
Bohemian Rapsody
20. listopadu 2018 v 17:17 | Chudobka1970 | Filmy, které mě oslovily
Komentáře
V dubnu jsem byla na představení Freddie a bylo to udělané nádherně. Jeho písničky jsou nádherné, jeho život už tak krásný nebyl. Závěr hry byl hodně dojemný, lidé tleskali ve stoje ![]()
[2]: Z toho filmu mám stejný dojem. Zážitek to byl tak silný, že uvažuju jít ještě jednou. Nikdy předtím jsem na filmu 2x nebyla. ![]()
Queen jsou pro mě srdeční záležitostí a skupinou, takže bylo jasné, že musím jít. :) Vytáhla jsem i svého tátu, neboť jsem se dost bála své reakce, ovšem ne kvůli zpracování, protože na to dohlíželi sám Brian s Rogerem, ale nějak tak celkově. A bála jsem se oprávněně, já jsem celé ty dvě hodiny probrečela. Tedy nejdříve jsem jenom slzela, ale postupně se to zhoršovalo a na závěr jsem bulela, jak želva, že by mi měli vrátit vstupné, že jsem ten konec už ani neviděla. Ono ještě ke všemu mám některé písničky prostě spojené s dobrými i horšími věcmi, což to druhé je třeba u We are the champions, u které poptáhl i můj táta.
Jsem asi jedna z mála, která na ten film jít podruhé nechce a nechce ho ani dlouho vidět, ale je to nějak tak právě kvůli tomu emočnímu kolotoči, co ve mně rozjel. :)
A jsem taky případně pro zavedení sing along verze, protože celý film jsem potichu prozpívala a u Radio Gaga jsem chtěla pěkně tleskat do rytmu, což by v tom mrtvém kině asi vypadalo divně. ![]()
[5]: Je fakt, že od toho filmu jsem smutná. Ale moc se mi líbil. Člověk si tak nějak uvědomil, že život je krátký... Stejně bych na něj ráda šla znovu...
Můj příspěvek bude poněkud jiný. Já vzpomínám na rok 1993, kdy přesně po roce jsem měla možnost pobýt na olympijském stadióně v Barceloně, kde se v roce 1992 konaly 25. OH, kde navíc se předvedla naposledy naše výprava sportovců jako československá... Já vím, stadión byl prázdný, jen my jako turisté na kopci Montjuic, ale dodnes mi naskočí husí kůže, když slyším tu píseň Barcelona v podání Freddieho s operní pěvkyní Monseratt Caballé. Já vím, je to už dávno, mnohé je zapomenuto, ale jsem ráda, že jsem v Barceloně, i když rok po hrách, byla. Každý vzpomínáme prostě jinak.
![]()
Tato skupina ovlivnila svojí jedinečností můj hudební vkus na celý život a její nadčasová muzika se dá poslouchat bez debat i nyní a není ničím zastaralá, naopak.
Já mám o jejím frontmanovi doma dvět životopisných knih a na film samozřejmě zajdu, dokreslit si názor, ale až opadne toto šílenství.
Já osobně složitosti Freddieho povahy beru jako daň za úspěch a sama netuším, co by se mnou sláva a davy udělaly. Také předpokládám, že každý slavný umělec musí být excentrický divadelník s citlivou duší, aby projev měl šťávu, drejf a napětí. Pokud ty emoce nestříkají z pódia, posluchač to pozná a odchází neuspokojen.
Těším se na film, asi si budu hodně pobrukovat notoricky známé ![]()
Na film sice nejspíš nepůjdu, ale to nic nemění na tom, že "kvíni" byli i mou srdeční záležitostí
.
Quenn prostě miluju. Před nedávnem jsem viděla moc pěkný dokument, kdy vzpomínali kolegové a kamarádi. Za týden na Bohemian Rhapsody jdu. Moc se těším, protože ti, co ho viděli, jdou podruhé. Prý nádhera. ![]()
Jo, hudba, to je jako droga. Něco si oblíbíš a nemůžeš bez toho být. To dobře znám. ![]()
[7]: Jsou to krásné vzpomínky Hani. Ta píseň, co spolu nazpívali je úžasná ![]()
[8]: Tak hlásím, že jsem ho, film, viděla 2x. Co na tom, že je v něm pár nepřesností a něco je zcela vymyšleno. Je to normální film a ne životopisný dokument. Prostě se mi líbí. Jsem zvědavá, co na něj budeš říkat ty, až ho uvidíš ![]()
[10]: Přesně tak, ti co na něm byli, šli znovu...ma. mám to stejně ![]()
[11]: Tak pod to se můžu s klidným srdcem podepsat Jani ![]()





O filmu jsem slyšela samá pozitiva, takže až to půjde, určitě se na něj podívám. A k názvu filmu, potažmo písničky - teď ulítávám ne téhle verzi - https://www.youtube.com/watch?v=ojRj2JK5oCI
.