Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Egypt - poprvé v letadle

17. listopadu 2019 v 20:03 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Dovolenou jsem vlastně vybrala já. Muž mi dal v podstatě volnou ruku. Měl to být společný dárek ke třicátému výročí svatby. No a jak už to u nás dvou bývá, pár dnů před odletem u nás byla tichá domácnost. Syn mi naštěstí prozradil, že se můj muž docela bál letu. U nás obou to byla premiéra, jenže on to nedával a proto bylo dusno. U mě převážila zvědavost, radost z toho poprvé. Atmosféra doma, by se dala krájet. Snažila jsem se neprovokovat. Snad se mi to dařilo, tedy až na malinkatou výjimku...
Z domu jsme vyjeli 6. června ve 22:30. Těch 30 minut, co nám zbývalo do odbavení bylo nekonečných. Pak to chvilku utíkalo. Nejdřív prošly kontrolou kufry, pak my a na konec palubní zavazadla. Museli jsme odložit do velké plastové krabice mobily, tablety, foťáky, klíče a dokonce i opasky. O legraci nebyla nouze. Ledy se začaly lámat. Dusno ustupovalo zvědavosti. Na posuvný pás se položily malé kabelky a kufříky. Celé to projíždělio nějakým skenovacím zařízením. Jasně, že moje kabelka pískala. Takže si to zopakovala. Pak jsme prošli rámem.


Seděli jsme a opět čekali.



Jednu chvíli někdo na to staré piáno docela pěkně hrál.
Aspoň to trochu utíkalo.



V 0:30 jsme se usadili na židličky a znovu se dali do čekání.
Asi po 20 minutové frontě muž donesl 2 panáky Jagermistra,
a ledy mezi náma rozcupoval na cucky...



Letecká společnost Smartwings mile překvapila.
Krátce po 1 hodině nás vyzvala k nástupu do letadla.


Prostory na palubě na nás působily docela stísněně. Uzoučká ulička, uzoučká sedadélka, maličká okénka. Najít svá sedadla trošku trvalo. Misto jejich čísla na letence, jsme měli hledat označení sektoru. Usadila jsem se u okénka sledovala, jak v 1:40 vzlétáme. Trochu mi to připomínalo obrovskou kolotočářskou houpačku - klec. Když se celá otáčela kolem své osy, v ní se mi skoro stejně zvedal žaludek. Byla jsem vzrušením celá bez sebe. Tak moc jsem se těšila.
Města pod námi svítila do tmy jako nádherné drahokamy. Pilot nám zahuhňal do éteru, kudy letíme. Vzal to přes Bulharsko, Bosnu, Hercegovinu a Řecko. Chvilkama to s námi trošku házelo, ale jinak byl let vcelku klidný. Tedy až na ten otřesný hluk motorů. Stejně jsem neusnula. Byla jsem moc rozrušená.


Někdy kolem 4. hodiny mě muž upozornil na svítání.
Tohle jsem viděla na své straně.
Okénko přes uličku nabízelo překrásnou podívanou.
Během ní se vystřídaly snad všechny odstíny červené a žluté.
Na mojí, západní straně byla jenom modrá mlha.


Když se zospustila, achala jsem pro změnu nad zajímavými mraky.


Šedivý kontrastoval s jasně bílým, mléčný přecházel v téměř průsvitný.
A to nemluvím o těch roztodivných, slušných i neslušných tvarech.



Jakmile se pod námi objevila Afrika, byl s barevností ámen.
Postupně ji nahradila nehezká hnědo-šedivá barva pouště.


Při pohledu dolů jsme se s mužem divili, kde asi přistaneme. Pod náma byla jenom poušť, sem, tam nějaká cesta, ale nějakou osadu, město nebo třeba letiště jsme neviděli. Bylo to velice zvláštní vidět, jak se pobřeží vzdaluje a my letíme víc a víc nad pevninu.
Pak jsme šli na přistání. Házelo to s námi docela dost slušně. Hovor v letadle ustal. Jenom letušky pořád štěbetaly. To mě trochu uklidnilo. Ale stejně ve mě byla maličká dušička.
V Africe bylo příjemné teplo a docela větrno. V letištní hale Marsa Alam nás bleskově odbavili a my mohli nasednout do autobudů a ujíždět ke svým resortům. Pravda, řidič před uložením kufrů do busu natahoval ruku na bakšiš. Ale od nás se ho nedočkal. Nemohla jsem v najít peněženku s mincemi.
Vystupovali jsme docela brzy. Náš resort Hotel Sunrise Marina se nacházel v Port Ghalib.
Jak probíhalo ubytování se dozvíte příště.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. listopadu 2019 v 20:41 | Reagovat

Prožívala jsem to s Tebou. Na stejné letiště jsem dosedla loni v září. Akorát jsme pak jeli do jiného hotelu. Když jsem před 5 lety letěla poprvé od dětství  - tedy jako dospělá, bylo to, jako bych letěla prvně. I já měla nervy a vlastně i každým dalším letech si to moc nesedlo, rozrušení prožívám vždy. Těším se na pokračování. :-)

2 Vanimaré Vanimaré | Web | 17. listopadu 2019 v 21:09 | Reagovat

Úplně jsem to prožívala. Osobně jsem letěla už třikrát. Letos poprvé úplně sama a bylo to jako poprvé. Byla jsem nervózní, bylo mi zle a moc se mi do letadla nechtělo. Ale pak ten pocit, že už sedím v letadle, které roluje po ranveji, jak se chystá na rozjezd, rozjíždí se a postupně se odlepuje od země. Je to nepopsatelný zážitek. Pokaždé. Létání je skvělé a kapánek nervozity tam bude vždy. A to je na tom to krásné. :-) Těším se na další pokračování Vaší dovolené.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. listopadu 2019 v 21:12 | Reagovat

Tak to jste si zaletěli z tepla do tepla. Dobře jste doletěli, už se těším na pokračování a nové poznatky :-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. listopadu 2019 v 21:30 | Reagovat

[1]: Moc jsem se těšila. Když jsem si četla tvoje povídání o dovolené v Egyptě, říkala jsem si, tohle bych chtěla taky jednou zažít. A najednou je to tady... :-)  :-)  :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. listopadu 2019 v 21:31 | Reagovat

[2]: Přesně tak, ten pocit vlastně ani nejde popsat, musí se zažít... :-)  :-)  :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 17. listopadu 2019 v 21:32 | Reagovat

[3]: Ne ne, my neletěli z tepla do tepla. My letěli z pařáku do ještě většího pařáku.... :-D  :-D  :-D

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. listopadu 2019 v 8:11 | Reagovat

[6]: Myslela jsem to obecně a ono to bylo tak, že jste si možná jen drobně polepšili ;-)

8 Růža Růža | E-mail | Web | 18. listopadu 2019 v 8:56 | Reagovat

Já jsem letadlem ještě necestovala, ale umím si představit ten strach. Letěla jsem jednou vrtulníkem (zdravotní důvody) a bála jsem se otočit hlavu a podívat z okénka. Až ke konci cesty jsem otočila hlavu a bylo to moc pěkné. Pak jsem litovala, že jsem se nedívala celou cestu do Brna.
Těším se na pokračování a věše zážitky z dovolené. :-)

9 Nikola Nikola | Web | 18. listopadu 2019 v 14:10 | Reagovat

Ještě nikdy jsem neletěla. Myslím, že by se mi to taky líbilo, ale asi by to pro mě bylo náročné.

10 Hanka Hanka | 18. listopadu 2019 v 14:47 | Reagovat

Jsem ráda, že to tak podrobně popisuješ a jak jsme u tebe zvyklí - upřímně. Dobře jsi vybrala, tedy předpokládám a ten let jste přečkali. Někdo létá na "denním pořádku", jiný jen párkrát za život, ale jak vidím, chlapi se stydí přiznat tu nejistotu. Já osobně bych alkohol před letem nepila, ale někdo to potřebuje. Těším se na další... :-)  :D

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. listopadu 2019 v 23:55 | Reagovat

[7]: Vždycky jsem říkala, že je blbost jezdit v létě do Egypta :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. listopadu 2019 v 23:56 | Reagovat

[8]: Já si to užívala. Pozorovala jsem nočně nasvícená města. A pak to Africké pobřeží, to bylo něco. :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. listopadu 2019 v 23:57 | Reagovat

[9]: Proč by to bylo náročné? :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. listopadu 2019 v 0:00 | Reagovat

[10]: Bylo to bezva. Nebylo mi blbě, ale při přistávání jsme měla malou dušičku :-D  :-D  :-D

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. listopadu 2019 v 0:22 | Reagovat

Poprvé je to vždycky napínavé. Taky jsem míval z létání nepříjemné pocity, ale pak jsem letěl asi dvacetkrát na jeden projekt do Záhřebu, což znamenalo vždycky šup nahoru, šup dolů, přestup ve Vídni, Mnichově nebo Frankfurtu, zase nahoru a zase dolů do Záhřebu, a to celé zase zpátky. Od té doby beru sice letadlo s respektem, ale bývám klidný, protože jsem zažil různé podmínky i počasí, a už se mi stalo i to, že jsem během startu usnul :-).

16 Nikola Nikola | Web | 19. listopadu 2019 v 9:26 | Reagovat

[13]: Narodila jsem se s DMO, proto je se mnou například cestování složitější. Zvládáme to, jsme zvyklí, ale letadlo si představit neumím.

17 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 19. listopadu 2019 v 17:13 | Reagovat

[15]: Tak to my jsme během startu byli oba příliš rozrušení na spánek... :-D

18 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 19. listopadu 2019 v 17:18 | Reagovat

[16]: Jde to. Můj táta před lety v dost špatném stavu letěl z Litvy do Prahy na invalidním vozíku. Doprovázel ho tehdy atašé. Vozík nám letiště půjčilo až na parkoviště. Pro něj to nebyl hezký zážitek. Vždycky se bál létat...

19 Janka Janka | Web | 21. listopadu 2019 v 11:53 | Reagovat

Já bych byla na tom jako tvůj manžel. Letěla jsem dvakrát malým letadýlkem. Byl to vyhlídkový let a pilot s námi dělal různé skopičiny. Propadal se, potom zase strmě vzhůru. No byla jsem z toho nemocná dva dny a řekla jsem si - už nikdy více. :-(  :-)

20 Ježurka Ježurka | Web | 21. listopadu 2019 v 14:31 | Reagovat

Tak to jste asi letěli dlouho, ne? Až do Afriky, tak tam jsem nikdy tak daleko nebyla. Nejdále na Kanárských ostrovech nabo na Jaltě.

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 21. listopadu 2019 v 14:49 | Reagovat

Taky si pamatuji na svoje létací poprvé, úplně stejné pocity jsem měla. Jen jsme neměli doma dusno a nedostala jsem na letišti panáka :-D.

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. listopadu 2019 v 15:53 | Reagovat

[19]: Klidně bych letěla znovu :-D

23 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. listopadu 2019 v 15:54 | Reagovat

[20]: Letěli jsme 4 hodiny, bylo to dlouho...Cestou zpět jsem si četla knížku :-D

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. listopadu 2019 v 15:55 | Reagovat

[21]: Tak o to dusno není co stát. A panáček mi docela bodnul :-P  :D  :D  :D

25 Intuice Intuice | E-mail | Web | Středa v 13:45 | Reagovat

[4]: A uteklo to, jako mně, co, Jako voda, a je to pryč. Ještě, že jsou fotky a videa. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.