Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červenec 2018

Překvapení od Blondýny

25. července 2018 v 17:26 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Od července chodím do práce na urologii. Je to chirurgický obor. Cítím se líp, než na dialýze. Rozumím téměř všem výkonům, které jsou potřeba splnít. Jasně, speciální urologické výkony se budu muset naučit. Ale když jdu napojit infuzi, podávat ATB nebo analgetika do žíly, přesně vím, co dělám. Je to bezva, necítit se jako prvňáček mezi vysokoškoláky.
Ubylo mi hodně volného času. Za ten půlrok neschopenky jsem si hodně zvykla mít téměř všechen čas pro sebe. No a teď ho musím docela nespravedlivě dělit na pro manžela, pro zahradu, pro domácnost a pro sebe. Jasně, že to nezvládám. Manžel sem tam povzdychne: "Ty už zase spíš?". Spánek v noci mi chybí, jenže na noční směně musí být člověk čilý, jinak by se pacienti museli obsluhovat sami. Robotické operace na urologii už provádí, ale robotickou zdravotní sestru ještě nikdo nesestrojil. Domácnost to s mým časem umí nejlíp. Jsem v bytě sami dva, tak by asi byla ostuda mít zde binec. Sterilně naleštěno zde nemám, ale uklizeno je. Zahrada si urvala velký kus mého volného času. Dnes mi přijela sekací četa. Nemusím všechno dělat sama, že? Synovi trocha ruční práce v přírodě udělá jenom dobře. Když to stihne, než začne pršet, tak mu se slečnou něco dobrého ugrilujeme. Nejhůř dopadl můj vlstní volný čas. Pro sebe jsem toho moc neurvala. Kamarádka bude slavit narozky, chtěla bych jí dát dárek, jenže to bych musela vzít háček do ruky. Z mejlu na mě hledí přes 200 nepřečtených zpráv. Sedla jsem a začala se tou hromadou pročítat. Mezi reklamami, upozorněním z knihovny, že uplynula doba k vrácení knih a echy, že vyšel nový článek na některém z mých oblíbených blogů, byl jeden hodně zajímavý mejl. Simča mě požádala o rozhovor na jejím úžasném blogu. Moje srdíčko se zatetelilo radostí. Můj hrudní, alias moje prsa, se začal (y) rozpínat. Moje ego dostalo velice pozitivní náboj. Jak to celé dopadlo?
Mrkněte sem, tady je, na stránkách blogu U Blondýny.
A tobě milá Simčo moc děkuji za tuto naprosto úžasnou zkušenost.
Tvoje zajímavé otázky se mi líbily a byla radost na ně odpovídat.

Knihobudka

14. července 2018 v 18:18 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Původně jsme si chtěli s koly vyjet na náš "Hanácké Mont Blank". Ale já už za pár kiláků zjistila, že moje kondice je stále ještě těsně nad bodem mrazu. Bodejť, co bych čekala ani ne 3 týdny od posledního ozařování. Takže se náš plán operativně změnil na prohlídku kozí farmy. Bohužel jsme ji nenašli. Zato já "objevila Ameriku"...



Neziskový projekt Knihobudka vznikl v Praze v roce 2013. Jako první byla v lednu 2014 otevřena novinová knihobudka v IKEMu. Nevyužité telefonní budky se staly takovou malou veřejnou knihovnou. Postupně se rozšířil do dalších měst. Jedna z nich je i v Čelechovicích na Hané. Knížky si tam může kdokoliv půjčit a po přečtení je zase vrátit. Nebo si prostě vezmetu jednu knihu a nahradíte ji druhou. Máte doma knihu tak říkajíc navíc? Můžete ji věnovat do knihobudky.


Čelechovická knihobudka


Většina knih ve mě i v manželovi vzbudila úsměvné vzpomínky.
Třeba Raisovy Zapadlí vlastenci nebo Olbrachtova Anna proletářka.
Obě knihy jsme kdysi "museli" povinně přečíst a zapsat jejích obsah do čtenářských deníků.
Ještě, že existovala jejich filmová zpracování...


Staré pověsti české jsem kdysi přečetla. A myslím, že dokonce několikrát.
Ale Pohorskou vesnici nemám přečtenou, nějak jsem se do ní nedokázala zakousnout.
Myslím, že to (nejen) na mě bylo příliš těžké čtení.
Stejně jako Babička. Tu jsem plně pochopila až v dospělosti.
Mám ráda i obě její filmové verze. Barevnou i černobílou.
Dílo F. L. Čelakovského znám jen z učebnice literatury
a ze čtenářského deníku bráchy mé kamarádky....


Několik jiných vydání pravidel českého pravodpisu máme i doma...


Kromě knihy Prosím, pane profesore, mám všechny tituly i ve své knihovně.


Jako náctiletá jsem knihy Karla Maye přimo hltala.
Milovala jsem oba jeho velké hrdiny, Old Shaterhanda (Kara Ben Nemsího) i náčelníka pačů Vinnetoua.
Knížky mi půjčovala kamarádka Lenka a moje teta.
A když měli dávat po letech v kinech jejich slavné filmové zpracování, byl to pro mě velký svátek.


Zapomenutý lístek z knihovny. Tenhle titul nebyl zrovna moc půjčovaný.


Nádherné vydání prvního a druhého dílu Vinnetoua.

Náš výlet na kopec Kosíř tedy skončil "neslavně", zato docela zajímavě.
Taky máte ve svém okolí knohobudku?

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.