





[1]: Souhlasím s tebou. Vsechi jde líp, když máš aspoň nakési, byť i malé, finanční zabezpečení. Ale jinak je to o lidech a jejich touze něco chtít, něco dokázat ![]()
A co teprve kolik je romských dětí v ústavech sociální péče . Zažila jsem jich několik , ale nejvíc se mi do srdce dostala Ája , znám jí od jejích 9 let , dneska je jí 29. Je na vozíku jako já a do ústavu přišla rovnou z kojeňáku. Rodina o ní nikdy neprojevila zájem . Na druhou stranu vzhledem k jejímu handicapu se tam má asi líp než doma .
Nebo Martin , taky Rom. Rodina o něj nikdy zájem neměla . Až mu bylo 18 , tak za nim přišla tlupa příbuzných a chtěli peníze z jeho ID, najednou o něj stáli
. Nechtěl je vidět a museli ho ochránit sestřičky . Smutný osudy oba dva.
Pravděpodobně je to i o mentalitě těchto lidí, i když nelze všechny házet do jednoho pytle. U některých se kočovný život nezapře a podle toho vypadá i rodina.
To bychom se museli zeptat přímo těch matek, proč to udělaly. Taky jim do hlavy nevidíme, žejo. Stát se mohlo naprosto cokoli, co je donutilo dát dítě do babyboxu.
[3]: Postižené děti oni nechtějí. Jen zdravé. Vlastně i je někdy odmítnou přijmout do své široké rodiny...
[4]: Rozhodně je nechci házet do jednoho pytle. Jen jsem přemýšlela nahlas. Shrnula jsem poznatky z dlouhodobých výzkumů a rozhovorů a snažila se pochopit proč...
[5]: Baby box? Ne. Oni nechávají dítka přímo v porodnici. Mají to v hlavě rozhodnuto už dopředu. Netuším co je k tomu dokáže donutit. Co dokáže tak radikálně změnit jinak hodně pevné rodinné vazby.
Děkuji za tenhle článek, aspoň jsem si rozšířil obzory, co se týká výchovy dětí v rómských rodinách. Možná příčina jejich lásky nelásky vůči vlastním dětem pramení z toho, že rómové byli od nepaměti kočovný národ a vlastně neměli žádné své hlubší kořeny, stát a území. V podstatě nikam nepatří a zároveň jsou všudezdejší a proto v nich navždy bude ten rozpor mám rád, nemám rád, chci nechci, patřím, nepatřím atd.
Já ti nevím, Chudobko. Občas vídávám před školou neuvěřitelné exempláře romských rodičů a jejich chování má k lásce a obětování se pro dítě hodně daleko :(.
Ano, vše začíná od dítěte, od mala. Nejde tak o barvu kůže, ale může se projevit genetika i po osvojení. Asi zlomovým věkem je puberta, tam i ti bílí "vychovatelé" si mohou užít a kolikrát kdyby se na hlavu postavili, nic nesvedou. Nejde jen o to, že nechtějí chodit do školy, neuznávají autority, ale co ta romská sídliště (Chánov a další)? Nedávno měla Ježurka fotku na blogu, jak dům je obsypaný odpadky, barák vybydlený. Neumím si představit, že bych (samozřejmě to říkám nadneseně) vytrhala podlahu a zatopila si, odpadky sypala z okna a zničila barák. A děti to vidí a vnímají, že to je OK, protože se nic neděje, rodiče zajdou na sociálku, ztropí tam kravál a dostanou nové bydlení. Ano, jsou rozdíly, to víme všichni, ale mnozí romové mívají kupu dětí = zdroj sociálních dávek, mladá děvčata rodí dost brzy a ono se to zaonačí tak, aby už měli pravidelné dávky. A kolik je v této skupině mladých invalidních důchodců... A jejich děti to všechno velmi dobře vnímají.
Je to na dlouhé psaní.
[9]: Ke svému bydlišti opravdu nidky neměli hlubší vztah. Dokázali se přizpůsobit podmínkám prostředí, kde se zrovna vynacházeli. Rodinné vazby ale byly a jsou stále velmi pevné. Až na vyjímky...
[10]: Ano, dokáží na své děti křičet nebo je i fyzicky trestat. To patří k jejich naturelu. Nejdou pro ránu daleko. Mají kladný vztah ke shromažďování majetku, daleko větší než ke vzdělávání. Proč by se dcera měla učit víc než na základce? K čemu jí to doma u plotny a mezi dětma bude?
![]()
[11]: Je to začarovaný kruh. Pokud se romské dítě pochopí, k čemu vlastně slouží dobré vzdělání, má nakročeno vymanit se z onoho kruhu....
Když to řeknu drsně, tak rómské matky jsou ve stejné oblibě jako oslík v pohádce "Oslíčku otřes se". To, že rómské matky milují své děti víc než bílé matky, je také nejspíš z říše pohádek. Pravda, když mají peníze, koupí jim kdejaký nesmysl, ale to vyplývá z neznalosti hodnoty peněz, než z láskyplného srdce. Vyjímka samozřejmě pitvrzuje pravidlo.
[11]:Souhlas. Geny jsou geny.
[16]: Geny toho zas tak moc nezmůžou. Nejvíc pekla nadělá prostředí a způsob života. Když budeš vyrůstat v rodině plné hádek a surovosti, nasaješ to do sebe jakou houba. Jistě, jsou výjimky....
[17]: Asi je zbytečné podotknout, že ony opravdu dokážou navázet se svými dětmi velmi silné citové pouto, navzdory tomu všemu...
Něco podobného mne napadlo, když jsem procházela po hřbitově, naši romští spoluobčané měli tradice, včetně těch jako uctívat své zemřelé, jejich hroby o tom hovoří své.
Stejně to bylo i s láskou k dětem, k rodině, ale například i ke zvířatům.
Dnešní snědší občané se o své děti nestarají, fetují ve velkém, vím, že to sem nepatří, ale ani jako příklad moc nefungují.
Renčo, když je zde takto otevřené téma, ty víš, že oba rodiče byli romského původu nebo pouze jeden z rodičů ? Třeba by to vysvětlovalo i to odložení, spustit se s romským fešákem byla za totáče i pěkná ostuda. Třeba byla rodinou donucena ?
[20]: Simi, oni měli oba dva i za svobodna stejné příjmení. Jde mi z toho hlava kolem. Já vím, máma s tátou mě milovali, jenže stejně se občas ozve to smutné tam proč aspoň ona ne... ![]()
Je smutné, když někdo dítko odloží. Ale zase lepší, než aby se mělo špatně.
[22]: Jak se to vezme. Když se to dítě pak má opravdu dobře, je to fajn. Ale když stejně trpí, je to na nic... ![]()
Promiň, Chudobko, kdybych tušila, nevyjádřila bych se tak syrově. Teď odjíždím a nemohu se rozepisovat,
Tohle je hrozně ošemetné. Já i věřím, že své děti milují, ale naše mentality jsou hrozně moc odlišné. Já prostě nedokážu pochopit, proč pro své děti nechtějí něco lepšího než měli oni sami... Proč je nevedou k lepšímu životu. Protože jim to pravděpodobně stačí, mají to v krvi... Nerozumím té problematice, jen mě to vždycky tak mrzí, protože to dítě se nenarodí s tím, že v životě nechce pracovat nebo že jeho nejvyšším cílem je rodit děti a stát u plotny, to mu vštípí až rodiče a prostředí.
Tohle je hodně zajímavá úvaha. Těžko pochopitelné je odložení miminka do ústavu. Mám dlouholetou kamarádku, která se coby odložené "cikáně" dostala do běžné české rodiny. Starší manželé, kteří se marně pokoušeli o vlastní dítě, jí poskytli nejen domov, ale i lásku a vzdělání. Vystudovala práva a dnes jen její trochu cizokrajný zjev napovídá, že není úplně bílá. Kdyby někomu řekla, že je Španělka, nebo Italka, určitě by jí věřil. ![]()
[21]: Renčo, některé ženské to prostě necítí. Nemají to uvnitř a je pak lepší, že jsi měla rodiče, kteří milovali.
Život bez rodičovské lásky je nesmírně smutný, měla jsi ho kvůli nim plnohodnotný ![]()
[24]: Snažím se to pochopit spoustu let. Dokonce i moje bakalářská práce se zaměřila na tuhle etnickou skupinu obyvatel. Něco jsem si ujasnila, něco pochopila, něco mi stále uniká.
Tón tvé reakce na tuhle úvahu je v naprostém pořádku. Život není jen růžový....
[25]: Pojmenovala jsi to správné, jejich mentalita. Považují svůj způsob života za výborný, tak proč ho měnit, když mám za málo peněz hodně muziky...Je to velice smutné.
[26]: Moje švagrová jednou řekla o mém původu něco podobného. Prý něco mezi Itálií a Španělskem. Myslela tím vzhled mě a mladšího syna. On je totiž já před 20 lety a před 20 kg ![]()
[27]: Ano, někdy je opravdu jedno, jestli jsi cigán, čech, maďar nebo němec. Pokud mateřský instinkt nenaskočí, je to v háji zeleném...
Já to vím Simi, jen je to pro mě těžko pochopitelné...Jsem za své rodiče moc ráda. Svou výchovou a láskou mi dali to nejvíc, co mohli.
![]()
Takto jsem o tom nepřemýšlela.A máš pravdu romské ženy mají své děti hodně rády.Jen to co je pro dítě opravdu to nejlepší vidí často jinak než mi bílí ![]()
Bohužel to ne vždycky funguje tak, jak by mělo. Těžko už cikány někdo převychová. Mají to v genech a většinou jsou stejní. Moje snacha je učí v ZŠ a to, co často povídá, je někdy fakt horor. Před tebou, Renátko, smekám. ![]()
Zařazuji článek do výběru, vznikla tu zajímavá debata
Já měla za mlada bezva kámošku, Romku Julku, vyrostla v děcáku, vyučila se kadeřnicí, učila mě stříhat si vlasy
Rodily jsme ve stejném roce, vozily spolu kočárky, po mateřské se vyškolila na romskou pedagogickou asistentku. Pak se odstěhovala s rodinou na Slovensko a nějak se mi ztratila... ale myslím na ni často, kdykoli narazím na podobné téma si říkám: Zlatá Julka ![]()
[36]: To není vůbec k zahození, umět si ostříhat vlasy
Je bezva, že se Julka snažila pomoct ostatním romským dětem. Myslím si, že je to jedna z cest ze začarovaného bludného kruhu. Vést děti ke vzdělávání, pomáhat jim, když mají problémy, ukázat jim, že se dá žít mnohem líp, než na dávkách se sociálky.....
Na některé otázky nikdy odpověď nedostaneš. I kdyby ses jednou odhodlala a zeptala se, tak pochybuju, že by odpověď byla pravdivá. Nemyslím, že by ti vědomě lhali, spíš si sami pro sebe dávno pravdu upravili, aby i pro ně byla snesitelnější a to špatné vytěsnili.
Podobné otázky si klade i člověk, který byl jako dítě týraný. Proč? Čím si to zasloužil? A když konečně pochopí, že chyba není v něm, tak se stejně ptá dál: Co rodičům tak poškodilo duši, že nedokázali dávat dětem lásku?
[38]: Tvoje odpověď Jituš mě dokonale uspokojila. Ono tak nějak asi nejspíš bylo... ![]()
Také to nedovedu pochopit.
Stejně jako nedovedu pochopit střídavou péči nebo péči výhradně v rodině otce.
Asi se to samy ty matky doma v dětství nenaučily.
[40]: Střídavá péče musí být pro dítě hodně psychicky náročná...
Myslím, že se na to zeptá každý, kdo byl odložen, ať už je jakékoliv barvy, to není podstatné.
Je to zvláštní. Pokud jsou pro takové rodiny děti na prvním místě, měly by o ně s láskou pečovat a snažit se, aby se jim dostalo maximálně možného vzdělání a ne jim to ulehčovat. Nelíbí se ti ve škole, tak tam nechoď. Podle toho to potom taky vypadá. Bydlela jsem ve čtvrti, kde bylo hodně takových rodin. Našly se mezi nimi takové, které se snažily pěstovat ve svých dětech aspoň ty vlohy, které jsou jim vlastní. Hudbu. Moje bílá kamarádka si vzala přes protesty rodiny cigána za manžela. Manželství ji vyšlo. Ona do toho vnesla návyky z bílé rodiny, on, jako většina cigánských otců své děti miloval, staral se o rodinu, pracoval. Obě jejich děti mají středoškolské vzdělání.Možná tam byla hýbatelem rodiny bílá matka, ale bez finančního zajištění by nezmohla nic. Je těžké si vzít z kojeneckého ústavu dítě, ať bílé, nebo snědé. Nikdy se neví nic o genetické výbavě dítěte a mnohdy se ani v té nejlepší rodině z takového dítěte nic nevykřeše. Ale jsou i zářné výjimky, že? Je těžké mnohdy správně vychovat i dítě vlastní.