















Tak to je zajímavé, tvrdí se, že každá holka má v dětství jednu skutečně nejlepší kamarádku, ale málokdy to vydrží do dospělosti... ![]()
Deník jsem si nikdy nepsala. Nepociťovala jsem potřebu. Zato teď si to vynahrazuji v blogu. ![]()
Renatko, Tvůj příběh mi připomněl jednu moji kamarádku z dětství. Jana byla o dva roky mladší, bydlela kousek od nás a chodily jsme na stejnou školu. Byli jsme vlastně čtyři kamarádky, další dvě byli naše spolužačky ze základky. Po základce jsme spolu kamarádily dál. Pak přišel čas a já se vdávala. Zapomněla jsem jí poslat svatební oznámení a Jana se urazila a přestala se mnou mluvit. Vdávala se měsíc po mně a nepomohlo ani blahopřání k sňatku. Naše cesty se prostě rozešly. Po čase jsme se potkávaly ve stejné továrně a občas jsme si povídaly. Naši synové byli spolužáci. Jana před deseti roky zemřela a já jsem ji na jejím pohřbu ještě jednou po letech prosila za odpuštění. ![]()
[5]: Tím, že jsem jedináček, potřebovala jsem si ty správné okamžiky znovu připomenout... ![]()
[9]: Nemám je sice svázané červenou stužkou, ale i v krabičce je to bezva vzpomínka. No ty deníčky, tak to jsem se dnes opravdu začetla a pobavila ![]()
Renatko, to je hezký příběh. Já jsem si psala nejvíc s kamarádkou o prázdninách, když odjela na 2 měsíce k babičce do Liberce a to dopisy o spoustě stránek lítaly sem a tam, nosila jsem je k vlaku, tehdy byly poštovní schránky v rychlíku?!
a později kamarádovi, který byl na vojně někde na jihovýchodním Slovensku. Vzal si pak po návratu moji spolužačku! potvora.
Jiřina z N.
[12]: Každý máme mezi vzpomínkami nějakou tu hezkou
![]()
Milé vzpomínky. Škoda, že přátelství nevydrželo.
Je fascinujúce ako pekne vyzerá písané písmo na obrázkoch ![]()
To jsou úplné poklady a obdivuji vaši odvahu to tu zveřejňovat. :) A musíte uznat, že z toho blogování takhle hezké hmatatelné vzpomínky nejsou. Také mám schované zamilované dopisy od manžela, které mi posílal na kolej :)
[15]: Taky mě to mrzí. Jednu dobu jsem ošetřovala její mámu a snažila se jí trochu přiblížit, jenže dnes už jsme každá ěkde úplně jinde, jsme si na hony vzdálené...
[16]: Je zvláštně nostalgické se po létech probírat vzpomínkami... ![]()
[17]: Když jsem začala psát tenhle blog, rozhodla jsem se za nic se neschovávat. Dlouho jsem byla inkognito. Až v Ženském klubu mě odtajnili
![]()
Páni, obdivuji tě, že máš všechno ještě schované. Já si taky kdysi psala s jednou Ruskou, vlastně to nebyla pravá Ruska, bydlela v Tallinu, dost často na ni vzpomínám. Nic jsem si ale neschovala
[23]: Zamilované dopisy se přece nevyhazují
![]()
Krásný článek, škoda jen, že se ve vašem kamarádství přetrhla nit. Já si psala také pravidelně s jednou kamarádkou. Dokonce jsme měly téměř ve stejném čase děti. Její syn je o měsíc starší než ten můj, dcery jsou od sebe tři měsíce, ta moje je starší. Stále bylo o čem si psát. Rukou psané dopisy pak vystřídaly telefonáty, ale lezlo to moc do peněz a pak když pokročila doba, přišly emaily. Už si nepíšeme, kamarádka už bohužel není mezi námi.
Mrzí mě, že jsem si ty dopisy neschovávala, jako ty.
[25]: Aby nedošlo k omylu, ty dopisy jsou od mého manžela. Od Magdy mám jen jeden. ..
![]()
Krásně tě titulovala... nezbednice. Takové podobné oslovení bych měl taky na obálce někdy použít. ![]()
Kouzelně nostalgický pohled na čas, který jsi uběhla.
Také jsem napsala mnoho dopisů, vlastně to byl jediný a naprosto úžasný komunikační prostředek, měla jsem bohužel netaktního otce, který se mi hrabal v soukromí, vše jsem musela vyhazovat. Tudíž takové poklady již nevlastním. ![]()
[28]: Tvůj táta to tak trochu podělal. Lézt dceři do soukromí, to se prostě nedělá. Jednou jsem při úklidu našla zvláštní sešit mladšího syna očividně ze školní docházky. Lákalo mě prolistovat ho, ale ustála jsem to... ![]()
Reny, krásné čtení. Já to mám nastavené nějak podobně jako ty. Jako holka jsem byla dopisovatelka do několika dětských časopisů do Prahy a samozřejmě jsem si dopisovala se zahraničím. /NDR, Polsko a SSSR./ Všechny dopisy píši vždy rukou. Jinak to ani neumím. A dodnes je ráda píši. Jednak díky výměně kalendáříků, ale i jiného sběratelského materiálů. Je potom strašně příjemné najít ve schránce dopis až z daleké Číny, USA nebo jiné vzdálené země. Deníky jsem si psala také, ale jen útržkovitě. Ale z prázdninových cest docela podrobné. Mám je schované a občas se do nich začtu a zavzpomínám. Bylo by to na delší psaní..... ![]()
Pěkné vzpomínky.
Deník jsem si nikdy nepsala, neb jsem se bála, že by mi ho našli a byl by šrumec.
![]()
Primary homework help egypt % . < . . . < . % . . . * < \ - . # : \ ^ ( . - > . ! http://essay-for-your-day.gq/108/ Aplia homework answers microeconomics % @ . . How to write research article for journals # @ . & ( > . . . . : + ) # * # . \ . . & # .
Tohle je hrozně milý nostalgický článek.
Vzpomněla jsem si na vlastní doby psaní deníku.