Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Červen 2020

Když je mi fajn

28. června 2020 v 16:53 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dlouho jsem tu nebyla. Není to jenom moje vina. Vůbec jsem se nemohla dostat na administraci svého blogu. Prostě nešlo napsat nový článek. Bylo mi poraděno, abych se nevzdávala a zkoušela to otevírat třeba i dvacetkrát po sobě. No a tak tu dnes konečně jsem.

Všechno začalo vlastně už ve čtvrtek. Měla jsem denní službu s prima trojkou kolegyněk. Luckou, Gabčou a Jiťou. Bylo nám spolu dobře. Ani spousta práce nám nebránila udržovat celý den pohodičku a dobrou náladu. Asi jsme se líbily i návštěvám, jedna nám přinesla tuhle dobrůtečku...

Já měla ten minidortíček s čokopolevou a višní.
Jak Lucka trefně řekla, bylo to nebe v hubě.

V sobotu jsme sloužily už jenom tři. Ale s Nikčou a Aničkou se nám taky pracovalo moc dobře. Na urologii si pacienty rozdělujeme ve skupinové péči podle barev pokojů.
Já měla modré pokoje 1 - 4. Přišla ranní vizita a s ní, mimo jiné, i propouštění.
Přišli jsme na pokoj 1. Lékař pacienta propustil domů.
Přišli jsme na pokoj 2. Lékař opět propustil pacienta domů.
Přišli jsme na pokoj 3. Prvního apcienta lékař hodlal propustit domů, pokud se upraví barva moče. Šel tedy až po obědě. Druhého pacienta chtěl také propustit, ale nakonec to zrušil, protože výsledky odběrů krve nedopadly zrovna moc dobře. Posledího pacienta mi na pokoji ponechal, byl ještě krátce po velké operaci.
Přišli jsme na můj poslední pokoj 4. Tady mi lékař ponechal pro změnu prvního pacienta. Druhého a třetího mi jak jinak, světe div se, propustil domů.
Tomu se prosím říká čistka... :-))
Celý den jsem tedy opečovávala své 3 chlapy + jeden akutní příjem.
Jako kdyby to můj muž tušil, poslal mi zprávu, že na bistru U Matesa hraje Kokeno. Zajela jsem tam autem přímo z práce.


S manžílkem jsme si zatrsali u starých známých rockových písniček.


Ke skupině Kokeno se přidal majitel bistra.
Zpíval dost dobře.


"Pařili" i tihle dva kamarádi.
Jeden měl na koleni ortézku a hopsal o berlích,
které mu ten druhý sem tam sebral.



S maminkami tančili i tyhle cácorky
A šlo jim to parádně.



Tohle je to naše prostějovské bistro v lesoparku Hloučela
Díky přistavěnému pódiu se tam konají podobné hudební akce skoro pořád,
tedy když je dobré počasí.


Dnes se mě manžel zeptal, co budu dělat k obědu. Moje verze nedělního menu se mu asi nelíbila, tak mě pozval na oběd do Olomouce. Ale nejdřív jsme jeli na nákup do Glóbusu. Když jsme měli všechno nakoupeno a v taškách, muž dostal žízeň. Koupili jsme tedy v jenom z občerstvení minerálku. Poprvé v životě jsme platila do automatu na peníze.

Možná ho znáte, já se teprve seznamovala...
U terminálu na bezhotovostní platbu je vhoz na mince,
na druhé straně na bankovky.
Pod nima vám automat vyhodí zbytek peněz.
Šikulka je to :-)


Pak už jsme zamířili do jedné z mnoha olomouckých hospůdek. Ona nás tam vlastně dovezla navigace.


Původně jsem měla v plánu vyfotit jídlo, ale bylo taaak dobré...
Oba jsme si dali kuřecí stehenní steak v pepřové omáčce s hranolkami.



Mám ráda hezké a stylové věci.
Tahle židlička z oné restaurace se mi líbila natolik, že jsem ji prostě musela vyfotit



Hodiny šly skoro přesně.
Jejda, nejvyšší čas se dát do pucu a pomalu se chystat do práce.
Dnes mám s Nikčou noční.
Už se těším.


P.S.
Tento článek má jednu zvláštnost. Je to moje laptop prvotina, aneb já a Yoga Lenovo notebook, kapitola první a jistojistě ne poslední....

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.