Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Do dětství za mámou a tátou

27. ledna 2020 v 18:07 | Chudobka1970 |  Téma týdne

Všichni jsme byli dětmi. Všichni zestárneme, doufám. Všichni jednou zemřeme. Tak to prostě je.
Moje máma odešla příliš mladá. Chybí mi. S tátou mi dali krásné dětství. Mám na co vzpomínat. A jsou to hezké vzpomínky.
Už tu není ani táta. S láskou se s oběma na chvilku vrátím do svých dětských let...

Dům, kde jsem vyrostla teď patří mému synovi. Projde renovací. Zatím se jen vyklízí. A přitom jeden najde tolik pokladů.


Tohoto medvěda jsem našla v bývalé ložnici mých rodičů. Dovezl mi ho táta. Ten den jsem byla u tetiny. Oknem v kuchyni jsme viděly přijíždět trabanta. Vyletěla jsem před dům tátovi přímo do náruče. Dovezl mi dárek. Medvěda. Velkého medvěda. V pokojíčku dostal místo na proutěném křesílku s modrým sedátkem. Budu ho muset vyčistit. Je moc ušmudlaný.



To je on, ještě čistý.
Fotila jsem se v den mých narozenin. V albu mám i fotky s dortem.



Moje máma byla sběratelka porcelánu. Milovala malované talířky. Visely v kuchyni. A hodně padaly. Byla z toho vždycky smutná. Tehdy neexistovala vteřinová lepidla. Nakonec to máma vyřešila šalamounsky. Začala sbírat hrnečky. Hodně jsme jezdili na poutě. Já milovala kolotoče, houpačky a cukrovou vatu. A máma stánky s hrnečky. No a táta nestačil otevírat peněženku. Ten bílomodrý porcelán, nad hrnky, máme co si pamatuju. Nikdy se nepoužíval. Vlastně ani máminy hrnky. Časem se z nich staly kasičky na drobné, úschovny na doklady o zaplacení a koncové části šeků.



Chodila jsem na základku a odebírala časopis Stadion. Proč? To nevím. Možná, že ho odebíral táta. Každopádně jsem z něj vystřihovala hokejová a fotbalová družstva. A pokud byl uprostřed plakát s nějakým fešným sportovcem, nalepila jsem si ho na dveře. To pak máma vyšilovala. Prý jsem holka a ne kluk. Ale já si opravdu hrála i s panenkama a na obchod a na učitelky... Jenže oni ti sportovci byli tak hezcí kluci... Jednou mě naši překvapili. Byla jsem asi v šesté třídě. Koupili mi tenhle plakát. Byla jsem šťastná jako blecha. Hodně dlouho visel na dveřích pokojíčku.



Jsem v pubertě. Vztahy s mámou se pomaličku komplikují. Byla jsem vzpurné dítko. Často jsem za ní jezdila do Prostějova. Počkala jsem na ni před OP. Sedly jsme na pouličku a jely na město. Ráda chodila do prodejny sklo-porcelán na rohu. Skoro vždycky jen tak, podívat se. Do té doby, než začali prodávat dušičkáče. Hrnky s čínským motivem a s pokličkou. Trvalo hezkých pár měsíců, než je nasbírala. Byly drahé. A ne každý se jí líbil. Musela čekat, až budou mít takový, který se jí líbí a ještě ho nemá. Milovala jsem to.
Na horní poličce jsou sklenice ručně vyrobené i zdobené. Mám je moc ráda. Hodně si cením růžové porcelánové soupravy kořenek do kuchyně. Jsou na ní namalované výjevy z Prodané nevěsty. Bohužel ji nemám nafocenou.



A to už jsem těžce v pubertě.
Nikdy jsem ho příliš nemusela, ale jeho plakát jsem si z kapesného koupila.
Jen proto, abych byla inn.



Petr byl mámina láska. Moje vlastně taky. Teda, když zpíval s Hankou Zagorovou. Tenhle plakát byl mámy. Byla jsem i na jeho koncertě. Někdy určitě mám jeho podepsanou fotku. Mámina nejoblíbenější písnička byla Obyčejnej kluk. Mám ji na jeho LP desce.



Tento plakát jsem měla na zdi hodně dlouho. Já milovala Hančiny písničky. Texty některých z nich umím ještě dnes. Byl to skoro vždycky krásný příběh. Kávu si osladím, to je moje dětská vzpomínka na Karla Gotta. V pubertě k ní přibyla ještě Jen se hádej. Teprve až v dospělosti jsem ho pořádně poznala. Ale máma ho měla docela ráda. Našla jsem doma i jednu knihu o něm Říkám to písní. Společně s mámou jsme se dělily o Drupiho. Já měla ráda jeho chraplák, ona toho o něm docela dost věděla. Znala jsem ho jen z písničky Setkání. Pak jeho malou fotku máma přilepila na obrovský plakát na dveřích wc. Vypadal tak trochu jako indián. Na dveřích oné místnůstky nám viselo spoustu zajímavých osobností zahraničního filmového světa. Třeba Michele Mercier coby neohrožená Angelika. Robert Redford v Elektrickém jezdci. Alain Delon, Gérard Philipe, Sophia Loren, Brigitte Bardot a myslím, že i Claudia Cardinale. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsem se během pobytu na toaletě učila filmové historii.



A tohle je současnost.
Vracím se do dětství prostřednictvím háčkování.
Vytvářím hračky pro děti.
Moc mě to baví.



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 27. ledna 2020 v 18:53 | Reagovat

Tak to je pokladů, člověk si zavzpomíná, ale co s nimi dál? Toho medvěda bych si ale určitě nechala :-)
Renatko, háčkované hračky jsou parádní, jsi moc šikovná :-)  :-)  :-)

2 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 27. ledna 2020 v 19:10 | Reagovat

Mám stejnou vášeň jako tvoje maminka - pro "střepy". :-D Už to nemám kam dávat. :D
Medvěd je parádní. Také bych si ho nechala.
Líbí se mi tvoje háčkované hračky. :-)

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. ledna 2020 v 19:11 | Reagovat

[1]: Máš pravdu, co s těmi poklady dál, to nevím. Méďu si nechám a vyperu ho. Byl tu návrh, že ten porcelán, co by si nikdo nevzal, by mohl být použitý na vrchní desku  stolečku. Uvidíme. :-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. ledna 2020 v 19:12 | Reagovat

[2]: Ty talířky byla moc hezké. Ornamenty na nich se mi jako děcku moc líbily. Zůstal je jeden a ten není zrovna nic moc :-D  :-D  :-D

5 Jitka Jitka | Web | 27. ledna 2020 v 19:31 | Reagovat

Pěkné vzpomínání. A ty hračky se Ti daří. :-)

6 hrachajdice hrachajdice | Web | 27. ledna 2020 v 19:31 | Reagovat

Krásný vzpomínky :-). Já plakáty nebo tak z dětství schovaný nemám a vlastně ani žádnou hračku .

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. ledna 2020 v 19:54 | Reagovat

[5]: Děkuji Jity. Baví mě je vyrábět. :-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. ledna 2020 v 19:55 | Reagovat

[6]: To je možná škoda, že nemáš žádnou hračku. Je v ní kus tvé minulosti :-)

9 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 27. ledna 2020 v 20:03 | Reagovat

To je nádherné vzpomínání... :-)
I o tetině jsem si přečetla, takovýhle vyprávění mám nejraději.

10 Růža Růža | E-mail | Web | 27. ledna 2020 v 22:38 | Reagovat

Renčo, připomněla jsi mi medvěda, kterého jsem jako dvou nebo tříletá dostala k Vánocům. Byl hnědý a tehdy se mi zdál hóóódně velký. Nosil soupravu, která dřív patřila mně, když jsem byla mimino. Došel se mnou až do dospělosti, zůstal u rodičů a později si s ním hráli i naši kluci. Bohužel se nedochoval. Na maminku mi jako památka zůstal porcelán, rozdělily jsem se se sestrou. Mám ho v krabici, ale jsem za něj ráda, jsou v něm vzpomínky na dětství.
Líbí se mi Tvoje háčkované hračky, také občas nějakou vytvořím. A vracím se do dětství i panenkami, které sbírám. ;-)  :-)

11 Hanka Hanka | 27. ledna 2020 v 23:36 | Reagovat

Máš hezké to vzpomínání, kdo vymyslel takové Téma týdne, dobře udělal ;-). Moji rodiče také odešli relativně mladí, tak tě chápu. Máš dost těch pokladů, ale je čas přemýšlet, jak s nimi dál naložíš. Já jsem už také něco podnikla. :-)

12 valin valin | E-mail | Web | 28. ledna 2020 v 9:39 | Reagovat

Tak teď jsi mě úplně rozbrečela. Toho žlutého medvěda jsem měla přesně takového jako ty. Tvoje vyprávění mě až bolestivě připomnělo moje dětství. Vzpomínky na mámu a její hrníčky.. no.. a tak.

Tvoje hračky jsou nádherné. To jsou všechno háčkovaná zvířátka? jsou moc krásná, to bych taky chtěla umět. :-)

13 signoraa signoraa | Web | 28. ledna 2020 v 10:21 | Reagovat

Milé vzpomínání na dobu dětství, navíc doplněné o věci, z té doby. :-)
Já mám z té doby hlavně fotky a nějaké "slavnostní" sklo, které se vyndavalo jen před vánoci, aby se umylo a které jsem po maminčině smrti zachránila před tím, než ho sestra vyhodila. Mám ho jako připomínku, že se na něj nesmělo sahat.
Tvá zvířátka jsou krásná a máš můj hluboký obdiv.
Já se do dětství vracím se svými vnoučaty, kdy vzpomínám s láskou na obě své babičky, doufajíc, že i oni si možná také někdy v budoucnu vzpomenou.

14 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 28. ledna 2020 v 12:47 | Reagovat

Hezky sis, Renátko, zavzpomínala na maminku. Máš krásné vzpomínky. Mně zůstaly hlavně staré fotografie. Vidíš, a tak bych mohla jejich prostřednictvím taky vzpomínat, že?

15 blondýna blondýna | Web | 28. ledna 2020 v 15:41 | Reagovat

Milá kočko,
já nemám ze svého dětství jedinou panenku, knížku, hmatatelnou vzpomínku.
Moje máma na takový sentiment nebyla, nic mi neschovala. Já mám pro mojí dceru takových vzpomínek, hraček, výrobků, nějak jsem se snažila víc než má máma.
Užívej si to, mně zbyly jen vzpomínky.
A jsi šikula :-)  :-)  veliká šikula. :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. ledna 2020 v 16:03 | Reagovat

[9]: Když jsem to psala, usmívala jsem se jako jojo :-D  :-D  :-D

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. ledna 2020 v 16:04 | Reagovat

[10]: Tenhle byl taky chvilku větší než já :-D  :-D  :-D

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. ledna 2020 v 16:06 | Reagovat

[11]: Hani, plakáty jsem zlikvidovala. Ale porcelánové kořenky a ručně dělané sklenice  si chci nechat. :-)

19 Nikola Nikola | 28. ledna 2020 v 17:08 | Reagovat

To je až dojemné. Já na své dětství taky ráda vzpomínám - díky mým úžasným rodičům a mé milované pratetě - byla tu. Vždycky. V dobrém, ve zlém, i v nejhorším. Moc mi chybí.
Kdybych se mohla jít podívat na půdu, určitě bych tam taky našla plyšáky - spoustu plyšáků, které jsem měla ráda - medvědy jsem přímo milovala, mám jich sbírku. :-) Plakáty jsem si na zeď ani nikam jinam nelepila, ale taky by se jich spousta našla.

20 Janka Janka | Web | 1. února 2020 v 21:58 | Reagovat

Také mám spousty pokladů po rodičích a dokonce i po babičce - hrníčky, porcelán, kořenky....I všelijaké dokumenty a fotečky a i hračky. Já to opatruji jako oko v hlavě, ale kdoví, co s tím udělají mojí nástupci, až opustím tento svět. :-(  :-)

21 Miroslav Skopal Miroslav Skopal | Web | 2. února 2020 v 17:31 | Reagovat

Ten plakát s opičákem jsem měl taky... Jsi mi připomněla moje dětství. Děkuji. Jen časopis Stadion jsem neodebíral. Já měl ABC a Čtyřlístek 😀😀

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. února 2020 v 20:32 | Reagovat

Stadion jsem si taky pravidelně kupoval, v deseti letech to byla moje hlavní četba :-).

23 Janinka Janinka | E-mail | Web | 4. února 2020 v 13:31 | Reagovat

To je moc milé vzpomínání. Zajímavé, Matýsek má taky moc rád písničku Kávu si osladím :-).

24 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 8. února 2020 v 14:15 | Reagovat

[19]: I pro mě to bylo plné emocí.... :-D

25 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 8. února 2020 v 14:16 | Reagovat

[20]: Tak to máme stejné... :-)

26 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 8. února 2020 v 14:17 | Reagovat

[21]: No, já byla vzorná pionýrka a odebírala Sedmičku pionýrů.... :D  :-P

27 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 8. února 2020 v 14:19 | Reagovat

[22]: To mě těší :-)

28 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 8. února 2020 v 14:20 | Reagovat

[23]: Je to hezká písnička. Matýsek má vkus :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.