Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Leden 2019

Vypravěčka

26. ledna 2019 v 17:04 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Četla jsem ji jak e-knihu ve čtečce v mobilu.
Jody Picoultová rozehrála vypráví o nelehkém, leckdy i bolestném hledání pravdy. Svůj fiktivní i skutečný příběh zde vypráví babička, dcera pekaře. Jeden starý muž tvrdí, že byl člen SS, nacista se vším všudy. Seznámil se babiččinou vnučkou, pekařkou a žádá po ní odpuštení za všechna zvěrstva, kterých se dopustil. Ona mu odmítá věřit, zná ho jako slušného čkověka. Obrací se tudíž na FBI. Mladý agent s ní nejprve komunikuje po telefonu, později, až si ověří, že by starý muž opradu mohl být nacista, přijede za vnučkou. Spolu se pokoušejí přijít na to, co je o něm pravda. Podaří se jim rozmotat děsivé informace?

Velmi emotivní příběh se četl jedním dechem
a zároveň velmi těžce.
Pasáže, kde babička popisuje válečné zážitky
mi vyháněly slzy do očí.



4 TET

23. ledna 2019 v 11:43 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
Včera jsem byla s kamarádkou na koncertě hudebního seskupení 4 TET. Netušíc, co od toho můžu čekat, rozhodla jsem se prostě a jednoduše. Těšit se. Písničky Jiřího Korna mě provázely vlastně od mala až do dneška. Tomu pánovi bude letos 70 let. Zub času na něm sice zapracoval, stejně jako na každém z nás, ale sedmdesátku bych mu teda nehádala ani omylem. No a ostatní 3 zpěváky jsem do všerejška vůbec neznala. Pojďme si je tedy trošku představit.
Jiří Škorpík se věnuje kromě živého vystupování také komponování, aranžmá, studiové práci a nahrávání. Nejspíš ho budete znát díky pohádce Kouzla králů, kde vytvořil duet s Dashou. No a jestli ne, tak se mrkněte na tenhle upravený hit. Taky v tom má prsty. Sledovali jste kdysi v pravěku Rodinná pouta? Tak Jirku Škorpíka znáte z titulků. Jinak během koncertu 4 TETu se právě on nejvíc staral o zábavu. Jestli opravdu smích prodlužuje život, tak tu (nejen já) budu strašit do sta let. Jeho taneční kreace prostě nemají chybičku.
Dušan Kollár je muzikálový (Hamlet, Krysař) a popový zpěvák a herec. Nazpíval několik duetů s Dashou: Můj čas, Billy Jean.
Jiřího Korna není třeba nijak zvlášť představovat. Začínal ve skupině The Rebels. Následoval slavný Olympic. Nazpíval duety s Helenou Vondráčkovou. Zahrál si v pohádce Honza málem králem. Účinkoval v nezapomenutelném cyklu Možná přijde i kouzelník. Zpíval v muzikálech - Drákula, Bídníci, Mrazík (na ledě), Monte Christo...Z jeho sólové kariéry se mi dostaly pod kůži hity jao Robinson, Yveta, Karel nese asi čaj, Mis Moskva...
David Uličník má opravdu nádherný hlas. O téhle adventní akci jsem neměla ani tušení. Je to škoda, protože ty hlasy, tak to je něco.
Je jaká je


Lady Carneval


Nezapomenutelné taneční kreace Jirky Škorpíka



Podařilo se mi ulovit pár snímků.
Seděli jsme na balkoně a výhled byl tudíž dobrý.
Ovšem kvalita fotek je nevalná...







Po koncertě jsem si koupila CD




A nechala si ho podepsat.




Kamarádka lovila, až mě ulovila...



Bylo tam opravdu chladno



...ale taky hodně veselo...







Čurologie a já

20. ledna 2019 v 15:04 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Myslím, že se na svém novém pracovišti pomalu, ale jistě zapracovávám. Zapouštím kořeny. Jsem zpět ve svém chirurgickém oboru. O čem (č)urologie je? O zánětech ledvin, močových kamenech a hlavně o prostatě. Tím je dána převaha mužských pacientů. Hodně se tu operuje. Provádějí se tu speciální robotické operace prostaty a ledvin.
Naše oddělení má dvě části. Standardní lůžkovou část a IMP (intermediální pokoj), neboli MED. Na standardu máme pokoje rozdělené podle barev na modré (ty jsou blízko pracovny sester), zelené (na konci dlouhé chodby) a červené (naproti modrým u pracovny). Vejde se tu nejméně 30 pacientů, přistýlky jsou tu na skoro denním pořádku. Co mi na bývalém pracovišti, traumatologii, chybělo, je zdejší denní místnost zaměstnanců(DMZ). Ta naše je vybavena zamykatelnými skříňkami a kávovarem. Takže teď už jsem kafař se vším všudy. Na každé směně si nejmíň jednu kávičku vychutnám.
MED bohužel nemá statut jipky, takže práce v něm není patřičně finančně ohodnocená. Zato tam můžu klidně pracovat bez ARIPu(doškolovák pro JIPky). Naučila jsem se obsluhovat monitory, infuzní pumpy i dávkovače. Ono je všechno vlastně jenom o cviku a o zvyku.
No a při své první samostatné směně na MEDu jsem se starala, mimo jiné, taky o jistého pana Hlocha. Byl to nenáročný pacient. Na konci dvanáctky mi moc děkoval za péči a slíbil, že mi pak něco za mou péči dá. Moje pokusy ujistit ho, že to vubec není třeba ho asi nepřesvědčily. Před páteční denní mi holky na DMZ předaly dárkovou tašku....







Úplně mi to vzalo dech.


Litovel Free Jízda poprvé.

8. ledna 2019 v 21:11 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Měla jsem těsně před nástupem do práce po dlouhodobé neschopence.
Cítila jsem se dobře.
Jezdili jsme na krátké projížďky na kolech.
Tak proč to nezkusit.
Akce se jmenovala Litovel Free Jízda.
Jejíé součástí je každoročně i malý hudební festival.
Manžel tenhle cyklistický závod absolvoval už několikrát.
Vzali jsme kola do auta jeli do Litovle...


Vlastně je to závod o ceny.
Startovné se zde neplatí.
Trasa pro kola je 30 km Litovelským Pomoravím,
jede se po silnici i polňačkách.
Skoro pořád po rovince.



Jedno číslo je manželovo a druhé moje.



Lážo - plážo čekání na hromadný start.



Kluci to pojali po svém: Tour de beer



Že nás tam ale bylo.
Celkem se na strat postavilo 371 jezdců na kole,
23 koloběžkářů,
69 týmů, celkem tedy 600 aktivních jezdců.
Trochu jsem měla z toho hdromadného startu strach, ale zbytečně.
Byla to docela sranda. Někteří se navzájem poštěli. A těch legračních hlášek...



Z našeho času je vidět, že to byla opravdu pohodová jízda.
Jeli jsme hodinu a 38 minut.
Celkem v jednotlivcích nás dohromady jelo 371 + 6 neprojelo cílem.
Umístění ušlo. Já 342 a muž galantně 343.
Mezi ženami jsem byla 75. z 83.
Manžel 245. z 261.

Bylo to bezva.
Přemýšlím, jestli letos nepojedeme znovu.






Bolavá láska gurmánská

5. ledna 2019 v 18:11 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Kdo je to vlastně gurmán? Milovník dobrého jídla a pití aneb labužnický znalec kulinářského umění. Moji lásku k dobrému jídlu nezapírám. K dobrému pití, obzvlášť vínku, už vůbec ne. Ovšem s tím labužnickým znalcem kulinářského umění to bude trochu horší. Řekla bych, že teoreticky vaření docela zvládám. Ale prakticky je to občas mazec. Jsou chvíle, kdy vaření z duše nenávidím a jsou chvilky, kdy mě to dokonce i baví. Pokud se jídlo povede, vychutnám si ho a spolu s ním i pocit uspokojení z vlastní tvorby. Ovšem má to jeden háček, musí být čím jíst. Nemám na mysli příbory, leč svoje vlastní zuby. Pokuste se pošmáknout si na churném jídle bez stoliček. Už pár let mám částečné zubní protézy na horní i spodní chrup. Naučila jsem se nimi jíst úplně všechno, včetně tvrdší hrušky, oříšků nebo brambůrků. Občas snídám opečené půlměsícem chleba z topinkovače, lehounce potřené máslem a pořádně počesnekované. Zapíjím to vlažným mlékem. Při jednom takovém pošušňáníčku jsem uslyšela slabé křup. Znělo jinak, než z topinky. Vzápětí jsem vytáhla kousek zubní protézy. Horní. Následovala chvilka čiré beznaděje. Po ní jsem ulomenný kousek vložila do sáčku.Jezdím na zubní do Brna. Jsou tam velice tolerantní k mému strachu. Musela jsem jim horní protézku nechat, v laboratoři to prý slepí.Až to bude hotové, zavolají mi. Takže teď jím pouze se spodní částečnou protézou. Že nemám tu horní není skoro poznat. Naštěstím mi zůstaly přední zuby. Jenže jíst s tímto materiálem moc nejde. Odvážně jsem šla s kamarádkou na večeři. Objednala jsem si, trubka, smžák a americké brambory. Miluju tohle jídlo. Ale když se mi do dásní zapichovaly kousky sýra a brambor, bolelo to. Jenou mi dokonce hrkly i slzy do očí. Hrdinsky jsem však skoro celou porci snědla. Chuťově to byla lahoda. Sýr byl opravdu sýr, žádná náhražka. Brambory měly lehce pikantní chuť. A já měla hodně bolavou pusu. Ještě druhý den, ráno u snídaně jsem si sypala popel na hlavu, co jsem to za Máňu....
A pak, že láska nebolí....


Dnes jsme s manželem vařili společně kunp pao.
Museli jsme vyzkoušet novou elektrickou pánev wok od Ježíška.
Bylo to moc dobré, až na ty zatracené oříšky....


Olympici v Čechách pod Kosířem

4. ledna 2019 v 19:45 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
K narozeninám jsem v červnu dostala dva lístky na koncert Olympicu, který se konal v září 2018. Hrálo se venku, v areálu zámekcého parku v Čechách pod Kosířem. Moc jsem se těšila. Na skupině Olympic jsem vyrůstala. Mám doma magnetofonové kazety i LP desky. Jejich písničky zná snad každý. Osmý den, Jasná zpráva, Slzy tvý mámy... Toto byl můj třetí koncert Olympicu. Na první jsme šli s manželem do "Kaska" v Prostějově. Seděli jsme spořádaně na židličkách a potichu si s kapelou zpívali. Po X letech mě na druhý koncert nalákal kamarád z ortopedie. Tentokrát se jelo na Plumlovskou přehradu. Olympici hráli venku. Mohla jsem se uvolnit, "zatrsat" a zapívat si z plna hrdla. Bylo nás tam strašně moc. No a ten třetí koncert jsme si jeli společně vychutnat do Čech pod Kosířem. Počasí nám přálo. Místečko jsme si zabrali pár řsd od pódia. Co si přát víc?


Dokonce se povedlo udělat i pár použitelních snímků-


Některé výrazy Petra Jandy nás docela rozesmávaly.



Petr Janda měnil kytary jako na běžícím pásu.



Škoda, že tahle fotka není ostřejší...



Závěrečná děkovačka.

Moc se nám koncert líbil, mě, manželovi i kamarádce.
Tenhle dárek se jí povedl.
A to jsem ještě netušila,
že záhy dostanu další dva podobné.
O vystoupení Pavla Šporcla jsem vám už říkala,
no a na koncert 4Tetu si musím počkat do druhé půlky ledna.




Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.