Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Říjen 2018

Čtu, tedy jsem...

30. října 2018 v 19:49 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Chodím do knihovny, co si pamatuju. Nejdřív s mámou a pak i sama. Moje první čtenářská průkazka měla zelenou barvu.
Mám strašný zlozvyk, čtu u jídla. Opřu si knížku o stěnu a mezi sousty se čtu. Ponořím se do příběhu a pak se mi nechce přestat. Vrchol blaha je pro mě číst si v posteli. Zachumlat se do peřiny a zmizet mezi písmenky.Moje představivost nemá hranice. Vžiju se do děje a okolní svět na chvíli úplně zmizí. Posledních několik měsíců jsem ubrala v háčkování a hodně přidala ve čtení. Stáhla jsem si do mobilu čtečku knih, takže na dovolenou nebo k vodě si neberu knížku, ale mobil. Včera jsem si vypsala na lístek, které tituly bych si ráda půjčila. Jenže v knihovně ani jeden zrovna nebyl k dispozici. Některé si možná stáhnu elektronicky, ale jinak budu muset počkat.
Jsem zaregistrovaná na stránkách Databáze knih. Už dvakrát jsem jela v jejich Čtenářské výzvě. Letos ji spustili taky, ale já to vzdala. Je docela dost obtížné najít v knihovně některé tituly ze zadání. Čtu si vesele dál a nechávám se výzvou inspirovat. Ale už ji nemusím mít splněnou, není to můj cíl.
Knihkupectví Martinus zveřejnilo další Knižní šifru. Nedalo mi to a už jsem zase poznala jednu knížku. Tak uvidíme, jestli se mi povede poznat všech 64 názvů.
Loni jsem se rozepsala skoro o každé přečtené knížce. Letos je to se mnou bída. Nějak na to nemám čas. Sotva jednu dočtu, už mám nachystanou druhou. Jaksi nestíhám. A že toho mám načteno docela slušně....

1) Pavučina lží - Dan Brown
2) Nikdo tě namá rád - Judy Westwater
3) Hotel Vendome - Danielle Steel
4) Duch - Danielle Steel
5) Zmrtvýchvstání, román nezdolné vůle - Michael Punke
6) Stopy větru - Kayla Fleming
7) Naše paní doktorka - Meredith Appleyard
8) V případě neočekávané události - Judy Blume - nedočteno
9) Mami, kdy už konečně umřeš - Martina Rosenberg
10) Šest kontinentů - Jiří Kolbaba
11) Pod africkým sluncem - Barbara Wood
12) Život za životem - Kate Atkinson - nedočteno
13) Zapomenutá zahrada -. Kale Morton
14) Co jsme si neřekli - Rory Dunlop
15) Něco není v pořádku - Bonie MacDougal
16) Dům v nebi, vzpomínka na únos, který změnil vše - Amanda Lindhout
17) Kolotoč snů - Freya North
18) Není cesty zpět - Tim Weaver
19) Kéž je nám odpuštgěno A.M. Holmes
20) Cizinci v noci - Kent Haruf
21) Penzion Růžový přístav - Debie macomber
22) Přátlé navždy - Danielle Steel
23) Terapie láskou - Mathew Quick
24) Country - Danielle Steel
25) Vyvolená - Barbara Wood
26) Kód 9 - Jozef Banáš
27) Kouřová clona - Sandra Brown
28) Zlaté náměstí - Kathy Kelly
29) Na první pohled - Danielle Steel
30) Květionový ples - Danielle Steel
31) Až ji uvidíš - Joy Fielding
32) V tvojí kůži - L.R. Jones
33) Ztrácím tě lásko - Danielle Steel
34) Žít ze dne na den - Danielle Steel
35) Manželská smouva - Jenifer Probst

Tak trošku jsem se letos rozjela, co říkáte. Jak budu číst, budu i dopisovat další knihy. Sama jsem zvědavá, k jakému číslu se letos pročtu. Občas si připadám jako hladová. Hltám písmenka jedno za druhým. Ze seznamu je vidět, že jsem hledala únik. Spousta knih je od Danielly Steelové. Dosud nemám žádnou oblíbenou knihu, ke treré bych se znovu a znovu vracela. Možná si časem nějakou najdu. Nechám se překvapit.


Proč jsem?

21. října 2018 v 16:26 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Nikdo není dokonalý. Ani já ne. Jsem přímo vzor nedokonalosti.
Nejím spoustu potravin. Z některých jejich kombinací se mi zvedá žaludek, sotva je ucítím. Třeba takový bramborový salát. Kromě majonézy jím všechny suroviny, z nichž se skládá. V momentě jejich spojení je mi šoufl. Šunku na chleba nebo rohlík mě nenapadne si vzít. Ale toust bez problémů sním. Klobásku za studena? Brrr. Teplou ji zvládnu, když není zbytí. Ale nechutná mi ani za mák. Houbovou omáčku jsem jako dítě jedla. Dnes si ji nedám. Pokud jsou houby v jídle a nějakým nedopatřením se mi je povede rozkousnout, mám co dělat, abych ustála dávivý reflex. Hodně lidí mě blízkých o tomhle tom ví a bere to jako normální úchylku. Někteří to dodnes nemůžou překousnout. Ano, jsem rozmazlená v jídle. Mám to v hlavě, skoro nic s tím už v mém věku neudělám. Můžu se tak akorát pokoušet na ty blbý kecy nějak zareagovat. Mě samotné to vadí. Když někam jedem na dovolenou, mám dopředu bobky z toho, co tam budu jíst.
Nebaví mě vaření. Nevařím každý den, jako kdysi. Ani o víkendech většinou pro nás dva nevařím. Mám ráda jednoduchá jidla. Nic složitého. Jenže když nevařím já, je v jídle tolik surovin, co nejím, že si stejně musím udělat něco svého. Většinou to funguje, máme sice dvě jidla, ale jíme spolu. Občas to však hodně skřípe. Když jsem ještě vařila pro všechny, stálo mě to hodně nervů. Nic nebylo v pořádku, jako u Trautenberga... to kyselo je moc kyselý... Kluci skoro vždycky snědli všechno. Kdyby jim to nechutnalo, povrtali by se v tom. Když se u nás slavilo a já chystala občerstvení, bylo mi řečeno, že mi jídlo hosté chválili jen z povinnosti. Co já se k vůli tomu nabrečela. Nebyla to pravda, měla jsem to dobré.
Neumím dobře umývat nádobí. Po mě jsou vždycky špatně umyté kousky. Vždycky? Já umývám všechno nádobí, je jedno, kdo ho použije. Asi ho budu muset separovat. Kdybych byla s prominutím svině, tak někomu dnes tu rádoby čistou skleničku vrátím, misto abych ji dala na do myčky.
Neumím uklízet nehlučně. To podle mě jaksi nejde. To se jednoduše chodí po bytě a utírá se prach i pod věcma stojícíma třeba na parapetu. Chodí se zametat i na balkon. Vysává se. Umývá se zem. A kdy to jako mám udělat, když v pondělí odjíždíme na čtyři dny pryč a do bytu nám bude chodit kamarádka krmit Berušku. Jenže on si někdo nemůže v klídečku nedělního dopoledne hrát na PC, když já jsem se zbláznila a uklizím.
Neumím žehlit. Na každém tričku je nějaký sklad. Bodejť, že je. Nemáme skladovací prostory. Každý máme jednu skříň a to je sakra málo. Když pak máte v jednom komínku třeba 20 triček, tak ty spodní kousky bude třeba před oblečením přejet žehličkou. Už zdaleka nežehlím všechno. Ručníky, spodní prádlo ani ponožky určitě ne. To je někomu taky trnem v oku.
Co s takovou ženskou, která je vybíravá v jídle, neumí vařit, mýt nádobí, žehlit, ani tiše uklízet? Je vůbec k něčemu? Asi ne...

Pračka

19. října 2018 v 20:12 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Měla jsem před sebou docela náročný týden.
V pondělí mě čekal první velký audit na novém pracovišti. Kolem toho je vždycky hodně velký humbuk. Všechno se uklízí a nejlíp i schovává. Pracuje se pokud možno přesně podle standardů. No prostě blázinec. Každý přece ví, že mezi školu a praxi se nedá položit znaménko rovná se.
V úterý si mě pozvali na onkologickou kontrolu. Vzhledem k tomu, že mi po ukončení léčby nedělali žádné speciální vyšetření na možný rozsev metastáz, je čekání na laboratorní výsledek hodnot tumor márkrů místy až psychiatricky náročné.
V pátek se měla otestovat moje schopnost zapojit se do kolektivu i mimo pracoviště. Ve sklípku.
Není divu, že jsem byla nervózní a tak trochu ve stresu. Když na mě manžel zavolal, ať se jdu podívat do koupelky, nevěřila jsem svým očím. Vytekla nám pračka. Než muž složil vysavač, začala jsem vytírat hadrem. Napadlo mě, že se bude muset vyčistit odtok pračky. Chtěla jsem otevřít jeho klapku, ale nevím proč jsem otevřela dvířka bubnu. A dílo bylo dokonáno. Plavala nejen moje maličkost, koupelka, ale i kus chodby. Ještěže máme ten vysavač...Až se všechno vysušilo a uklidilo, zkusila jsem za neustálého dohledu pustit pračku na krátký program. Přitékající voda začala přetékat přes nádobku na prací prostředek ven z pračky. Přitom stihla zaplnit pračku do tří čtvrtin dvířek. Program ne a ne ukončit, pořád prala a prala a prala. Musela jsem dát odstředění a pračku vypnout. To nebylo dobré. Tím si podepsala rozsudek eko likvidace.
Pár dnů na to se jelo na obhlídku nové pračky. Manžel měl jednu vyhlídnutou. Já mu totiž dopředu řekla, co chci, aby měla a on hledal na netu ten správný model. Nakonec jsme vyrali značku LG. Jenže jak ji odvézt domů? Na rozvoz z prodejny bychom museli čekat 10 dnů. Zavolala jsem kamarádce Zdeňce a druhý den se konala akce kulový blesk. Naložit vysloužilou pračku, dovézt ji na prodejnu k eko likvidaci, naložit novou pračku a doma zprovoznit. Nevypadá to složitě, že ne? Stačilo mít domluveného souseda, který by mám s přesunem praček do a z auta pomohl. Muž se na to vybodl a s nikým nic nedomluvit. Takže to zase padlo na mě. Jednoho souseda jsem ulovila, než odjel na tenis. Spěchal, taže to bylo hodně rychlé. V prodejně nám vyložil a naložil personál. Nutno podotknout, že měl velice hezké duhové slipy. Ano, slipy...Když odvážel starou pračku, málem mi ukápla slzička. Sloužila nám dobrých 20 let. A před domem jsem ulovila dalšího hodného souseda. Šel zrovna z práce s manželkou a dcerou a tak byl samý úsměv. Pomohl manželovi vynést pračku až do bytu.
Teď už ji jen zapojit. Přes 20 let jsme nic podobného nedělali, takže se postupovalo bod po bodu, přesně podle návodu. Povedlo se. Ještě vyzkoušet nějaký krátký program. Pár vteřin po zapnutí se spustila kratičká melodie. Když po 14 minutách prací cyklus skončil, objevil se na displeji nápis Ende a zahráli mi znovu, tentokrát trochu déle. No a nesmím zapomenout na ten tichý chod. Při praní je skoro ticho, při odstřeďování to jen trochu hučí. Žádný svištění marťanů. Ty jo, tak to je něco. Na to si hodně rychle zvyknu.

Tak to je ona,
naše nová pračka.



Máme 10 let záruku na motor a 5 let na pračku jako takovou.



Má to i parní cyklus pro alergiky a pro malé děti.
Přes NFC se dají stáhnout další programy.
Myslím, že ani nebudou potřeba.

Audit proběhl hladce. Přišli, chvíli se zdrželi se staniční a její zástupkyní a zase odešli. To bylo strachu, že se zakoktám nebo něco spletu...
Jak dopadl sklípek už víte z minula.
No a v úterý na onkologii mě paní doktorka jen změřila TK. Víc nic. Neviděla moje jizvy. Neprohmátla mi břicho. Jen mě poslala na odběry krve a prý v lednu nashledanou. To se mi nelíbilo. Jak se dovím výsledky tumor márkrů? Mám čekat, jestli mi budou volat, pokud by byly špatné? Co když se zapomene podívat na výsledky doktroka? Tak to ani omylem! Vynutila jsem si, aby mi zprávu s výsledky poslali poštou. Dopadlo to dobře, jsem v černých číslech, což je výborné. Ještěže tak.
Po úspěšném rychlotestu naší nové pračky jsem ještě Zdenču pozvala a vínečko a dobrou večeři. Vždyť bez autíčka jejího táty bysme ještě dneska čekali na dovoz nové pračky...



Sklípek

14. října 2018 v 22:41 | Chudobka1970
V mejlu mi přistálo zajímavé pracovní oznámení. Zvali nás do vinného sklípku Jožky Šmukaře. Hned bych jela, řekla jsem si. Jenže ... kdo pojede ještě? Co když si mezi ostatní nezapadnu? V práce na noční směně se mě kolegyňka zeptala, jestli jedu taky. A bylo to vyřešeno. Napsaly jsme si o volno a začaly se těšit, jaképak to asi bude...
V pátek byl sraz na autobusové zastávce pod fakultkou. Původní odjezd se o hodinu posunul díky panu řidiči. Nějak si zaměnil šestnáctou hodinu za osmnáctou. Takže z Olomouce vyjel směr Hustopeče u Brna krátce po sedmnácté. První kolona na nás čekala u Drysic. Jeli jsme v levém pruhu a pomaličku se posouvali dopředu. Z nudy jsme začali hodnotit řidiče kamionů jedoucí v pravém pruhu. Většinou zrovna něco pojídali. Ale několik na nás zareagovalo. Někdo se jen usmál, někdo nám i zamával. A pak, že je v kolonách nuda...

Vstup do sklípku.
S každým z nás si Jožka Šmukař podal ruku.



V chodbě má pan Šmukař pověšeny zarámované fotky se známými osobnostmi.
Fotilo se to špatně, protože se od zasklených snímků odráželo se světlo.



Hrála nám tam cimbálovka.



Zpívali jsme lidovky.
Až na dvě jsem znala slova všech.
Někdo měl dobrý nápad a ofotil zpěvníček,
takže zpívali i ti, co slova moc neznali.
Bylo to strašně fajn, živá hudba je prostě živá hudba...



Pan Šmukař si na nic nehrál.
Sedl si k nám a povídali jsme si úplně o všem.


Je to veselá kopa.
A má strašně dobrý vdolečky.
Jedny plněné tvarohem, druhé povidly.
Samy nám skákaly do pusy a pak se musely pořádně zapít tím výborným Rulandským šedým...


Kolem druhé ráno jsme se rozjeli k domovu.
Pan řidič byl tak hodný, že mě vysadil v Prostějově.
Přesto, že jsem toho ve sklípku vypila docela dost,
ráno mi nic nebylo.
Žádný bolehlav se nekonal.
Takže už teď se těším na příště.


Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.