnáším, když nic nevidím. Nedokážu si představit, jaké to je být slepý. Nevidět tu krásu kolem sebe? Nemoct háčkovat? No, ale na něco je tma docela fajn. Při milování milosrdně skryje příliš ženské křivky mého těla...

8.)
Faleš
Tahle madam umí způsobit spoustu smutku a bolesti. Bohužel jsem už měla tu "čest". Možná proto jsem teď tak nedůvěřivá a opatrná.

7.)
Zlost
Byla doba, kdy jsem se roztřepala jako ratlík a začala brečet, když na mě měl můj muž zlost. Časy se mění. Bojím se zloby, není dobrý rádce. Spíš naopak. Ve zlosti se dělají ukvapená rozhodnutí, kterých pak s chladnou hlavou litujeme. Po pravdě, nechtěla bych být svým vlastním protivníkem, když se rozzlobím...

6.)
Závist
Je to škaredá vlastnost. Ruku v ruce s falší způsobuje zkázu. Když pak pravda vyjde najevo, zůstane jen hořkost a zklamání. Bojím se závisti, odhalit ji není vždy snadné. Umí se dobře maskovat. Bohužel, závidím i já. Závidím těm, co nemusejí bojovat s rakovinou...

5.)
Závislost
Vím, jak snadno se jeden dostane do vleku závislosti. Nejdřív to byl tv seriál. Když to nešlo, nahrávala jsem si každý díl. Byla to posedlost. Věděla jsem o tom, ale nešlo přestat. Až přítel mě nevědomky dostal z tohoto vleku. On a kolečkové brusle. Jenže pak mi dal syn pod stromeček chytrý mobil s hrami uvnitř. Dala jsem si závazek 3 hry a dost. Ovšemže některé jsou hooodně chytlavé...

4.)
Samota
Jsem společenský tvor. Samota mě zabíjí. Stačí pár hodin soukromí. Samotu fakt nemusím. Asi bych se zbláznila žít sama. Odřízlá od rodiny, přátel. No, vlastně už pomalu začínám bláznit už teď. Jsem teprve měsíc na neschopence, co bude další týdny a měsíce? Zmagořím úplně?

3.)
Bezmocnost
Vyzkoušela jsem si jaké to je být závislá na pomoci druhých. Zbytečně jsem nezvonila na sestřičky, jen když to bylo fakt nezbytné. Ale v nemocnici to ještě šlo. Horší to bylo doma. Bylo mi trapně, když se manžel staral o mou hygienu během týdne horeček. Cítila jsem se mizerně, když mi nezbylo nic jiného, než poprosit o pomoc kamarádku. Donutily mě k tomu silné bolesti a horečka. Manžela neoustili z práce a já sama cestu k lékaři nezvládla. Ona s úplnou samozřejmostí vzala auto, naložila mě a jelo se. Občas jsem bezmocná a mám sklony zuřit nad těžkým vzorem na háčkovanou hračku nebo frivolitku. Ale nemám v povaze se jen tak lehce vzdávat. Tak dlouho to zkouším, až se věc povede. A když to nejde, udělám to po svém....

2.)
Bolest
Byly doby, kdy mě bolest dokázala dostat na kolena. Strach z bolesti z části může za moje částečné zubní náhrady. Když vím, že to bude bolet, ocitnu se rázem ve sračkách. Stalo se mi, že jsem z bolesti omdlela. Přímo před lékařem. Trapas. Nemám ráda trapasy. Kdo má?

1.)
Smrt
Poprvé jsem se jí bála, než mi bylo 10. Bála jsem se, že se těch 10. narozenin nedožiju. Během doplňování kvalifikace na doškolováku nám p|ednášeli o smrti a umírání velmi zajímavě. Ukázali nám, co je to hospic. Pochopila jsem, jak důležité je, aby člověk neumíral o samotě. Pak mě smrt vyděsila, když manžel bojoval s rakovinou varlete. Bála jsem se o něj, ne o sebe. To se děje teď. Jsem vyděšená k smrti. Bylo ohroženo moje vlastní bytí.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 22:43 | Reagovat

Krásně jsi se vyzpovídala. Nevinně, bezelstně přiznáváš, že jsi se bála a bojíš. Něco se ovládnout dá, naučit se s tím žít. Strach o jakýkoli život ale ochromuje. Nejhorší je asi strach z bezmocnosti, odloučení od rodiny a lidí. Naštěstí máš kolem sebe svoje lidi a už víš, že hodně věcí lze zvládnout. Přeju ti, abys nemusela překonávat příliš velký strach a překonala jsi i tu dnešní etapu.
Na konec článku jsi dala tu nejhezčí květinu, kterou ti přeji. Je něžná, ale v nebezpečí dokáže přežít i krutou zimu. Jako ty tvoji současnou lidskou zimu :-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 23:05 | Reagovat

Krásný. Napíšu článek do výběru TT, Meduňka říkala, že můžu... :-)
Držím Ti pěsti.

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. ledna 2018 v 7:23 | Reagovat

[1]: Kitty, tvoje slova umějí pohladit na duši. Děkuji :-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. ledna 2018 v 7:24 | Reagovat

[2]: Prostě to tak cítím. Děkuji :-)

5 hrachajdice hrachajdice | Web | 23. ledna 2018 v 12:05 | Reagovat

Přeju sílu do dalších bojů :-)

6 Jitka Jitka | Web | 23. ledna 2018 v 12:22 | Reagovat

Renatko ani netušíš jak ti rozumím. S přibývajícími neduhy a věkem i já mám strach z bolesti. Bývala jsem tvrdá k sobě, když se jednalo o moje zdraví.To, že jsem byla odkázaná na cizí pomoc jsem si taky užila, ale měla jsem  to štěstí, že tehdy ještě žila maminka.Bylo to před operací vyhřezlé a ulomené ploténky. Později jsem stála  na prahu nemoci s kterou teď bojuješ ty, jen v jiné části těla. To bylo před 14 lety a tehdy jsem byla ještě hrdinka a operaci jsem zvládla levou zadní. Horší pak bylo to očekávání, kdy se zlověstná diagnóza objeví znovu. Dnes už jsem na to trochu zapomněla, ale z jakékoliv operace už mám dnes bobky. Asi bych se už nenechala trápit.Počkala bych na konec ať proběhne tak jak má. Já mám své odžito, ale ty jsi ještě mládě a musíš bojovat a já ti k tomu držím palce.Ty jsi bojovnice a zvládneš to. Ještě musíš kolíbat vnoučata. :-)  :-)

7 Eliss Eliss | Web | 23. ledna 2018 v 12:47 | Reagovat

Každý se něčeho bojíme, ale důležité je se nevzdávat! Přeji ti hodně síly a nevzdávej to ♥

8 Ježurka Ježurka | Web | 23. ledna 2018 v 13:45 | Reagovat

To jsi moc krásně napsala, Renátko. Koukám, že toho máme dost společného, taky se bojím, nejsem ráda sama, mám hrůzu z pavouků... tak přeji, abys vždy každý boj vyhrála!

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 14:21 | Reagovat

Renatko, dobře jsi to napsala, dost jsi se nad tím zamyslela. Strach má každý, i já, ale já bych jen uměl říci - toho se bojím a toho ne. Ale sama bych své strachy asi sepsat neuměla.

10 Natas Natas | Web | 23. ledna 2018 v 14:22 | Reagovat

Mno není toho zrovna málo. Strachu je třeba čelit. ;-)

11 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 23. ledna 2018 v 18:19 | Reagovat

Každý se něčeho bojíme, tak už to prostě chodí. Čím jsem starší, tím více se bojím o své blízké o jejich zdraví, samozřejmě i o to svoje a někdy mne to dokáže pěkně potrápit. Držím pěsti v tomhle boji a věřím ve Tvé vítězství :-)  :-)

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 19:45 | Reagovat

Věřím, že čím budeš starší, tím více strašáků se zbavíš :-).

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 23:34 | Reagovat

Je dobré si uvědomovat svůj strach, aby s ním člověk uměl lépe nakládat. Pohádkového Nebojsu jsem vždycky bral nedůvěřivě jako úchylku mimo přírodní řád.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:27 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:30 | Reagovat

[6]: Vnoučata jsou můj motor vpřed. Máš pravdu :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:31 | Reagovat

[7]: Nevzdat to a bojovat dál... :-)

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:32 | Reagovat

[8]: Děkuju Ježurko :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:34 | Reagovat

[9]: Hodně jsem u toho přemýšlela, trochu hodnotila a snažila se  opouštět... ;-)

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:35 | Reagovat

[10]:] Život je boj... :-)

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:36 | Reagovat

[11]: Strach o své blízké je fakt příšerný... :-)

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:38 | Reagovat

[12]: Snad máš pravdu Jani :-)

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 13:38 | Reagovat

[13]: Ta pohádka je taková temná... :-)

23 signoraa signoraa | Web | 24. ledna 2018 v 17:56 | Reagovat

Strach je naprosto normální a kdo o sobě tvrdí, že strach nemá a neměl, prostě jen lže.
Držím ti palce a věřím, že tvůj muž ti bude oporou, stejně tak, jako jsi byla tou jeho.

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. ledna 2018 v 22:22 | Reagovat

[23]: Nechci to zakřiknout, ale zatím se opřít můžu :-)

25 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 13:12 | Reagovat

Pavouci - bojím se jich, štítím, jsou hnusní a dobrovolně se na ně koukat nechci. Mívám období, kdy to snáším lépe a pak zase období, kdy pištím jako praštěná. Zvláštní :)

Tma - nemám z ní strach, ale slepotu bych těžko snášela.. už nikdy nevidět tváře lidí kolem mě? Hrůza :(

Faleš, zlost, závist.. všechno moc zlé vlastnosti. Ačkoli závist míváme všichni. I já ledacos závidím... :-) Závist neubližuje, dokud nám nezaslepí oči a rozum.

Závislost - je závislost a závislost. První je to, když se staneme závislý na věcech, hrách, drogách, pití... S tím se dá bojovat :) já mám teď období závislosti na PC hrách, které po večer hrajeme s přítelem :D no a pak je závislost na  člověku, potažmo na jeho příjmu.. Já naštěstí v téhle situaci nejsem, ale nechci se do ní nikdy dostat, abych byla závislá na penězích druhých lidí.

Samota a bezmocnost, to jsou smutné věci, zvlášť pro někoho kdo na ně není zvyklý. Mě třeba trošku chybí občasná samota, neoptřebuji se obklopovat lidmi pořád. A bezmocnost v podstatě navazuje na to, co jsem psala u závislosti..

Bolest a smrt... Mě kolikrát až bolest donutí něco řešit, protože se bojím, abych předtím nevypadala jako hypochondr :D a zároveň se bojím, co ta bolest znamená... jsme denně "krmeni" příběhy lidí, kteří neřešili nějakou banalitu a to se pak po letech projevilo právě rakovinou nebo jinou nemocí a už nebylo moc co dělat... to mě asi děsí nejvíc, že něco zanedbám..
No a smrt sama o sobě, je to strach z neznámého.. Co nás čeká potom? Kdy to přijde? Jak?

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. ledna 2018 v 8:11 | Reagovat

[25]: Tak to jsme na tom tak trochu podobně. Své strachy známe, teď už jen maličkost, zatočit s nimi.... :-P  :D  :D  :D

27 Iris Iris | E-mail | Web | 1. února 2018 v 20:41 | Reagovat

Každý má strach, a ať mi niko neříká, že ne!

28 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. února 2018 v 18:20 | Reagovat

[27]: Přesně tak. Když ne o sebe, tak o své blízké. A tak to má být :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.