7. září 2018 v 13:21 | Chudobka1970
|
Probírám se fotkami uloženými ve složce ke zpracování a na co nenarazím? Na letošní ježibabky. Na jaře jsem se vzpamatovávala z onkoléčby. Všechno jsem moc prožívala, ale málo o tom psala nebo mluvila. Na pálení čarodsějnic, pokud to jde, jezdíme každý rok. No a letos to šlo. Neschopneka s neomezenými vycházkami mi přišla vhod. Stačilo zvednout telefon a přijel starší syn se sličnou slečnou. Čím víc lidí, tím větší zábava. Mého muže z Ježibabek vyřadila odpolední směna. Přece nepojedu sama?
Přiznávám, že letošní čarodějnický příběh u vatry mě moc nenadchl. Ten starý se mi líbil víc. Možná proto, že v něm hráli statní urostlí mniši, radost pohledět. Každopádně se nás na tu bláznivou podívanou sjelo se širokého i dalekého okolí docela dost.
Počasí nám nepřálo, pořád poprchávalo
Čarodějnic rej
V novém příběhu si zahráli i Tři Králové
Zapálením vatry to celé skončilo i začalo zároveň.
Děti si na vedlejších malých ohníčcích opékali bučtíky,
rozjelo se čarodějnické disco,
prostě zábava a pohoda jak má být
To je panečku lidu,
sešlo se nás tam hezkých pár stovek.
Oheň mě vždycky fascinoval.
Ne nadarmo se říká:
dobrý sluha, ale špatný pán.
Tady se ještě nedalo sedět u ohýnku a hledět do jeho plamenů...
Stála jsem opodál a snažila se vyfotit tu magii.
Po chvíli začaly létat jiskry.
Čím víc se pyramida bořila dovnitř,
Tím vic jich bylo.
Jedna mrška mi propálila díru do zelené šustky.
Sálalo odtud parádní teplíčko.
Pálení čarodějnic s příběhem neznám a určitě to je krásný zážitek.

Ráda vzpomínám na dobu, kdy jsme ještě za svobodna chodili s partou pálit čarodějnice.