Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Můj boj s rakovinou - špatný našeptávač

16. ledna 2018 v 21:56 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Konečně jsem myslím pochopila, jak funguje dialýza. Dalo to hodně práce. Ono ve 47 letech měnit zaměstnání je tak trochu na pováženou. Možná, kdybych zůstala v oboru, nebyly by mé začátky tak tragické. Jenže já si řekla, když změnu, tak se vším všudy. Tempo na traumatologii mě strašně vyčerpávalo. Vysávalo ze mě život. Občas jsem neměla sílu ani chuť vůbec na nic. Jen tak jsem ležela u televize a hleděla do blba. Myšlenky se mi zatoulaly někam do neznáma. Při setkání s personalistkou jsem si uvědomila, jak moc chci změnu. Jenže místo na chirurgii, ani na traumatologii nebylo. Zato na dialýze potřebovali novou sílu. Ze slušnosti jsem se tam šla podívat. Docela jsem se lekla. Těch hadiček na přístrojích... Ale byli tam na mě moc hodní. Ukázali mi služby a já šla do kolen...každá holka tam měla alespoň jeden víkend v měsíci volný. Navíc úterý, sobota a neděle bez noční, což je bezva. Zapracování mi šlo docela ztuha. Bylo to něco naprosto neznámého. Vyšli mi vstříc a nástupku jsem měla dělat až v lednu.
Jednou jsme tak seděli na pracovně a holky se domlouvaly, kdy půjdou na mamograf. Rozhodla jsem se, že jdu taky, ale v Prostějově. Zašla jsem na preventivní gynekologickou prohlídku. Paní doktorka mě jako obvykle poslala i na mamograf. Nemám ho moc ráda. Stisknutí prsu je docela nepříjemné. Protože mám tkáň "hutnou", chodím ještě na SONO. Takže jsem i tentokrát šla v klidu a v pohodě. Jenže ta skončila ve chvíli, kdy doktorka opakovaně jezdila sondou po levém prsu. Pak to v přístroji začalo cvakat. Měřilo se. Ale co, a proč tolikrát? Bylo mi navrženo, jestli bych zvládla biopsii. Jsem srab, co se bolesti týká. Asi to na mě bylo i vidět, protože mi hned začala vysvětlovat, že místo odběru vzorku mi samozřejmě umrtví. Jasně, že jsem souhlasila. Bylo by hloupé, nemít jistotu, že to opravdu jen neškodný nález. Opravdu to moc nebolelo, jen umrtvení museli trochu přidat. Samotný odběr tkáně byl takový tupý náraz provedený 3 x. Modřina se povedla krásná. Hezky se rozlila. Za týden jsem si měla jít pro výsledky. Kromě manžela o tom věděly jen kamarádka Zdena a Jana. Obě mě utvrzovaly v tom, že to bude negativní. Jenže hlava si vedla svou. Začal hlodat červíček pochybností.
O víkendu se slavilo synovo čtvrt století. Přijeli oba dva kluci i se svýma slečnama. Měla jsem strašnou radost, že je mám doma. Jako kvočna s kuřátky. Co na tom, že jsou trochu odrostlá. Popřát mu mělo přijít kolem 20 lidí. Nakonec nás bylo jen "17", ve 2+1 .


Obě slečny od synů poskládaly postele v obýváku velice šikovně. Z druhé strany se sedělo ještě na křeslech. V pozdních večerních hodinách pak i na zemi. Pokusila jsem se upéct dort. Mrkvový, promazaný krémem s mascarpone. Chutnal všem. Ještě, že jsem zvolila srdce, protože zdobení mi fakt moc nejde.


Když jsem se ptala syna, co chce k narozkám, poslal mi, mimo jiné, obrázek stylového držáku na pera s tím, že ten asi neseženu. Měl by ho do své vojenské pracovny. Chtěla jsem mu udělat radost a koupila ho přes Amazon. Byly to nervy jak blázen, neuměla jsem platit kartou přes internet a ještě k tomu do zahraničí. To dlouhé čekání na potvrzení, že platbu přijali, mě přivádělo k šílenství. A do toho ještě čekání na výsledek biopsie z prsu. Ale povedlo se. Ani jsem ho nestihla líp vyfotit. Tohle byla jen taková rychlovka, když jsem konečně dostala balíček.


Druhý syn má taky narozky v listopadu, dokonce 19.11.1989. Dostal od bráchy takový hezký dáreček. Hrnek na kafe, který se po zahřátí zbarví. A protože má rád jistý seriál, je v jeho duchu.



Oslava se tedy povedla, jen já byla taková nějaká divná. Posmutnělá. Nedokázala jsem se rozjet. Kmitání mezi kouchyní a obývákem mi dělalo docela dobře. Přišla za mnou synovcova žena a uhodila, co se děje. Nešlo moc zapírat, tak jsem to s biopsií po mamografu, respektiove SONU vyklopila. Ona zase měla vleklý kožní alergický problém. Takže se to zakecalo. V kuchyni mi pak hodně pomáhala jedna ze slečen. Moc se mi to líbilo a užíval jsem si to. Povídaly jsme si v důvěrném rodinném tónu. Prostě taková chvilka štěstíčka a pohody.
V pondělí jsem si přála, aby už byla středa. To měly být výsledky. Jenže nebyly. Doktorka se mi omluvila, mám přijít zítra. Snaha myslet pozitivně vzala za své. Ve čtvrtek ráno mi bylo zvláštně. Hlásek uvnitř hlavy mi našeptával, že klidně to může být pravda. Vzpomněla jsem si, jak mi bylo cestou k tátovi. Tehdy jsem si říkala, jenom ať je to dobrý, klidně ho vemu k nám domů, jenom ať je to dobrý. Druhý hlas mi našeptával, a co když umře. Snažila jsem se ho zahlušit mluvením nahlas. Cestou autem jsem se pokoušela samu sebe přesvědčit, že je to jenom planý poplach. Někde uvnitř jsem věděla, že táta už nežije...
Ten stejný hlas uvnitř mě mi opět našeptával, že je to rakovina. V čekárně mamografie jsem seděla jen chvilku. Paní doktorka si mě zavolala do ordinace, kde mi dělala SONO. Podívala jsem se jí do očí a pár vteřin než mi to řekla, jsem to věděla. Vy už to asi tušíte paní Chudobová, nemám pro vás dobré zprávy... Byl to zvláštní pocit. Jako bych tam snad ani nebyla. Proč mi to vlastně říká? Proč se mám rozhodnout? Mám rakovinu? Já? Ne! Vyšla jsem ze dveří ordinace, čekárny a v hale to na mě padlo plnou vahou. Panebože, mám rakovinu! Začalal jsem plakat. Nezdravila jsem nikoho, přitom skoro všechny znám. Bylo mi to šumafuk. Zavolala jsem manželovi. Do telefonu se to hodně špatně říkalo, ale nedokázala jsem s tím být sama. Měla jsem se rozhodnout, jestli léčba doma v Prostějově, nebo na vyšším pracovišti v Olomouci. Chtěla jsem se poradit s doktorem z bývalého oddělení. Utřela jsem slzy a vyjela na traumačkučku. Seděl na pracovně za počítačem a hned se ptal, jak se mám na novém pracovišti. Měl dobrou náladu, stejně jako holky. Neměla jsem to srdce mu ji zkazit. Po chvilce jsem odešla, aniž bych cokoliv vyřídila. Cestou domů jsem ještě zavolala na gyndu, že to tentokrát nedopadlo a oni si mě hned pozvali na pondělí. Jenže já měla mít denní. Následoval další telefonát, tentokrát do práce. Mezi vzlyky jsem sekretářce řekla, co potřebuji a proč. Ona mě ujistila, že všechno ráda zařídí, protože vrchní i staniční byly někde na kongresu.
V bytě to na mě zase padlo. Uvědomila jsem si, že obě kamarádky taky čekají, jak to dopadlo. Na volání mi už nezbyly síly, měly to vyřešit krátké zprávy o 4 slovech. Je to v prdeli. Jasně, že následovaly jejich telefonáty. Jana brečela se mnou. Zdena asi byla hodně v šoku.
Musela jsem to ještě říct oběma klukům. Nechtělo se mi do toho. Několik dnů jsem se vymlouvala sama sobě, že jim zkazím vánoce. Už si to dvakrát prožili s tátou a teď jim dám pecku já, pod stromeček. Voják nemohl přijet domů. Tak jsem mu chtěla zavolat, aby u toho byla i jeho slečna. Jenže ona měla nějaké školení mimo Prahu. Nakonec jsem to jako první zavolala jí. Poradila mi, abych mu to řekla až později odpoledne, na večer měl domluvené posezení s kamarády v hospůdce. Cítila jsem se hrozně provinile během toho smutného telefonátu. Druhý syn i se slečnou si to vyslechli společně. Škoda, že ani oni nemohli přijet. Nebo je to možná dobře. Kdoví, co by se pak během dlouhé jízdy zpět do jejich bytu mohlo stát.



V den, kdy jsem se diagnózu rakovina levého prsu dověděla, jsem načala litrovou flašku vaječného koňaku. Nedávala jsem si ho do kávy, ale pila ho ze štamprlek. Vlastně v ten čtvrtek poprvé přímo z láhve. Do operace se mi povedlo celý litr zkonzumovat nebo chcete-li prostě vychlastat. Další jsem raděj nekoupila.
Rakovinu mám zachycenou v začátku, na mamografu nic nebylo, až na ultrazvuku. A hmatného taky nic nebylo. To mi dává velkou šanci na úplně uzdravení se. Táta mi kdysi řekl, že jsem tvrdá ženská. Hodně o tom teď přemýšlím, co tím vlastně myslel. Kamarádky i rodina tvrdí, že jsem silná osobnost, že to zvládnu. Ono nic jiného nezbývá, než bojovat. Síla žít je velice silný motor. Děkuji všem za milé a povzbudivé komentáře pod tímto článkem. Snažila jsem se vypadat navenek statečně. Jenže to bylo divadlo. Hodně mi pomohla " moje" milá Doktorečka. Díky ní jsem si utřídila spoustu myšlenek. Taky mi píší Simča, Ježurka a Janinka, ta mě drží nad vodou přes FB. Asi nejvíc kromě manžela, který se neuvěřitelně snaží, mi pomáhá kamarádka Zdenča. Je dobré vědět, že je úplně normální se bát. Že je normální si pobrečet nejen o samotě, ale i s kamarády, s rodinou. Že v tom nejste sami. Kolem sebe máte spoustu lidí s podobným problémem a někteří jsou na tom mnohem hůř než vy. Přesto trocha sebelítosti není na závadu, pokud se v ní člověk neutápí 24 hodin denně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Unavená matka Unavená matka | 16. ledna 2018 v 22:31 | Reagovat

Milá Chudobko, přemýšlím, jak Tě povzbudit, těžko se hledají slova, pokud se chci vyhnout frázím... každý z nás má v sobě ukrytou sílu, jen i najít! Já Ti přeji, abys měla kole sebe lidičky, na které se můžeš spolehnout, a kteří ti pomůžou, když bude potřeba! Abys kolem sebe cítila lásku. Vím, že to nevzdáváš, to je z tvého článku cítit. Přeji Ti také, abys tu svou vnitřní sílu našla!! :-)

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 6:45 | Reagovat

[1]: Nevzdám to. Právě proto, že mám kolem sebe prima lidi. Jsem za ně strašně ráda. Je snadnější rakovině psát, než to někomu říct....

3 vvaalleerriiee vvaalleerriiee | 17. ledna 2018 v 7:46 | Reagovat

Dobrý den,

určitě bude vše v pořádku. Moje mamka taky měla rakovinu prsu, přišlo se na to brzo a dnešní medicína dokáze spoustu věcí. Jen tak dál s Vaším krásným pozitivním přístupem :)

4 yellow yellow | 17. ledna 2018 v 8:03 | Reagovat

Moc Vám držím palce, aby vše dobře dopadlo.

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 8:18 | Reagovat

[3]: Je to jako na houpačce, ale poslední týden se víc a víc usmívám... :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 8:19 | Reagovat

[4]: Taky v to pevně věřím :-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 8:31 | Reagovat

Věřím, že tě tvoje rodina podpoří a zdravotnictví pomůže. Buď ráda, že jsi šla náhodně s kamarádkama na vyšetření a našlo se to brzy. Taky jsi to vypsala, aby věděly i ostatní. Bojuješ a nejsi sama, myslím na tebe. Pomůže navíc i víra, že bude líp a dračici zmůžete společně s tvým okolím. Moc ti držím palce přeji ti, ať máš důvody se víc a víc usmívat. To hodně pomáhá, když už víš a můžeš spolupracovat :-)

8 beallara beallara | Web | 17. ledna 2018 v 9:01 | Reagovat

Kočičko, já ti to pořád říkám, mráz kopřivu nespálí a jsem tu pro tebe kdykoliv. Drž se a když to čtu, jsi dobrá, fakt dobrá, ale to jsme si za ty roky už řekly mnohokrát :-D

9 signoraa signoraa | Web | 17. ledna 2018 v 9:09 | Reagovat

Bojuj a nevzdávej to!!!
Držím ti palce a věřím, že to zvládneš.

10 bluesovka bluesovka | 17. ledna 2018 v 9:56 | Reagovat

Zkušenost je nesdělitelná, ale mám ji taky, takže moc rozumím . Na blogu nejsem dlouho, ale už jsem zjistila, že jsou tu silný lidi, kteří pomohou - byť jen slovem. Já přeji samozřejmě zdraví a piš, piš, vypisuj se. Až se uzdravíš, budeš koukat, jak jsi byla silná. :-D  :-D  :-D

11 hrachajdice hrachajdice | Web | 17. ledna 2018 v 10:07 | Reagovat

Taky to máme v rodině  a já chodim na Sono už od svých 23 let a jsem tam suveréně nejmladší . Bohužel mě to ani neproplácí pojišťovna , protože jsem nedorostla ještě do toho věku . Sice je fajn mít jistotu ,ale stát s tím nepočítá . Každopádně přeju hodně zdraví - to dáš ;-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 11:02 | Reagovat

[7]: Jsem za tu náhodnou prevenci ráda. Teď už vím, jak moc je důležitá. Pokud se mi tohle povedlo předat dál, mělo moje sdělení smysl :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 11:04 | Reagovat

[8]: Jsem strašně ráda, že jsi Simi :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 11:04 | Reagovat

[9]: Bez boje to určitě nevzdám :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 11:08 | Reagovat

[10]: Ono to skutečně pomáhá. Vypsat se ze všeho je trochu snazší, než o tom mluvit. Budu psát dál. Věřím, že se mi tento boj povede dotáhnout do vítězného konce :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 11:11 | Reagovat

[11]: Je to jako v té písničce: když nemůžeš, tak přidej víc...to dáš. Stala se jakýmsi mým talismanem. :-)

17 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 11:49 | Reagovat

Kdybych měla napsat první, co mě u čtení napadlo, pak je to jaké máš vlastně štěstí.
Na jednu z nejhorších zpráv jsi čekala obklopená milujícími lidmi a to je snad to úplně nejlepší.
Další, co mě napadlo, že tu šanci koukej chytit a rozhodně nepustit.
A nakonec mě napadlo, jak jsi skvělá, jak ses rozhodla prostě žít. Kruci, dá se žít bez nohy, podle některých politiků to vypadá, že se dá žít i bez mozku, tak co by nešlo žít bez pitomýho nádoru, ne?
Přidám se k zástupu těch, co Ti budou držet palce. Co tu budou pro Tebe, kdyby ses chtěla vykecat, vybrečet, vyvztekat... A nebo smát :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 12:59 | Reagovat

[17]: Ti politici mě fakt rozesmáli :-D Život mám sakra ráda. Stojí mi za to o něj bojovat. A jak jsi řekla milá Baruško, nejsem na to sama :-)

19 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 13:18 | Reagovat

Milá Chudobko,
úplně jste mi teď vyrazila dech. Po celou dobu, co jsem článek četla, jsem tajně doufala, že to bude nezhoubný nádor, jen nějaká tuková bulka... Moc mě to mrzí, ale na druhou stranu moc držím palce! Myslím, že je naprosto přirozené mít strach stejně jako plakat. A plakat jak o samotě, tak s nejbližšími. Tím uvolnit ten strach a pak se pevně postavit na nohy a bojovat... :-) a až dojdou síly, opět se vyplakat, zanadávat na zku*vený život a proč zrovna já a pak určitě přijde aspoň malá úleva a s ní chuť bojovat dál.. a než se nadějete, budete zase zdravá a obklopená svou milující rodinou a námi, blogovými přáteli :-)

20 dáša dáša | Web | 17. ledna 2018 v 13:42 | Reagovat

Renatko, je dobře, že máš okolo sebe milé lidi, kteří Ti přinášejí radost a smích. Máš v sobě pocit, že vše dobře dopadne ? A že znervozníš, až kdy půjdeš poléčení na prohlídku ? Ty jsi silná, zvládneš to!Nic jiného si nepřipouštěj. Prožila jsem si totéž, když jsem byla po operaci a po léčení, doktor mně řekl,že mám vše hodit za hlavu. Opravdu jsem to hodila a jela od něj vyzvednout dcerku na tenis a fungovala jsem doma, jako bych před tím byla na dovolené. Držím Ti pěsti! :-)

21 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 13:45 | Reagovat

Je mi to líto, ale nedá se nic dělat než bojovat. Držím palce, abys to všechno zvládla v pohodě. Pozitivní myšlení Ti hodně pomůže. :-)  :-)

22 Pear Pear | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 14:29 | Reagovat

Četla jsem se zatajeným dechem, i když jsem bohužel věděla, jaký je závěr. Hlavně, že se vše ale zachytilo včas! Přeji moc moc zdravíčka, štěstíčka a hlavně pevnou vůli pro boj. Držím palce. ♥
A jak už jste zmínila výše z jedné písně - Když nemůžeš, přidej víc. Zakřič prostě z plných plic, že slovo nejde neexistuje! ;)

23 stuprum stuprum | Web | 17. ledna 2018 v 16:16 | Reagovat

No jo, dneska se na to relativně brzo přichází, tak se i to dobře léčí.

24 Janinka Janinka | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 17:09 | Reagovat

Renatko, držím moc pěsti, ať je to zase všechno v pořádku. Jsi takový jemný, hodný a citlivý človíček, to prostě nemůže dopadnout jinak, než dobře! :-)

25 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. ledna 2018 v 17:35 | Reagovat

Už druhý den přemýšlím, co Ti napsat, aby to nebyla jen vlahá slova, ale měla něco do sebe. Nakonec vidím, že pocity vyjádřily už blogařky přede mnou a já se s nimi ztotožňuji. Znám kamarádku, co měla (má) podobné a žije vesele dál už 11 let. Už ví, čím to, že asi k tomu přišla. A nyní je vyrovnanější, posunulo ji to dál. Je dnes vlastně šťastná a i jinak (vděčněji) se dívá na svůj současný život. Přeji Ti, aby do budoucna hleděla na svět kolem sebe jako ona. :-)

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 17:58 | Reagovat

[19]: Teda a teď mi úplně zvlhly oči :-) Jsem naměkko. Děkuji za milá slůvka :-)

27 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 18:01 | Reagovat

[20]: Mám v sobě chuť všechno zvládnout. Sice znervózním při každé komplikaci, ale pak zatnu zuby a jedu dál. Ono nic jiného ani nejde. :-)

28 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 18:02 | Reagovat

[22]: Děkuji milá Hruštičko. Ten slogan pana Zátopka z písničky je mou hymnou :-)

29 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 18:04 | Reagovat

[23]: Máš pravdu, léčí se to docela dobře, když se na to přijde včas. Mám moc pilného andělíčka strážníčka :-)

30 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 18:06 | Reagovat

[24]: Jani, udělám všechno pro to, aby to dopadlo dobře. Není to tak úplně snadné, ale překážky jsou id slova překonávat :-)

31 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. ledna 2018 v 18:09 | Reagovat

[25]: Děkuji ti moc :-) Všechno zlé je k něčemu dobré. Hodně nás to sblížilo s manželem. Protože znám lidi, které takhle nemoc rozdělila, moc si toho sblížení považuju :-)

32 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 17. ledna 2018 v 18:11 | Reagovat

Renatko, přesně jak vše popisuješ jsem si prožila v lednu 2015. Běžná kontrola na mamografu,pro jistotu také sono. Rodinná anamnéza, tak jistá obezřetnost až do 63 let pohoda. Nic jsem si ani nemohla nahmatat, nedalo se :-( Pak rána a hned sono, biopsie, nebála jsem se, stále jsem doufala. Výsledek - konsilium a slzičky byly, ovšem také dotaz směrem ke konziliu a mamoložce. Jak to budeme řešit, co mám dělat. Naštěstí v neštěstí byla přítomna zlatá paní doktorka Heroková. Podívala jsem přímo do očí a požádala, zda bude držet taktovku a já jako orchestr se budu řídit jejími pokyny, jinými slovy - mám ve vás důvěru. A pak šlo vše jak po drátku - její slova - "bude to běh na dlouhou trať" slyším dodnes. Byl to běh velmi dlouhý - předoperační vyšetření a další rána. Zjistil se nádor na levé ledvině, konzultace s paní doktorkou - pátek 13. 2.2015 mě operovala prso. Pro mě je 13" šťastné číslo a měla jsem důvěru v lékaře, povzbuzení od rodiny, přátel a hlavně musela jsem být brzo fit a podstoupit boj s ledvinou. Začátkem března mě v Jičíně laparoskopicky odoperovali nádor a odstranili ledvinu. V dubnu jsem již plná síly a optimismu nastoupila chemu a následně ozářky a biologickou léčbu. Červen 2016 jsem doběhla do cíle, díky důvěře v lékaře a hlavně díky paní doktorce Herokové, její taktovce pod kterou jsem pomyslně bojovala. Rodina skvělá, přátelé a moc mě pomohlo. to, že na mě čekalo mých 40 členů klubu seniorů, který vedu. Měla jsem pro koho žít dál, pro rodinu, pro ostatní, pro sebe a také pro velkou snahu špičkového týmu lékařů, kteří se mě v mém boji ujali.
To, že bude nález pozitivní,s tím jsem se ráno v den konsilia probudila. Vyděšená,spocená a ubrečená, přesně jsem věděla, že to bude jasný. Ovšem malá naděje, že vše bude sluncem zalito a já se mýlila a se mnou i děsný sen,byla. :-( Před pár týdny a také včera jsem kolegyni kladla na srdce, nechytrač, buď pokorná a přijmi verdikt lékařů. Neházej flintu do žita a bojuj. Nechtěla vůbec na operaci, vše chtěla nechat tak :-(
Renatko, nebudu psát, že to dáš, ty to opravdu dáš :-)

33 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 17. ledna 2018 v 18:12 | Reagovat

[32]: O_O tak, to vidíš a kecám a kecám, zdravím :-D

34 Věrka S. Věrka S. | E-mail | 18. ledna 2018 v 2:20 | Reagovat

Renatko, musí to být hrozně těžké se dozvědět tuhle diagnózu. Ale ty jsi opravdu silná ženská, v životě jsi toho už zvládla tolik. I s touhle mrchou se popereš vítězně,  rodina, kamarádky, i my, které tě známe jen z blogu, všichni na tebe myslíme, držíme pěsti a věříme!Tvůj úsměv a optimismus ti pomůže!

35 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. ledna 2018 v 7:05 | Reagovat

[32]: Asi si stojím na vedení. Jak vlastně dopadl ten poslední nález?
Věřím lékařům, co se léčby týká. Nesnažím se experimentovat s alternativní medicínou. Jen využívám bylinky k podpoře imunity, i když zatím je mi to prd platný. Podpory rodiny i přátel si moc vážím. Moc dobře vím, že to ani omylem není samozřejmost. Dnes jdu na onkologii a poprvé budu mluvit s dr., která povede mou onko léčbu. Netuším, co mě v rámci ozařování čeká. Druhá část léčby začne... :-)

36 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. ledna 2018 v 7:06 | Reagovat

[34]: Děkuji za milá a povzbuzující slova. Jsem moc za ně moc ráda :-)

37 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 18. ledna 2018 v 9:35 | Reagovat

Renatko, už název článku mě pořádně vyděsil. Ale ty jsi opravdu velmi silná ženská a já vlastně vůbec nepochybuji, že by jsi to nezvládla. Budu na tebe pořád pořád myslet. TY TO PROSTĚ DÁŠ!!!!!!!! Drž se, buď silná !!!!

38 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. ledna 2018 v 12:10 | Reagovat

[37]: Musím Heli, s ničím jiným ani nepočítám :-)

39 Ježurka Ježurka | Web | 18. ledna 2018 v 14:18 | Reagovat

Renátko, ty mi tedy dáváš! Před chvílí jsem četla článek u Dášenky, který mne rozplakal a teď tvoje velké přiznání. Nedivím se, že jsi z toho byla hotová. Kolikrát mně v nemocnici brali vzorek polypy z tlustého střeva a to čekání na výsledky histologie mne taky vždy trápily, ale zatím to bylo vždy OK. I když ty poslední operace v Kladně mi daly hodně zabrat a doktor mi řekl, že by možná šel odstranit lépe nádor zvaný tím ošklivým slovem, než to moje "sežrané" střevo od toho zánětu. Teď se také bojím, jak mi budou dávat zpět tu stomii, ale jdu do toho a věřím. Ještě se vrátím k té dialýze. Jak to tam vypadá, jsem zažila na vlastní kůži a mohu jen konstatovat, že tam nebyly sestřičky, ale "andělé", i když to bylo "jen" tady u nás v Mostě. Držím stále pěsti, ty to musíš zvládnout, jinak to taky nevidím.

40 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. ledna 2018 v 16:51 | Reagovat

[39]: Ten článek jsem taky před časem četla. Je hodně smutný.
Držím ti pěsti, aby operace dopadla na výtečnou a bez komplikací. Jsi velmi statečná osůbka. Mám tě ráda :-)

41 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 19. ledna 2018 v 0:07 | Reagovat

[35]:Jak dopadl druhý nález? ledvina se musela vyoperovat naštěstí laparoskopicky celá i s nádorem. Chodím na kontroly,jsem bez ledviny, ale je vše OK. Nebyl nádor naštěstí pozitivní, ale vyndat šel pouze s ledvinou. :-)

42 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. ledna 2018 v 6:21 | Reagovat

[41]: No, když pracuje druhá ledvina, není to až taková hrůza. Ale dva nádory naráz, tak to je síla. Hlavní je, aby už bylo dobré :-)

43 Michaela Michaela | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 8:21 | Reagovat

Jsem zdravotní sestra, je mi přes 40 let, dialýzu mám v patře nad mým oddělením, v únoru jdu na mamograf, mám hutnou tkáň, takže asi i sono.....ta podobnost mě děsí. Nicméně, držím palce a věřím, že vám všechno dobře dopadne.

44 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. ledna 2018 v 20:20 | Reagovat

[43]: Tak to budu držet palečky, aby tam nic nebylo :-)

45 Pavla Pavla | 20. ledna 2018 v 0:02 | Reagovat

Renatko, moc držím palce a vím, že vše dobře dopadne. Tak to prostě cítím. :-)

46 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. ledna 2018 v 19:19 | Reagovat

[45]: Já v to taky věřím Pavli :-)

47 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 21. ledna 2018 v 20:05 | Reagovat

Renatko, Ty se určitě nevzdáváš a budeš bojovat, a já Ti budu držet všechny palce. Vlastně už držím, myslím na Tebe :-)

48 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. ledna 2018 v 21:23 | Reagovat

[47]: Evi, děkuju moc :-)

49 ScottDiz ScottDiz | E-mail | 5. května 2018 v 12:50 | Reagovat

*
*
Pictures, images and Video  3 -5  -7 -9 -12 _15 years P0rno
*
Download here: Link1: http://minurl.ru/64o7N
Download here: Link2: https://rocld.com/n8g76
*
*
*
*--

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.