Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červen 2019

Kolmo na Kosíři

25. června 2019 v 19:48 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Ráda jezdím na kole. Tedy pokud to nejsou nějak zvlášť náročné trasy. Když na jaře vylezlo sluníčko a trochu se oteplilo, vytáhla jsem svého zeleného krasavce a těšila se na cyklovýlet. Manžel sliboval, že si vyjedeme na Kosíř a pak sjedeme do Lhoty pod Kosířžem a dáme si pivko v místním pivovaru. Koupila jsem si i nové cyklotriko a delší cyklogatě. Ono to sluníčko ještě zas tak moc nehřálo. Nakonec jsem vyjela bez něj. Mužíčkovi nebylo dobře a spal jak šípková růženka. Nezbylo, než sednout na kolo a z 222 m.n.m. vyšlapat do 442 m.n.m sama. No, co už, přece nebudu sedět doma, když venku je konečně tak hezky...

Očividně jsem nebyla sama, kdo měl v tenhle slunný den nápad na výlet.
Štrůdl aut se táhl až z Čelechovic.



Malé děti si v sezóně mohou cestu na vrchol
zpříjemnit vláčkem...



Pro pěší vysokohorskou tůru na hanácké Mont Blanc je cesta hezky značena.



Lidí bylo na Kosíři habaděj.



V tomhle domečku je pro děti připraveno krásné ohniště.



No řekněte, nedali byste si jednoho opečeného buřtíka?



Rozhledna na vrcholu Kosíře byla ještě uzavřena.
Pamětní deska říká, že byla postavena v letech 2012-13.


Vstup k zavřené pokladně.
Škoda, mohli mít první velkou jarní tržbu.



Lidmi se to tu jen hemžilo



Musela jsem mému zelenému kolečku udělat fotečku s rozhlednou.


Selfíčka mi moc nejdou.
Ale aspoň se mám na co vymluvit,
mám totiž krátké ruce...



Z Kosíře jsem to vzala šlusem do Čech pod Kosířem.
Chtěla jsem se občerstvit U Hraběnky,
jenže fronta se moc nehýbala.
Tak jsem sedla na kolo a jela pomalu domů.
Výlet na Kosíř se povedl,
musím se pochlubit,
celý ten děsný kopec jsem vyšlapala....






Lístky na Carmen

18. června 2019 v 14:59 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Dlouho jsem uvažovala nad dárkem pro príma kamarádku. Postupně šel k šípku jeden nápad za druhým. A pak to přišlo skoro samo. Jako blesk z čistého nebe. Sedla jsem k PC, najela na stránky Hudebního divadla Karlín a nechala si poštou poslat lístky na představení Carmen. Kamarádka měla velkou radost a hned se ujišťovala, jestli mám jeden lístek i pro sebe.
O tom, že to nebude jen tak obyčejný výlet do Prahy nebylo pochyb už na nádrží. Lístky na vlak jsem kupovala z mobilu. Regio Jet nabízí víc možností komfortního cestování a já na obě cesty vybrala zlatou střední cestu. Sedadla naproti sobě, stoleček jen pro sebe, voda a káva zdarma, možnost zakoupení jídla. Jenže ouha, pro cestu tam bylo sedadlo 75 v jednom voze a sedadlo 76 v druhém voze. Zjistily jsme to až 20 minut před odjezdem a vlak byl plně obsazen. Kamarádka se smála, já málem brečela. Stala se ze mě hromádka neštěstí. Tohle se může povést jenom mě...

Ve vlaku jsem seděla se slepým mladým mužem. Byl hodně hovorný. Postupně z něj vypadávalo, s kým mám vlastně tu čest. Povídala jsem si s panem Kamberským. Bylo to moc příjemné povídání. Dozvěděla jsem se mimo jiné něco CD audio kompletu Dobře odtajněný Horníček, na němž spolupracoval.



Vystoupily jsme z metra a startovaly mobily, abychom našly cestu k našemu hotelu.
Stačilo se podívat před sebe.
Nocovaly jsme v hotelu Jurys In



A protože ubytovat se šlo až od 14 hodin, zašly jsme si na kafíčko do "Mekáče"



Hudební divadlo Karlín je jen kousek od hotelu.








Měly jsme už docela hlad a přímo naproti divadla je parádní pizzerie.
Točí tam výbornou Stellu Artois a vaří výborné těstoviny a gnochi.
To vše za rozumnou cenu.



Uvnitř stylově připomíná Itálii



Po výborném obědě jsme se ubytovaly.
Když už jdeme na Carmen s Luckou Bílou, tak si to přece musíme vychutnat se vším všudy.
Kamarádka si trochu rozmazlení zaslouží.



Koupelnička


Postýlečky byly krásně měkoučké.
Kupodivu se v nich i přesto spalo velice dobře.



Odpoledne jsme se procházely přilehlými ulicemi.
Díváte se Polreichovu vyhlášenou restauraci



Next Door je jeho další restaurace.



Teď stojím před Casínem v Paladiu
Na to jít dovnitř bychom musely vydělávat tak 10 x víc ...



Zajímavý balkon v jedné ze stovek púražských uliček.
Tentokrát jsme nešly do historického centra,
protože jsme tam byly obě dvě asi před půl rokem.
Ona se Sokolem na sletu
a já s manželem za synem.




Večer jsme se hodily do gala a těšily se na Carmen.
Seděly jsme na blakoně, takže výhled byl naprosto jedinečný.
Nad nám hlavami zářil překrásný lustr.



Musela jsme ho vyfotit ještě jednou a trochu jinak...




Výzdoba divadla nám oběma vzala dech.
Proč jsou sedadla pod námi tak barevně označená?



V první chvíli jsme jen tiše zíraly a rozhlížely se kolem sebe.
Pak přišly na řadu naše foťáky a mobily.



Nádherný interiér...



Prostě úchvatné...



Přes ten trapas před vlakem se mi povedl husarský kousek.
Sledovaly jsme 400 představení muzikálu.
A co znamenaly ty dvě barvy na sedadech?



Obrovské srdíčko nejen pro Lucku...
Klikněte na fotku a dozvíte se trochu víc
Muzikál Carmen se nám oběma moc líbil.
Myslím, že dáreček se mi povedl a udělal radost.



Během výborného představení jsme obě dvě ztratily pojem o čase.
V nočních hodinách to chtělo už jen nějaký lehký drink nebo dva
a něco malého k zakousnutí.
A jako sladká tečka na závěr našeho hotelového pobytu jen malý, posnídaňový zákuseček.

P.S.: Cestou zpět jsme už ve vlaku seděly vedle sebe.


Z písku

1. června 2019 v 10:00 | Chudobka |  Téma týdne
Nejsou to přímo hrady, ale jsou to sochy a jsou z písku. Možná, že byly. Docela totiž pršelo...
V Prostějově se dějí zajímavé věci. Na jednom konci náměstí, u obchodního domu Zlatá Brána (po staru Prior) je najednou spousta písku. Větší část je ho na beach volejbalovém hřišti. A docela malý kousek posloužil k výrobě soch. Jejich stavitelé, Marián Maršálek a Ondřej Procházka, vytvořili opravdu zajímavá, oku lahodící dílka. Při stavbě jim směly pomáhat i děti. Museli být velice opatrní. Stačil jediný krok vedle, aby písek změnil své seskupení z pevného na sypký...

Tohle by měly být sportovkyně


Jiný úhel pohledu


Znak města Prostějov


Veverka s oříškem



Paní želva nebo pan želvák?



Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky...


Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko...



Tučňák a tučňáček



Sedí žaba na prameni
sedí na prameni...

Takovéhle městské aktivity se mi líbí.
Pro děti to musel být zážitek,
podílet se na tvorbě těchto soch na náměstí.

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.