Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Můj boj s rakovinou - ukončená léčba

26. dubna 2018 v 13:34 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
V listopadu loňského roku mi zjistili rakovinu v levém prsu. Následovala lavina vyšetření. Stále jsem chodila do práce. Chvilku mi trvalo, než jsem se kolegyním na dialýze svěřila, co se děje.

Tahle je vyzdobený jeden z podchodů vedoucích k FN Olomouc



Datum operace mi volali v den, kdy jsme si vezli domů úplně první úplně nové autíčko.
Jezdíme teď v červeném modelu Kia Venga 1,6


Po úmorném, téměř měsíčním čekání mě konečně odoperovali. Měla jsem strach, kdo by neměl... Navíc coby letitá chirurgická sestra znám všechny možné eventuality, které můžou nastat. Asi i proto je můj nesilnější zážitek spojený s dospávacím pokojem, kam mě po zákroku odvezli. Starala se o mě kolegyňka z vysoké Alička a já se jí tam rozplakala. Taková byla moje radost a vděčnost z dobrého konce operace. Zpočátku byla bolestivost minimální. První den jsem prospala. Druhý večer jsem si chtěla vzít léky od bolesti, ale sestřička je jaksi pozapomněla donést a já usnula i bez nich. A to jsem dost velký bolestínek. Ze strachu z bolesti vyvádím psí kusy, tedy vyváděla jsem. Dnes už se mu dokážu postavit a čelit bolesti. A když je jí už moc, tak prostě omdlím...no prostě posera...
Na vánoce mě sice propustili domů, ale nesměla jsem vůbec nic dělat. Dokonce mi z kraje nešlo ani háčkovat. Na pečení cukroví musela hospodyňka ve mě úplně zapomenout. Něco se koupilo. Něco mi donesla kamarádka Zdenča. Něco dovezli kluci, když přijeli.


Z dárečků od Ježíška nejvíc bodoval gramofon a LP maďarské rockové skupiny Omega.
Dostalo mě, jak se kluci s manželem přiznali,
že vypukl boj, od koho tenhle dárek dostanu.
To, že dohromady vytušili moje tajné, nevyslovené přání,
to byla moje chvíle neředěného štěstí.


Hojení obou operačních ran (odstranění nádoru v prsu a dvou uzlin v podpaží) šlo jako po másle. Do vánoc. Pak nastal obrat. V podpaží se rozbujel zánět. Jak později trefně napsala kamarádka v sms: "Přece jsi jako zdravotník nečekala, že to bude bez komplikací?" Jenže já to najivně čekala. Do toho jsem chytla parádní chřipku. Vysoké teploty se nedařilo srazit. Ruka bolela jsko čert. Manžel si dobrovolně zahrál na ošetřovatelku. Uvědomila jsem si svou závislost na něm a nebylo mi to příjemné. Jak asi musí být ležícím lidem v nemocnici, když si musí o všechno říct? Člověku v takových chvílích dojde význam spousty "samozřejmostí". Sotva horečky opadly, ujala se mé maličkosti rýma. Nemohla jsem dýchat ani s kapkama. Na ORL dokonce zvažovali, jestli mi ucpané dutiny nevypláchnout. Když si doktorka přečetla moji propouštěcí zprávu, návrh zamítla s tím, že jsem si už užila dost. ATB mi nenapsala vzhledem k palbě, kterou mi dávali během operace před pár dny. Dostala jsem speciální kapky a prášky a ono to hned ten večer zabralo a já v polosedě usnula. Jenže tenhle zánět dutin rozhodně neprospěl hojení zánětu rány v podpaží. Čekala mě bolestivá návštěva chirurgické ambulance. Připadala jsem si trapně. Proč mám zase někoho otravovat na ambulanci, mají tam práce až nad hlavu. Jenže ono mi nic jiného nezbylo. Muž byl v práci. Poradil mi kamarádku Zdenu. Strašně nerada si o něco říkám. Ale ona mě ochotně do Olomouce zavezla. Vzala s sebou i malou neteř. Zdena to ale viděla, jak nse bojím a jak mě to bolí. Měla jsem strašný strach z bolestivého ošetření zánětu. Punkci onoho abscesu nakonec udělala doktorka, která mě operovala. Bolelo to jak s..ˇa. Slzy mi tekly, ale nezařvala jsem ani jednou. Vycházelo ze mě jenom syčení. Postupně se mi vše hezky hojilo. trvalo to dlouho, skoro měsíc. Pak mě zase v podpaží začalo pálit, jizva zrudla a zvrdla...


Večer jsem se sprchovala a jak se prsty dotkly jizvy, nahmatala jsem hrbolek.
Jemně, abych si náhodou nezpůsobila bolest, jsem zajela nehtem...
a tohle jsem vytáhla...
Je to steh vstřebatelného materiálu,toho, co se zvnitř rozpadne...ups..
Do rána jizva krásně zrůžověla a byl klid.


Když mi začátkem února doktorka na onkologii dala termím ozařování, myslela jsem, že mě budou omývat. Až od 1.3. ? Prý je to v pořádku, stačí místo ozářit do 6 měcísů od operace. S dotorem na radioterapii sme si rozhodně nesedli. 3 týdny před termínem mě pozval na zaměřovací CT. Prý ty čáry nesmyju, jsou zakreslené genciánou. Při podpisu informovaného souhlasu s ozařováním, jsem si přečetla, že alternativou k ozářkám je mastektomie - odstranění celého prsního svalu. Bylo mi to divné, známá byla po mastektomii a přesto ji hrudník ozařovali. Chtěla jsem vědět, co bych mohla udělat pro zmírnění nevratných nežádoucích reakcí po ozáření a bylo mi nabídnuto záření v nádechu. Oddálí se orgány v hrudníku od místa ozařování. Nejdřív mě to naučili, dýchá se s přístrojem, pak následovalo druhé, opravné CT zaměření. Ane ne 2 hodiny po tom prvním. Můj dotaz na sanitky během 25 cyklů každodenního (v pracovní dny) ozařování byl smeten s tím, že snad nechodím o berlích a nejsem nemohoucí. Jak budu jezdit, mu bylo srdečně fuk. Vždyť tam jezdí lidé až Jesenicka. Vymohla jsem si se slzami v očích aspoň možnost "cesťáku". No a po tomhle výživném dopoledni jsem s povděkem využila služeb onko - psycholožky.
Během třítýdenního čekání se samozřejmě genciánové čáry smývaly. Ještě že v papírnictví mají lihové fixy...


Čekání bylo hoodně dlouhé.
tak jsem si ho krátila po svém, s háčkem v ruce
nebo i bez něj.


Na první ozářku se mnou jel muž. V kabince jsem se radiologa zeptala, jestli by byl problém od příště napsat sanitku. Usměvavý radiolog mi odpověděl, že ne, vždyť z Prostějova sem jezdí spousta žen. Od druhého dne, jsem vždy v 17:30 přijela sanitkou. I přesto, že nemám berle a nejsem nemohoucí...
Abych ušetřila 5 ozářek navíc, souhlasila jsem s jedním maxizářením. Říká se mu brachyterapie. Provádí se v celkové narkóze. Do místa po vyjmutí nádoru se zavede několik (mě 11) dutých jehel, které v sobě mají něco, co vede záření. To je tím pádem bezpečně vedeno pouze do potřebného místa a nezasáhne ostatní orgány. A je mnohem silnější - 10 greyů. Normálně se ozařuje 2 greye. Když mi to doktor vysvětloval, řekl, že se to udělá hned v první dny záření, kdy ještě není kůže změněná. To bylo v protikladu s tím, že podle něj je ozáření bezpečné, bez vedlejších účinků. Na zákrok mě vezla Zdena a měl pro mě přijet muž. Jenže "můj milý" doktor radiolog mě zapsal jiný termín do počítače a jiný na kartičku. Takže za dva dny se to celé opakovalo znovu. Zákrok opravdu nebolel. Jen při vathování 11 jehel už jsem nebyla v narkóze. Nebylo to nebolestivé.
Ozařování samo o sobě opravdu nebolí. Jen se kůže musí promazávat. Speciální mast není levná. Zpočátku to bylo fajn, každý týden mi brali odběry a prohlížel mě lékař. Ale posledních 14 dní se vše přetavilo v peklo. Prso ztěžklo, ztmavlo, bylo velmi citlivé. Proběhl tam zánět s masivním otokem. I přes poctivé nosení sportovní podprsenky a pravidelné promazávání, nakonec kůže během jediné noci popraskala. V podpaží se mi jizva úplně rozjela. Pod prsem vznikla těžká opruzenina. O bolestivosti asi mluvit nemusím, že? Jezdila jsem na převazy a ozářky se tím pádem přesunuly na dopoledne.


Člověk si zvykne na všechno i na bolest.
Já hledala únikopět v háčkování.


Po ukončení radioterapie mi onkoložka oznámila, že žádné další vyšetření už mě nečeká. Prý jsem toho záření už měla dost. Z toho mi až zamrazilo v zádech. Koncem června jdu na kontrolní vyšetření s odběrem krve. Budu v něm mít i tumormárkry. Pokud by byly pozitivní, udělalo by se další potřebné vyšetření. Chvilku mi trvalo, než jsem tuhle informaci zpracovala. Nakonec mi spolužačka pracující jako staniční sestra na onkologii potvrdila, že je to běžný postup. Takže mi zbyly jen ty děsné prášky. Nádor byl hormonálního původu. Tabletky potlačují hormonální růst. Užívám je od 1.2. a podle lékařky je budu užívat ještě 5 - 10 let, to rozmezí je docela široké. Kdyby ten Tamoxifen aspoň nebyl tak moc toxický. Když mě nazabije rakovina, pokusí se o to Tamoxifen. Jeden jeho účinek už pociťuju teď. Zvedl se mi tlak. A zadržuju vodu v těle, čímž přibírám na váze. Budu muset na interní vyšetření.
To jsou ale věci, se kterými si nějak poradím. Hlavní je, že jsem to všechno přežila. Dokonce se mi už vyhojila kůže po ozařování. Ještě je trochu víc citlivá, ale že by vyloženě bolela, to ne.
Byla jsem se domluvit v práci, kdy bych asi tak mohla zpět. A vyšlo najevo, že mi ta dialýza moc nesedla. V klidu jsme se tedy domluvili na přesun jinam. Ještě se neví kam, protože momentálně není volné místo v chirurgickém oboru. Tak nějak se mi ulevilo.


Ještě jednou moje háčkování.
Je to prostě relax.


Takže jsem to prozatím přežila. Momentálně se nacházím ve fázi rekonvalescence. Nejméně do 1.6. budu doma odpočívat a nabírat síly. Pokusím se odhodit nabraná kila. Ale když se mi to nepovede, svět se nezboří. Už jsme s mužem vyjeli na kolech. Jen pár km, v klidu a hodně pomalu. Moc se mi to líbilo. Taky jsem letos poprvé posekala trváník na domečku a vyplela záhonky. Jen mě teď trochu zlobí klouby. Ale to se poddá.
Jsem strašně ráda, že je léčba za mnou, že jsem to všechno přežila.
Jsem strašně ráda, že můžu být ještě spoustu let se svou rodinou,
s kamarády a přáteli a taky s váma všema tady na blogu.
Mám vás tu moc ráda :-)

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 14:09 | Reagovat

panebože já jen zírám...proč se ti lidi v nemocnici a ještě na takovém oddělení nechovají přiměřeně situaci?oni to asi berou jako rutinu:(
a to že sis vytáhla něco co se mělo vstřebat..no k tomu nemám ani co říct:(

ale jsem moc ráda že to máš za sebou a že už se cítíš lépe tak mi to přišlo...
a budu držet palce ať jsou výsledky v červnu v pořádku

ale řeknu ti to čekání na operaci a pak další vyšetření až v červnu to je mazec

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 14:12 | Reagovat

Renatko, zažila sis toho hodně. Člověk by ani netušil, kolika peripetiemi se musí projít. Ty to ještě navíc vnímáš jako zdravotník, přesto Tě dost věcí překvapilo. Jsem ráda, že se vše zdařilo a že už máš to nejhorší za sebou. Držím palečky i nadále. Jsem ráda, že jsi to tu napsala. Obyčejný smrtelník o takových věcech nemá ani šajn. :-)

3 Bev Bev | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 14:32 | Reagovat

Četla jsem s obdivem a úctou, těžké časy máš za sebou. Ze srdce přeju, aby vše bylo v pořádku. A žasla jsem nad krásou těch háčkovaných potvůrek, jaké krásné barvy a milé obličejícky. Držím palce. :-)

4 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 15:34 | Reagovat

Renatko, obdivuji Tě. :-) Užila sis svoje. Doufám a držím pěsti, že v červnu vše dobřa dopadne.
Nevím, jestli bych to vydržela, jsem taky strašně citlivá na bolest. Vadí mi i odběry krve.
Tvůj háčkovací relax je úžasný - plodí samé krásné věcičky a zvířátka. :-)

5 signoraa signoraa | Web | 26. dubna 2018 v 15:47 | Reagovat

Renátko, čtu to se zatajeným dechem. Mám pocit, že sis to opravdu vybrala všechno dohromady, včetně zánětů, chřipky a rýmy. Moje babička měla pro tohle větu: "Na posranýho i hajzl spadne." Za ten výraz se omlouvám, bez něj by však ta věta nevyzněla.
Takže držím palce, aby odběry v červnu dopadly dobře a onkomarkry tam žádné nebyly.
Také máš můj obdiv co se háčkování týče. :-D
Já kdysi uháčkovala medvídka a mým vrcholným číslem jsou ručně háčkované záclony do dvoumetrového okna. Ale teď už se spíš specializuju na čepice pro vnoučata

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. dubna 2018 v 16:24 | Reagovat

Renatko, máš za sebou hodně těžké období a já ti moc přeju, aby byl červen přelomovým měsícem a vše bylo v pořádku. Jsem přesvědčená, že bude, moc ti držím palce. Tvoje motání je úžasné, jseš vážně šikulka, zdravím :-)  :-)  :-)

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 16:56 | Reagovat

Je to vážně peklo, ale jsi statečná holka, určitě to už bude dobrý...,!

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 18:22 | Reagovat

Chudobko, ani nevíš, jak moc ráda tohle čtu! Hlavně, aby bylo všechno i nadále v pohodě :-).
A budu se opakovat, ale tvoje háčkování je super! :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 19:44 | Reagovat

Chudoběnko, je jasný, že Tě taková svině nemůže porazit :-)
Je v Tobě tolik pozitivna, že nemá šanci :-)
Jo, zabrat dá, to jo, ale vyhrát nemůže :-)
Držím palce :-)

10 Sabča Sabča | Web | 26. dubna 2018 v 20:21 | Reagovat

Držím palce ať je to v pořádku ;-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:07 | Reagovat

[1]: Taky mě napadlo, že je to pro něj rutina, je to smutné...
Ten steh mi vyrazil dech, zlaté klasické šití...
No a to neustálé čekání, to je prostě děs, který k téhle nemoci bohužel patří.

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:12 | Reagovat

[2]: Právě proto, aby se aspoň trošku odkrylo tabu téhle nemoci, jsem se rozhodla o ní něco napsat. Já to mám tak, že když aspoň trochu vím co a jak se bude dít, jsem míň vyplašená. :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:13 | Reagovat

[3]: Háčkování je můj relax. Děkuji :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:15 | Reagovat

[4]: Když to přijde, nezbyde ti nic jiného než se zakousnout a bojovat... :-)  :-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:20 | Reagovat

[5]: Babička měla pravdu, taky mi to kamarádka říkala... :-D
Záclonu bych zase nedala já, jsi dobrá :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:23 | Reagovat

[6]: Děkuji Evi. Někde na FB jsem četla, že nemoc ti vlastně dává stopku, protože běžíš životem příliš zběsile...

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:24 | Reagovat

[7]: Bylo to dost hnusný, ale teď už to nabírá ten správný směr :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:26 | Reagovat

[8]: Jani děkuju moc. Momentálně se mentálně držím hesla háčkuji, tedy jsem :-)  :-)  :-)

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:27 | Reagovat

[9]: Nevzdávám se bez boje, ono nic není zadarmo... :-D

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 7:28 | Reagovat

[10]: Díky moc :-)

21 Hanako Hanako | 27. dubna 2018 v 9:22 | Reagovat

Jste ve věku mé dcery. Přeji hodně sil!!!

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 11:18 | Reagovat

[21]: Děkuji moc :-)

23 pavel pavel | Web | 27. dubna 2018 v 11:32 | Reagovat

Tak jsme na tom podobně, jak víš, já byl se srdcem a taky jsem v rekonvalescenci... ale už mám dlouhé procházky. Na kolo si ještě musím počkat. Brzy se zcela uzdrav. :-)

24 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 27. dubna 2018 v 13:33 | Reagovat

Renátko, jsem moc ráda, že jsi vše přežila a dál budu držet pěsti, aby bylo už jen dobře. Já se plácám po doktorech a nemocnicích už dva roky a pořád se ještě necítím úplně fit. No jo, taky už jsem proti tobě babka, co nadělám. Teď se pořád ještě motám, asi jsem těch narkóz měla hodně v mém věku, neposlouchají mne nohy, dnes jsem sebou flákla na náměstí a čtyři mne zvedali, naštěstí jsem odešla po svých. Tyto problémy prý jsou od páteře, tak jsem se zase musela objednat na neurologii a uvidíme. Drž se, moje milá, myslím na tebe téměř denně a jsem ráda aspoň za tuto zprávu. Moc Zdravím.

25 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 14:42 | Reagovat

[23]: Já na kolo můžu, dnrs asi pojedeme s mužem k rozhledně na Kosíři. Škoda, že je uzavřená, je krásně jasno... :-)

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. dubna 2018 v 14:43 | Reagovat

[24]: Možná se budeš divit, ale i mě ty dvě narkózy behem 3 mesíců ukradly kus paměti...aspoň to na ně svádím :-)

27 Sabča Sabča | Web | 27. dubna 2018 v 19:04 | Reagovat

máte můj obdiv, že jste ten článek napsala /samozřejmě ne jen za to

28 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. dubna 2018 v 19:23 | Reagovat

[11]:

[1]:
To není tak raritní, že se vstřebatelný materiál ÚPLNĚ nevstřebá. Občas se to stává a ty zbytky je právě zapotřebí vytáhnout, protože dráždí.

Jsem Sedmikrásko moc ráda, že už to máš za sebou. Sice s komplikacemi, ale už je to pryč. Koukala jsem, jak krásně kveteš na trávnících. :-)

29 Hanka Hanka | 27. dubna 2018 v 19:34 | Reagovat

Reni, četla jsem to dvakrát a jsem také ráda, že je léčba u konce. Byl to těžký půlrok, to je mi jasné. Byla jsi statečná, jako zdravotník víš víc, než běžný laik a asi to také není to pravé. Musíš načerpat hodně sil, i těch psychických. Nevím, jestli ty větší vyjížďky na kole nejsou moc brzy, po takovém léčení. Nepřetěžuj se. Dopřej si, co se ti líbí, to autíčko je bezva, koukala jsem na netu a je parádní. Taky pro vás nutnost i radost. Tak to má být. A to háčkování je tvoje dovednost, děláš moc hezké věci. Nadále držím palce a - nepřepínat se. :-)

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 0:28 | Reagovat

Není to samozřejmě nic lehkého, ale je v tobě, myslím, ta správná kombinace bojovnosti a pokory, která podobným nemocem nahání hrůzu. Tak hlavně ať se vše vyvíjí dál co nejlíp a netroufnou si na tebe už žádné komplikace.

31 beallara beallara | Web | 28. dubna 2018 v 6:24 | Reagovat

Obdivuji tě, milá kočko, za tvůj přístup, za to, co jsi dokázala a jak se pereš. Od začátku jsem ti říkala, že té kurvě dáš na frak a ty jsi ji úplně rozmetala na prach.
Užívej si jaro, pomaloučku, polehoučku, nech foukat vítr do plachet, jsi borec. :-)

32 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. dubna 2018 v 15:45 | Reagovat

[27]: Děkuji :-)

33 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. dubna 2018 v 15:47 | Reagovat

[28]: Já se s tou odolnou nití setkala poprvé a upřímně, byl to šok :-)
Moje milá Doktorečko, to i díky tobě jsem i letos vykvetla :-)

34 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. dubna 2018 v 15:50 | Reagovat

[29]: Včera jsme chtěli vyjet na Kosíř a skončili jsme ve vesnici pod ním. Jedu jen to, na co stačím :-)
Autíčko jezdí parádně. Jsem za něj strašně ráda. Byla to taková vzpruha, jakože a proč si nekoupit fungl nové auto...
Snažím se udržet samu sebe v klidu, ale s nástupem sluníčka a teploučka je to dost těžké. Musím  se moc hlídat :-)

35 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. dubna 2018 v 15:55 | Reagovat

[30]: Komplikacím jsem dala úplně definitivní vale. Teď se z toho všeho vzpamatovávám. Snažím se pomaličku dostávat do kondice, začala jsem opět číst... :-)

36 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. dubna 2018 v 16:00 | Reagovat

[31]: Tak dnes by mi ten jarní větřík při práci na zahrádce přišel vhod :-D  :-D  :-D

37 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 16:04 | Reagovat

[33]: Hmmh, já to právě znám. Se musím zeptat, jestli to tedy dělá nějaký druh materiálu více?? Je to možné, nevím.

Vždyť ty sis poradila sama, nepřeháněj. Jsi naše odolná rostlinka, přesně tak, jak sedmikrásky bývají. Ty se nedají jen tak zašlápnout do země. :-)

38 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. dubna 2018 v 16:12 | Reagovat

[37]: Sama, jo? :-D  :-D  :-D

39 Kitty Kitty | Web | 28. dubna 2018 v 16:38 | Reagovat

Renatko, ráda čtu tvoji výpověď s dobrým koncem, jsi bojovnice. A nápad s vypsáním postupu - pro další adeptky, že se to dá a MÁ přežít. Přeju i další dobré zprávy a moc pěkné jaro i pro tvoje zahrádkářské kutění ;-)

40 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. dubna 2018 v 21:15 | Reagovat

[39]: Děkuji ti milá Kitty. Dnes se na zahrádce bezva kutilo. :-)

41 DžungaráčekChlupáček DžungaráčekChlupáček | 29. dubna 2018 v 19:46 | Reagovat

Modlila jsem se za Tebe každý den, moc děkuji Bohu, za to že Tě vyléčil. Přeji Ti hodně síli a zdraví! :-)

42 Věrka S. Věrka S. | E-mail | 29. dubna 2018 v 20:00 | Reagovat

Renatko, obdivuju tě, jak jsi všechno zvládla a ještě vytvořila tolik krásných háčkovaných věciček. Určitě i to, jak jsi všechno popsala, může to jistě pomáhat ženám, které potkalo to co tebe. Jsi velká bojovnice, v červnu budou jistě výsledky v pořádku :-). Měj se fajn a užívej sluníčkové dny na zahrádce . :-)

43 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. dubna 2018 v 6:49 | Reagovat

[41]: Děkuji moc

44 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. dubna 2018 v 6:50 | Reagovat

[42]: Děkuji :-)

45 Charlen Charlen | Web | 1. května 2018 v 23:42 | Reagovat

inu já zírám... jste vážně silná a statečná osoba, věřím a přeji vám teď už jen to nejlepší, co nejméně bolesti a co nejvíce zdraví a radosti :)

46 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. května 2018 v 20:33 | Reagovat

[45]: Děkuji strašně moc :-)

47 Věra Věra | E-mail | 30. května 2018 v 9:24 | Reagovat

Sedmikrásko, měla bys jet do lázní.  Já jsem nyní byla 28 dní v Lázních Bělohrad u Jičína po zlomenině ramene a byla tam se mnou paní po prodělané rakovině prsu, kdy ji vzali celý prs.  Musela rehabilitovat, rozcvičovat , plavala, bahenní zábaly, .....   Pochvalovla si, jaký je to tam relax, nemuset vařit a o nic se starat, jenom o sebe. Na lázně po onkologické léčbě je nárok ze zdravotního pojištění, dali by ti neschopenku, takže bys nepřišla ani o hodně peněz. Ale jednej rychle, je na to nárok jenom po nějakou dobu (asi půl roku od ozařování) tak se na to informuj u svého lékaře. Paní Eva byla moc spokojená a já take, moji ztuhlou ruku tam rozhýbali. Lázně požadují nějaký doplatek za nadstandard, asi 260 Kč na den, ale paní Evě to odpustili a dalí jí proto pokoj s horším výhledem, ale jí to nevadilo, stejně tam jenom přespávala. Ve volném čase jsme spolu chodily na procházky krásnou přírodou.... Paní Evě také dali po léčbě na jeden rok plný invalidní důchod, nyní zvažuje, zda si nechá udělat nové prso, prý jsou na to odborníci v Brně.  Věra

48 MirekČ MirekČ | Web | 15. června 2018 v 10:58 | Reagovat

Taď mi ještě Renátko řekni, že to není vymyšlené a že je to všechno pravda ... O_O  :-!

49 MirekČ MirekČ | Web | 15. června 2018 v 11:08 | Reagovat

V Prostějově jsem byl na Agelu na MR (nebo CT?) na kontrolu ucpaných cév v noze. Ale to je jen drobná epizoda z mé anabáze s Českým zdravotnictvím.
Spali jsme na nějakém hotelu vedle tenisových kurtů, kde měli na chodbách naše tenisové legendy (i ty žijící).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.