Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Od srdce

8. června 2018 v 11:24 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Mít kamarády je fajn. Máte parťáka na nejrůznější kulišárny. Máte s kým pokecat, nakupovat zbytečnosti, prostě zabíjet jinak ztracený čas. Ovšem mít opravdového přítele, tak to je k nezaplacení. Jako nevyčíslitelná výhra v loterii. Přítel obětuje svůj čas ve váš prospěch. Říká pravdu, když vám ostatní mažou med kolem pusy. Je to prostě člověk do nepohody.

Vyrůstaly spolu. Dělil je od sebe pouhý jeden rok. Půjčovaly si oblečky na panenky. Hrály si na princezny. Chodily spolu na zábavy. Ve stejný čas se zamilovaly. Když ta mladší zjistila, že je adoptovaná, a rodiče se o tom odmítali bavit, ta starší ji postavila nohama na zem. Kdo ji miluje tak, že jeho láska chvílemi až dusí? Kdo jí plní skoro každé její přání? S kým a kde se cítí v bezpečí? Pak jí řekla, jak to bylo, podle její mámy, když si ji rodiče přivezli domů. Zazvonila u nich šťastná novopečená máma a úplně jednoduše poprosila o nějaké dupačky po Janule...I díky tomu se rodiny ještě víc spřátelily.
Dívky byly jedna druhé na svatbě. Oběma se "předčasně" narodili kluci... Po nějaké době si navzájem vylévaly svá srdíčka, když se jim zdálo, že láska manželů k nim pomalu uhasíná. Mladší se snažila být oporou při nečekaném úmrtí ještě celkem mladého táty. Starší netušila, že za pár let se karty obrátí a ona bude utěšovat svou kamarádku, která se ze z tátovy ztáty velice špatně vyrovnávala. Netušila ani, že bude druhá, kdo se doví děsivou diagnozu. Brečely si tenkrát do telefonu a utěšovaly jedna druhou, že to prostě bude dobrý a basta. Teď už jim zbývá oslavit, že to fakt dobře dopadlo....

Pracovali spolu téměř celý rok. On byl výrazně mladší. Nejen slovy, ale hlavně svým chováním dával jasně najevo, že si její práce váží. A ona podle svých kolegů rozkvetla jako růžička. V práci byli jako jedny ruce, jedna slova, jedna duše. Pacienti hodně dlouho vzpomínali, jak jim to spolu klapalo. Jemu se stýskalo po vysoké. Nakonec na ni ale nenastoupil a ze zdravotnictví úplně odešel. nejspíš ani netušil, že se stal nečekaným dárkem. Vlastně darem. Pomohl jí najít cestu k manželovi. I přesto, že viděl, jak nehezky se k ní někdy chová. Stačilo se podívat na uplakané oči... Tak to vzal za ten správný konec. Vytáhl ji z ulity domácí puťky. Začali se scházet jako docela velká parta z práce. Slavili jmeniny i narozeniny. Chodili na bowling. Někdy šli jen oni dva po hodně náročním dni v práci na vínko. Stačila jim hodina. Pak se rozešli ke svým polovičkám, uklidnění a s vyčištěnou hlavou. Časem jejich setkání řídla. On začal pracovat i žít mimo její bydliště.
A světe div se, její manžel se vzpamatoval. Trošku zažárlil, ale když zjistil, že není důvod plašit se, změkl. Z jeho ustrašené ženušky se pomalu, ale jistě stávala sebevědomá žena. Veselá a společenská. A když pak, stejně jako on před lety, těžce onemocněla, stal se pro ni oporou. Pečoval o ni, vačil čaje, převlékal ji z propoceného prádla, umýval ji. Ona se snažila být statečná. Společnými silami to zvládli...

Pracovaly vedle sebe asi 7 let. Možná i víc. Byla ve věku jejího syna. Byla tak trochu jako on, lehce vzplanula. Ale k lidem se vždycky chovala s láskou a úctou, stejně jako ona. Jako kdyby v sobě měla moudrost staré ženy. I přes věkový rozdíl spolu mohly mluvit téměř o všem. Když přijel bývalý kolega, svolaly torzo pracovní partičky a šli si sednout do hospůdky. Postupem času se mezi oběma ženami začalo tvořit pouto přátelství. Z mladinké ženy se pomalu ale jistě stávala bezva kamarádka. Podporovala kolegyni při nelehkém odchodu na jiné pracoviště v jiné nemocnici. Dodávala jí odvahu, když se to pokoušela vzdát. A ona se jí za pár měsíců svěřila s hrozbou šílené diagnózy. Zrovna slavila synovy narozeniny s celou rodinou. Nikdo neměl poznat, že nad ní visí meč. Sotva ten meč dopadl, plakala jí do telefonu, nemohla strachem ani mluvit. A tehdy se mezi nimi zrodilo přátelství. Prostě tu byla pro nemocnou kamarádku. Někdy jen na messegeru, někdy fyzicky. Snažila se ji rozptýlit. Zjišťovala co a jak. Radila. A pomáhala tam, kde manžel nestačil. Odvezla ji na ošetření, když začaly komlikace. Přišla ji navštívit, když se jí ulevilo. Radovaly se spolu, když se to obrátilo k dobru. Ale nejvíc uzdravující se ženu těšilo, že manžel její přítelkyni repektuje a bere ii se vším všudy. Dokonce si všimla, že mu dokáže i otevřít oči, když je to třeba. A potřeba to občas bylo...


Máte srdce na správném místě.
Děkuji nestačí, vím to,
přesto s láskou děkuji...


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. června 2018 v 12:37 | Reagovat

Jsou situace, které prověří kamarádství nebo ke kamarádství přivedou. Tvoje příběhy mají dobrý konec - lidi si mají pomáhat. Jeden nikdy neví, kdy se mu podaná ruka toho druhého hodí k podepření v nouzi. Znovu ti blahopřeji k tomu, že jsi špatné období překonala, zřejmě i díky "dobrým lidem kolem sebe" :-)

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. června 2018 v 12:55 | Reagovat

[1]: Je to tak milá Kitty. Obklopili mě ti správn lidé :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. června 2018 v 13:38 | Reagovat

[2]: Zřejmě jsi dobrý člověk a správný kamarád, to se tě to obklopuje! To vím i z tvého psaní. Do budoucna pořád přeju HODNĚ ZDRAVÍ a přiměřeně výborných přátel! :-D

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 8. června 2018 v 14:07 | Reagovat

Kamarád - přítel, co je víc, mnohdy v tom mám guláš. Hlavní je, že je máme kolem sebe a tak jak tobě, tak i mě pomohla přítelkyně - kamarádka a možno i naopak = "obojí v jednom" v tom nejhorším. Přesně jak píšeš i v tom usměrňování mého muže [:tired:]

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. června 2018 v 14:32 | Reagovat

[3]: Nejsem žádná světice Kitty, jsem občas pěkné kvítko :-P  ;-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. června 2018 v 14:35 | Reagovat

[4]: Je to bezva, když to zafunguje tak jak má v tu správnou dobu. Taková nezištná pomoc je k nezaplacení :-D

7 Jitka Jitka | E-mail | Web | 8. června 2018 v 17:48 | Reagovat

Renatko, vím čím vším jsi si prošla a měla jsi štěstí, že jsi kolem sebe měla dobré přátele. To je k nezaplacení. Obdivuji Tvoji odvahu se ze všeho vypsat. Možná Ti to taky hodně pomáhá. Často na Tebe myslím. Jsi statečná. :-)

8 beallara beallara | 8. června 2018 v 18:03 | Reagovat

Renčo, ty jsi byla k sežrání, bych tě pomuchlovala, byla jsi krásné dítě :-)  :-)
Máš kolem sebe báječné lidi, je to dar, tam, kde ti osud nenadělil a byl skoupý, tak na téhle straně ti dopřál vrchovatě a ty si to zasloužíš.
Krásné dny, kočko :-)  :-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. června 2018 v 18:31 | Reagovat

[7]: Máš pravdu, psaní mi pomáhá utřídit si myšlenky. A máš pravdu, mám štěstí na lidičky kolem sebe. Bez vás všech by to bylo hodně těžké :-)

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. června 2018 v 18:36 | Reagovat

[8]: Simi, přeháníš. Dítko k sežrání si představuju trošku jinak, ale těší mě, že si to myslíš. Za vás všechny lidičky jsem moc vděčná. Těch nefajn bylo pomálu, naštěstí. Mám tě moc ráda :-)

11 pavel pavel | Web | 9. června 2018 v 17:00 | Reagovat

Bez dobrých lidí to v životě nejde... :-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. června 2018 v 20:45 | Reagovat

[11]: Naprostý souhlas :-D

13 Hanka Hanka | 10. června 2018 v 15:24 | Reagovat

Stále platí pořekadlo "V nouzi poznáš přítele". A nemusí to být jen finanční nouze, myslím spíš tíživé životní situace. Právě ty prověří nejen ty "přátele", ale i sebe samého. Člověk si ověří, jak v takové nenadálé situaci jedná, jak je silný, jaký vlastně je. Tady bych řekla, že ani tak nejde o věk, myslím o věkový rozdíl. :-)  ;-) Tebe obdivuji za statečnost, ale i za otevřenost, s jakou mnohdy přistupuješ k blogu. Pokud je to způsob, který ti pomáhá, je to jen dobře. :-)

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. června 2018 v 17:09 | Reagovat

Pěkné vzpomínky, je dobré mít přátele, podrží, když je třeba. :-)

15 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 10. června 2018 v 20:46 | Reagovat

Děkuji za hřejivý a ve své podstatě milý článek. :) Ať žije přátelství. Zařazuji do výběru na TT. :)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2018 v 7:18 | Reagovat

[13]: Hani zase máš pravdu. Tím, že o tom všem takhle píšu, rovnám si to všechno v hlavě. Kdybych to psala jen tak do šuplíčku, nebylo by to ono. :-)

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2018 v 7:20 | Reagovat

[14]: Jsem ráda za všechny kamarády a přátele. Nejen za ty v reálu, ale i za vás tady na blogu. :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2018 v 7:21 | Reagovat

[15]: Děkuji za milá slůvka :-)

19 Hanka Hanka | 12. června 2018 v 8:25 | Reagovat

[16]:Tady máš k tomu i písničku:
https://youtu.be/M3ByQChXeHo :-)

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. června 2018 v 9:32 | Reagovat

[19]: Hani, to se ti moc povedlo. Tu pisničku mám ráda :-)

21 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 12. června 2018 v 21:50 | Reagovat

Celoživotní přátelství..n

22 Janinka Janinka | E-mail | Web | Středa v 7:00 | Reagovat

Kouzelný článek a ještě kouzelnější fotka! :-)
Chudobko, znám tě už nějaký ten pátek a tvou proměnu z ustrašené ženušky na sebevědomou ženu jsem prožívala s tebou, to mi věř :-).

23 chudobka1970 chudobka1970 | Web | Středa v 7:12 | Reagovat

[21]: Jsem za ně moc ráda :-)

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | Středa v 7:16 | Reagovat

[22]: Je strašně fajn mít oporu i tady ba blogu. Moc si toho vážím :-)

25 Ježurka Ježurka | Web | Středa v 16:40 | Reagovat

Renátko, moc krásně jsi vše popsala a já mám ještě stále husí kůži po přečtení. Tebe musí přece mít každý rád. Jsi opravdu zlatíčko a lásku si zasloužíš. Hodně zdraví, štěstí a pohody i dál přeji,

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | Středa v 17:58 | Reagovat

[25]: Jsi milá Ježurko, ale nejsem až tak oblíbená. Neumím mazat med kolem pusy... ;-)

27 MirekČ MirekČ | Web | Pátek v 11:19 | Reagovat

Ranátko, takové články už nepiš, já tady bulím a manželka v kuchyni krájí zelí a já se stydím, že mě uvidí ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.