Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Listopad 2018

Výstava v Kojetíně

Pondělí v 15:40 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Po výstavě v Českém Těšíně - Sibici jsem se docela těšila na výstavu našeho Ženského klubu v Kojetíně. Ale bohužel se opět pár lidiček omluvilo, že jim do toho něco vlezlo... Nechci nikomu lézt do svědomí, ale termín téhle výstavy byl dojednán několik měsíců dopředu.
Organizace se opět ujala Květa. Její doménou jsou háčkované hračky. A že to opravdu umí, se můžete přesvědčit zde a zde. Nebo na stránkách Ženského klubu.
Samozřejmě přijela i naše milá paní vedoucí, Jitka. Dovezla nám výborný jablečný štrůdl.
Aby se to nepletlo, tak ještě přijela další Jitka. Tahleta druhá Jitka, se věnuje hlavně panenkám :-) Má je jako ze žurnálu.
Janča, to je náš všeuměl. Mrkněte se na její stránky. Na co chytne, to se jí daří.
Nesmím zapomenout na Maryšku. Ma její přáníčka z obalů na čajové sáčky a na její voňavá, ručně šitá srdíčka. Podívejte se ve videu.
No a ještě Sylva. Senzačně to umí s papírem. 3D origami a quilling. To jsou její královské disciplíny. Trumfne ji snad jenom její tvořivý manžel :-) Jsou bezva tým.
Letos jsem si dala zákaz. Už žádnou další novou kabelku od Stáni. Horko těžko jsem odolávala. Ty její kabelky jsou totiž parádní.

Dost povídání, pusťte si video a kochejte se tím, co nás neskutečně baví.

Video ze setkání v Kojetíně i s odkazem, kdyby náhodou....

Jinak to prostě nešlo

8. listopadu 2018 v 23:52 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Před rokem a něco jsem se odhodlala k veliké životní změně. Po více než 20 letech praxe jsem změnila pracoviště. A to tak, že úplně radikálně. Z chirurgické se stala interní sestra. Přesněji řečeno dialyzační sestra. Jak jsem k takovému rozhodnutí dospěla? Zrálo to ve mě velice pozvolna. Myslím, že jsem si s myšlenkou změnit pracoviště pohrávala víc než rok. Možná i dva. Pomalu ve mě rostla nespokojenost. Pořád se mi něco nelíbilo. Chtěla jsem odejít z Prostějova do Olomouce, jenže to byly samé kecy a skutek utek. Hledala jsem výmluvy, proč nemůžu opustit tu svoji traumačku. Ta největší byla: a kdo bude místo mě zastupovat staniční? Až pak najednou čas dozrál.
Stačilo, aby se mě kolegyňka z jiného oddělení zeptala, jestli už mám podanou žádost do FN Olomouc. Hned za tepla mi i doporučila, ke které personalistce se mám přihlásit. Tak já doma sedla a začala sepisovat životopis podle nápovědy z internetu. Když jsem to měla hezky sepsané a vytisklé, domluvila jsem si schůzku s personalistkou. Pak už to šlo jako po drátku. Bylo mi blbé odmítnout se podívat na dialýzu, tak jsem ze slušnosti šla. Když mi tam ukázali rozpis služeb, byla jsem v pasti. Moje obavy, jestli se zvládnu naučit techniku dialýzy zmírnila kolegyňka. Prý to mám brát jako výzvu. Od července 2017 se ze mě stala pracovní síla na dialýze. Nebylo to špatné. Ale nebylo to ani dobré. Technicky uvést přístroj do provozu nebyl problém. Ale naučit se reagovat na chybová hlášení, to už problém byl. Nebyla jsem dostatečně rychlá, zareagovala jsem špatně, neporadila jsem se než jsem chybu upravila....Prostě jsem tam nezapadla.
A pak jsem onemocněla. Léčila jsem se ve FN Olomouc. Uvědomila jsem si, že během léčby jsem se za holkama na dialýzu vlastně ani jednou nezašla podívat. Jen když jsem nestihla zanést lístek na peníze na mzdovku... Měla jsem spoustu času na přemýšlení. Před ukončením neschopenky jsme si se staniční a vrchní sedly a popovídaly. Umožnily mi, abych přešla na jiné pracoviště.
Opět jsem navštívila svou personalistku, abych jí vysvětlila situaci. Nabídla mi mimo jiné urologii. Je to mě velice blízký chururgický obor. A znovu mi pomohla ta stejná kolegyňka, která se ptala, jestli už odcházím do FN. Prý se mi to bude líbit. Měla pravdu. Líbí se mi tu. Většina pacientů jsou chodící muži. Ženy a "ležáci" jsou v menšině. Je to operační oddělení, takže spoustu činností jsem pouze oživila, abych zjistila, že je mám v krvi. Naučila jsem se pracovat s monitory, infuzními pumpami a lineárními dávkovači. Je zde i pokoj intermediální péče. Už jsem v něm párkrát sloužila. Je to taková jako jipka. Zdá se, že jsem na urologiizačala pomaličku zapouštět kořeny. Jsem ráda, že se mi podařilo najít sílu a znovu změnit pracoviště. Myslím si, že i do kolektivu jsem vcelku zapadla. Od července tohoto roku jsem urologická sestra.


P.S.: Na traumačce zastupují staniční holky z ortopky....

P.S. 2: Je strašně fajn, těšit se do práce...




Moje "medové" pracoviště
(intermediální pokoj)


Mějte se medově :-)




Výlet do Sibice

5. listopadu 2018 v 14:01 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Jsem členkou Ženského klubu. Dvakrát do roka pořádáme prodejní výstavy našich výtvorů. Na jedné z nich nás naše členka Gražka pozvala k nim, do Českého Těšína, konkrétně do Sibice. Nakonec jsme jeli jen dvě. Moje maličkost a Jitka. Ale stálo to za to.
Cestování vlakem mělo nádech adrenalinového sportu. Zatímco Jitka jela jedním vlakem až do Ostravy, já musela přestupovat v Olomouci a v Přerově. Měla jsem pokaždé jen pár minut času. Olomoucké nádraží znám, tam jsem neměla strach, že nenajdu to správné nástupiště. Jenže v Přerově na nádraží jsem nikdy nebyla. Byla jsem vděčná za každou minutu zpoždění vlaku, do kterého jsem měla přestoupit. Jitka mi v rychlíku držela místečko, takže od Přerova jsme cestovaly společně. V Ostravě Svinov na nás i přes zpoždění čekal vláček do Českého Těšína. Gražka a její manžel nás pak naložili do autíčka a jelo se do PZKO Sibica.


Tady se to všechno odehrávalo.
Návštěvníků bylo habaděj. Měli připravené i malé občerstvení.
Na oběd jsme si objednali pizzu.
Než se začali trousit odpolední zvědavci, šly jsme se s Jitkou trochu projít.



Tahle restaurace už to má za sebou.
Škoda, zvenku vypadá docela dobře.



Kostelíček byl bohužel uzavřený.



Podzim je krásný, co říkáte?



Od zelené až po červenou...



Zvláštní jabloň...


Teď vás všechny zvu na prohlídku našich prací. Kromě háčkovaných hraček zde byly k vidění i pletené svetýrky a botičky, Také jsme tu měly frivolitky na jehle i na člunku. Některé věcičky byly i ručně šité. Může se také obdivovat, stejně jako my, nádherným kraslicím vyráběným technikou madeira....
Podívejte se na krátké video:

Kdyby náhodou negunfovalo, přidávám odkaz na něj.


Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.