Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červen 2018

Blíží se osvobození

24. června 2018 v 8:44 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Před rokem jsem nutně potřebovala změnu. Pracovní. Můj dojem, že jsem našla to správné misto v té správné nemocnici se už po prvním měsíci začal jevit jako špatný. Dej tomu víc času, říkala jsem si, změnila jsi komplet celý obor a taky už nejsi nejmladší. Když ani po třech měsících nepřišel ten správný pocit z toho, že konečně fakt rozumim složitému dialyzačnímu systému, bylo mi chvílemi do pláče. Neudělala jsrm chybu? Nejsem v padti? Možná bych se líp chytla v jiném kolektivu. Ale pořád jsem to nevzdávala. Jenže život se mnou měl trochu jiné plány. Místo se snižováním vysokého arteriálního tlaku na umělé ledvině, jsem začala bojovat s rakovinou. To, co jsem se v potu tváře za čtyři měsíce naučila, jsem za dalsích šest mesíců tak nějak pozapomněla. Když už se blížil opětovný nástup do práce, sebrala jsem všechnu zbylou odvahu a řekla si o nové umístění. Proč se trápit, když by to šlo vyřešit jinak. Spadla jsem do téhle pasti vlastním špatným rozhodnutím, takže je jen na mě, co stím hodlám udělat. Dnes už vím, že z chirurgické sestry interní neuděláš. Takže od července nastupuju na urologické oddělení. Docela se těším. Budu dělat práci, kterou opravdu znám. Dokonce zůstanu i ve své platové třídě, z níž jsem na dialýze spadla. Věřím, že tohle rozhodnutí je správné. Po roční přestávce ze mě zase bude ta stará chirurgická sestra.... :-D
P.S. A kdyby něco, mám ještě jednu malou zálohu na ortopedii.



Takhle by to bylo...

13. června 2018 v 18:32 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Je symbolické pustit na uzdu představy o budoucnosti zrovna dnes.
Cesta do vysněné Chudobčiny budoucnosti může začít.

Děti konečně dospěli...
Lépe řečeno kluci. Oba dva jsou šťastně ženatí. Staršímu se povedlo zrenovovat "domeček". Zahrada není moc velká. Je v ní několik ovocných stromů a keřů, nějaké bylinky. Slouží hlavně k relaxaci. V létě na nevelkém plácku stojí nevelký stan, vždyť správní kluci potřebují zažít trochu toho nočního dobrodružství. Vždycky se těšíme, když nás pozvou na grilovačku. Chybí jim tam jenom bazén. Jenže na něj je zahrada kapku malá. To zahrada druhého syna je čistě účelová. Mají tam jen malý, zato moc hezky udržovaný trávník. No a krásný, vcelku velký bazén, který se dá i zakrýt. S oběma vnučkama se v něm dá řádit o sto šest. K nim taky jezdíme i na grilovačky. Oba dva synáčci si vybrali moc dobře. Jsou spokojení a zdraví a to je to nejdůležitější.

Máme vnuky...
Máme zatím čtyři a já si vrním blahem, když s nima můžu být. To, co muž nedokázal dát synům, dává vrchovatě vnukům. A ti ho mají hezky omotaného kolem prstu. Ostatně mě taky. Jezdíme se všema čtyřma na dovolené. Bývá to trochu náročné, pokaždé přibude pár šedin, ale dušička, ta se tetelí blahem. A děcka jsou spokojená. Vymýšlejí hry, upravují denní itinerář, prostě si to užívají. Svědčí jim volnější režim. Babča s dědou jsou pro každou rošťárnu a to se jim líbí.

Nejen prací je člověk živ....
Do důchodu mám jen pár let. Poslechla jsem chytré rady, dodělala si pedagogické minimum a učím na zdravce. Je to opět ta stará dobrá zdravka, po maturitě z ní vyjdou hotové zdravotní sestry. Na ministerstvu totiž konečně dostali rozum. Baví mě učit víc praxi než teotii. Chodím do práce ráda. Mám volné víkendy i svátky, což je moc příjemné po těch letech. Také mi vydělávají nějaké peníze mé tři vydanané knihy. Kombinace psychologie, romantiky a dramatických okamžiků v krátkých povídkách má u čtenářů úspěch. Ve volných chvílích pořád ještě háčkuju hračky. Moc mě to baví.

Manžel mě udržuje v pohybu....
Pořád jezdíme na cyklovýlety. Známí nás vtáhli do bezva cestovky. Specializuje převážně na cyklistiku. Jezdíme s ní i na jednodenní výlety, ale mnohem raději máme pobytové zájezdy. Nakombinujeme destinaci s cyklotrasami, necháme se naložit i s našimy koly a jede se. Když se sejde bezva partička, je i šlapání do kopce zábava.
K jednomu výročí nám naši kluci dohromady zaplatili i leteckou dovolenou all inclusive v Egyptě. Letěli jsme na podzim, nebylo už takové vedro a dalo se podniknout i výlety za pyramidami. Moc se nám tam líbilo.

Jsem se nějak rozjela. Ale co.
Proč jednou nesnít s otevřenýma očima?
Nebyla by to špatná budoucnost, že?





Od srdce

8. června 2018 v 11:24 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Mít kamarády je fajn. Máte parťáka na nejrůznější kulišárny. Máte s kým pokecat, nakupovat zbytečnosti, prostě zabíjet jinak ztracený čas. Ovšem mít opravdového přítele, tak to je k nezaplacení. Jako nevyčíslitelná výhra v loterii. Přítel obětuje svůj čas ve váš prospěch. Říká pravdu, když vám ostatní mažou med kolem pusy. Je to prostě člověk do nepohody.

Vyrůstaly spolu. Dělil je od sebe pouhý jeden rok. Půjčovaly si oblečky na panenky. Hrály si na princezny. Chodily spolu na zábavy. Ve stejný čas se zamilovaly. Když ta mladší zjistila, že je adoptovaná, a rodiče se o tom odmítali bavit, ta starší ji postavila nohama na zem. Kdo ji miluje tak, že jeho láska chvílemi až dusí? Kdo jí plní skoro každé její přání? S kým a kde se cítí v bezpečí? Pak jí řekla, jak to bylo, podle její mámy, když si ji rodiče přivezli domů. Zazvonila u nich šťastná novopečená máma a úplně jednoduše poprosila o nějaké dupačky po Janule...I díky tomu se rodiny ještě víc spřátelily.
Dívky byly jedna druhé na svatbě. Oběma se "předčasně" narodili kluci... Po nějaké době si navzájem vylévaly svá srdíčka, když se jim zdálo, že láska manželů k nim pomalu uhasíná. Mladší se snažila být oporou při nečekaném úmrtí ještě celkem mladého táty. Starší netušila, že za pár let se karty obrátí a ona bude utěšovat svou kamarádku, která se ze z tátovy ztáty velice špatně vyrovnávala. Netušila ani, že bude druhá, kdo se doví děsivou diagnozu. Brečely si tenkrát do telefonu a utěšovaly jedna druhou, že to prostě bude dobrý a basta. Teď už jim zbývá oslavit, že to fakt dobře dopadlo....

Pracovali spolu téměř celý rok. On byl výrazně mladší. Nejen slovy, ale hlavně svým chováním dával jasně najevo, že si její práce váží. A ona podle svých kolegů rozkvetla jako růžička. V práci byli jako jedny ruce, jedna slova, jedna duše. Pacienti hodně dlouho vzpomínali, jak jim to spolu klapalo. Jemu se stýskalo po vysoké. Nakonec na ni ale nenastoupil a ze zdravotnictví úplně odešel. nejspíš ani netušil, že se stal nečekaným dárkem. Vlastně darem. Pomohl jí najít cestu k manželovi. I přesto, že viděl, jak nehezky se k ní někdy chová. Stačilo se podívat na uplakané oči... Tak to vzal za ten správný konec. Vytáhl ji z ulity domácí puťky. Začali se scházet jako docela velká parta z práce. Slavili jmeniny i narozeniny. Chodili na bowling. Někdy šli jen oni dva po hodně náročním dni v práci na vínko. Stačila jim hodina. Pak se rozešli ke svým polovičkám, uklidnění a s vyčištěnou hlavou. Časem jejich setkání řídla. On začal pracovat i žít mimo její bydliště.
A světe div se, její manžel se vzpamatoval. Trošku zažárlil, ale když zjistil, že není důvod plašit se, změkl. Z jeho ustrašené ženušky se pomalu, ale jistě stávala sebevědomá žena. Veselá a společenská. A když pak, stejně jako on před lety, těžce onemocněla, stal se pro ni oporou. Pečoval o ni, vačil čaje, převlékal ji z propoceného prádla, umýval ji. Ona se snažila být statečná. Společnými silami to zvládli...

Pracovaly vedle sebe asi 7 let. Možná i víc. Byla ve věku jejího syna. Byla tak trochu jako on, lehce vzplanula. Ale k lidem se vždycky chovala s láskou a úctou, stejně jako ona. Jako kdyby v sobě měla moudrost staré ženy. I přes věkový rozdíl spolu mohly mluvit téměř o všem. Když přijel bývalý kolega, svolaly torzo pracovní partičky a šli si sednout do hospůdky. Postupem času se mezi oběma ženami začalo tvořit pouto přátelství. Z mladinké ženy se pomalu ale jistě stávala bezva kamarádka. Podporovala kolegyni při nelehkém odchodu na jiné pracoviště v jiné nemocnici. Dodávala jí odvahu, když se to pokoušela vzdát. A ona se jí za pár měsíců svěřila s hrozbou šílené diagnózy. Zrovna slavila synovy narozeniny s celou rodinou. Nikdo neměl poznat, že nad ní visí meč. Sotva ten meč dopadl, plakala jí do telefonu, nemohla strachem ani mluvit. A tehdy se mezi nimi zrodilo přátelství. Prostě tu byla pro nemocnou kamarádku. Někdy jen na messegeru, někdy fyzicky. Snažila se ji rozptýlit. Zjišťovala co a jak. Radila. A pomáhala tam, kde manžel nestačil. Odvezla ji na ošetření, když začaly komlikace. Přišla ji navštívit, když se jí ulevilo. Radovaly se spolu, když se to obrátilo k dobru. Ale nejvíc uzdravující se ženu těšilo, že manžel její přítelkyni repektuje a bere ii se vším všudy. Dokonce si všimla, že mu dokáže i otevřít oči, když je to třeba. A potřeba to občas bylo...


Máte srdce na správném místě.
Děkuji nestačí, vím to,
přesto s láskou děkuji...



V rytmu rocku

6. června 2018 v 16:35 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
V sobotu jsme se vydali na cyklovýlet. Můj muž jel s partičkou Litovelským Pomoravím. Já si zkratkou zamířila přímo do Náměště na Hané, kde jsme si dali sraz. Místní pivovar Jadrníček tam pořádal Jadrošův den. Na programu byly mimo jiné i revivaly jednoho zpěváka a dvou kapel. Docela jsem se těšila. A bylo nač.



Když kliknete na obrázek,
můžete si pustit záznam vystoupení
tohoto Revival Bandu


Láďa Lichnovský byl naprosto úžasný.


Elvise na pódiu vystřídali Kabát Tribute


Nebyli špatní, ale vizuelně to pro mě Kabáti nebyli.
Seděli jsme u stolu s jedním chlapíkem
a on řekl, že jako předskokani té jeho kapely...dobrý :-)


Kliknutím na fotku se opět dostanete na YouTube.


A pro mě to nejlepší na konec.
Nejsem metalista,
ale tvrdou hudbu mám docela ráda.
Poznali jste kapelu?


V na téhle skupně se mi nejvíc líbí
"šlapající" kytarista Angus McKinnon Young
A Pavel Andree ho napodobil naprosto skvěle.




Mirek "Sojka" Matušů seděl u našeho stolu. Páni...:-)


Kliknutím na fotku se znovu dostanete na YouTube

Bylo to moc bezva odpoledne a podvečer.
Vůbec mi nevadilo, že mám před sebou asi 20 km jízdu na kole převážně do kopce.
Když jsem fotila Elvise nedalo mi to a přidala jsem se k malé partičce a tak trochu si zapařila.
Při zvěčňování Kabátů už nás na před pódiem bylo docela dost.
No a s AC/DC podlehl tanečnímu rytmu i manžel.
Dokonale jsme se oba vyblbli.

Na jedna originál skladbička.
Mám ráda to kytarové sólo na začátku
V rytmu rocku vám přeji hezký zbytek týdne.


Mých pět vtípků

1. června 2018 v 17:37 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Máte rádi vtipy?
Já ano...
Tuhle veselou pětici mám z mejlu a FB.



*****


*****


*****


*****


To nejlepší na konec, tedy alespoň pro mě.
Snad jste se taky trochu zasmáli.
Hezký víkend
a nezapomeňte, že s úsměvem jde všechno líp :-)

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.