Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Únor 2020

Desatero plusů

26. února 2020 v 20:48 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Nejsem věřící, alespoň ne v tom pravém, náboženském, slova smyslu. Přesto by se dalo říct, že mám své desatero. Udržuje mě při zdravém rozumu. Umožňuje mi odpočinout si, podívat se na věc z jiné strany, mít radost i z drobností.
1.) Věřím
Věřím v dobro. Věřím v sama sebe. Dalo mi hodně práce, než jsem se to naučila. Nebylo to vůbec snadné. Cesta k sebelásce byla hodně slzavá. Nikdy jsem neoplývala přílišnou sebedůvěrou. Snad jen v práci jsem si víc věřila a věřím. Něco umím a umím to prodat tak, abych druhým pomohla. Pomalu, někdy bolestně, jsem dospívala v manželství. Kluci mě potřebovali. Snažila jsem se ze sebe vydat to nejlepší a vychovat je jak nejlíp umím. Abych se nikdy nemusela za svoje činy stydět. Děti téměř vždycky kopírují chování svých rodičů. V tom dobrém i v tom špatném. Dnes už vím, co znamená okřídlené: malé děti, malé problémy, velké děti, velké problémy...
2.) Pomáhám
Je hodně lidí, kteří potřebují pomoc. Mám ráda svou práci. Ošetřovatelství se stalo mým denním chlebem. Dokážu být empatická. Moc dobře vím, že slova někdy zmůžou víc než léky. Pokud mě zaujme nějaký příběh, na jehož konci je žádost o finanční pomoc, nejsem lakomá. Snažím se staré věci nevyhazovat, ale dávat do sběrných kontejnerů charity. Staré řčení říká pomož a bude ti pomoženo. Na to ovšem nespoléhám. Pomáhám proto, že to tak cítím. Někdy stačí jen málo, pustit sednout někoho v pouličce, přidržet dveře mamince s dítětem v náručí, pustit před sebe k pokladně človíčka s jednou věcí k zaplacení, zablikat světly aby auto z boční ulice mohlo vyjet...
3.) Rodina
Dřív jsem občas byla raději v práci než doma s manželem. Tam jsem měla pocit, že to, co dělám, dělat umím a má to smysl. Časem jsem se naučila mít se víc ráda. Teď rději trávím víkendy s mužem než v práci. Je mi fuk, že mám to menší výplatu. Rodina je pro mě na prvním místě. Život mě i mého manžela tvrdě poučil o tom, jak se během jedné minuty dokáže otočit proti nám. Jsem vděčná, za každou chvilku strávenou se svými syny. Letos budu mít kulatiny. Pozvala jsem na ně i dvě sestřenice z tátovy strany. Nechci, abychom se scházeli jenom na pohřbech. Chci, aby je blíž poznali i kluci.
4.) Přátelství
Moc přátel s velkým P nemám. Zato vím, že se na ně můžu kdykoliv obrátit a že mi pomůžou. A oni taky vědí, že jsem tu pro ně. S Janou a Lenkou jsem vyrůstala. Půjčovaly jsme si oblečení. Vozily sousedovic miminka v kočárku. Chodily spolu na zábavy, pak i na svatby. Loni mě a mého muže obě pozvali do rodiny na oslavu kulatin. Letos v červnu jim to oplatím.
Zdenču mi poslalo samo nebe. Znaly jsme se už dřív, ale teprve vážná nemoc mi otevřela oči, abych konečně uviděla svého anděla střážného. Držela mě nad vodou. Díky ní jsem to všechno snášela líp. Chodily jsme spolu na obědy nebo večeře, do kina nebo jen tak na nákupy.
No a bývalý kolega Štefan mi zachránil manželství. Můj muž na něj nejspíš žárlil. Začal se chovat mnohem líp. Díky Štefanově lásce k přítelkyni jsem viděla, jak se může chlap hezky chovat k ženě. Choval se hezky i ke mě. Bral mě takovou, jaká jsem. Strašně dobře se nám spolu pracovalo. Jeli jsme na jedné vlně. Občas jsme si spolu zašli na večeři. Skoro vždycky i se Zdenčou. Už víc než rok jsem se se Štefanem neviděla. Občas mi písne sms a to je všechno. Vstoupil mi do života, aby mi ho rozsvítil.
5.) Hudba
Hudba je mou součástí. Mám ráda vážnou hudbu, lidové písničky, rock, country, pop... Písničky se mnou jdou od malička. Neprožiju bez ní ani jediný den. Lásku k hudbě mi vštěpoval táta. Hodně mi zpíval, třeba když jsme spolu jeli autem. Jako malá holka jsem znala spustu lidovek a táborových písniček. Hudba odráží mé emoce. Je mi smustno, pustím si rockový ploužák. Je mi veselo, poslouchám nějakou momentální pecku a tančím při tom. Píšu, pustím si instrumentální skladby.
6.) Četba
Když čtu, dokážu se do příběhu vžít. Jako bych se dívala na film. Jsem schopná sedět nad knihou třeba do dvou do rána. Lásku ke knihám mi předala moje máma. Milovala červenou knihovnu.
Na základce jsem díky čtení uměla pravodpis. Prostě jsem viděla, jak to má vypadat. Moje slovní zásoba taky nebyla k zahození, velice snadno jsem se dostala k jádru pudla. S léty je to bohužel tak trochu horší, občas musím vhodná slova hodně hledat...
Když čtu, jsem odstřižená od reality. Jsem v příběhu a unikám před hádkami a jinými radostmi manželského života. Párkrát jsem si dokonce četla místo obligátní bolesti hlavy... Čtou i mí synové. Ne tolik, jako v pubertě, ale čtou. Ten mladší si přál jako dárek herní knihu, jejíž příběh si dotváří pomocí aplikace v mobilu.
7.) Vyrábím
Když byli kluci malí, pletla jsem jim svetry s oblíbenými obrázky. Každoročně háčkuji hračky na vánoční charitativní akci pořádanou FB skupinkou. Posílám vánoční dárečky pro postižené děti, pro seniory do domova důchodců. Také háčkuji chobotničky pro nedonošená miminka. Nějaké hračky se mi podaří prodat, ale víc jich rozdám. Umím to s frivolitkovou jehlou. Vytvořila jsem s ní spoustu záložek do knih a přívěsků. Baví mě i vyšívání, falešný patchwork ze stužek a špendlíků nebo třeba papírové 3D origami. Občas mám pocit, že jsem se narodila ve špatném století. Ale když si sednu a začnu tvořit, všechno ostatní jde stranou. Počítám oka, značím si řady, prostě mám v hlavě jen tu jedinou věc, kterou vyrábím. Když se mi nedaří, začínám znova a znova. Chci, aby byla perfektní. Aby udělala radost.
8.) Jízda na kole
Už na základce jsem jezdila na skládačce okruh Kelčice, Všesovice, Výšovice několikrát týdně. Na volejbalové tréninky
do Otaslavic jsem také jezdila na kole. Kluci s úsměvem vzpomínají na výlet Prostějov - Machocha (a zpět), jak jsem slzavě stávkovala hned cestou tam, na Drahanském kopci. S manželem bereme na tuzemskou dovolenou obě naše kola a podnikáme cyklovýjezdy. Když sednu na kolo, pustím si hudbu, je mi fajn. Vyčistím si hlavu. Utřídím své myšlenky. Vychladnu. Při tom všem dělám něco málo pro svou kondici.Trocha péče o stárnoucí tělo vůbec není k zahození.
9.) Fotím
Pokouším se zastavit čas objektivem foťáku. Památka na to, jak jsme vyrůstali je dnes už úsměvná. Zachytit krásu a jedinečnost okamžiku je umění. Učím se a baví mě to. Jsem žena, takže se ráda pochlubím svými fotkami. Mezi těmi stovkami záběrů se mi jich několik opravdu povedlo. Ráda se probírám starými fotkami a vzpomínám. Nejde žít bez minulosti. Vzpomínky nás utvářejí. Můžeme se z nich poučit. Zachytím prchavý okamžik pro sebe, pro své děti, pro jejich děti. Jednou vezmou fotku do ruky a pokusí se vzpomenout...
10.) Píšu
Sdílená radost, dvaojnásobná radost. Sdílená bolest, poloviční bolest. Když to mám černé na bílém, je to definitivní. Přečtu si to, pojmenuju to a najednou už vím. Tady na blogu mám i odezvu. Když mám bolístku, vypíšu se z ní a vy mi nastavíte zrcadlo. Psaní mě vždycky bavilo. Slohové práce mi nikdy nedělaly problém. Moje fantazie mi při tom hodně pomáhala. Jako správná puberťačka jsem si psala deníček. Psala jsem si dopisy s kamarádkou Magdou. Jezdily jsme spolu na pionýrské tábory. Pak se naše cesty rozdělily. Psala jsem taky s Tomášem, svou první láskou. On mi posílal dopisy na internát. Samozřejmě, že jsem si psala i se svým budoucím manželem. On mi také psal na intr. Jeden by nevěřil, jaký to byl romantický kluk. Nedávno jsem našla pár láskyplných dopisů mámy a táty. Je to můj malý poklad.

Něžná soutěž

24. února 2020 v 12:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Naše televize patří mezi ty "chytré". Je napojena na internet. Má jednu velkou chybu. Ovladač se občas nepřipojí s tv a musíme ji ovládat pomocí aplikace ve stejně chytrém mobilu. Jde to o hodně hůř, než ovladačem. Připojení k netu má naopak své výhody. Nějaký nový prijímač na DVB-TV nás vlastně nezajímá. Máme to automaticky. Navic se díky tv aplikaci Lepší TV můžeme dívat na filmy i pozpátku nebo si je dopředu nahrát. Funguje i nahrávání seriálů. Třeba i takového, jako je u nás úplně nový formát soutěže , vysílaný na ČT 1 - Peče celá země. Originální britská verze se jmenujen The Great British Bake Off.
Když jsem poprvé slyšela o této novince, řekla jsem si, že to nespíš bude něco jako Master Chef Česko. Snažící se soutěžící odrovná příliš přísná, útočná, až arogantní porota. Řekla jsem si, nahraju si první díl a pak se rozhodnu, jestli budu pečení sledovat dál. Vaření mě moc nebaví, ale pečení ano. Je fakt, že pokaždé se mi to nepovede, ale stejně...
Po shlédnutí prvního dílu jsem se zaháčkovala. Oba moderátoři mají ode mě veliký palec nahoru. A oba porotci také. Jsou vlídní i přísní zároveň. V žádném případě však nejsou arogantní. A soutěžící? V prvním díle se jich za pracovní plochu postavilo 12. Už zůstali jenom 4. Anička, která bojuje a anorexií. Kadeřník Jenda, který občas zbytečně propadá panice. Pavlínka, která doma peče pro svou milovanou rodinku téměř denně. A dobrá duše Petra, ochotná vždycky poradit a pomoct. Celou soutěží se nese takový dobrý duch spolupráce mezi soutěžícími. Ne rivalita, ale kolegialita. Spojuje je radost z pečení. Během rozhovorů vyšlo najevo, že tu vznikla nová přátelství.
To je důvod, proč se mi Peče celá země tak líbí.



Chudobčiny 3 x 3

22. února 2020 v 18:19 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Ráda chodím na blog U blondýny. V tomhle článku reagovala na výzvu od Dáši z blogu Cestou necestou. Výzva zněla ukázat tři fotky ze třů různých témat. Tak jsem to vyzkošela také...
3 x z mého háčku
Andělky
Chobotnička
Panenka
3 x ze srazu veteránů
Náměstí se zaplnilo naleštěnými autoveterány
Rikša
Fantomasovo vozítko?
3 x podvodní svět
Pruhovaná rybička
Korál zblízka
Ale to je mi zvláštní úlovek....

Budík

19. února 2020 v 10:57 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Kolegyňka z práce chtěla pro svého synka budíka, tak jsem prohledala internet a jednoho, co se mi líbil našla. Návod sice nebyl v češtině, ale dal se pochopit. Pustila jsem se do díla...

Originál, podle nějž jsem pracovala


Jedna placka...



Dvě placky...




Ciferník




Levá a pravá ruka




Dvě nožičky...




Jablíčko se stopkou




Fosforově jedovatý červíček...




A tady je v celé své kráse




A ještě jednou :-)

Kolegyňka říká, že budíček jede,
malý s ním i spinká...



Přečteno

16. února 2020 v 10:36 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Pokouším se nějak utřídit přečtené knihy. Respektive jejich seznamy.
Když kliknete na obrázky, dostanete se na seznamy přečtených knih v danéím roce




Egypt - čtyřkolky a velbloud

15. února 2020 v 8:33 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Dnes jsme toho v moři moc neviděli. Sice tam nebyly medúzy, potkala jsem jenom dvě, ale voda byla plná takového jakoby prachu.
Odpoledne jsme jeli na výlet do pouště. Svezli jsme se dobovým vozítkem. Uvnitř bylo všechno barvách orientu. Kousek se jim páral, diky tomu bylo vidět, že je potahy na sedadla jsou tkané z chemlonu. Tedy nejen potahy na sedadla, ale i na volant a řadicí páku a ruční brzdu...



Dojeli jsme do místní vesnice.
Usadili nás a my si vyslechli pokyny co dělat a co rozhodně nedělat.



Koupili jsme si za 10 euro šátky a těmi nám omotali hlavy.
Manžel jako model...



Výhled na velbloudiště.
Nabídli nám čaj. Nebyl přeslazený a docela mi chutnal.




Nejprve se jelo na velbloudech




Velboudi seděli na zemi, přehodit nohu přes hřbet pro mě nebylo snadné, mám krátké nohy. Chytla jsem se kolíku vepředu a vzadu. Místní klučina nám říkal něco jako lambda a názorně se přitom nakláněl se dozadu. Pochopila jsem to špatně, myslela jsem, že říká o houpání během jízdy. Pak pobídl velblouda, aby vstal. Chvilku jsem měla strach, že přepadnu dopředu. Pak se rozešel. Houpalo to hezky. Není to nic příjemného. Nedokážu si představit, jet na velboudovi přes poušť. Úplně mi stačilo to jedno kolečko . Připadala jsem si jako malá holka na hodech. To jsem jezdila dvě kolečka na koni. Trochu jsem mezitiím vyrostla, takže jen jedno kolečko a rovnou na velbloudovi...



Měla jsem z něj respekt a zároveň mi ho bylo líto.

Pak nás vzali do stanu s čaji a kosmetikou. Koupili jsme si citronovou trávu. Měl tam i čisté parfémy, zahřívací masážní oleje, afrodiziaka. Všechno přírodní. Museli nechat místní něco vydělat. Každý si něco koupil. Musím říct, že citronová tráva byla vynikající, tedy čaj z ní. Krásně voněla a vůbec se nemusela doslazovat.



Pak se jelo na čtyřkolkách. Dostali jsme přilby. Poprvé nám každému zvlášť nastartovali. Používali jsme jen brzdu a plyn. Jelo se v koloně, jeden za druhým, pro naši bezpečnost. Jela jsem jako třetí za vedoucím skupiny. Přede mnou jel slovák, kterého museli napomenout, že nedržel s ostatními lajnu. Jelo se docela dost rychle. Občas jsem musela dojíždět a to jsem se necourala. Ještě, že nám ty brýle tak dokonale kolem dokola utěsnili šátky. Prach byl všude. Chvilkama jsen jela i po slepu. Byl to parádní adrenalin. Rychlá jízda po nerovném povrchu...



Jednou nám dali vybrat. Sjet hodně prudký sjezd nebo ho trošku objet
Tak tohle jsem nedala. Objela jsem to. Můj muž jel šlusem.
Na poslední fotce je to vidět. Vůbec to nevypadá tak děsně, že?
Ale zdání klame...



Jeli jsme pouší. Je to zvláštní krajina.
Nádherná a děsivá zároveň.
Celou cestu ani jeden strom, ani jeden keříček.
Takové obrovité udusané pískoviště.
Než jsme zajeli hloub do pouště...



První zastávka
Ten strom mě fascinoval. A nejen mě. Sesedla jsme ze čtyřkolky a vzala foťák do ruky.
Něco tak krásného jsem opravdu nečekala...



Popojeli jsme kus dál. Vedoucí skupiny nás nechal zaparkovat stroje. Vystoupali jsme na jednu dunu.
Chvilku jsme nebyli schopni ani mluvit. Šedá masa písku pod svitem zapadajícího slunce změnila barvu.
Fascinovaní tou nádhernou podívanou jsme postupně vytáhli foťáky a mobily a téměř v tichosti začali fotit...



Hodně přiblížené Rudé moře v době zápúadu slunce




A ještě jednou, opět hodně přiblíženo



Západ slunce na poušti



Vše šlo velice rychle




Hodně se sešeřilo, ale tma to rozhodně nebyla.



Sluníčko mizí za písečnými dunami Afiky



Byla to taková bledě modrá tma




Pár minut po západu nás nahnali zpět na čtyřkolky a hodně rychle jsme ujížděli zpět do vesničky, ze které jsme vyjeli. tentoktrát to byla pímo stíhací jízda. Stroje jsme v cíli předávali už za regulérní tmy. Celé to bylo v závěru docela děsivé. Pár kilometrů od vesničky a civilizace...



Výlet za velbloudy a do poště se hodně povedl.
Africká poušť mě fascinovala svou surovou krásou.
Jeden by řekl, je to jen pár kopečků z písku.
Ale západ slunce všechno obalil do náhderných barev....



Moc se mi to líbilo.
Určitě bych to celé chtěla někdy zopakovat.


Egypt - rejnok a orientální večeře

14. února 2020 v 10:24 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Pondělí 10.6.
Ráno mi muž při šnorchlování ukázal rejnoka. Měl takový modrý odstín a dlouhý osac. Ležel si tam celé dopoledne hned u vstupu do vody, na rohu korálu. Na písečném dnu vypadal jako stín. Musela jsem se natočit, abych ho rozeznala. Pak už jsem se na něj plavala dívat při každém ponoru. Pokaždé tam byl. Bude tam i odpoledne?
Nebyl. Přestěhoval se na druhou stranu útesu.Navic se moře asi nějak čistilo. Při šnorchlování bylo špatně vidět. Ve vodě byl smad milion malilinkatých zrníček. Při pohledu na hladinu vytvářely poloprůhledný stříbrný závoj.

Co mi ale nejvíc vadilo, byly medůzy. Malé krásně nafialovělé. Měla jsem z nich strach. Co kdyby mě žahly.
Cestou na pokoj jich pak u přístavu bylo strašně moc.




Na dnešní večer nás čekala Ala carte večeře v restauraci Gamila, v orientálním stylu. Oblékla jsem si šaty, ale moc jsem se v nich necítila. Číšník nám donesl jídelní lístky v angličtině. Ještě, že mi syn před odjezdem stáhl do mobilu překladač. Stačilo namířit na anglický text a ono se to samo přeložilo. Kostrbatě, ale přece. Jenže u některých jídel to k ničemu nebylo. nezbylo, než říct tak já to teda skusím. Číšník byl veselá kopa. Já se učila anglicky a on česky. Moc se mu líbilo moje skusím to. Když jsme se pak potkali , třeba na plážovém baru, okamžitě mě identifikoval mou průpovídkou skusim to ? Odpověděla jsem mu pokaždé smíchem, až pak následoval pozdrav.



Zajímavý interiér restaurace.
Lampičky byly v kovových odstínech modré, zelené a fialové.
Stropní světlo vtipně ukryli za ozdobnou mřížku.



Yogurt salad
Máme před sebou předkrm



Lentil soup
Pélévka z červené čočky mírně pálila, ale chutnala moc dobře.
Myslím, že to byl ten nejlepší chod z celé večeře...



Mixed grill
Manželův talíř zrovna moc vábně nevypadal.
Naložená zelenina, grilovaná směs mas, hranolky,
no a ta bábovička je rýže...



Měla jsem něco podobného, jen s jiným názvem. Vypadalo to skoro stejně.
Moje přání: No vegetbles, bylo vyslyšeno.
Hranolkyx nebyly nic moc, takové nedodělané.
Kořeněná rýže mi chutnala mnohem víc



Oriental pastry
Díváte se na pravý orientální zákusek.
Prý byl velmi dobrý.



Om ali
Tohleto je také pravý orientální dezert.
Jsou to pastry zapečené ve sladké mléčné kaši.
Snědla jsem sotva půlku. Chutnalo mi to, jenže to bylo příšerně sladké a dost syté.



Po večeři jsme konstatovali, že asi nebudeme ti praví orientální labužníci a vydali jsme se k baru.
Během našeho pobytu jsme nijak alkoholu neholdovali.
Ale po večeři jsme přece museli ochutnat nějaké ty míchané nápoje.
Názvy si ale nepamatuju...jen, že druhý drink v pořadí se jmenoval John Collins. Ten první Wats 8 a byl mnohem lepší.
Ale který z nafocených krasavců to byl, to vůbec netuším...



Ten koktejlek na hnědém stolku je stoprocentně Piňa Colada a ten druhý je nejspíš Sex on The Beach



No a to jsou tři poslední exemlpáře.


Sedíme a popíjíme drinky a najednou k nám přišel mladík z volejbalu a po tradičním jaksemaš nás pozval na hudební show. V Aquaparku se soutěžilo ve srandovních disciplínách. Byly vybrány 3 páry. Všichni češi. První dosciplína byla legrační. Žena seděla na židli, stojícího muže roztočili s prstem na nose a poslali ho za ní. Motal se jako by přebral. Během další disciplíny páry posouvaly míč mezi těly v rytmu lambády. Předváděly se smyslné taneční variace. Na závěr se tančily tři tance. Začalo se rockenrolem, pak byly úžasné břišní tance a nakonec Michael Jackson. Jeden by nevěřil, na co se to vlasně dívá :-) :-) :-) Pro konečné hodnocení si jednotlivé páry musely vybrat z publika co nejvíc fanoušků. Fandili jsme "břicháčikovi" a celkem si nás ulovil kolem 30!
Cestou na pokoj jsme rozesmátí rozebírali jednotlivé taneční figury. Myslím, že jsme se smáli i ze spaní...pokračování příště


Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.